11 C 169/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr Janou Spanilou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 19 524 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 19 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 524 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 21. 10. 2019 doplněnou podáním ze dne 25. 6. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 26 195 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 19.10.2019 do zaplacení představující vyúčtování služeb za období leden 2018 až prosinec 2019.

2. Podáním ze dne 15. 9. 2019 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 6 671,40 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 671,40 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a z částky 26 195,40 Kč od 16. 10. 2019 do 7. 5. 2020, neboť nadále požadoval po žalovaném zaplacení částky 19 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 524 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení. V rozsahu zpětvzetí bylo řízení částečně zastaveno.

3. Žalobce v podání ze dne 15.9.2020 a 15.1.2021 upřesnil k výzvě soudu, že předmětem žaloby je vyúčtování služeb za období leden 2018 až prosinec 2019, za které žalovanému vznikl nedoplatek ve výši 27 316 Kč. Žalovaný je dědicem zůstavitele [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], který se jako jediný dědic stal vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 224/10000, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce] - [stát. instituce]. Zůstavitelem ani jeho dědicem nejsou dlouhodobě hrazeny zálohy za služby a vyúčtování služeb. Dluh žalovaného ke dni 15. 10. 2019 činil 26 195,40 Kč. V částečném zpětvzetí žaloby žalobce uvedl, že v mezidobí již bylo provedeno vyúčtování za období leden 2019 - prosinec 2019 a žalovanému tak vznikl za období leden 2018 až prosinec 2019 dluh ve výši 19 524 Kč. Tato částka vyplývá z vyúčtování služeb, konkrétně provozních nákladů [žalobce], provozních nákladů správy, dodávky tepla pro ÚT, dodávky SV, osvětlení společných prostor, pojištění domu, úklidu společných prostor domu, kontroly a čištění spalin, nákladů odečtu měřidel, kontroly plynových zařízení a dále rovněž fond oprav a údržby a úvěr č. 1-. Žalovanému bylo vyúčtování zasláno na adresu, která byla žalobci známa, [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], na tutéž adresu byla žalovanému zasílána výzva k plnění. Poslední vyúčtování bylo žalovanému zasláno společností [právnická osoba] běžnou poštou v dubnu 2020 s tím, že dlužná částka byla splatná nejpozději dne 7.5.2020.

4. Žalovaný k podané žalobě podáním ze dne 29.4.2020 (č.l. 29) uvedl, že na adrese trvalého pobytu se nezdržuje, proto má zřízenou datovou schránku, poukázal na skutečnost, že doručovací adresa, na které se zdržuje, vyplývá z dědického spisu, dále namítl, že bytová jednotka byla ihned po vydání usnesení o dědictví a nabytí právní moci postižena exekucí a následně prodána v dražbě. Dále uvedl, že pokud žalobce předloží platný a řádně podložený nárok, nemá důvod jej uznat a uhradit. Dále vyjádřil nesouhlas s úhradou nákladů řízení, když žalobce neprojevil snahu o skutečné informování o vzniku nároku a spokojil se s doručením na trvalou adresu, přestože žalovaný vlastní datovou schránku.

5. Soud nařídil jednání na den 25.3.2021, k nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobce požádal o jednání v jeho nepřítomnosti. Soud proto neměl důvod jednání odročovat, když o takový postup strana žalující ani žalovaná nepožádala.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. [spisová značka], zejména z úmrtního listu ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný ke dni 13.12.2018, z protokolu o předběžném šetření ze dne 5.2.2019 a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 29.3.2019, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne 1. 12. 2018 zemřel [celé jméno žalovaného], [datum narození], soud potvrdil nabytí celé pozůstalosti jedinému dědici, synu [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem trvale [ulice a číslo] [obec a číslo], který nabývá nemovitou věc, zapsanou na [list vlastnictví] a [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], tj. jednotka [číslo] byt, typ bytové jednotky byt. z., vymezeno v budově [obec], [adresa], byt. dům na parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a podíl na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo] (dále jen„ předmětný byt“).

8. Z dopisu ze dne 7.8.2019 společnosti [právnická osoba] včetně kopie podacího lístku z [právnická osoba] sp. ze dne 8.8.2019 (č.l. 6) má soud prokázáno, že společnost [právnická osoba] žalovanému na adresu [adresa žalovaného], [PSČ] zasílala doporučenou poštou informaci o tom, že jako správce nemovitosti, ve které se nachází předmětný byt, vedou ke dni 31.7.2019 pohledávku ve výši 17 282 Kč; dále upozornili žalovaného, že měsíční předpis záloh na služby spojené s užíváním jednotky splatné k 15. dni v měsíci činí 2 971 Kč a vyzvali žalovaného k úhradě dluhu.

9. Z výzvy k zaplacení ze dne 22.8.2019 (č.l. 7) včetně kopie podacího lístku (na č.l. 7 verte) soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobce vyzýván k úhradě dluhu 17 283 Kč, předžalobní výzva byla doručována na adresu [adresa žalovaného].

10. Z vyúčtování služeb za období leden 2018 2018 (č.l. 8) vyplývá, že výsledkem vyúčtování za toto období je částka 1 665,60 Kč jako přeplatek.

11. Z výpisu výpočtového listu za období od 1.7.2019 pro byt [číslo] (č.l. 9) soud zjistil, že výše měsíční zálohy za služby k předmětnému bytu byla stanovena na částku 2 971 Kč, přičemž v této částce je zahrnut rovněž příspěvek do fondu oprav a údržby ve výši 655 Kč.

12. Z přehledu vyměřených předpisů za rok 2019 (č.l. 10) soud zjistil, že celková výše předpisů za rok 2019 činí k předmětnému bytu 16 916,70 Kč.

13. Z„ vývoje plateb nečleněného“ ze dne 14.10.2019 (č.l. 11) soud zjistil, že v roce 2018 jsou zde u předmětné bytové jednotky uvedené platby - v roce 2019 je zde platba 30.4.2019 ve výši 2 031,30 Kč, 26.5.2019 částka 1 665 Kč, dále je zde ke dni 25.10.2019 uveden zůstatek ve výši - 26 195,40 Kč, a na listině je ručně dopsáno„ dluh vznikl až za rok 2019“.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí, vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] ke dni 21.10.2019, [list vlastnictví] soud zjistil, že ke dni 21.10.2019 byl vlastníkem předmětného bytu žalovaný.

15. Z výkazu fondů dle objektů za období 1-12 2019 (č.l. 53) soud zjistil, že jako aktuální vlastník nemovitosti je uveden [jméno] [příjmení], je zde rozepsána částka úvěru spadající na příslušnou bytovou jednotku.

16. Z vyúčtování služeb za období 1-12 2019 (č.l. 55) soud zjistil, že za toto období vznikl u předmětného bytu dle správce nemovitosti [právnická osoba] dluh ve výši 27 315,80 Kč, přičemž z předloženého vyúčtování není zřejmé, kolik a zda bylo něco v tomto období uhrazeno na zálohách za služby, do fondu oprav. U položky„ zálohy a náklady souhrnně“ je uvedeno, že celkem předepsané zálohy činily 12 247 Kč, celkový zůstatek na kontě ke dni 31.12.2019 činil 26 195,40 Kč, celkové náklady na služby jsou uvedeny částkou 13 367 Kč.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

18. Žalobce je společenství vlastníků bytů domu [ulice a číslo] na adrese [adresa], kde se nachází rovněž předmětný byt, jehož vlastníkem byl do své smrti dne 1.12.2018 otec žalovaného, posléze žalovaný na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 29.3.2019, č.j. [číslo jednací]. Žalovanému bylo doručováno na adresu jeho trvalého bydliště [adresa žalovaného] oznámení o výši záloh za služby a příspěvku do fondu oprav ve výši 2 971 Kč. Na tutéž adresu byla žalovanému doručována výzva k zaplacení dluhu ve výši 17 283 Kč, aniž bylo specifikováno, co tvoří konkrétně dlužnou částku a za jaké období. Vyúčtování služeb za období roku 2018 a 2019 mělo být zasíláno žalovanému na adresu trvalého pobytu běžnou poštou.

19. Dle ust. § 1180 odst. 1 o.z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

20. Dle ust. § 1180 odst. 2 o.z. příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně.

21. Dle ust. § 1181 o.z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

22. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Předně má soud za to, že v rámci vlastnictví jednotek musí být i nadále důsledně rozlišováno, kdy jde o platby na příspěvky na správu domu a pozemku (placené především v poměru podle velikosti podílů na společných částech, není-li stanoveno jinak) a kdy jde o platby na úhradu cen služeb, pro jejichž způsob rozúčtování na jednotlivé jednotky platí pravidla stanovená v zákoně č. 67/2013 Sb. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení nedoplatku z vyúčtování za období leden 2018 až prosinec 2019, konkrétně nákladů na správu domu, příspěvku do fondu oprav, nákladů na úvěr a nákladů na služby týkající se bytové jednotky ve vlastnictví žalovaného. Dle názoru soudu žalující strana nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní, když zejména svá nedostatečná tvrzení týkající se vyúčtování služeb nahradila odkazem na listiny, zvláště za situace, kdy listiny předložené žalující stranou nekorespondují s žalobními tvrzeními. Žalobní tvrzení měla být doplněna při jednání zejména v tom smyslu, kolik strana žalovaná zaplatila v roce 2018 a v roce 2019 na zálohách na služby, popřípadě na příspěvek do fondu oprav a na úvěr (revitalizační), případně kolik tento příspěvek na úvěr pro předmětnou bytovou jednotku činil, z čeho tento příspěvek vyplývá. Žalobce uvádí, že požadovaný nárok ve výši 19 524 Kč je za vyúčtování služeb v období roku 2018 2019, ke svému tvrzení však předložil listiny, ze kterých vyplývá, že za rok 2018 z vyúčtování vznikl přeplatek. Žalobce dále uvedl, že za období leden 2018 až prosinec 2019 vznikl žalovanému dluh ve výši 27 316 Kč, ale protože v mezidobí bylo provedeno vyúčtování za období leden 2019 2019, požaduje po žalovaném následně již pouze 19 524 Kč, k čemuž předložil vyúčtování za rok 2019, ze kterého je zřejmé, že celkové předepsané zálohy na služby činí 12 247 Kč, celkový zůstatek na kontech ke dni 31.12.2019 činí 26 195,40 Kč, celkové náklady na služby k předmětné jednotce tedy činí 13 367,40 Kč. Žalobcem předložená tvrzení nekorespondují s předloženými důkazy a žalobce se tím, že se k jednání nařízenému na den 25. 3. 2021 nedostavil, zbavil možnosti být poučen dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o tom, jaké skutečnosti je dále k úspěšnosti žaloby tvrdit a prokázat dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Žalobce se fakticky vzdal práva na poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. K tomu lze odcitovat například z usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10:„ Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyslovil, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ustanovení § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědomen, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá“ (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/97, usnesení sp. zn. II. ÚS 100/02), a srovnej např. dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 93 Co 234/2014 a také usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1148/2018 ze dne 9.5.2018, dle nějž„ povinností žalobce je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti z příloh k žalobě (srov. usnesení ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 830/2002, a ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003). V žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením odkázal na tyto listiny. Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, zcela nepřípustným způsobem by přenášel aktivitu a odpovědnost příslušející účastníkům řízení na soud a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2259/2008, ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2017/2011, či ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2921/2015, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3356/2015). Ohledně výjimečné možnosti žalobkyně splnit povinnost tvrzení odkazem na listiny je hlavním kritériem pro posouzení, zda jsou odkazované listiny způsobilé nahradit skutková tvrzení, jejich přehlednost. Soud není povinen provádět podrobnou analýzu přiložených dokumentů a jednotlivé částky z předložených listin složitě sčítat, odečítat a zjišťovat, které položky již byly uhrazeny a které jsou či nejsou předmětem řízení, jaké částky dlužník doposud uhradil, na jaké je žalobce započetl.

23. V projednávané věci se ze strany žalobce nejednalo o neomluvenou neúčast na soudním jednání, ale výslovné přání, aby bylo jednáno bez jeho přítomnosti. Soud dospěl k závěru, že nebyl povinen sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.

24. Dále je třeba danému vyúčtování vytknout, že neobsahuje uvedení žalovaným či zůstavitelem případně zaplacených zaplacených záloh; tyto se do vyúčtování vůbec nijak nepromítly, z vyúčtování tak logicky není ani zřejmé, jakým způsobem žalobce se zaplacenými zálohami naložil, zda je započetl a jak, na které účtované položky, jak tedy následně dospěl k výši nedoplatku za rok 2018 a 2019. Ve vyúčtování za rok 2019 je uvedeno, že celkové náklady na služby činí celkem 13 367 Kč, není tedy zřejmé, jak byl vypočítán nedoplatek ve výši 27 315,80 Kč. Vyúčtování tak v tomto ohledu nemůže obstát. Žalobce dále neunesl důkazní břemeno o doručení vyúčtování za rok 2018 a 2019 žalovanému. Na podkladě výše uvedeného tak zdejší soud dospěl k závěru, že vyúčtování za roky 2018 a 2019 vykazuje vady, pro které nemohla dosud nastat jeho splatnost (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 913/2019, a z něj zejména závěr …„ lze-li podle citované judikatury (vůbec) uvažovat o vyúčtování úhrad za služby jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uveden součet zaplacených záloh a cena provedené služby ve správné výši, není pochyb o tom, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, nyní výslovně zakotvenou v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu s předpisy jej regulujícími), povinnost provést je nadále trvá. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování“).

25. Soud tak v souladu s konstantní judikaturou z důvodu toho, že žalobce neunesl svou povinnost tvrzení a důkazní ohledně vyúčtování za roky 2018 a 2019 a jeho splatnosti týkající se bytové jednotky žalovaného, žalobu zamítl včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady nevznikly a ani je nepožadoval.