11 C 185/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 15 408 026 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 15 408 026 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 408 026 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení.

II. Žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 046 952,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2022 a doplněnou podáním ze dne 14. 4. 2023 (č. l. 176) se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující rozdíl mezi uhrazenou odměnou za poskytnuté zdravotní služby pacientům – pojištěncům žalované za rok 2018 a účelně vynaloženými náklady žalobkyně na tuto péči.

2. K odůvodnění žaloby uvedla, že je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Česká republika - Ministerstvo zdravotnictví, přičemž zřízena byla za účelem poskytování zdravotních služeb na základě rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne datum, č. j. Anonymizováno. Žalobkyně odkázala na závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR (zejména na nález ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13 a na nález ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16), dle nichž v podmínkách cenové regulace vydané úhradovou vyhláškou a omezené smluvní volnosti ve smyslu vyhlášky o rámcových smlouvách má úhrada za poskytnuté zdravotní služby odpovídat alespoň účelně vynaloženým nákladům za tyto služby při absenci jiných zdrojů financování poskytnutých služeb. Žalobkyně má za to, že v segmentu hospitalizační péče poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované tento požadavek na základě vyúčtování v roce 2018 splněn nebyl. Žalobkyně proto žádá doplacení částky 15 408 026 Kč za poskytnuté zdravotní služby ve formě hospitalizací pojištěnců žalované v roce 2018 vyčíslené jako rozdíl mezi reálnými náklady účelně vynaloženými za tyto služby a úhradou za tyto služby, neboť žalobkyně objektivně neměla a nemá jiných zdrojů financování těchto zdravotních služeb.

3. Mezi účastnicemi řízení byla dne 31. 3. 2013 uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb Anonymizováno, jejíž forma a obsah v podstatném ohledu vychází z vyhlášky o rámcových smlouvách i jejích příloh. Pro rok 2018 strany uzavřely úhradový dodatek č. Anonymizováno ve znění dodatku Anonymizováno, ve kterém s odkazem na úhradovou vyhlášku pro rok 2018 byla stanovena hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení pro rok 2018. Na základě smlouvy a výše citovaného dodatku byla ze strany žalované v roce 2018 žalobkyni provedena úhrada ve výši 293 017 570 Kč, z toho na akutní hospitalizační péči připadá 133 692 233 Kč. Okamžikem ročního vyúčtování zjistí žalobkyně existenci svého nároku vůči žalované z titulu povinnosti žalované uhradit rozdíl mezi skutečně vynaloženými náklady na poskytování zdravotních služeb a úhradami ze smlouvy o poskytování služeb. Žalobkyně v žalobě uvedla výpočet, jakým došla k žalované částce, zdůraznila, že v segmentu hospitalizační péče tento rozdíl představuje žalovanou částku, kalkulaci skutečně vynaložených nákladů rozvedla v části C žaloby a výpočet zahrnula do tabulky, která je součástí žalobních tvrzení a odkazuje na ni část E žaloby.

4. V replice ze dne 14. 4. 2023 a při jednání dne 25. 4. 2023 žalobkyně žalobní tvrzení rozvedla a doplnila o námitku absolutní neplatnosti mezi stranami uzavřeného úhradového dodatku v části cenového ujednání pro rok 2018 pro neurčitost. Není pravdou, že by se žalobkyně a žalovaná dohodly na určité výši úhrady, když se dohodly úhradovým dodatkem pouze na aplikaci předpisů pro účely provedení úhrady za poskytnuté zdravotní služby. Nad to úhradová vyhláška nebyla vyjednána v dohodovacím řízení, kdy pro řadu segmentů (např. segment hospitalizační lůžkové péče) došlo k nedohodě a úhradová vyhláška je tak v tomto smyslu autoritativním rozhodnutím státu. Žalobkyně od počátku tvrdí, že nebyla uzavřena dohoda o ceně a že tedy došlo k podřízení se zákonné regulaci.

5. Dále žalobkyně zdůraznila, že proferentem celého cenového ujednání je žalovaná a v pochybnostech by měl být použit výklad contra proferentem. Ke dni uzavření smluvního vztahu jsou proměnné vstupující do výpočtu ceny nepředvídatelné. Žalobkyně dále uvádí, že úhradová vyhláška pro rok 2018 v příslušném segmentu hospitalizační lůžkové péče nebyla výsledkem dohodovacího řízení, výše úhrady tak byla autoritativně určena veřejnou mocí. K neplatným ujednáním se tak nepřihlíží a je tedy věcí soudů, aby určily spravedlivou cenu za poskytnuté hrazené služby.

6. V projednávaném případě již bylo soudem prvého stupně jednou rozhodnuto, přičemž po rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 31 Cdo 881/2024-621 bylo rozhodnuto i v této věci dovolacím soudem rozsudkem ze dne 31. 7. 2024, č. j. 23 Cdo 8/2024-257, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2023, č. j. 22 Co 99/2023-223. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 565/21, že „již nadále nemohou být aplikovatelné závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3546/2020, o kategorickém vyloučení možnosti protiústavního zásahu do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) v případě uzavření úhradového dodatku, i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí. Naopak, z výše uvedeného nálezu Ústavního soudu plyne, že i v situaci, kdy je uzavřen úhradový dodatek a je dle něj plněno, je nutno zohlednit závěry vyplývající z nálezové judikatury Ústavního soudu řešící ústavní souvislosti cenové regulace a limitace úhrad ve zdravotnictví (viz body 25, 34 a 35 nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 565/21). Nelze a priori vyloučit, že konkrétní okolnosti uzavřené smlouvy mohou výjimečně prolomit důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda ve vztahu ke sjednané výši úhrad za poskytnutou péči.“ 7. Odvolací soud následně na základě tohoto rozhodnutí prvý rozsudek zdejšího soudu ve věci samé zrušil se závazným právním názorem, aby se zdejší soud zabýval zejména tím, zda jsou dány takové konkrétní skutkové okolnosti (které musí tvrdit a prokazovat žalobkyně), které mohou výjimečně prolomit důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda ve vztahu ke sjednané výši úhrad za poskytnutou péči, přičemž bude třeba zohlednit závěry vyplývající z nálezové judikatury Ústavního soudu řešící ústavní souvislosti cenové regulace a limitace úhrad ve zdravotnictví a shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu.

8. Žalobkyně po poučení soudu usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 11 C 185/2022-291 a dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne 18. 6 2025 (č. l. 305) doplnila a rozvedla svá žalobní tvrzení v podání ze dne 28. 8. 2025 (č. l. 313). Uvedla, že mimořádné okolnosti pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servanda spočívají jednak v tom, že a) smlouva a dodatek jsou uzavřené v natolik regulovaném prostředí, že v zásadě absentuje možnost smluvní volnosti, byť je zákonně iluzorně umožněno domluvit smluvní vztah mezi stranami odlišně. Regulace v žádném případě neumožňuje odchýlit se směrem nahoru tak, aby hodnoty bodu a regulační omezení převyšovaly hodnoty normované úhradovou vyhláškou. Smluvní volnost je rovněž omezena tak, že se smluvní strany nemohou odchýlit od zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny. V důsledku uplatnění zákonné a podzákonné regulace smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou dochází k systémovému přenášení nákladů za poskytovanou zdravotní péči na žalobkyni, a to navíc v podmínkách, kdy srovnatelní poskytovatelé jsou za kvalitativně i jinak srovnatelnou zdravotní péči ohodnoceni odlišně - materiálně výhodněji nežli žalobkyně.

9. Mimořádné okolnosti dále spočívají dle žalobkyně b) v diskriminačním nastavení výše individuální základní sazby, kterou nelze ve svém důsledku ovlivnit v rámci kontraktačního procesu. Tato sazba vede v případě žalobkyně k nespravedlivému a protiústavnímu zásahu, když je nucena, pokud by měla i nadále naplňovat svou zřizovací listinu, k provádění práce bez odpovídajícího protiplnění (pod nutně vynaloženými náklady na zdravotní péči). Náklady vynaložené žalobkyní jsou v ceně obvyklé nebo nižší, příjmy od pojišťovny jsou v zásadě jediný zdroj příjmů žalobkyně, který nepostačuje ani na úhradu těchto nákladů bez zavinění na straně žalobkyně. Žalobkyně zdůraznila, že nemá právní ani jiné nástroje pro vyjednání smluvních ujednání tak, aby úhrady za zdravotní péči odpovídaly alespoň nutně vynaloženým nákladům na tuto péči, přičemž je slabší smluvní stranou. Aplikací regulačních mechanismů vzhledem k redukci na redukovaný Casemix a regulaci nadprodukce došlo ke snížení úhrady.

10. Žalobkyně dále rozvedla, že pro posouzení, zda byla pro rok 2018 u žalobkyně nastavena diskriminační individuální základní sazba, je prvním určovatelem otázka, zda je žalobkyně srovnatelným poskytovatelem zdravotní péče ve vztahu k jiným poskytovatelům. Žalobkyně nespadá od počátku stanovení referenční sítě poskytovatelů zdravotních služeb mezi nemocnice menší, krajské, oblastní, ale naopak mezi nejen velké (fakultní, centrové) ale dokonce tzv. „páteřní“. Jedná se o skupinu poskytovatelů zdravotních služeb natolik zásadních, že svým dosahem přesahují obdobné poskytovatele pro širokou oblast nejen ohledně struktury poskytovaných zdravotních služeb, ale též místního dosahu. Ke změně nastavení v právních předpisech došlo až vyhláškou č. 268/2019 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2020 (dále jen „úhradová vyhláška 2020“). V úhradové vyhlášce 2020 došlo k zásadní úpravě podmínek pro přiznání vyšší minimální individuální základní sazby tak, aby došlo k odstranění diskriminačních podmínek pro žalobkyni. Zásadní změna tkví v úpravě Přílohy č. 1 k Úhradové vyhlášce 2020. Žalobkyně tak, jak byla legislativně nastavena kritéria pro určení minimální výše individuální základní sazby, spadala v rozhodném období na úroveň hodnocení krajských a oblastních nemocnic. V důsledku této právní úpravy pak došlo k porušení rovnosti žalobkyně s ostatními velkými nemocnicemi, k jejímu významně nižšímu ohodnocení dle vyhlášky, a tedy k ohrožení dostupnosti zdravotní péče v důsledku diskriminačně nízké individuální základní sazby.

11. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ve vyjádření ze dne 24. 2. 2023 (č. l. 154) a následně po zrušení rozhodnutí soudu podáním ze dne 17. 10. 2025 (č. l. 220), zopakovala, že nárok žalobkyně nemá opodstatnění ani ve smlouvě ani v zákoně. K věci samé ohledně nároku žalobkyně za rok 2018 a jejích úhrad ze strany žalované zdůraznila, že pokud je postupováno podle úhradové vyhlášky, která není z konkrétních důvodů protiústavní (či protizákonná), jedná se přípustnou regulaci výše úhrady za zdravotní služby, resp. postup podle platné právní úpravy. Ústavní soud ČR dle žalované rozhodně neříká, že by vznikalo právo na dorovnání nadměrných nákladů poskytovatele zdravotních služeb, nýbrž judikuje, že z úhradové vyhlášky nesmí vyplývat takové podmínky výpočtu úhrady, které by poskytovatelům zdravotních služeb fakticky znemožňovaly podnikání. Z žádného z těchto závěrů Ústavního soudu ČR nevyplývá, že by neměla být respektována úhrada za zdravotní služby dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a dle příslušných úhradových vyhlášek na daný kalendářní rok (vydaných ve smyslu § 17 odst. 5 uvedeného zákona).

12. K nově uváděné argumentaci pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servanda uvedla, že žalobkyně neuvedla žádné konkrétní okolnosti a ve vyjádření se soustředí toliko na obecnou nemožnost vyjednávání a obecná regulatorní omezení než na vymezení jakékoli „mimořádnosti“ oproti předchozím rokům. Žalobkyně tvrdí, že její individuální základní sazba (dále jen „IZS“) byla „až o desítky procent nižší“ než u jiných podezřelý výraz, byť poskytuje srovnatelný rozsah péče – přitom žalobkyně nebyla v roce 2018 podezřelý výraz a u tří podezřelý výraz ve vlastním srovnání žalobkyně jsou rozdíly v IZS naprosto minimální (5-6 %). Takový rozdíl je přirozený z hlediska role žalobkyně a v podstatě nezbytný (není reálné, aby všechny hodnoty IZS byly zcela shodné). Zejména pak nedokládá diskriminaci. Kromě toho žalobkyně ničím neprokazuje svá tvrzení o tom, že by postavení žalobkyně bylo srovnatelné právě s těmito jinými subjekty. Dále žalovaná upozorňuje na to, že žalobkyně toliko předkládá údaje o hospodářské ztrátě dle výročních zpráv. Ničím však nedokládá, že je to právě výše úhrady, která vedla ke ztrátě, resp. nikde není vyčíslen (natož prokazován) vztah mezi nákladovou hodnotou péče a poskytnutou úhradou. Ohledně nákladů nutných a účelných a tvrzení žalobkyně žalovaná namítá, že žalobkyně sice deklaruje, že všechny vynaložené náklady byly „v ceně obvyklé“ a hospodárné, avšak tento závěr nijak nepodkládá ekonomickým rozborem jednotlivých vstupů ani analýzou srovnatelných nákladů jiných poskytovatelů. Z předložených materiálů plyne, kolik žalobkyně utratila, nikoli však skutečnost, zda bylo nutné utratit právě tolik. Z ekonomického hlediska jde o zásadní rozdíl: existence výdaje neznamená, že byl výdaj efektivní nebo obvyklý. Není-li z předložených podkladů zřejmé, proč daná vstupní cena odpovídá tržním podmínkám (např. zda nákup reagoval na výběrové řízení, zda šlo o standardní cenu, zda nebyla ovlivněna organizační neefektivitou apod.), nelze potvrdit tvrzení o hospodárnosti.

13. Pokud pak žalobkyně tvrdí, že regulace a zdravotně pojistný plán neumožňovaly úhrady v plné výši, a proto nesené náklady zůstávaly na poskytovateli, pomíjí možnosti svého vlastního hospodářského chování a smluvní možnosti ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám (včetně žalované, ale též ostatních pojišťoven). Především je nutno zdůraznit, že žalobkyně ani nenavrhla smluvní řešení, které by odpovídalo tomu, co nyní (zpětně a s odstupem v řádu let) požaduje doplatit. Za takových okolností to byla žalobkyně, která se podílela svým vlastním chováním na výši úhrady a nelze „zhojit“ vadu způsobenou chováním žalující strany – žalovaná nemůže být odpovědna za něco, oč se žalobkyně v rozhodné chvíli ani nepokusila.

14. Prolomení pacta sunt servanda má dle podkladových rozhodnutí Ústavního soudu sloužit k ochraně poskytovatele zdravotních služeb před zneužitím pozice zdravotní pojišťovny či důsledky změn okolností. Ani jeden tento případ nenastal. Žalobkyně žádné změny okolností ani netvrdí. Žalovaná považuje za stěžejní, že se podmínky očekávané produkce žalobkyně nezměnily a v žádném případě není prezentován, resp. prokazován argument k prolomení zásady pacta sunt servanda. Podmínky úhrady péče poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované byly stranám dopředu známy, byly očekávatelné a standardní a strany se na nich písemně dohodly. K odchylce od této dohody není právní důvod. Mimořádná změna okolností zde nenastala a závazek stran trvá (§ 1764 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“). Jiný způsob manažerského vedení (naplňující obsah pojmu péče řádného hospodáře) měl způsobilost změnit úhradové podmínky a postavení žalobkyně na trhu poskytovatelů zdravotních služeb v roce 2018. Pokud žalobkyně tomu odpovídající kroky neučinila, jde pouze k její tíži, že v důsledku toho mohla být v horším postavení. Žalobkyně tak spoluvytvořila prostředí, v němž nemohla jednoduše získat lepší podmínky úhrady a o dojednání lepších podmínek se ani nepokusila.

15. K tvrzení žalobkyně o „diskriminační IZS“ žalovaná uvedla, že výše IZS žalobkyně byla stanovena v souladu s úhradovou vyhláškou pro rok 2018 a odpovídala regulaci platné pro všechny poskytovatele zdravotních služeb. Ani podle tvrzení žalobkyně nebyla IZS stanovena libovolně, ale na základě jednotných kritérií stanovených Ministerstvem zdravotnictví. Pokud vznikají mezi jednotlivými podezřelý výraz rozdíly v IZS, pak odrážejí odlišný rozsah specializací a strukturu poskytované péče, nikoli diskriminaci ve smyslu libovůle či nerovného zacházení. Žalobkyně ostatně byla nad minimální úrovní, kterou sama uvádí pro poskytovatele zdravotních služeb stejné kategorizace. Pro žalobkyni pro rok 2018 činila hodnota IZS 32 531,42 Kč. Tato hodnota byla dokonce nad úrovní minimální sazby, kterou sama žalobkyně uvádí pro případ, že by měla dostatečnou strukturu center vysoce specializované péče. Absence center je důsledkem vlastního řízení a správy žalobkyně. Ve srovnání s průřezovým vzorkem poskytovatelů, kteří vykazují alespoň některé srovnatelné hodnoty s žalobkyní, je zjevné, že IZS žalobkyně v roce 2018 nebyla „diskriminačně nízká“, ale na střední hodnotě – vyšší IZS měly zejména fakultní podezřelý výraz s velkým množstvím center vysoce specializované zdravotní péče (Anonymizováno), popř. páteřní regionální podezřelý výraz, taktéž s množstvím center, jako např. podezřelý výraz v adresa. I významné fakultní podezřelý výraz (Anonymizováno, jméno FO 31 166,62 Kč) či stěžejní krajská zařízení (právnická osoba, IZS 30 149,27 Kč) však měly v roce 2018 nižší hodnotu IZS. Pouze pokud trvá žalobkyně na srovnání výhradně s fakultními podezřelý výraz, může tvrdit, že měla jednu z nejnižších hodnot IZS v roce 2018 (nikoli však nejnižší, protože zde pomíjí podezřelý výraz Anonymizováno s nižším IZS). Takové srovnání je z povahy zavádějící a neodpovídá formálnímu postavení žalobkyně (která v té době neměla ani status fakultní podezřelý výraz, ani úhradově relevantní centra vysoce specializované péče), ani její materiální roli v síti podezřelý výraz. Nadto u některých podezřelý výraz jsou rozdíly v IZS v roce 2018 minimální, rozdíl 5 % oproti Anonymizováno podezřelý výraz adresa a 6 % oproti Anonymizováno podezřelý výraz adresa nebo vysoce specializované podezřelý výraz jméno FO (která je pracovištěm nejvyššího typu). Z těchto údajů tak nejen, že diskriminačně nízká IZS v roce 2018 nevyplývá, je jimi dokonce nepřiměřený rozdíl v IZS popírán.

16. Žalovaná dále považuje za stěžejní, že žalobkyně ani netvrdí, proč nemohla zajistit poskytování péče v rámci dohodnuté úhrady, ani že by využila dostupné smluvní mechanismy (např. žádost o změnu úhradového dodatku, uplatnění výjimek, návrh jiné formy úhrady či optimalizaci produkce). Naopak – z jejího vlastního popisu vyplývá, že úhradový dodatek převzala bez výhrad, aniž by se pokusila o jeho úpravu, a že až s odstupem několika let namítá jeho údajnou nevýhodnost. Za takových okolností nelze hovořit o „systémovém přenášení nákladů“ na poskytovatele, ale spíše o hospodářském výsledku plynoucím z rozhodnutí žalobkyně, která se svým jednáním na uzavření dodatku a na výši úhrad sama podílela. Nelze tedy „zhojit“ údajnou vadu smlouvy tím, že žalobkyně ex post požaduje doplacení rozdílu, který vyplývá z jejího vlastního přístupu. Žalovaná ze všech výše uvedených důvodů navrhla zamítnutí žaloby.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

18. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, v roce 2018 neměla statut fakultní podezřelý výraz, ten získala až od 1. 1. 2021 (viz výslech tituly před jménem jméno FO a dále viz zřizovací listina Fakultní podezřelý výraz adresa s přílohami na č. l. 126).

19. Žalobkyně má se žalovanou - Anonymizováno - uzavřenou smlouvu Anonymizováno ze dne 31. 3. 2013. Z této smlouvy plyne, že byla uzavřena v souladu s § 17 odst. 1, 2 zákona č. 48/1997 Sb. a v souladu s vyhláškou č. 618/2006 Sb. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017. Dodatkem číslo III. k této smlouvě bylo sjednáno, že po uplynutí doby 5 let se smlouva automaticky prodlužuje o jeden rok, pokud jedna ze smluvních stran písemně neoznámí nejpozději rok před uplynutím doby její účinnosti druhé straně svůj úmysl smlouvu ukončit. Dodatek byl podepsán dne 14. 12. 2015. Dle čl. IV. odst. 1 smlouvy se hodnoty bodu pro zdravotní péči hrazenou podle seznamu výkonů, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení podle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. uvedou v dodatku ke smlouvě podle zvláštního právního předpisu. Dle čl. IV. odst. 3 mezi smluvními stranami musí být vždy předem dohodnuto zvýšení nebo snížení objemu poskytovaných hrazených služeb z důvodu změny kapacity, struktury zdravotnického zařízení poskytovatele nebo změny či obnovy přístrojového vybavení specifikovaného ve smlouvě. Dle čl. XI. odst. 1 právní vztahy mezi smluvními stranami ve věcech neupravených právními předpisy upravujícími veřejné zdravotní pojištění a poskytování hrazených služeb a touto smlouvou se řídí obchodním zákoníkem (viz smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb č. Anonymizováno a dodatek č. III v přílohách spisu).

20. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že k této smlouvě byl pro rok 2018 uzavřen úhradový dodatek č. Anonymizováno ze dne 22. 3. 2018 a dodatek Anonymizováno ze dne 2. 3. 2018. Ze znění dodatku č. Anonymizováno vyplývá, že v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 a Přílohy č. 1 písm. A) a C) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 353/2017 Sb. o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2018 (dále jen „vyhláška MZ č. 353/2017 Sb.“) se smluvní strany dohodly, že hrazené služby poskytované poskytovatelem pojištěncům pojišťovny v roce 2018 budou hrazeny podle tohoto dodatku; v článku 1 dodatku je dále rozvedeno, že výše úhrady poskytovateli v roce 2018 zahrnuje individuálně smluvně sjednanou složku úhrady, úhradu formou případového paušálu, úhradu vyčleněnou z úhrady formou případového paušálu a ambulantní složku úhrady, přičemž referenčním obdobím je rok 2016. V článku 2, 3 a 4 tohoto úhradového dodatku jsou dále podrobně nastaveny způsoby určení výše jednotlivých úhrad. Dle článku 2 individuálně smluvně sjednaná složka úhrady dle přílohy č. 1 písm. A) bodu 2 Vyhlášky MZ č. 353/2017 Sb., pokud se na ní obě smluvní strany dohodnou, bude mezi pojišťovnou a poskytovatelem sjednaná samostatným dodatkem ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb. V článku 3 je zakotvena úhrada formou případového paušálu. V článku 4 je zakotvena úhrada vyčleněná z úhrady formou případového paušálu. V článku 6 je zakotvena předběžná měsíční úhrada ve výši 23 854 000 Kč. V článku 6 odst. 5 si strany sjednaly, že vypořádání předběžných úhrad bude provedeno do 30. 6. 2019. Ve stejné době budou vypořádány i regulační mechanismy (čl. 7 odst. 2). Dále je v dodatku uvedeno, že v individuálních případech zvláštního zřetele hodných, když dojde ke změnám struktury a k podstatnému nárůstu objemu poskytovaných hrazených služeb oproti referenčnímu období, může poskytovatel požádat pojišťovnu o zohlednění v rámci výpočtu výše celkové úhrady. Poskytovatel musí svou žádost pojišťovně předat písemně společně s řádným odůvodněním nejpozději do 30 dnů od zaslání vyúčtování. Pojišťovna žádost poskytovatele posoudí a v případě, že uzná žádost jako odůvodněnou, může výši celkové úhrady částečně nebo plně zohlednit (článek 6 odst. 6 dodatku).

21. Žalobkyně nečinila spornou skutečnost tvrzenou žalovanou, že úhrada za zdravotní služby žalobkyní poskytnuté pojištěncům žalované za rok 2018 byla provedena dle výše citovaného úhradového dodatku a za akutní hospitalizační péči bylo žalovanou žalobkyni uhrazeno celkem 133 692 233 Kč. Vyúčtování (avízo) ze dne 3. 7. 2019 bylo žalobkyni doručeno, což tato nečinila sporným (viz přílohy). Z vyúčtování plyne individuální základní sazba ve výši 30 337,93 Kč.

22. Mezi stranami nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 16. 6. 2022 k úhradě částky 15 408 026 Kč, kterou žalovaná neuhradila (viz předžalobní upomínka ze dne 16. 6. 2022 včetně kopie dodejky do datové schránky ze dne 16. 6. 2022 na č. l. 18 a 19).

23. Ze sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 5. 2020 (č. l. 82) soud zjistil, že byl žalobkyni zřizovatelem poskytnut na základě Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne 27. 4. 2020 jednorázový příspěvek ve výši 1 285 478 548 Kč na úhradu závazků po splatnosti nebo závazků nad 60 dnů od data uskutečnění zdanitelného plnění a přefinancovaných závazků. Prostředky jsou účelově určeny na oddlužení podezřelý výraz formou jednorázového příspěvku zřizovatele.

24. Z výroční zprávy žalobkyně pro rok 2018 (přílohy) soud zjistil, že výsledek hospodaření žalobkyně za běžný účetní rok 2018 skončil se ztrátou v hlavní činnosti ve výši -263 842 372,14 Kč. Z úvodního slova nového ředitele tituly před jménem jméno FO dále vyplývá: „podezřelý výraz jsem převzal v září 2018 v neutěšené ekonomické situaci a za probíhajícího trestního řízení s předchozím vedením. Minulým vedením byl řadu let nesprávně fiktivně optimalizován hospodářský výsledek, a proto bylo nutné vše přehodnotit a ukázat reálný stav hospodaření podezřelý výraz. Rok 2018 byl ukončen se ztrátou téměř 260 milionů Kč s objemem závazků po splatnosti ve výši 750 mil. Kč a s nevysoutěženými nákupy v objemu 800 mil. Kč. Řada rozhodnutí minulého vedení podezřelý výraz na konci roku 2017 vedla k přečerpání fondu reprodukce investičního majetku v následujícím období. Cílem těchto kroků bylo nesprávné vylepšování výnosů a hospodářského výsledku podezřelý výraz, které v konečném důsledku zpomalilo proces využívání fondu k jeho pravému účelu, nákupu investičního majetku k zajištění provozu a rozvoje podezřelý výraz. V návaznosti na finanční audit Ministerstva zdravotnictví jsme zahájili kroky ke stabilizaci podezřelý výraz. Na straně nákupu byl zaveden dynamický nákupní systém a do konce roku 2018 byly přesoutěženy zboží a služby v hodnotě přesahující 500 milionů Kč. podezřelý výraz začala intenzivně komunikovat se svými věřiteli o řešení nastalé a neudržitelné situace. V podezřelý výraz vznikl robustní systém kontrolingu a analytiky. podezřelý výraz dnes zná své náklady ve velmi detailní struktuře díky probíhajícímu projektu DRG restart. Na základě těchto poznatků nové vedení jedná se zřizovatelem a podezřelý výraz pojišťovnami o narovnání úhradových vztahů tak, aby pokrývaly účelně vynaložené náklady na poskytování podezřelý výraz služeb. Byl vytvořen samostatný obchodní úsek se zodpovědností za veřejné zakázky a obchodní politiku podezřelý výraz. Vzniklo silné kodérské centrum. Ekonomický přínos těchto změn dalece přesahuje náklady na ně. Jako příklad lze uvést úspěchy projektové kanceláře, která zajistila vyřešení krizové situace s nefunkčními lineárními urychlovači a spolu s právním odborem zabezpečila desítky milionů korun na odškodnění podezřelý výraz. V případě kodérského centra došlo k narovnání vykazování s přínosem pro podezřelý výraz ve výši přibližně 10 milionů Kč. Nový obchodní úsek dosáhl velmi rychlého přesoutěžení komodit v hodnotě stovek milionů Kč. Management podezřelý výraz v roce 2018 fungoval jako krizový a minimálně pro rok 2019, možná i 2020, stále krizovým managementem bude.“ 25. Z interního záznamu z jednání ze dne 23. 2. 2017 (viz přílohy) soud zjistil, že mezi zástupci pojišťovny (jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem právnická osoba a tituly před jménem jméno FO) a poskytovatele (tituly před jménem jméno FO) se dne 23. 2. 2017 konalo jednání, jehož předmětem byla mimo jiné úhrada podezřelý výraz služeb za rok 2017. Ze zápisu vyplývá, že za žalobkyni se jednání neúčastnila ředitelka tituly před jménem jméno FO, která se z jednání omluvila. Žalobkyně na jednání se zástupci pojišťovny prezentovala vývoj objemu podezřelý výraz služeb v komparaci let 2015 a 2016. Ze zápisu dále vyplývá, že pojišťovna citlivě vnímá objektivní skutečnosti a omezení ve speciálním postavení poskytovatele, především v oblasti léčby chorob HIV v CSP. Pojišťovna důrazně apelovala na zreálnění nákupních cen. Ze zápisu plyne, že poskytovatel (žalobkyně) konstatuje připravenost k signaci základního úhradového dodatku pro rok 2017, avšak žádá o navýšení předběžných měsíčních paušálních úhrad o cca 1,6 milionů Kč, prezentuje předpoklad výše smluvního limitu úhrady ZULP CSP v celkové roční výši cca 65 mil. Kč a očekává návrh znění dodatku pro CSP od pojišťovny. Ze zápisu neplyne, že by předmětem jednání byla individuální základní sazba či žádost o její navýšení.

26. Ze zápisu z jednání ze dne 29. 8. 2017 (viz přílohy) soud zjistil, že strany se opět sešly v srpnu 2017, jednání byla přítomna za poskytovatele tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO a za pojišťovnu tituly před jménem jméno FO, předmětem jednání byla mimo jiné i úhrada péče za rok 2017. Žalobkyně jako poskytovatel žádala navýšit maximální částku v Dodatku Anonymizováno ke smlouvě tak, aby lépe odrážela očekávaný nárůst objemu Kč hlavně u HIV pozitivních a onkologických pacientů; pojišťovna předložila k podpisu nový dodatek Anonymizováno navýšený na maximální částku 66 700 000 Kč; obě strany tento dodatek podepsaly. Strany se dohodly, že se opět sejdou a budou případně aktualizovat navýšení dohodnuté maximální částky objemu centrových léků na rok 2017; v návaznosti na navýšení celkového objemu Kč na centrové léky požádala dále žalobkyně o navýšení předběžné měsíční úhrady o 2 miliony Kč od 1. 8. 2017. Ze zápisu neplyne, že by předmětem jednání byla individuální základní sazba či žádost o její navýšení.

27. Ze zápisu z jednání ze dne 10. 10. 2018 (viz přílohy) soud zjistil, že dne 10. 10. 2018 se strany sešly za přítomnosti nového ředitele tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO za poskytovatele a tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO za pojišťovnu, předmětem byla mimo jiné úhrada podezřelý výraz služeb za rok 2017. Poskytovatel zde uvedl, že se seznámil se závěry vyúčtování roku 2017 a zaslal námitky, avizoval možnost bližší analýzy, proto problematiku vyúčtování úhrad 2017 nelze prozatím uzavřít, přičemž dosud předložené námitky spočívají v překročení smluvně sjednaného limitu Anonymizováno o 7 085 694,24 Kč z důvodu nárůstu nákladů na léčbu pacientů s podezřelý výraz HIV a hepatitidy C. Dále ze zápisu plyne, že strany jednaly o úhradovém dodatku pro rok 2018, poskytovatel konstatoval, že nemůže přistoupit k signaci dodatku úhrady ZULP CSP na rok 2018 z důvodu nízkého limitu úhrady. Pojišťovna deklarovala, že je připravena vést jednání o zohlednění případných překročení sjednaných finančních limitů v případě, kdy bude zřejmý jednoznačně pozitivní trend vývoje překročení a potenciálních úspor z efektivního nákupu ZULP CSP. Ze zápisu neplyne, že by ve vztahu k roku 2017 a 2018 byla předmětem jednání individuální základní sazba či žádost o její navýšení, a to zjm. ve vztahu pro futuro.

28. Ze zápisu z jednání ze dne 12. 12. 2018 (viz přílohy) soud zjistil, že dne 12. 12. 2018 se obě smluvní strany opět sešly na jednání za účasti tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO za poskytovatele a tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO za pojišťovnu s tím, že předmětem jednání byla úhrada podezřelý výraz služeb za rok 2017. Žalobkyně zde předložila aktuální požadavek na navýšení úhrady za rok 2017 z důvodu nárůstu CM podezřelý výraz složky úhrady ve vybraných bázích DRG. Tuto žádost odůvodnila žalobkyně nedostatečným profinancováním dle algoritmů příslušné úhradové vyhlášky a neodkladností poskytnutí příslušných druhů podezřelý výraz služeb; žalobkyně zde prezentovala celkové vyčíslení požadavku dodatečné úhrady za vyúčtování poskytnutých podezřelý výraz služeb pojištěncům žalované na hodnotu cca 22 mil. Kč. Ze zápisu dále plyne, že pojišťovna uvádí, že dosažená jméno FO u podezřelý výraz za rok 2017 nenasvědčuje nedostatečnému profinancování poskytnutých podezřelý výraz služeb ze strany pojišťovny. Pojišťovna vyjádřila nesouhlas s postupem poskytovatele, rozporuje akcentování nárůstu CM u vybraných DRG bazí bez medicínského doložení konkrétních případů a především bez kontextu vývoje CM v rámci všech bazí DRG. Celkový nárůst CM v komparaci aktuálního a referenčního období činí cca 9 %. Ve vztahu k roku 2018 ze zápisu plyne pouze to, že žalobkyně žádala o navýšení maximálního limitu úhrady ZULP CSP na hodnotu 78 032 298 Kč z důvodu nárůstu léčby pacientů s dg. HIV a hepatitidy C. Dále pro vypořádání úhrad za rok 2019 předloží pojišťovna k dispozici NNB návrh dikce úhradového dodatku ke sjednání kontraktu nákupu zdravotních služeb v oblasti TEP (totální endoprotézy, pozn. soudu). Poskytovatel nesouhlasil s návrhem vypořádání úhrad zdravotních služeb za rok 2017.

29. Z prezentace tituly před jménem jméno FO, ředitele odboru regulace cen a úhrad MZ ČR s názvem „Základní sazby poskytovatelů akutní lůžkové péče“ (č. l. 333) vyplývá, že základní sazby je vhodné sledovat separátně za účelem monitoringu procesu sbližování základních sazeb. Základní sazbu je možné vypočítat pro následující složky úhrady akutní lůžkové péče: celková základní sazba, základní sazba pro paušální úhradu a základní sazbu mimo paušál. Rozdílnost v základních sazbách je historická – výše úhrady se odvíjela od výkonového výkaznictví poskytovatele, vyjednávání s pojišťovnou, plnění produkčních cílů apod.

30. Z dokumentu ÚZIS nazvaného „Referenční síť – DRG restart“ a z dokumentu „vnitřní heterogenita jednotlivých typů ZS“ (č. l. 350 a 394) soud zjistil, že v roce 2015 byla na základě vícekriteriární anylýzy všech podezřelý výraz v ČR vybudovaná referenční síť podezřelý výraz. Vybrané podezřelý výraz pokrývají 4 kategorie z hlediska velikosti a komplexnosti péče. Z dokumentu vyplývá, že (tehdy) podezřelý výraz jméno FO adresa v roce 2015 byla v systému ÚZIS zařazena jako poskytovatel zařazený do kategorie „podezřelý výraz“ poskytující komplexní rozsah péče s vyváženou strukturou. Dále je zde zahrnuta např. právnická osoba adresa, Anonymizováno podezřelý výraz, podezřelý výraz Anonymizováno adresa, právnická osoba., Anonymizováno, Anonymizováno v Praze.

31. Ze souhrnu jméno FO v letech (viz č. l. 321) soud zjistil, že porovnáním jméno FO v letech 2019, 2022 a 2023 je zřejmé, že tyto sazby se postupně sbližují. V roce 2019 měla podezřelý výraz na adresa celkovou základní sazbu u žalované 39 600 Kč, srovnatelnou měla např. právnická osoba (39 754 Kč), právnická osoba (41 494 Kč). Základní sazba pro paušální úhradu činila v roce 2019 u žalobkyně 37 384 Kč, u právnická osoba 40 075 Kč, u právnická osoba činila 38 704 Kč, u právnická osoba adresa 125 Kč. V roce 2022 a 2023 má podezřelý výraz adresa podstatně vyšší jméno FO, tyto sazby se postupně sbližují s těmi nejvyššími (podezřelý výraz adresa).

32. Z vyúčtování hrazených služeb provedených žalovanou za rok 2018 (přílohy) plyne u jednotlivých poskytovatelů výše jméno FO následovně: u žalobkyně jméno FO ve výši 30 337,93 Kč, u podezřelý výraz jméno FO ve výši 32 101,39 Kč, podezřelý výraz adresa jméno FO ve výši 36 623,29 Kč, právnická osoba ve výši 33 728,47 Kč, podezřelý výraz adresa jméno FO ve výši 31 949,88 Kč, podezřelý výraz adresa ve výši 32 299,32 Kč, podezřelý výraz adresa jméno FO ve výši 38 342,34 Kč, Fakultní podezřelý výraz adresa jméno FO ve výši 34 836,32 Kč, podezřelý výraz v Motole jméno FO ve výši 46 264,36 Kč, podezřelý výraz adresa jméno FO ve výši 35 254,21 Kč, Anonymizováno Anonymizováno podezřelý výraz adresa jméno FO ve výši 33 972,93 Kč.

33. Z vybraných produkčních a úhradových ukazatelů za rok 2018 při využití typologie vytvořeného ÚZIS (č. l. 394) soud zjistil, že pro rok 2018 činila jméno FO (dosažená individuální základní sazba DRG PZS po vyúčtování u podezřelý výraz) u žalobkyně částku 32 531,42 Kč, u Anonymizováno v adresa 006,58 Kč, podezřelý výraz adresa 030,39 Kč, podezřelý výraz 36 161,87 Kč, právnická osoba 30 964,23 Kč, podezřelý výraz adresa 534,92 Kč, právnická osoba. 30 149,27 Kč Anonymizováno podezřelý výraz 33 573,31 Kč, právnická osoba 30 577,01 Kč, Anonymizováno 31 166,62 Kč.

34. Z výroční zprávy podezřelý výraz jméno FO adresa za rok 2020 plyne, že rok 2020 byl vzhledem k pandemii Covid 19 zcela výjimečným rokem. Proto, že je podezřelý výraz centrem vysoce specializované péče pro izolaci pacientů s podezřením na vysoce nakažlivou podezřelý výraz, prošla podezřelý výraz v roce 2020 kompletní transformací na infekční pracoviště a do péče o nakažené se zapojila většina klinik a oddělení.

35. Z protokolu o výslechu svědkyně jméno FO ze spisu 11 C 156/2020 ze dne 23. 9. 2025 (viz přílohy) soud zjistil, že je u žalobkyně v pracovním poměru 25 let na pozici vedoucí odboru zdravotních pojišťoven. Její náplní práce je nasmlouvání poskytnuté péče přes úhradu poskytované péče, vyúčtování a jednání s pojišťovnami ve smyslu vyúčtování nebo úhradových dodatků, kontrolování úhradových dodatků a primární zkontrolování vyúčtování. V roce 2017 se nedělo nic neobvyklého, postup byl standardní. Návrh úhradového dodatku vždy předkládá zdravotní pojišťovna, svědkyně vždy zkontroluje návrh po formální stránce, hlavní, co ji v dodatku zajímá, je měsíční paušální úhrada, kterou následně 10. února každého roku fakturují. Pokud vše souhlasí s úhradovou vyhláškou, tak návrh postoupí k podpisu statutárnímu zástupci. Paušální částka je očekávaná a vychází z úhradové vyhlášky, vychází z procent referenčního období. Když to souhlasí nebo je to velice podobné, fakturuje paušál příslušné zdravotní pojišťovně do desátého následujícího měsíce. Následující rok přichází vyúčtování roku předchozího, kontroluje podrobně položku po položce v souvislosti s příslušnou úhradovou vyhláškou. Během roku poukazuje svému nadřízenému na to, že třeba paušál nestačí, to však dále řeší ekonomické oddělení. Svědkyně se zaměřuje na centrové léky, které jsou součástí paušálu, částku na centrové léky žalobkyně zná předem; většinou ve čtvrtém čtvrtletí toho roku avizují zdravotním pojišťovnám, že jim třeba částka na centrové léky nestačí. Svědkyně nerozporuje paušál, jen upozorňuje pojišťovnu, že už vyčerpali příslušnou částku, nebo že se blíží její překročení a pojišťovny reagují různě. Někdo napíše, že to akceptuje a že to bude řešit, někdo že ji bude řešit až ve vyúčtování. Znění úhradového dodatku asi určitě nikdy nerozporovali. Jediné, co někdy námitkovali, byla výše paušální úhrady s tím, že žádali o její navýšení právě z titulu pokrytí nákladů na centrové léky. Svědkyně si nemyslí, že by rozporovali individuální základní sazbu. Individuální základní sazbu sledují, ale že by k tomu byla přímo nějaká osobní jednání, že ji chtějí navýšit, to si nemyslí. DRG nebylo nikdy tak sledované, nebo v roce 2017 určitě ne, jako je teď v poslední době. Svědkyně jednala vždy pouze o centrových lécích, za prvé jsou velice dobře uchopitelné, jsou to konkrétní reálná čísla, konkrétní indikace, konkrétní diagnózy, konkrétní léky. Očekávanou paušální sazbu má žalobkyně vždy spočítanou, na to má manažerský informační systém a ten pracuje s hodnotami referenčního období. Takže ví z manažerského informačního systému, kolik mají očekávat paušální měsíční úhradu. Když návrh z pojišťovny přijde, tak ho porovnají a pokud je akceptovatelný, tak jej podepíší, pokud není akceptovatelný a chtějí víc, tak musí najít, ve kterém segmentu se rozchází a žádají o navýšení; na 99 % paušální měsíční úhrady souhlasí s očekáváním. Jediné, co žalobkyně rozporuje, je částka na centrové léky. Za nového vedení pod panem tituly před jménem jméno FO se vyměnili lidé z ekonomického úseku i vedení. U centrových léků žalobkyně vyjednává, na ambulance a podezřelý výraz si svědkyně nemyslí, že by vyjednávali, náklady na podezřelý výraz a ambulance neřeší. S paní ředitelkou jméno FO u žalované pojišťovny byli na jednání, ale vždy se „to točilo“ kolem centrových léků, nikdy neměli nějaký jiný požadavek.

36. Z emailu mezi tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, analytikem podezřelý výraz úseku divize adresa žalované pojišťovny ze dne 20. 12. 2018 a ze dne 16. 9. 2019 (č. l. 411) soud zjistil, že teprve 20. 12. 2018 žalobkyně prostřednictvím jméno FO požádala o navýšení maximální úhrady ZULP CSP pro rok 2018. Odkázala na dopis ze dne 5. 12. 2018, ve kterém žádali o navýšení na částku 78 032 298 Kč, nyní žádají o navýšení o 79 000 000 Kč. tituly před jménem jméno FO odpověděl, že stanovisko pojišťovny ve věci sjednání výše maximálního limitu úhrady ZULP CSP na rok 2018 bylo prezentováno na společném jednání dne 12. 12. 2018, pojišťovna akceptuje sjednání limitu na rok 2018 na částku 78 032 298 Kč, případné překročení tohoto limitu bude řešeno na základě doložených námitek NNB k závěrečnému vyúčtování za rok 2018 včetně zřetele k nárokovaným cenám v komparaci s ostatními poskytovateli.

37. Z emailové korespondence mezi paní tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO (na č. l. 412) ze dne 16. 9. 2019 soud zjistil, že jméno FO v září 2019 v reakci na zaslané vyúčtování za rok 2018 požádala o proplacení Anonymizováno v plné výši bez použití smluvního omezení, které bylo pro rok 2018 78 032 298 Kč a nepokrylo žalobkyni vynaložené skutečné náklady na Anonymizováno. Téhož dne odpověděl tituly před jménem jméno FO s tím, že tuto žádost jméno FO považoval za námitku k vyúčtování za rok 2018.

38. Z dopisu Anonymizováno ze dne 31. 10. 2019 (na č. l. 413), dále ze dne 18. 11. 2019 (na č. l. 414) a z emailu od pana jméno FO paní jméno FO a naopak z 12. 11. 2019 a 18. 11. 2019 (na č. l. 415), z emailové korespondence předcházející z 6. 11. 2019 a 4. 11. 2019 a rovněž z 30. 10. 2019 (na č. l. 415-416) soud zjistil, že pojišťovna prostřednictvím tituly před jménem jméno FO akceptovala námitku strany žalující a sdělila, že přiznává dodatečnou úhradu Anonymizováno ve výši 590 888,38 Kč. Dále sdělila, že důvodem zmiňovaného překročení smluvního limitu maximální úhrady byl nárůst nákladů Anonymizováno v diagnozách léčby HIV, infekce a onkologie-solidních nádorů. Dále dne 18. 11. 2019 informovala tituly před jménem jméno FO žalobkyni, že dodatečně byla provedena oprava a vykázání původně zamítnutých dokladů u dvou pacientů, jednalo se o léčiva z oboru onkologie – solidních nádorů, dodatečně vykázané doklady ze strany žalobkyně byly schváleny revizním lékařem a zařazeny do úhrady nákladů Anonymizováno v roce 2018. jméno FO základě uvedeného přiznala pojišťovna dodatečnou úhradu Anonymizováno za rok 2018 ve výši 129 203,40 Kč. Účastníci jednali po doručení vyúčtování za rok 2018 pouze o navýšení úhrady za centrové léky, jiné námitky ze strany žalobkyně již doručeny žalované nebyly.

39. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. 8 Co 169/2022-195 ze dne 12. prosince 2024, na to navazujícího protokolu o jednání Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 19 C 192/2020 ze dne 31. 7. 2025 (č. l. 360-366) soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud zrušil prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2022, č. j. 19 C 192/2020-110, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu téže žalobkyně o zaplacení částky 115 192 Kč proti právnická osoba. Z odůvodnění vyplývá, že odvolací soud soudu prvního stupně závazně uložil, že se bude muset zabývat tím, zda sjednaná úhrada za zdravotní péči je či není způsobilá pokrýt nutně vynaložené náklady a ohledně těchto rozhodných skutečností provést navržené důkazy. Soud prvního stupně ve věci vyslechl svědkyni jméno FO, z jejího výslechu vyvodil, že nebyl prostor pro jednání o odlišné výši úhrady ze strany žalované pojišťovny, kontraktační proces byl tzv. bez jednání po obdržení znění dodatku. Dále soud při jednání účastníků avizoval, že stěžejní se mu jeví za dané procesní situace zadání znaleckého posudku, jenž by měl objasnit, zda náklady vynaložené žalobkyní na hospitalizační péči pojištěnců žalované v roce 2017 byly účelně vynaloženy, tj. zda se jednalo o nutně vynaložené náklady, které odpovídají cenám obvyklým v daném místě a čase.

40. Z protokolu o jednání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2025, sp. zn. 39 C 189/2020 a z přípisu téhož soudu ke sp. zn. 28 C 237/2022 z 16. září 2025 (č. l. 373) soud zjistil, že aktuálně probíhá rovněž spor mezi podezřelý výraz adresa a právnická osoba týkající se roku 2017 a roku 2018. Soud v těchto řízeních rovněž považoval za nutné zadat znalecký posudek pro posouzení účelnosti a hospodárnosti nákladů žalobkyně.

41. Ze zdravotně pojistného plánu žalované za rok 2018 (přílohy spisu) soud zjistil, že tento byl sestaven pro naplnění zásady vyrovnaného hospodaření a je koncipován tak, aby v roce 2018 vlastní finanční zdroje plně pokryly výdaje bez nutnosti čerpat úvěr; tento dále obsahuje zejména plán příjmů a výdajů zdravotní pojišťovny, předpokládaný vývoj struktury pojištěnců a plán provozních nákladů.

42. Ze zhodnocení návrhu zdravotně pojistných plánů na rok 2018 a střednědobých výhledů na roky 2019 a 2020 (přílohy) soud zjistil, že při tvorbě návrhů ZPP 2018 a SDV 2019 až 2020 zdravotní pojišťovny vycházely z predikovaných makroekonomických ukazatelů, regionálních specifik a vlastního výchozího stavu, především finančního. V oblasti zdravotní politiky Ministerstvo zdravotnictví hodnotí především soulad s modelacemi dopadů úhradové vyhlášky na rok 2018. Úhradová vyhláška je na smluvní vztahy aplikována pouze v případě, kdy nedojde k dohodě na odlišném úhradovém dodatku. Pro hypotetický případ, kdy k dohodám nedojde, a kdy by celý systém fungoval právě podle úhradové vyhlášky, je nutné dohlédnout na konstrukci zdravotně pojistného plánu v takové podobě, aby úhrady podle úhradové vyhlášky umožňoval. V ekonomické oblasti Ministerstvo financí hodnotí plánované hospodaření celého systému veřejného zdravotního pojištění, jakožto významné součásti veřejných rozpočtů. To se odráží i v hodnocení ZPP 2018 jednotlivých zdravotních pojišťoven. Veřejným zájmem je takové hospodaření zdravotních pojišťoven, které v době hospodářského růstu nesnižuje zůstatky na jejich účtech, a tím ponechává rezervy pro absorpci možného negativního šoku. V dílčím hodnocení se MF zaměřuje také na dodržování souladu ZPP 2018 s tzv. fondovou vyhláškou MF. Na základě obdržených zdravotně pojistných plánů na rok 2018 je možno konstatovat, že tyto plány jsou v souladu s právními předpisy, veřejným zájmem i požadavkem, aby umožnily naplnění cílů úhradové vyhlášky na rok 2018. Co se týče Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra, z obdržených podkladů lze soudit, že návrh ZPP 2018 Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR je v souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo financí doporučují vládě České republiky předložit tento návrh Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k projednání s návrhem na jeho schválení. Struktura a výše nákladů na zdravotní služby je určena zejména na základě vývoje v minulých obdobích, míry inflace, očekávaného růstu počtu pojištěnců a návrhu úhradové vyhlášky. Celkové náklady na zdravotní služby čerpané ze ZFZP v roce 2018 plánuje ZP MV ČR ve výši 32 990 mil. Kč, což představuje meziroční nárůst o 6,5 % oproti očekávané skutečnosti roku 2017. Průměrné náklady na zdravotní služby na 1 pojištěnce jsou plánovány ve výši 25 244 Kč, což znamená meziroční nárůst o 6,2 % oproti očekávané skutečnosti roku 2017. V objemově největším segmentu lůžkové zdravotní péče je předpokládán nárůst nákladů o 9,8 %, což má výrazný vliv na růst celkových nákladů.

43. Z protokolu o kontrole hospodaření s veřejnými prostředky za roky 2016, 2017 ze dne 30. 8. 2018, č. j. anonymizováno přílohy spisu), která byla zahájena v zařízení žalobkyně dne 28. 3. 2018 a která byla provedena Ministerstvem zdravotnictví, má soud prokázané, že kontrola Ministerstva zdravotnictví shledala závažná pochybení v hospodaření poskytovatele (žalobkyně) v roce 2016 a 2017, a to zejména odebírání dodávek léčivých přípravků bez písemného smluvního vztahu - bez zajištěné ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nedodržení zákona o veřejných zakázkách, neprověřování hlediska hospodárnosti a posouzení přiměřenosti výdajů, neprovádění předběžné řídící kontroly. Závažná pochybení byla zjištěna v oblasti veřejných zakázek zadávaných dodavateli právnická osoba (v oblasti ostraha objektů, majetku a areálu, obnova sanitních vozidel, ultrazvuk pro gynekologickou kliniku, ultrazvuk pro interní oddělení, monitory JIP, dodávka switchů, dodávka centrálních žilních katetrů, obnova přístrojového vybavení - Transportabilní Doppler Ultrasonography, tonery/tiskové kazety do kopírek a tiskáren, vybudování automatického vjezdového systému), dodávky ortopedických materiálů – právnická osoba. a právnická osoba, hospodaření s majetkem státu, smluvní vztahy, oblast pracovně-právní a mzdová, autodoprava. Závěrem kontroly u všech těchto položek byla pochybení spočívající v opomenutí principu hospodárnosti, porušení zákona o finanční kontrole, nedostatečná ochrana veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům, způsobených zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností.

44. Z článku Anonymizováno nazvaného „anonymizováno“ a V kauze adresa si dohodl trest další obviněný, zaplatí 3 miliony“ (viz přílohy) soud zjistil, že státní zástupce obžaloval bývalé ředitele podezřelý výraz na adresa jméno FO a jméno FO z ohýbání zakázek. Někdejší ředitelka jméno FO, její provozně-technický náměstek a následně i nástupce ve funkci právnická osoba a ekonomická náměstkyně jméno FO byli obžalováni v kauze zmanipulovaných podezřelý výraz zakázek. Po přednesu obžaloby a návrhu na uplatnění škody způsobené podezřelý výraz adresa ředitelka podezřelý výraz uvedla, že je připravena jednat o dohodě o vině a tretu. Dle článku sám ředitel podezřelý výraz tituly před jménem jméno FO uvedl: „Ta kauza má dvě větve. Jedna se týká zakázky na úklid, co se týče zakázky na vjezdové systémy, tak má podezřelý výraz vyčíslenou škodu na více než půl milionu Kč.“ 45. Z článku tituly před jménem jméno FO s názvem „Anonymizováno“ z 9. srpna 2019 soud zjistil, že se autor článku zabývá podstatou systému veřejného podezřelý výraz pojištění a kritizuje skutečnost, že historicky je každá podezřelý výraz placena od každé ze sedmi pojišťoven jinak. Za jednotku casemixu, tedy „průměrnou podezřelý výraz“, dostane každá podezřelý výraz od každé pojišťovny jiné peníze.

46. Ze simulace výpočtů soud zjistil, že pokud by se do výpočtu úhrady za rok 2018 dosadila jméno FO ve výši např. podezřelý výraz, byl by výsledek vyúčtování diametrálně odlišný.

47. Z odborného stanoviska pacta sunt servanda zpracovaného tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem soud (mimo jiné) zjistil, že autor článku zastává právní názor, že „soud by se musel zabývat mimo jiné otázkou, zda se poskytovatel (s ohledem na odbornou péči, již od něj lze očekávat) dostatečně snažil ovlivnit výsledek negociace ve svůj prospěch. Kdyby vůči ZPMV neučinil žádné návrhy směřující k větší ekvivalenci plnění ZPMV a poskytovatelem nebo by je činil v nedostatečné míře, šlo by to k jeho tíži. Pokud by poskytovatel neučinil přinejmenším takovéto jednání, nebylo by možné paušálně konstatovat, že ZPMV zneužila svého postavení a odmítla negociovat.“ Z odborného stanoviska dále plyne, že pokud by se prokázala negociační neústupnost ZPMV, nepřiznání práva na doplatek by autor považoval za nespravedlivé. Z tohoto odborného článku dále vyplývá s odkazem na komentářovou literaturu a s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, že kruciální podmínkou přiznání doplatku je a) že ztráta poskytovatele zdravotních služeb není způsobena jeho vlastním jednáním (např neřádným hospodařením, b) na zajištění činnosti daného poskytovatele je veřejný zájem související zjm. s požadavkem na časově a místně dostupnou zdravotní péči dostupnou široké veřejnosti.

48. Z výslechu bývalého ředitele tituly před jménem jméno FO (č. l. 454) soud zjistil, že nastoupil jako ředitel podezřelý výraz 3. 9. 2018. Bývalá ředitelka jméno FO byla odvolána z vedení podezřelý výraz v lednu 2018. V mezidobí řídil podezřelý výraz tituly před jménem jméno FO maximálně měsíc. Potom po přibližně dvouměsíční období dočasně adresa vedla jako statutární zástupce paní náměstkyně Roháčová. Důvody, proč byla odvolána tituly za jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, byly průběžné výsledky ministerské kontroly a celková nespokojenost s fungováním a hospodařením podezřelý výraz. Možná už v té době měl ministr indicie ohledně kauzy, která potom následně vypukla. Když tituly před jménem jméno FO nastoupil do funkce, měl k dispozici čerstvě kontrolní protokol z ministerské kontroly. Z něj vyplývalo jako de facto nejzávažnější zjištění porušování zákona o veřejných zakázkách. Kontrola byla hlubší a širší, týkající se celkového fungování a nastavení fungování podezřelý výraz. Dělá ji auditní tým ministerstva zdravotnictví. tituly před jménem jméno FO přicházel na adresa v době, kdy už běžela trestněprávní kauza, ve které byla vyšetřována a potom obviněna i ekonomická náměstkyně, ředitelka jméno FO a tituly před jménem jméno FO. tituly před jménem jméno FO vyjma hlavní sestry a náměstkyně pro léčebnou péči vyměnil celý management hned první den. Trestněprávní stíhání bývalého managementu má dvě větve. Celá kauza začala otázkou úklidu na adresa, který byl v té době externě zajišťován, paní ředitelka jméno FO se tam snažila dostat sobě spřízněnou společnost. Další větve kauzy, která už je uzavřená, se týkala vjezdového systému, tam vznikla škoda ve statisících korun, ta byla adresa následně uhrazena. adresa kauza se týká lineárních urychlovačů, šlo tam o vyvedení 10 000 000 Kč z podezřelý výraz skrz fiktivní zakázku na stavební práce. Všechno nasvědčuje tomu, že kauza skončí odsouzením u klíčových obviněných. adresa je přihlášena o náhradu škody, je to vykalkulováno na 10 000 000 Kč. Obžalovaná je bývalá ředitelka jméno FO, tituly před jménem jméno FO. Za rok 2018 byla ztráta zhruba 220 000 000 Kč. Za roky předchozí rozklíčovávali realitu, prezentovali ji ministerstvu a napadli ji skrz znalecký posudek. Přesoutěžování muselo probíhat z toho důvodu, že státem přímo řízená organizace musí dodržovat zákon o veřejných zakázkách a tady poměrně robustně dodržován nebyl. To, co mělo zásadní dopad, bylo nastavení kontraktů, kdy adresa v době, kdy průměrná základní sazba na systému byla 35 000, 36 000 Kč, tak se podezřelý výraz pojišťovnami zaměstnaneckými měla základní sazbu třeba 26–28 000, zatímco jiné podezřelý výraz ji měly třeba 60 000. To si musel uvědomovat i předchozí management. Srovnávání a téma základních sazeb nebylo v tom systému nic nového. tituly před jménem jméno FO psal na Ministerstvu zdravotnictví úhradové vyhlášky v roce 2012 a 2013, už tehdy to bylo téma, už tehdy ukazovali, že tam jsou nějaké nerovnosti mezi podezřelý výraz, ale i mezi pojišťovnami. Takže to je něco, co bylo známé v tom systému, věděli to všichni manažeři podezřelý výraz, všichni lidé, kteří se starají o oblast pojišťoven v podezřelý výraz. Klíčovou postavou byl adresa, když se stal ministrem. Analytici na ministerstvu mu ukázali problém, on se začal zabývat vyhláškou, viděl to, řekl, že se sazby sblíží. Vzápětí zjistil, že kdyby to udělal během jednoho roku, tak sice napraví všechny nespravedlnosti, ale systém by se příliš otřásl, tak se to udělalo postupně a začalo se to narovnávat. V roce adresa z center vysoce specializované péče vysoce specializované komplexní onkologické centrum. adresa center tehdy moc neměla; takhle institucionalizovaných, opřených o vyhlášku, měla úplné minimum. Neznamená to, že by tu péči v některých oblastech nedělala, ale ta centra buď neexistovala nebo o ně zažádala až s odstupem. Za působení tituly před jménem jméno FO získala infekční centrum, urgentní příjem typu jedna. Vzhledem k tomu, že předchozí management byl ve vazbě, vůbec netuší, zda vyjednával o úhradovém dodatku pro rok 2018. K tomu nemá vůbec žádné informace, vůbec netuší, jaká jednání probíhala. Největší část adresa je ortopedická klinika, je to zhruba 20 % produkce podezřelý výraz. V podezřelý výraz jako ve veřejné instituci nefungovaly některé věci, které by tam jednoznačně fungovat měly. Není možné, aby veřejná podezřelý výraz měla nevysoutěžené materiály a léky za vysoké stovky milionů korun. To vždycky dělá špatný obrázek, i kdyby tam nikde nikdo nic neukradl, což bohužel na případu lineárních urychlovačů nebyla pravda. Je to netransparentní, tohleto tam jednoznačně mělo fungovat. Nový ředitel měl hodně jiný přístup např. k řízení jednotlivých klinik, ústavů a oddělení. Dnes je na adresa nastavena firemní kultura zcela jinak, než byli zvyklí dříve, jednoznačně k lepšímu. Co se týká podezřelý výraz pojišťoven, za nového vedení je přístup mnohem agresivnější. Když je člověk hodně neústupný, dá se vyjednat s pojišťovnou nějaká část z nadprodukce, třeba podezřelý výraz. V zásadě ministerstvo nepřipustí změnu podezřelý výraz pojistného plánu tak, aby se mohla zdravotní pojišťovna odchýlit výrazně jinak, než je stanoveno vyhláškou. Pokud by se však zdravotní pojišťovna opravdu snažila a dostatečně odůvodnila, proč se odchyluje, je teoreticky reálná šance, že by mohla řešit věci odlišně od úhradové vyhlášky, záleží na lidech, co sedí na obou stranách. Ke svému působení na adresa v minulosti pro média řekl, že „přišli s rozumným hospodařením, vykazováním péče, řízením produkce atd., v adresa bylo ve špatném stavu kódování podezřelý výraz i vykazování, najali nové lidi, měli by tuto oblast podezřelý výraz zkultivovat, utíká tu totiž hodně peněz.“ I tato skutečnost jednoznačně přispěla k rozdílu, byla to spousta kapek v moři, které přispějí ke zlepšenému hospodářskému výsledku, dostali by se do nějakých nižších desítek milionů korun, určitě by byli schopni si různými opatřeními pomoct o 20, 30, možná 40 000 000 Kč. O písemném dokumentu, že by před podpisem úhradového dodatku podezřelý výraz odmítla podepsat úhradový dodatek pro nedostatečnost financování, neví, pokud by existoval, určitě by byl založený ve spise. Pokud by pojišťovna, kdyby chtěla a podepsala úhradový dodatek s jinou výší základní sazby, tak by to byl určitě právně platný dokument a bude se podle něj platit. To, jestli tím neporušila svůj podezřelý výraz pojistný plán a jestli to bude vyčteno při veřejnosprávní kontrole, to už je věc druhá, ta už ale nezneplatní ten samotný akt, ale samozřejmě pojišťovna může podepsat takovou věc. Vyjednávat se dá jednoznačně s pojišťovnou rovněž o rozsahu a struktuře péče.

49. Z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO (č. l. 434) soud zjistil, že byla v pracovním poměru v podezřelý výraz na adresa od září 2018 do června 2019 na pozici ekonomické náměstkyně. Ekonomická náměstkyně v podezřelý výraz adresa má na starosti jak komunikaci se podezřelý výraz pojišťovnami, tak oblast ekonomiky a účetnictví. Spolupracovala s paní inženýrkou jméno FO, která byla její podřízená. S předchozím vedením se nesetkala, nastupovala současně s tituly před jménem jméno FO. Nastoupili v okamžiku, kdy byl proces ohledně znění úhradového dodatku pro rok 2018 rozběhnutý, na jednáních před jeho uzavřením nebyla. Předmětem jednání, na kterých byla sama účastna, byla oblast centrových léků, tedy centrové léky a jejich úhrada, protože každá podezřelý výraz dostala nějaký limit a v rámci toho daného roku může reagovat na vývoj, jestli daný limit stačí nebo nestačí. Již si nepamatovala, zda se hovořilo na jednáních o něčem jiném než o centrových lécích, co se týče roku 2018. Většina tématiky byla právě k vyúčtování roku 2017. Neměla informaci, že by se pro rok 2018 jednalo o znění úhradového dodatku jinak než v předchozích letech. Ekonomický náměstek zodpovídá za ekonomický chod podezřelý výraz a snaží se být řádný hospodář. V rámci účetní závěrky zjistila, že ekonomická situace byla velmi, velmi špatná. Byli hluboce v minusu a řešili i některými dopisy na Ministerstvo zdravotnictví, jak mají postupovat a hlásili opravdu velmi špatnou ekonomickou situaci. Bylo spoustu věcí, které se z předešlých let čistily, vyplouvaly na povrch a bylo potřeba je napravit. Co se týče individuální základní sazby, nemá informaci, že by se o ní před jejím příchodem jednalo. Po jejich příchodu řešili ekonomiku komplexně, zaměřovali se i na tuto část, ale postupně. V roce 2018 bylo v podezřelý výraz komplexní onkologické centrum. Svědkyně si nemyslí, že by tituly před jménem jméno FO nebo někdo jiný jednal o jiném znění úhradového dodatku pro rok 2018, a to ze dvou důvodů. Za prvé změna úhradového dodatku vůči pojišťovnám není úplně jednoduchá věc, ne často se děje, dodatky jsou standardizované, skoro všechny podezřelý výraz je dostávají stejné a změnit strukturu je velmi náročné v jednání s pojišťovnou. jméno FO druhou stranu personální obsazení adresa v té době nedisponovalo znalostí, kapacitou a ochotou k tomu to udělat. Některé věci šlo dělat jinak. Úhradová vyhláška vychází na konci října předcházejícího roku a poskytovatel má asi 3, 4 měsíce k tomu, aby se v tom zorientoval a našel to optimální pro danou podezřelý výraz. To dělá odbor podezřelý výraz pojištění, aby složitost podezřelý výraz systému byla jasně spočítaná a předložená managementu. Controlling byl nějak historicky nastaven, což úplně nevyhovovalo tomu, aby úplně viděli, jak jsou na tom s náklady, s výnosy a byli schopni rozklíčovat ekonomický problém v rámci adresa. Proto tituly před jménem jméno FO nejpozději v říjnu začal zřizovat samostatný, úplně nový analytický tým přímo pod ním. Co se týče Anonymizováno, svědkyně si troufá říct, že hodně podobně (srovnatelně) co do struktury péče na tom byla jediná podezřelý výraz, a to Anonymizováno. Všechny ostatní jsou větší a mají více center. Z úhradových vyhlášek se váže výše jméno FO právě na počet a strukturu nebo druh specializovaných center, od toho se odvíjí skupiny na výši základních sazeb. Svědkyně pracovala rovněž ve Anonymizováno na pozici vedoucí controllingu, pak byla dva roky na stejné pozici ve adresa a následně šla na adresa. Jisté povědomí o pražském zdravotnictví proto měla. Možnost jednat o výši individuální základní sazby s jakoukoliv pojišťovnou obecně je velmi složitá věc, obecně na to pojišťovny velmi nerady slyší. Obecně je to tak, že pokud by žádala o navýšení jméno FO, musí provést hluboké ekonomické analýzy skutečně vynaložených nákladů, předložit je pojišťovně. Ministerstvo zdravotnictví pro každý rok udává podmínky na minimální výši základní sazby a když poskytovatel má příslušná odborná centra, tak se může dostat do vyšší základní sazby. Svědkyně neslyšela, že by se povedlo individuální jednání s pojišťovnou o jméno FO. Ve vztahu k žalované došlo ke snaze otevřít toto téma, na druhém jednání už přímo rozebírali ne výši základní sazby, ale nákladovost jednotlivých podezřelý výraz, což potažmo vede k základní sazbě. Tam byly prvotní pokusy začít komunikovat s pojišťovnu ohledně základní sazby. Co se týče individuálně sjednaných podezřelý výraz, ekonomice podezřelý výraz by to trošku pomoci mohlo, nemyslí si, že by to pomohlo tak, že by byli v černých číslech, rozhodně to není oblast, která by přinášela desítky až stovky milionů. Co se týče srovnatelných poskytovatelů, třeba Všeobecná fakultní podezřelý výraz je dvakrát až třikrát větší, velký rozdíl je v objemu centrové péče, tak dvakrát tolik nebo třikrát tolik, než má adresa, protože adresa má jenom některé obory. Před jednáním 12. 12., kdy analyzovali seznam DRG skupin, pracovali s analytickým týmem na některých věcech. Šli na jednání z té pozice, jdeme otevřít tuhle otázku, protože úhradová vyhláška říká, když se nedohodnete s pojišťovnou jinak. Špatná hospodářská situace podezřelý výraz jméno FO adresa nebyla určitě pouze nedostatečnou úhradou od pojišťoven, na straně nákladů bylo spoustu věcí, které i na základě soudních sporů s předcházejícím vedením určitě ovlivňovaly hospodaření podezřelý výraz. Svědkyně je přesvědčená, že předchozí vedení jednoznačně o výši jméno FO jednat mělo. tituly před jménem jméno FO hodně výrazně chodil na Ministerstvo zdravotnictví, i v důsledku soudních sporů a trestních oznámení na předchozí vedení bylo potřeba intenzivní komunikace a určitě tam probíral i ekonomickou situaci i specifika adresa. Management podezřelý výraz obecně věděl, že adresa na tom ekonomicky dlouhodobě není dobře, to byl fakt. Jen to nikdo takto nevyčíslil a nebyla úplně výrazná snaha to řešit. Myslí si, že snaha nebyla ani ze strany zřizovatele, nejenom bývalého managementu. Jednoznačně musí říct, že se to mělo řešit. Management v rámci roku ví, jak na tom je, ví, proč je na tom špatně, ví nebo tuší, i když nemá analytický tým, co je trápí, evidentní je, že nemá peníze na účtu, to je fakt, který nepřehlédne a pak řeší proč. Takže ať už měli analytický tým, neměli analytický tým, jednoznačně každý management každý rok věděl, jak je na tom.

50. Z výslechu tituly před jménem jméno FO (č. l. 477) soud zjistil, že do listopadu 2024 byla zdravotní ředitel divize adresa u žalované zdravotní pojišťovny. Z adresa zná jen paní inženýrku jméno FO, která byla stálým partnerem pro ZPMV ČR ve smluvních a úhradových věcech. Dřívější ředitelku jméno FO viděla jen jednou. Měli na starost smluvní část, to znamená, že povolovali veškeré rozsahy podezřelý výraz služeb, o které si požádali, potom to byla část úhradová, ale pouze do míry vyjednávání v oblasti centrových léků, případně nějakých individuálních dohod v rámci individuálních úhradových dodatků, které měli odsouhlaseny. Potom rozsáhlá kontrolní část, která kontrolovala to, co bylo uzavřeno a rozsahy podezřelý výraz služeb. Jinak úhradovou politiku prakticky udávalo ředitelství. V roce 2018 měli osobní jednání pouze jedno, protože docházelo u adresa ke změně managementu. Byla odvolaná paní ředitelka jméno FO a tituly před jménem jméno FO nastoupil až v září 2018. Poslali adresa pro rok 2018 standardní úhradový dodatek a ten adresa bez výhrad podepsala. První jednání bylo až v prosinci, konkrétně 12. prosince 2018, nad vyúčtováním roku 2017. Jednání se dotklo jen jedné komodity, což byla centrová léčiva překročených limitů v roce 2018. Jinak žádnou aktivní účast na jednáních neměli. Potom se dostali až k vyúčtování roku 2018, kdy v září 2019 od paní inženýrky jméno FO přišla námitka, že adresa překročila sjednaný a už jednou navýšený limit centrové péče. Jinak žádná jednání nebyla. Před uzavřením dodatku pro rok 2018 žádná jednání, ani žádný písemný přípis od nikoho z adresa nepřišel. K roku 2018 řešili jen nesrovnalosti v centrové péči. První, kdo otevřel problematiku individuální sazby, byl právě tituly před jménem jméno FO, nový ředitel, v prosinci 2018, kdy napadá vyúčtování roku 2017. Do té doby nikdo s tímto tématem ze strany adresa nepřišel, ani management, ani paní inženýrka jméno FO. Co se týče této námitky vztahující se k vyúčtování roku 2017, dle svědkyně nejde takto vybrat z případů podezřelý výraz jen určité případy. A pan Anonymizováno jméno FO si vybral ze všech těch DRG bází pouze ty, které měly významnější nárůst. adresa se v té době odlišovala pouze infekční klinikou a nosná tam byla ortopedie. Takže tituly před jménem jméno FO si vybral pouze ty DRG báze za ortopedii, ale dle svědkyně to takto dělat nelze, nemůže se vybrat jedna z mnoha, protože na některých poskytovatel profituje, u některých se mu snižuje produkce a u některých naopak zvýšili produkci. Takže pojišťovna tohle jednání v podstatě v roce 2017 odmítla, že takto vystřižené z kontextu, s pár bazema, se tím nemůže zabývat, že se musí rozebrat celá produkce adresa, porovnat referenci s aktuálním obdobím a potom by viděli. Ale v té době, v roce adresa měla základní sazbu 28 000 Kč nebo 29 000 Kč, což na to, že nebyla fakultní podezřelý výraz, nebyla neobvyklá sazba. A v inkriminovaném roce 2018 už měla sazbu přes 31 000 Kč, když se porovnají všechny podezřelý výraz, které divize adresa měla ve správě, tak byla přímo na průměru všech individuálních sazeb. Pojišťovna proto neshledala, že by bylo něco špatně. adresa v té době nešlo srovnávat s velkými a fakultními podezřelý výraz, adresa v té době nebyla fakultní podezřelý výraz, nelze srovnávat nesrovnatelné, adresa v té době měla jen onkologické centrum. Co se týče infekcí, Anonymizováno pro pojišťovnu byla ekonomicky výhodnějším partnerem, protože měla lépe vysoutěžené léčivé přípravky, oni je (na rozdíl od adresa) opravdu soutěžili. S adresa byl problém, že tím, jak nesoutěžili léčivé přípravky, tak jejich cena byla vyšší. Pojišťovna se snažila klienty převést do Anonymizováno, kde by to bylo levnější, ale bohužel narazila na kapacitní důvod Anonymizováno podezřelý výraz. Pojišťovna samozřejmě sledovala nákupní ceny léčivých přípravků. adresa měla jedny z nejvyšších cen, Anonymizováno v Anonymizováno je měla daleko nižší. Samozřejmě individuální sazby plátce zná, protože v té době se odvíjely historicky od úhrad tak, jak byly sjednány s konkrétní pojišťovnou. Každá podezřelý výraz má s pojišťovnou jinou sazbu, to ovlivňovala historická cenotvorba nebo finanční dohody, potom to ovlivňovala struktura péče, vyšší je tam, kde je více specializovaná a super specializovaná péče. Pokud by v minulosti teoreticky přišla adresa, že by chtěla navýšit individuální základní sazbu, samozřejmě by se pojišťovna tímto podnětem zabývala, ale muselo by to být oboustranné srovnání dat tak, jak to dělali u centrové péče. Musely by se vzít relativní váhy všech případů, nejen jedné, kde je nárůst produkce, ale musely by se vzít úplně všechny podezřelý výraz případy, jeden po druhém, musely by se medicínsky projít, jestli to není na relativních vahách nadkódované a potom by se jistě k tomuto vyjádřili. Ale tohle opravdu poprvé nastalo až v prosinci 2018 na jednání s panem magistrem jméno FO ve vztahu k roku 2017. Pan magistr jméno FO měl výhodu, že dělal na Ministerstvu zdravotnictví, byl i spolutvůrcem několika úhradových vyhlášek. Paní inženýrka jméno FO nebo tehdejší management ředitelky jméno FO však těmi informacemi také mohl disponovat. Pokud by chtěla, mohla si udělat analýzu, jaké má relativní váhy všech případů a rozebrat si v jednotlivých skupinách podezřelý výraz případů jednotlivosti. Takže tím si i mohla kontrolovat výši individuální sazby, to si může a měl by dělat každý poskytovatel, pokud by mu na tom záleželo. Pojišťovna se musí pohybovat ve finančním koridoru pro ten který rok, jaký stanoví úhradová vyhláška. Plátce nesmí sumu peněz, kterou mu definuje úhradová vyhláška, překročit. Ale samozřejmě v rámci celkového budgetu může dělat individuální dohody, např. že vezme zdravotní službu lehce ocenitelnou a může si dohodnout její lepší cenu. Individuální dohody se dělají nejčastěji, nejčastěji se dělaly v nákupech operačních výkonů. adresa v roce 17, 18 byla opravdu výjimečná jen infekční klinikou nebo tím jejím rozsahem. Potom tam bylo komplexní onkologické centrum, ale měli jen solidní tumory. Kdyby to srovnala s podezřelý výraz, která v té době nebyla taky fakultní podezřelý výraz, tam byla velmi rozsáhlá pneumoonkologie, měli tam radiační onkologii, dětské traumacentrum, což adresa neměla, tam to odmítali chirurgové. podezřelý výraz měla i neonatologické centrum, adresa měla jen nižší intermediální péči o novorozence. Prakticky měla jen infekční kliniku, ze které stejně základní velkou strukturu a veškerá léčiva, ať to byla hepatitida nebo drahá léčiva na HIV, po individuální dohodě hradili zvlášť. Asi 20 % jejich produkce dělala ortopedie. Až pro rok adresa nabízí pojišťovna individuální úhradový dodatek pro „Tepky“, protože o to adresa neměla dříve zájem a protože o to pojišťovna nikdy nebyla požádána. Poskytovatel výši individuální základní sazby pro ten daný rok před uzavřením úhradového dodatku zná. adresa většinou vrátila podepsaný dodatek bez výhrad. Řešili jen centrovou péči, nic jiného léta nechtěli. Tak svědkyně považovala za zvláštní, že opakovaně napsali až v prosinci, že nevyšli. A toto opakovaně paní inženýrce jméno FO zdůrazňovala, že nelze žádat o navýšení limitu až ke konci roku, kdy končí účetní rok, že jim něco nevyšlo o 3 miliony Kč, protože i pojišťovna potřebuje plánovat, splnit podezřelý výraz pojistný plán. Poskytovatel zná daleko dříve přesná data. Managementy jiných poskytovatelů přicházely v průběhu letních měsíců, nejpozději v září, ale nikdo nepřišel v prosinci. Managementy jiných poskytovatelů ve srovnání s adresa byli ve vyjednávání aktivnější, věděli přesně, „kdy, co, kde.“ Pojišťovna potřebuje např. i v centrových lécích mít prostor právě na manipulaci s prostředky. Managementy ostatních podezřelý výraz byly aktivnější, rozhodně přišly s požadavky na všechno možné, co by bylo možné nějakým způsobem zohlednit. Pokud by poskytovatel přišel s požadavkem na jméno FO, dalo se o ní jednat s tím, že by ale předložil poskytovatel ne vybrané DRG báze, ale vzal by veškeré podezřelý výraz případy v referenčním období, vzal by veškeré relativní váhy, dal by podklady. Pojišťovna by se na to podívala, napsala by k tomu komentář, šlo by to na centrálu a centrála by potom jednala, jestli individuální sazbu zvýší či nezvýší, jestli to vůbec dovolí koridor úhradové vyhlášky nebo nedovolí. Samozřejmě kdyby byla relevantní data, tak se o tom jednat dá v rámci úhradového budgetu. jméno FO by se však měla řešit pro futuro, protože těžko se bude otevírat zpětně vyúčtování několika roků, když už podezřelý výraz pojistný plán nebo suma peněz je vstřebaná. Jednání proto neodmítli, pouze řekli, že to je opravdu standardní sazba, která bez dalšího velmi pečlivého projetí z obou stran nelze vyřešit. Usuzuje, že před uzavřením dodatku žádný argument o jméno FO nezazněl, protože by jednala centrála s odůvodněním divize, kdyby to někdo napadl. V případě adresa nejednala, protože by měla zpětnou vazbu. Za rok 2018 nikdo nejednal. Ze strany podezřelý výraz jméno FO adresa požadavek ve vztahu k roku 2018 na zaplacení péče, která by třeba nebyla uhrazena, například třeba z důvodu nárůstů produkce, z nějakých změn, že by nějaká péče zůstala nepokrytá, nenastal. První a poslední námitku, kterou dělala, se skutečně týkala jen centrové péče. I ostatní návrhy, které by poskytovatel mohl vznést, je třeba řešit předem, a nikoliv až na konci roku. Dělá to tak 90 % poskytovatelů. Pokud poskytovatel přijde včas, tak i z hlediska celkového dopadu na podezřelý výraz pojistný plán má pojišťovna manévrovací prostor, který se postupně snižuje. 51. jméno FO základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

52. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací poskytující mimo jiné zdravotní služby pojištěncům žalované jakožto pojišťovně. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 1. 2013 uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb č. Anonymizováno, na jejímž základě žalobkyně pojištěncům žalované poskytuje sjednané zdravotní služby a žalovaná tyto v mezích této smlouvy hradí. Pro rok 2018 byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen úhradový dodatek, v němž byla výše úhrad a regulačních omezení sjednána a tato vycházela do značné míry z úhradové vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 353/2017 Sb. Žalovaná uhradila žalobkyni na poskytnuté zdravotní služby v úseku akutní podezřelý výraz péče částku 133 692 233 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě rozdílu mezi tvrzenými skutečnými nezbytnými náklady na poskytnuté zdravotní služby v této části péče a ze strany žalované uhrazenou částkou za rok 2018 v celkové výši 15 408 026 Kč. Žalovaná toto odmítla. Hospodaření žalobkyně v roce 2018 skončilo dle výroční zprávy za rok 2018 se ztrátou v hlavní činnosti. Hospodaření žalobkyně za rok 2016 a 2017 bylo podrobeno kontrole právnická osoba, jehož závěry byly vtěleny do zprávy o kontrole ze dne 30. 8. 2018. Z výsledku kontroly plynou závažná pochybení v hospodaření strany žalující v předmětných letech, které vyústilo mimo jiné v podezřelý výraz stíhání vedení podezřelý výraz. Žalobkyně se žalovanou nejednala o znění úhradového dodatku před jeho uzavřením. Pouze ohledně dodatku úhrady Anonymizováno na rok 2018 považovala limit úhrady navržený ze strany žalované za nedostatečný. Ze zápisů z jednání z října a prosince 2018 nevyplývá žádný další nesouhlas žalobkyně s textem úhradového dodatku ani její žádost o sjednání individuálně sjednané složky úhrady či IZS jinak, než je v úhradové vyhlášce. V průběhu roku 2018 jednala žalobkyně se žalovanou na jednání dne 10. 10. 2018 a 12. 12. 2018, kde žádala navýšit maximální částku v Dodatku Anonymizováno ke smlouvě tak, aby lépe odrážela očekávaný nárůst objemu Kč, což žalovaná akceptovala. Po doručení vyúčtování za rok 2018 uplatnila žalobkyně námitky týkající se překročení smluvně sjednaného limitu Anonymizováno z důvodu nárůstu nákladů na léčbu pacientů a žádala o proplacení Anonymizováno v plné výši bez použití smluvního omezení. Žalovaná jejím námitkám vyhověla a poskytla dodatečnou úhradu. Před uzavřením úhradového dodatku 2018 žalobkyně nevznesla žádný požadavek na jinou úhradu pro rok 2018, než byla navržena v úhradovém dodatku. Žádný protinávrh, který by žádal navýšení úhrady či navýšení individuální základní sazby, žalobkyně neučinila. Před uzavřením dodatku v březnu 2018 již byla odvolána tehdejší ředitelka podezřelý výraz jméno FO a následně rovněž její nástupce tituly před jménem jméno FO, oba byli vzati do vazby. Teprve dne 12. 12. 2018 žalobkyně vznesla požadavek na řešení segmentu podezřelý výraz péče, za který požadovala navýšení úhrady za rok 2017 z důvodu nárůstu CM podezřelý výraz složky úhrady ve vybraných bázích. Žalobkyně nepožádala žalovanou postupem dle článku 6 odst. 6 dodatku o změnu úhrady z důvodu změny struktury či pro podstatný nárůst objemu poskytovaných hrazených služeb oproti referenčnímu období ve lhůtě 30 dnů od zaslání vyúčtování. Až od nástupu nového ředitele v září 2018 bylo v podezřelý výraz zavedeno oddělení controllingu, byly zahájeny kroky ke stabilizaci podezřelý výraz, do konce roku 2018 byly přesoutěženy zboží a služby v hodnotě přesahující 500 milionů Kč, v podezřelý výraz vznikl robustní systém kontrolingu a analytiky, byl vytvořen samostatný obchodní úsek se zodpovědností za veřejné zakázky a obchodní politiku podezřelý výraz. Vzniklo také silné kodérské centrum. V případě kodérského centra došlo k narovnání vykazování s přínosem pro podezřelý výraz ve výši přibližně 10 milionů Kč a právní odbor zajistil odškodnění podezřelý výraz v souvislosti s trestnou činností předchozího managementu. Tento management podezřelý výraz od září 2018 fungoval jako krizový. V roce 2018 měla žalobkyně jedno centrum vysoce specializované péče. Jiná úhradově relevantní centra, na které je navázána v úhradových vyhláškách výše individuální základní sazby, neměla. Výše individuální sazby plyne historicky ze struktury a objemu péče jednotlivého poskytovatele, z vyjednávání s pojišťovnami, z aktivního jednání managementu podezřelý výraz např. ohledně získání statusu vysoce specializované péče. Snížení nákladů na poskytovanou zdravotní péči a zvýšení příjmů od pojišťoven lze dosáhnout jak aktivním jednáním managementu, tak efektivním procesem při zadávání veřejných zakázek. U žalobkyně však bylo extrémně nedostatečné procento prosoutěžených věcí. Žalobkyně v roce 2018 měla pro podezřelý výraz péči jméno FO ve výši 32 531,42 Kč, např. do téže skupiny patřící právnická osoba 30 964,23 Kč, Anonymizováno ve výši 31 166,62 Kč, právnická osoba ve výši 35 006,58 Kč, právnická osoba 30 577,01 Kč, další podezřelý výraz s relevantními centry vysoce specializované péče měly jméno FO cca o 5-6 procent vyšší (krom Anonymizováno podezřelý výraz adresa). Předchozí management podezřelý výraz nevyvinul dostatečnou vyjednávací iniciativu vůči zřizovateli a především pojišťovně, přestože „se obecně mělo vědět“, že na tom ekonomicky není dobře. Naopak svým řízením podezřelý výraz, nesprávným kódováním, podezřelý výraz jednáním, robustním porušováním zákona o veřejných zakázkách způsobil netransparentnost hospodaření podezřelý výraz a spolupůsobil při finanční ztrátě podezřelý výraz.

53. Soud výše uvedený skutkový závěr učinil jednak z listinných důkazů, zejména ze zápisů z jednání ohledně úhrady v roce 2017, 2018 mezi žalovanou a žalobkyní, z výroční zprávy žalobkyně, z protokolu o kontrole hospodaření s veřejnými prostředky u žalobkyně za roky 2016, 2017 ze dne 30. 8. 2018, č. j. anonymizováno, jednak z výslechu ředitele podezřelý výraz tituly před jménem jméno FO, z protokolu o výslechu svědkyně jméno FO, z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO.

54. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

55. Dle § 17 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném podezřelý výraz pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“) za účelem zajištění věcného plnění při poskytování hrazených služeb pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle jiného právního předpisu, smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb. Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb lze uzavřít pouze pro zdravotní služby, které je poskytovatel oprávněn poskytovat.

56. Dle § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. smlouva podle odstavce 1. uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem se řídí rámcovou smlouvou, která je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních poskytovatelů zastupovaných svými zájmovými sdruženími. Jednotlivé rámcové smlouvy jsou předkládány Ministerstvu zdravotnictví, které je posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem na zajištění kvality a dostupnosti hrazených služeb, fungování systému zdravotnictví a jeho stability v rámci finančních možností systému veřejného zdravotního pojištění (dále jen „veřejný zájem“), a poté je vydá jako vyhlášku. Pokud mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy do šesti měsíců nebo pokud předložená rámcová smlouva odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, je oprávněno učinit rozhodnutí Ministerstvo zdravotnictví. Rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odstavce 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Dále rámcová smlouva musí obsahovat způsob provádění úhrady poskytovaných hrazených služeb, práva a povinnosti účastníků smlouvy podle odstavce 1, pokud nejsou stanoveny zákonem, obecné podmínky kvality a účelnosti poskytování hrazených služeb, podmínky nezbytné pro plnění smlouvy podle odstavce 1, kontrolní mechanismus kvality poskytovaných hrazených služeb a správnosti účtovaných částek, jakož i povinnost vzájemného sdělování údajů nutných ke kontrole plnění smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, způsob a důvody ukončení smlouvy podle odstavce 1, ustanovení o rozhodčím řízení.

57. Dle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení se vždy na následující kalendářní rok dohodnou v dohodovacím řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Svolavatelem dohodovacího řízení je Ministerstvo zdravotnictví. Dojde-li k dohodě, posoudí její obsah Ministerstvo zdravotnictví z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Je-li dohoda v souladu s právními předpisy a veřejným zájmem, vydá ji Ministerstvo zdravotnictví jako vyhlášku. Nedojde-li v dohodovacím řízení k dohodě do 120 dnů před skončením příslušného kalendářního roku nebo shledá-li Ministerstvo zdravotnictví, že tato dohoda není v souladu s právními předpisy nebo veřejným zájmem, stanoví hodnoty bodu, výši úhrad hrazených služeb a regulační omezení na následující kalendářní rok Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady a regulačních omezeních jinak.

58. Dle § 40 odst. 2 věty první zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojišťovny jsou povinny uhradit poskytovatelům, popřípadě jiným subjektům uvedeným v § 17 odst. 7, kteří v souladu s tímto zákonem poskytli hrazené služby pojištěncům, tyto poskytnuté služby ve lhůtách sjednaných ve smlouvě podle § 17 odst. 1.

59. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pro rok 2018 nedošlo v rámci dohodovacího řízení mezi pojišťovnami a některými segmenty poskytovatelů zdravotních služeb k dohodě, mimo jiné v úseku hospitalizační péče, proto úhradovou vyhlášku pro rok 2018 vydalo Ministerstvo zdravotnictví na základě zmocnění plynoucího z výše citovaného § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb.

60. Dle § 4 odst. 1 vyhlášky MZ č. 353/2017 Sb. pro hrazené služby poskytované poskytovateli lůžkové péče, s výjimkou hrazených služeb poskytovaných poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v přílohách č. 1, 9, 10, 12 13 a 14 k této vyhlášce.

61. Dle přílohy č. 1 vyhlášky MZ č. 353/2017 Sb. části A) bodu 1. úhrada poskytovateli v roce 2018 zahrnuje individuálně smluvně sjednanou složku úhrady, úhradu formou případového paušálu, úhradu vyčleněnou z úhrady formou případového paušálu a úhradu za ambulantní péči (dále jen „ambulantní složka úhrady“). Pro výpočet referenčních hodnot individuálně smluvně sjednané složky úhrady, úhrady formou případového paušálu, úhrady vyčleněné z úhrady formou případového paušálu a ambulantní složky úhrady jsou do výpočtu zařazeny veškeré hrazené služby poskytnuté v roce 2016, poskytovatelem vykázané do 31. března 2017 a zdravotní pojišťovnou uznané do 31. května 2017.

62. Dle přílohy č. 1 vyhlášky MZ č. 353/2017 Sb. části A) bodu 2. 1. individuálně smluvně sjednaná složka úhrady může zahrnovat hrazené služby podle bodu 2.1.1 až 2.1.

9. Úhrada za tyto služby se v takovém případě nezapočítává do úhrady uvedené v bodech 3 a 4.

63. Dle § 1764 věta první zák. o. z., změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění podle smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh. To neplatí v případech stanovených v § 1765 a 1766.

64. Dle § 553 odst. 1 o. z., o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

65. Dle § 553 odst. 2 o. z., byl – li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

66. Dle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

67. Dle § 557 o. z., připouští-li použitý výraz růžný výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

68. Dle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

69. Dle § 19 odst. 3 zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, v platném znění, zaměstnanecká pojišťovna nesmí zřizovat a provozovat poskytovatele a podnikat s prostředky plynoucími z veřejného zdravotního pojištění.

70. Soud předně uvádí, že z práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost neplyne právo na zisk, ale stát je povinen vytvářet takové podmínky, které umožní jednotlivcům usilovat o jeho dosažení. K tomuto závěru se přiklonil i Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. PL. ÚS 19/13 ze dne 22. 10. 2013, na který odkazuje ve své žalobě žalobkyně. „Tento závěr se v plné míře uplatní i ve specifických poměrech podnikání v oblasti poskytování zdravotní péče, kde jsou v některých odbornostech hrazeny zdravotní výkony převážně, nebo dokonce výlučně z veřejného zdravotního pojištění. Důsledkem jsou tak požadavky ve vztahu k regulaci úhrad za poskytnuté výkony, které by při normálním běhu věcí, odhlédnuv od případných rizik, přirozeně spojených s podnikáním, měly umožňovat (nikoliv zajišťovat) víc než jen pokrytí nákladů poskytovaných služeb. Z hlediska práva na podnikání by naopak byla nepřijatelná taková úprava, která by tyto náklady, byť jen částečně systémově, přenášela na poskytovatele. Právní závěr, podle něhož cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti (Pl. ÚS 3/2000), se zde uplatní přiměřeně.“ 71. Co se týče účastníků řízení a jejich vzájemného postavení, uvádí soud, že byť na straně jedné poskytování zdravotních služeb podléhá rozsáhlé a značné regulaci za účelem udržitelnosti systému veřejného zdravotního pojištění, není ani toto poskytování zdravotních služeb prosto podnikatelského rizika, přestože se na straně žalobkyně (poskytovatel) nemusí (jako v tomto případě) jednat přímo o podnikatele, ale o příspěvkovou organizaci zřízenou státem, neboť i u takových poskytovatelů je logicky zásadní motivací kladný hospodářský výsledek, nikoliv ztráta. Oproti tomu zdravotní pojišťovna (žalovaná) je právnická osoba sui generis vzniklá účelově k výkonu nepodnikatelské činnosti, což je provozování veřejného zdravotního pojištění za podmínek stanovených zákonem, přičemž je nutné zdůraznit, že zdravotní pojišťovna může působit jako podnikatel, nikoliv však při provádění zdravotního pojištění (§ 19 odst. 3 zákona č. 280/1992 Sb., viz výše).

72. Soud dále zdůrazňuje, že postup dle úhradové vyhlášky se uplatní v případě, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady a regulačních omezeních jinak. Zákon č. 48/1997 Sb. tedy předpokládá, že jednotliví poskytovatelé se mohou dohodnout se zdravotní pojišťovnou na úhradě pro příslušné období jinak, ovšem za předpokladu podmínek dodržení zdravotně pojistného plánu pojišťovny. Tento podezřelý výraz pojistný plán a jeho dodržení, stejně jako úhradová vyhláška, je však koncipován s vědomím limitovaného objemu finančních prostředků na úhradu zdravotní péče na základě povinného placení všeobecného podezřelý výraz pojištění. jméno FO jedné straně tedy stojí zájem pojišťovny hospodařící s vybranými prostředky na podezřelý výraz pojištění, na straně druhé stojí zájem jednotlivého poskytovatele na dosažení kladného hospodářského výsledku. Tyto cíle jsou naplňovány prostřednictvím systému veřejného podezřelý výraz pojištění, který je upraven zákonem č. 48/1997 Sb. V rámci tohoto zákona uzavírají pojišťovny s poskytovateli smlouvy, jejichž obsah je upraven vyhláškou č. 618/2006 Sb. o rámcových smlouvách.

73. Zdejší soud poukazuje dále na nálezovou judikaturu Ústavního soudu. Ústavní soud se zabýval ve svých rozhodnutích otázkou, do jaké míry je smluvní volnost účastníků příslušnými veřejnoprávními předpisy omezena. Ve svém nálezu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 5/15 dospěl k závěru, že i přes tato omezení se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad. Úhradová vyhláška dle něj tak sice významně, ale pouze dotváří podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních Anonymizováno služeb. „K zajištění rovného přístupu ke zdravotní péči slouží i další požadavek přímo vyplývající z čl. 31 Listiny, jímž je existence systému veřejného zdravotního pojištění. Přijetí zákonné úpravy k jeho zajištění, jakož i jeho faktické provedení, je povinností státu a v jeho rámci především orgánů moci zákonodárné a moci výkonné. Základem zákonného vymezení tohoto systému je v současnosti zákon o veřejném zdravotním pojištění, který upravuje právní vztahy mezi zdravotními pojišťovnami, jejich pojištěnci a poskytovateli zdravotních služeb za účelem realizace ústavně zaručeného práva na bezplatnou zdravotní péči. Úhradová vyhláška, kterou na základě § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění vydává Ministerstvo zdravotnictví vždy pro následující kalendářní rok, pak tuto zákonnou úpravu doplňuje. Stanoví totiž, jakým způsobem se určí výše úhrad, na které vznikne jednotlivým poskytovatelům nárok vůči zdravotním pojišťovnám za hrazené služby, jež v souladu se svými zákonnými či smluvními povinnostmi poskytli jejich pojištěncům. Jejím obsahem je tak vlastně cenová regulace. Přestože se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad, a tím ve vztahu k jejich vzájemným právním vztahům vyloučit použití úhradové vyhlášky, v obecné rovině platí, že tato vyhláška významným způsobem dotváří i podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních služeb. Z tohoto důvodu ji lze považovat rovněž za doplnění zákonné úpravy, která ve vztahu k těmto poskytovatelům vymezuje právní rámec rozhodný pro realizaci jejich práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Úhradová vyhláška by se proto dotýkala podstaty a smyslu práva podnikat, jestliže by na jejím základě stanovená výše úhrad byla s ohledem na rozsah poskytnutých hrazených služeb natolik nízká, že by fakticky - bez jakékoliv jiné kompenzace - přenášela náklady bezplatně poskytované zdravotní péče, které by měly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, na jednotlivé poskytovatele, a z tohoto důvodu by jim znemožňovala dosažení alespoň přiměřeného zisku. Takovýto důsledek by bylo ovšem možné konstatovat jen ve vztahu k určitému segmentu zdravotních služeb jako celku, vymezenému podle formy nebo oboru poskytované zdravotní péče, byť nikoliv nezbytně na celém území České republiky. Muselo by se totiž jednat o stav, kdy by poskytovatelé s ohledem na nastavení pravidel výše úhrad v tomto segmentu ve své podstatě nemohli činit samostatná rozhodnutí, která by jim v případě dalšího pokračování jejich činnosti alespoň potenciálně otevírala cestu k případnému zisku. Na roveň takto vymezeného zásahu, který by se dotýkal podstaty a smyslu práva podnikat, lze postavit i takové nastavení pravidel výpočtu těchto úhrad, které by činily jejich konečnou výši pro jednotlivé poskytovatele nepředvídatelnou, např. v důsledku oprávnění zdravotních pojišťoven tuto výši bez jakéhokoliv zdůvodnění (svévolně) krátit (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 19/13, body 60 až 62). Zbývá dodat, že dotčení podstaty a smyslu základního práva ještě neznamená i jeho porušení, a to ani v případě, že by v určité oblasti byla možnost podnikání zásadním způsobem omezena nebo dokonce vyloučena. Takovýto zásah by však bylo třeba, jak bylo uvedeno výše, posuzovat mnohem přísněji jak z hlediska jeho potřebnosti, tak z hlediska intenzity zájmu na dosažení jeho cíle (viz test proporcionality).“ 74. Dále Ústavní soud rozvedl své úvahy následovně: „Stanovený způsob výpočtu výše úhrad nevylučuje, že někteří poskytovatelé zdravotních služeb budou (případně i po dobu více let) hospodařit se ztrátou, ani tato skutečnost se však sama o sobě nedotýká podstaty a smyslu práva podnikat. Každý poskytovatel musí především sám usilovat o to, aby byla jeho činnost co nejefektivnější a aby mu při ní nevznikaly zbytečné náklady. I kdyby se přitom ukázalo, že někteří poskytovatelé vzhledem ke konkrétním podmínkám v místě svého podnikání za současného nastavení výše úhrad fakticky nemohou dosáhnout zisk, v rovině uvedeného práva by se jednalo o důsledek jejich vlastního rozhodnutí ohledně způsobu a místa podnikání a s ním spojeného podnikatelského rizika. Přesto je třeba uznat, že na zajištění činnosti některých poskytovatelů může být dán veřejný zájem, plynoucí zejména z ústavního požadavku zajistit přístup k místně a časově dostupné zdravotní péči poskytované bezplatně na základě veřejného pojištění. Identifikace tohoto zájmu v konkrétním případě a jeho zohlednění při výpočtu výše úhrad tak, aby se činnost těchto zařízení ekonomicky vyplatila, již nicméně překračují předmět úhradové vyhlášky, kterým je toliko plošné stanovení pravidel pro výpočet těchto úhrad. K posouzení a zajištění tohoto veřejného zájmu slouží naopak jiné nástroje, mezi něž lze řadit možnost zdravotní pojišťovny uzavřít s příslušným poskytovatelem podle § 17 odst. 1 a 5 in fine zákona o veřejném zdravotním pojištění dohodu, jejímž předmětem bude jiné (z hlediska poskytovatele příznivější) určení výše úhrad, popř. regulačních omezení. Ústavní soud zdůrazňuje, že výkonu tohoto oprávnění nelze rozumět toliko jako projevu autonomie vůle zdravotní pojišťovny. V první řadě jde o prostředek, k jehož využití musí zdravotní pojišťovna přistoupit, je-li to nezbytné k naplnění její povinnosti podle § 46 odst. 1 téhož zákona zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti. Jeho smyslem tak zkrátka není poskytnutí určitého beneficia některému z poskytovatelů na základě volné úvahy zdravotní pojišťovny, nýbrž možnost provádět úpravy nastavení výše úhrad podle úhradové vyhlášky, pokud by její aplikace v konkrétních případech ohrožovala dostupnost zdravotní péče. V případě poskytovatelů lůžkové péče by byla takto modifikovaná výše úhrad východiskem pro celkovou paušální úhradu, na kterou jim vznikne nárok podle úhradových vyhlášek v příštích letech, bude-li v tomto ohledu zachována jejich dosavadní koncepce. Uvedený poukaz na možnost individuálního ujednání neznamená odklon od právního názoru vysloveného v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/13, podle něhož nelze spatřovat v pouhé možnosti, že zdravotní pojišťovna poskytne ze svých zdrojů dobrovolně (tj. na základě individuálního ujednání mezi ní a poskytovatelem) náhradu nezbytných nákladů neodkladné péče, jež byla poskytnuta nad rámec úhradovou vyhláškou stanovené limitace, relevantní garanci nebo systémové řešení problému nastavení výše úhrad, v jehož důsledku by tyto náklady nesl samotný poskytovatel (bod 73 citovaného nálezu). Toto oprávnění sleduje účel jiný, a to možnost přihlédnout při stanovení výše úhrad ke specifikům jednotlivých poskytovatelů, která jsou významná z hlediska požadavku dostupnosti zdravotní péče a nemohou být smysluplně zohledněna již v rámci výpočtu výše úhrad podle úhradové vyhlášky. V obecné rovině lze konstatovat, že limitace výše úhrad - k níž došlo stanovením celkové paušální úhrady poskytovatelům lůžkové péče i maximální celkové úhrady poskytovatelům ambulantní péče - přispívá k nalezení rovnováhy mezi finančními požadavky poskytovatelů zdravotních služeb a možnostmi systému veřejného zdravotního pojištění, a tím ke spravedlivému přerozdělení jeho prostředků. Jde o jeden z prostředků působících na poskytovatele zdravotních služeb, aby svou činnost prováděli efektivně.“ 75. Pokud žalobkyně odvozuje svůj nárok z nálezů Ústavního soudu ČR, uvádí soud následující. Předně je třeba zdůraznit, že úhradová vyhláška pro rok 2018 nebyla shledána s ohledem na zmiňovaný čl. 26 Listiny základních práv a svobod neústavní.

76. Co se týče a) nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13, žalobkyně z něj poukazuje na „nutně vynaložené náklady“, které by měly být uhrazeny, s odkazem na již výše citovanou větu: „Musela by reálně vzniknout situace, kdy stát na jedné straně formálně umožňuje podnikání v určité oblasti, na straně druhé však pro něj stanoví takové podmínky, které fakticky vylučují jeho smysl. Důvod domnívat se, že takovýto stav nastal nebo může nastat v důsledku vyhláškou provedeného snížení úhrad, však Ústavní soud, aniž by v tomto směru po stránce věcné jakkoliv relativizoval související argumentaci navrhovatele a vyjádření anonymizováno, neshledal.“ „Takovýto stav činí právní úpravu regulačních srážek v rozporu se zásadou předvídatelnosti a zákazem svévole podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a též se zásadou rovnosti podle čl. 1 Listiny. Tento rozpor má přitom zjevný přesah do práva poskytovatelů zdravotních služeb podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, neboť umožňuje zdravotní pojišťovně bez jakýchkoliv kritérií jednostranně měnit výši úhrad za poskytnuté zdravotní služby, a tím i podmínky pro podnikání v této oblasti.“ 77. Zdejší soud má za to, že odkaz na citované závěry a předmětný nález je v tomto případě nedůvodný, neboť skutková situace v předmětném sporu je podstatně odlišná. Z provedeného dokazování a vyjádření žalobkyně vyplynulo, že v daném případě nemohl nastat obdobný problém, na který Ústavní soud ČR ve svém výše citovaném nálezu upozorňoval, tedy nastavení úhrady v rozporu se zásadou předvídatelnosti následnou změnou výše úhrady z vůle zdravotní pojišťovny. V tomto sporu naopak sama žalobkyně nezpochybňuje, že měla k dispozici veškeré relevantní údaje a ukazatele před uzavřením úhradového dodatku, věděla, jaký objem péče zhruba v roce 2018 může očekávat, bylo jí známo znění úhradové vyhlášky a měla dostatek příležitosti provést si vlastní finanční analýzy a o případných výhradách jednat se žalovanou. Soud nemohl v této souvislosti akceptovat tvrzení žalobkyně prostřednictvím jejího bývalého statutárního zástupce, že je možné, že pokud jsou nějaké návrhy opakovaně odmítány, resp. že argumenty „naráží do zdi“, možná se po nějaké době přestanou opakovat. Ze strany žalobkyně totiž nebyl navržen žádný důkaz, že by o výši individuální základní sazby kdykoliv předtím žádala pojišťovnu o jednání. Naopak, z výslechu svědkyně jméno FO vyplynulo, že ze strany adresa žádný takový argument nikdy nezazněl. Pokud za těchto okolností žalobkyně akceptovala znění úhradového dodatku a obsahem jejího vyjednávání o případné změně způsobu určení úhrad byla pouze otázka nastavení úhrad ve vztahu k limitaci úhrady ZULP CSP, nemůže se dle názoru soudu zpětně dovolávat skutečnosti, že takto stanovená úhrada neumožňuje pokrýt ani výdaje s poskytováním služeb spojené. V řízení bylo naopak prokázáno, že byly stanoveny podmínky ocenění péče žalobkyně v roce 2018, výše úhrady tak byla zcela předvídatelná a žalobkyně teprve ex post považuje takto smluvenou úhradu za nedostatečnou.

78. Žalobkyně v žalobě odkazuje dále na b) nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16. Dle názoru soudu z tohoto nálezu vyplývá, že zásah soudu do cenového ujednání je na místě pouze tam, kde zákon počítá se stanovením výše úhrady na základě dohody stran a k této dohodě přesto nedošlo. Daný nález tedy dopadá na skutkově odlišné případy, než nastaly v předmětném sporu, neboť se vztahuje na pobytová zařízení sociálních služeb, kteří jsou odkázáni na dohodu se zdravotní pojišťovnou, která má vůči těmto poskytovatelům kontraktační povinnost, přičemž k ujednání o úhradě pro příslušný rok přesto nedošlo. Poskytovatelé zdravotních služeb, jakým je žalobkyně, mají stanovenou úhradu na základě úhradové vyhlášky nebo dohody, pro rok 2018 v daném případě žalobkyně uzavřela jak úhradový dodatek, tak byla přijata úhradová vyhláška. Z výše uvedeného je proto zřejmé, že citovaný nález se na daný vztah bez dalšího nemůže uplatnit.

79. V této souvislosti soud dále upozorňuje na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 989/21, ve kterém mimo jiné Ústavní soud uvedl následující závěr: „Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebylo namístě aplikovat stěžovatelkou uvedené judikaturní závěry Ústavního soudu určené výhradně k vyřešení absence způsobu stanovení výše úhrady za zdravotní péči poskytovanou poskytovatelem péče. Uvedený závěr plyne zejména z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2545/16, z něhož vyplývá, že soud je povolán ke stanovení ceny ošetřovatelské a rehabilitační péče poskytnuté pojištěncům umístěným v zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami, nebyla-li tato cena mezi pobytovým zařízením sociálních služeb a zdravotní pojišťovnou pro konkrétní období platně sjednána. Ústavní soud konstatoval, že hledat spravedlivé řešení určení ceny poskytnuté zdravotní péče je věcí obecných soudů až v případě, kdy se pojišťovna (zde vedlejší účastnice) a poskytovatel péče (zde stěžovatelka) na této ceně nedohodnou, což však není nyní posuzovaný případ.“ 80. Soud dále poukazuje na recentní nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 565/21 ze dne 25. 9. 2023, ve kterém byl vysloven názor, že „Protiústavní důsledky mohou nastat právě až ve chvíli, kdy bude tvrzeno a prokázáno, že úhrada za zdravotní péči není způsobilá pokrývat ani „nutně vynaložené náklady" na tuto péči. To nelze prokázat pouhým doložením rozdílu mezi cenou fakturovanou a cenou skutečně vyplacenou ani doložením rozdílu mezi cenou plnění v rozhodném roce a v letech předcházejících. Úhradovým obdobím je kalendářní rok, přičemž řada rozhodných skutečností, které mají vliv na výši úhrad za zdravotní péči, se každý rok mění." Lidskoprávní argumentaci stěžovatelky nelze bez dalšího uspokojivě vyřešit pouhými poukazy na vedlejší účastnicí splněná smluvní ujednání a na existenci úhradových vyhlášek, z nichž plyne mechanismus limitace plateb, zvláště je-li stěžovatelkou tvrzena určitá systémovost daného jevu (dva po sobě jdoucí roky). Akceptace takto široce pojatého, paušalizovaného a mezi okolnostmi nerozlišujícího závěru obecných soudů by ve svém důsledku znamenala, že je-li mezi poskytovatelem a příslušenou zdravotní pojišťovnou uzavřena obvyklá smlouva a tato smlouva je co do její litery ze strany pojišťovny plněna (v souladu s úhradovými vyhláškami, což nemusí být ani sporné), bude zastropovaná výše úhrad za poskytnutou péči vždy a za všech okolností konečná a neprolomitelná (snad vyjma úhrad provedených na základě jednostranných rozhodnutí zdravotních pojišťoven nebo na základě ad hoc dohod uzavřených později s poskytovateli). Takový závěr se při absenci vskutku silné argumentace na jeho podporu jeví jako přehnaně absolutistický až extrémní a z nálezové prejudikatury Ústavního soudu uvedené v bodě 25 tohoto nálezu neplyne (ba naopak). Právní situace v této oblasti vznikající mohou být vysoce individuální a podstatně komplexnější, nota bene u poskytovatelů typu stěžovatelky, která - jak se podává z jejích tvrzení, jejichž zpochybnění Ústavní soud v napadených rozhodnutích ani ve zbytku spisového materiálu zatím nezaznamenal - jí poskytovanou zdravotní péči neindikuje, její rozsah dosti dobře nepředvídá a přímo neovlivňuje a přesto je právně povinna ji pojištěncům vedlejší účastnice poskytnout.“ (bod 34 a 35 nálezu).

81. Zdejší soud považuje za podstatné zmínit, že výše citovaný nález byl přijat v podmínkách vztahu mezi zařízením sociálních služeb s pobytovými službami a pojišťovnou, tedy v podmínkách poskytovatele, který zdravotní péči neindikuje, její rozsah dost dobře nepředvídá a přímo neovlivňuje, a přesto je povinen tuto zdravotní péči pojištěncům poskytnout. Z obsahu argumentace stěžovatelky v uvedeném sporu vyplývá, že základem její argumentace „byla tvrzení, že výše úhrad od vedlejší účastnice nepokryla v daných obdobích stěžovatelkou skutečně a účelně vynaložené náklady na poskytování dané péče ani ji nedovolila dosáhnout přiměřené ziskovosti jejího provozu. Stěžovatelka v řízení tvrdila, že domácí ošetřovatelskou péči a její rozsah (objem) předepisuje konkrétnímu pacientovi jeho praktický lékař, tedy osoba odlišná od stěžovatelky, přičemž stěžovatelka nemá mít žádné právní či jiné nástroje k tomu, aby rozsah indikované a následné poskytované péče dle svého úsudku omezovala. Na rozdíl od ostatních poskytovatelů zdravotní péče nevykazuje stěžovatelka lékařskou odbornost a dané výkony v terénu (tj. v domácnostech u pacientů) poskytují zdravotní sestry - nelze proto uvažovat o tom, že by stěžovatelka zkoumala či revidovala rozsah (popř. dokonce medicínskou potřebnost) domácí péče předepsané tomu kterému pacientovi (k tomu viz též § 18 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "ZVZP"). Přestože tedy stěžovatelka poskytla pojištěncům vedlejší účastnice v zúčtovacím období let 2016 a 2017 praktickými lékaři indikovanou ošetřovatelskou domácí péči, a to v rozsahu, který vedlejší účastnice nerozporovala, dostalo se jí v důsledku tzv. zastropování výše úhrad prostřednictvím regulačního mechanismu vystavěného na hodnotách z minulých referenčních období takových úhrad, jejichž výše nepokryla ani náklady vynaložené stěžovatelkou na poskytnutí péče a neumožnila tvorbu přiměřeného zisku. Úhrady vypočtené na základě kalkulačních vzorců, které jsou navázané na koeficienty navýšení plynoucích z tzv. úhradových vyhlášek, totiž nezohlednily faktický meziroční nárůst rozsahu zdravotní péče, kterou byla stěžovatelka povinna v hodnocených letech poskytnout pojištěncům vedlejší účastnice dle indikací praktických lékařů těchto pojištěnců. Způsob limitace úhrad za péči, který je v zúčtovacím roce v základu založen na omezení průměrnou úhradou za unikátního pojištěnce v předcházejícím roce (v tzv. referenčním období), má v případě výrazného nárůstu průměrné náročnosti péče o pojištěnce vedlejší účastnice mezi zúčtovacím a referenčním obdobím jít ekonomicky toliko k tíži stěžovatelky.“ 82. Soud se v intencích rozsudku NS ČR ze dne 12. 6. 2024, č. j. 31 Cdo 881/2024-621 a výše citovaného nálezu Ústavního soudu zabýval nejen původní argumentací žalobkyně o neplatnosti úhradového dodatku, ale rovněž tím, zda konkrétní okolnosti uzavřené smlouvy výjimečně mohou prolomit důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda ve vztahu ke sjednané výši úhrad za poskytnutou péči.

83. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že ujednání o ceně v úhradovém dodatku je neurčité a tudíž se k němu nepřihlíží, přičemž je v důsledku této skutečnosti soud povinen určit spravedlivou cenu poskytnutých zdravotních služeb, shledává soud tuto argumentaci nepřiléhavou. Dle komentářové literatury k § 553 o. z. „určitost se týká obsahové stránky projevu vůle. Projev vůle není určitý, pokud neurčité výrazy nejsou po obsahové stránce dostatečně konkrétní a jasné, takže nelze určit, jaké právní následky má projevená vůle vyvolat. Nesrozumitelnost i neurčitost se může týkat celého právního jednání nebo jen některé části. Je třeba uvést, že nesrozumitelné i neurčité jednání je pouze takové ujednání, u něhož nedostatky spojené s projevem vůle nelze odstranit ani výkladem. Základem výkladu je přitom subjektivní metoda, podle níž se právní jednání posoudí v případě smluv podle společného úmyslu stran, ..“ (viz Občanský zákoník, I. Obecná část (§1-654), 2. vydání, 2022, str. 1760-1763: J. Handlar, Beckonline).

84. Ze znění úhradových dodatků pro rok 2018 vyplývá, že se na úhradě pro rok 2018 obě strany dohodly (viz úvodní ustanovení úhradového dodatku č. Anonymizováno a Dodatek č. Anonymizováno). Níže v prvním dodatku je vyjmenován postup úhrady v souladu s § 4 odst. 1 a přílohou č. 1 písm. A) a C) Vyhlášky MZ č. 353/2017 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad a regulačních omezení pro rok 2018. V článcích 1 - 8 je výše úhrady precizně a srozumitelně zakotvena. Stanovený způsob úhrady je určen v souladu s vyhláškou, na kterou odkazuje, přičemž odkaz je proveden na konkrétní znění konkrétního článku konkrétní přílohy vyhlášky. Účelem tohoto odkazu bylo evidentně zabránit přepisování úhradových vzorců do textu dodatku. Jedná se tedy o „technikálii“ tvorby zakotvení ceny do úhradového dodatku, přičemž místo přepisu vzorců je proces zjednodušen tím, že se odkáže na příslušnou pasáž úhradové vyhlášky, který je zafixován v čase. Příslušný text úhradové vyhlášky platný a účinný ke dni podpisu příslušného úhradového dodatku se tak stal součástí smluvního ujednání mezi účastníky. Způsob úhrady je tak srozumitelný, určitý a předvídatelný, dle sjednaného úhradového dodatku odkazujícího na konkrétní znění úhradových vzorců ve vyhlášce byla vypočtena výsledná úhrada, jejíž výpočet žalobkyně nikterak nesporovala; žalobkyně v řízení netvrdila, tím méně prokázala, která část sjednaného úhradového dodatku by měla pro ni (a pro třetí osoby) být natolik neurčitá, že z ní není seznatelné, jakým způsobem má být úhrada provedena; žalobkyně dále netvrdila ani neprokázala, že by při uzavírání dodatku vznesla jakoukoliv námitku týkající se nejasnosti či neurčitosti uzavřeného cenového ujednání. Strany smlouvy v čl. 9 odst. 2 podpisem dodatku navíc stvrdily, že dodatek potvrzuje veškerá jejich právní jednání a ujednání učiněná mezi nimi a na takovém základě uznávají dodatek za platný a účinný. Je potřeba dále zdůraznit, že úhradové dodatky téměř identického znění co do tvorby cenového ujednání prošly revizí zdejšího i odvolacího soudu ve sporu mezi týmiž účastníky týkajících se období roku 2015, 2016 a 2017 a ani jeden z dosavadních rozhodnutí neshledal znění úhradových dodatků v části cenového ujednání natolik vadným, že by způsoboval absolutní neplatnost, resp. že by znění bylo natolik neurčité, že by jeho důsledkem měl být závěr o zdánlivosti takové části právního jednání. Zde soud odkazuje na již výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 70 Co 321/2022 – 204, který v části odůvodnění přímo uvedl: „Odvolací soud se ztotožňuje i s tím, že pokud účastnice uzavřely úhradový dodatek, byť odkazující na úhradovou vyhlášku, jednalo se o dohodou účastníků stanovený způsob úhrady“. Je zřejmé, že ani odvolací soud neshledává v odkazu na úhradovou vyhlášku a takto zakotveném cenovém ujednání mezi účastníky žádnou neurčitost, která by měla za právní následek zdánlivost právního jednání a tudíž neexistenci cenového ujednání mezi účastníky, jak dovozuje žalobkyně.

85. Nepřiléhavý se jeví soudu odkaz žalobkyně na judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3951/2015, neboť tam uváděná skutková situace v poměrech uzavírané smlouvy o smlouvě budoucí byla odlišná. Závěr tohoto rozhodnutí zněl, že: „Samozřejmě není vyloučeno, aby výše kupní ceny, jako jedné z obligatorních náležitostí (budoucí) kupní smlouvy, byla ve smlouvě o smlouvě budoucí stanovena jiným způsobem než uvedením konkrétní peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno budoucí kupní cenu zcela nepochybně určit v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, tzn. že nestačí, lze-li kupní cenu zjistit až k okamžiku předkládání návrhu na uzavření realizační smlouvy, nýbrž musí být zjistitelná již v okamžiku uzavírání předběžné smlouvy. Tomuto požadavku by např. vyhovoval odkaz na konkrétní matematický postup (vzorec), podle něhož by dosazením konkrétních veličin (hodnot proměnných) do jeho zadání bylo možno v okamžiku uzavření předběžné smlouvy bez jakýchkoli pochyb stanovit přesnou finanční částku. Naproti tomu, pokud výši kupní ceny v budoucí smlouvě není možno ke shora uvedenému okamžiku zjistit proto, že pro její určení má být rozhodující oceňovací předpis platný až v okamžiku uzavírání realizační (kupní) smlouvy, nemůže jít o určitý a tedy platný právní úkon (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť ani samotným účastníkům smlouvy o smlouvě budoucí v době jejího uzavření nebylo známo, za jakou částku budou vlastně podíly na nemovitostech žalobců žalované prodány; vzhledem k tomu, že soud nemůže při rozhodování o nahrazení projevu vůle (§ 161 o. s. ř.) nic měnit na podstatných náležitostech budoucí realizační smlouvy, je vyloučeno, aby neurčité údaje byly napravovány výkladem projevu vůle účastníků smlouvy o budoucí smlouvě (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, a ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 2300/99, ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2782/2010)“. V poměrech projednávané věci však v době uzavření úhradového dodatku byl znám zcela konkrétní úhradový mechanismus úhradové vyhlášky, který strany učinily - byť odkazem, ne doslovnou citací ve formě přepisu v dodatku – součástí smluvního ujednání. Konkrétní mechanismus úhrady tak v době uzavírání dodatku – cenového ujednání - byl objektivně existující, určitý a strany projevily vůli se takto určitým mechanismem úhrady řídit.

86. Dále soud uvádí, že prostor pro užití § 557 o. z. zakotvující pravidlo interpretace contra proferentem se na danou skutkovou situaci nemůže uplatnit. Dle komentářové literatury totiž platí, že toto pravidlo se uplatní, připouští-li použitý výraz různý výklad, přičemž toto pravidlo předpokládá, že použitému výrazu „lze přidělit alespoň dva růžné významy, z nichž jeden je výhodný pro toho, kdo jej použil jako první, zatímco druhý význam je ku prospěchu druhé smluvní straně. Pravidlo contra proferentem je svou povahou pravidlem subsidiárním, použije se tedy pouze tehdy, pokud se význam použitého výrazu nepodaří zjistit standardním výkladem, přičemž pravidlo contra proferentem nelze použít v případech, kdy určitá otázka nebyla ve smlouvě řešena nejasně, nýbrž nebyla řešena vůbec“ (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. 1654/16 ze dne 15. 1. 2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 505/2018 a dále viz Občanský zákoník, I. Obecná část (§1-654), 2. vydání, 2022, str. 1776: J. Handlar, Beckonline). Jak již soud výše uvedl, žalobkyně netvrdila a tím méně prokazovala, jaký konkrétní výklad citovaného cenového ujednání mezi účastníky je natolik nejasný, že připouští různý výklad. Ani obecné tvrzení žalobkyně o tom, že odkaz na úhradovou vyhlášku, která se může v čase změnit, je neurčitý a tudíž neplatný, nezpůsobuje, že by bylo třeba na takové cenové ujednání pohlížet jako na ujednání připouštějící různý výklad a zakládající prostor pro užití § 557 o. z. Soud dále uvádí, že forma, jakou bylo cenové ujednání v úhradovém dodatku zakotveno, nemůže být shledána nesrozumitelnou či neurčitou i přes případnou budoucí změnu úhradové vyhlášky. Pokud byla sjednaná úhrada s odkazem na konkrétní znění úhradové vyhlášky, je třeba tuto úpravu vykládat tak, že je zafixováno znění úhradové vyhlášky v době, kdy byl dodatek uzavírán. Tento konkrétní obsah příslušných ustanovení úhradové vyhlášky byl „zafixován“ do znění dodatku a v tomto smyslu se takto „zafixovaný“ text úhradové vyhlášky stal součástí smluvního ujednání mezi účastníky. Obdobně, pokud by účastníci odkázali na konkrétní znění občanského zákoníku či jiného předpisu, jednalo by se o znění předpisu platné a účinné v okamžiku uzavření smlouvy, neboť strany nemohly předvídat budoucí případné změny předmětného předpisu. Ani v tomto kontextu soud nevnímá znění cenového ujednání jako neurčité. Ze všech těchto důvodů soud této argumentaci žalobkyně nepřitakal.

87. Dále soud považuje za nutné zmínit § 574 o. z. Podstatou zásady „in favorem negotii“ je snaha o zachování právního jednání (smlouvy) ve všech případech, kdy je to možné, a omezení počtu případů, ve kterých může být existence nebo platnost právního jednání zpochybněna. „Důvodová zpráva zdůrazňuje, že povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků odpovídá jako hlavní zásada pravidlo, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost. Je-li účastníkem projevená vůle nejasná nebo obtížně srozumitelná a jeden z možných výkladů vede k závěru o neplatnosti právního jednání, zatímco jiný k závěru o jeho platnosti, je třeba upřednostnit ten druhý z nich. Pravidlo obsažené v ust, § 574 je svou povahou rovněž pravidlem interpretačním“ (viz rovněž Občanský zákoník, I. Obecná část (§1-654), 2. vydání, 2022, str. 1831-1833, J. Handlar, Beckonline). Uvedené závěry vyplývají i z již konstantní judikatury, mimo jiné z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 24 Cdo 3568/2019, který judikoval, že „§ 574 je použitelný pro výklad obsahu právního jednání, nelze však jejím prostřednictvím napravovat nedostatek zákonem stanovené formy právního jednání“. Dále soud považuje za důležité zmínit rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009 a jeho závěr: „Je přitom třeba zvláště zdůraznit, že podle judikatury Ústavního soudu (srov. zejména nález ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003), která se promítla též v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. března 2008, sp. zn. 26 Cdo 2317/2006), základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy (nevede k závěru o její neplatnosti), před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady; je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy (srov. např. usnesení ze dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/1998, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1999, pod číslem 30).“ 88. Je zcela jistě zřejmé, že vztah mezi účastníky obsahuje významné prvky práva veřejného, to však nemění ničeho na tom, že smluvní základ má soukromoprávní povahu, což je vyjádřeno rovněž v textaci čl. XI. smlouvy, dle něhož tam, kde se právní vztahy neřídí právními předpisy upravujícími veřejné zdravotní pojištění a poskytování hrazených služeb, řídí se obchodním zákoníkem. Uvedené zásady soukromého práva se tedy nutně musí aplikovat rovněž na právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou.

89. Soud se dále v intencích rozsudku NS ČR, č. j. 31 Cdo 881/2024-621 ze dne 12. 6. 2024 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 565/21 ze dne 25. 9. 2023 a v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu zabýval tím, zda konkrétní okolnosti uzavřené smlouvy výjimečně mohou prolomit důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda ve vztahu ke sjednané výši úhrad za poskytnutou péči.

90. V této souvislosti soud poukazuje rovněž na komentářovou literaturu k této problematice: „Pro případ, že by úhrada z veřejného zdravotního pojištění neumožnila konkrétnímu poskytovateli ani pokrytí nákladů na poskytnuté hrazené služby, lze zvažovat navýšení úhrady nad rámec limitů plynoucích z úhradové regulace. S tím pak souvisí otázka podmínek a rozsahu neuplatnění úhradové regulace, resp. rozsahu navýšení úhrady. Samotný negativní ekonomický výsledek ještě nemusí být důvodem pro navýšení úhrady, neboť ten mohl být způsoben třeba i nevhodným způsobem řízení podnikání ze strany poskytovatele, činností konkurenčních subjektů, místem podnikání apod. O navýšení úhrady však bude patrně možné uvažovat tehdy, pokud nebude negativní ekonomický výsledek způsoben zejména vlivem samotného poskytovatele a současně bude existovat veřejný zájem na zajištění jeho činnosti s ohledem na dostupnost hrazených služeb (nález Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2015, sp. zn. Pl. ÚS 5/15, body 58-60, a Koščík, M., Blatný, J., Král, J., Křepelka, F., Stránský, J. Zákon o veřejném zdravotním pojištění, Komentář, Praha, Wolters Kluwer, 2020, komentář k § 17).

91. Zdejší soud považuje především za podstatné zdůraznit, že v případě žalobkyně se jedná o zdravotnické zařízení, nikoliv pobytové zařízení sociálních služeb, které má v intencích § 17a zákona č. 48/1997 Sb. povinnost indikovanou péči provést a zásadně ji nemůže ovlivnit, jak ostatně ve výše citovaném nálezu zdůraznil rovněž Ústavní soud. V poměrech projednávaného sporu lze spatřovat odlišnost od posuzovaného případu mimo jiné v tom, že jak sám (dnes již bývalý) ředitel žalobkyně tituly před jménem jméno FO ve své účastnické výpovědi, tak svědkyně jméno FO i tituly před jménem jméno FO uvedli, že žalobkyně jako poskytovatel podezřelý výraz služeb umí svou očekávanou zdravotní péči odhadnout, s touto pracuje při sjednávání úhradových dodatků a rovněž zná předem výši individuální základní sazby (v tom spočívá odlišnost od poskytovatele podezřelý výraz služeb, kterého se týká výše citovaný nález, rovněž viz výše, bod 87 rozsudku).

92. Nálezová judikatura, především pak nález II. ÚS 565/21, jak již výše soud uvedl, se tedy týkala poskytovatele sociálních služeb v oblasti domácí péče a zdravotních služeb v oblasti ošetřovatelství. Poskytovatel nemohl řídit vlastní produkci hrazených služeb, neboť byl závislý na indikaci ošetřujícím lékařem. Předmětem sporu bylo zastropování úhrady, přičemž kvůli tomuto zastropování zůstala část zdravotních služeb neuhrazena, popř. byla uhrazena v nižší výši. Projednávaný spor se však liší (skutkově) v tom, že žalobkyně sama ústy svého ředitele uvedla, že měla k dispozici všechny relevantní údaje a ukazatele před uzavřením úhradového dodatku, věděla, jaký objem péče zhruba v roce 2018 může očekávat, bylo jí známo znění úhradové vyhlášky, výše základní sazby ve všech segmentech a měla dostatek příležitostí provést si vlastní ekonomické analýzy, přičemž i poté úhradový dodatek pro rok 2018 podepsala. Je tak zřejmé, že i v tomto ohledu se pojednávaný případ liší od případu citovaného nálezu.

93. Podstatnou v poměrech projednávané věci dále zdejší soud spatřuje okolnost, že ani žalobkyní nově uváděná argumentace spočívající v (dle ní tvrzeném) diskriminačním nastavení individuální základní sazby ve srovnání s jinými, obdobnými poskytovateli, ani negociační neústupnost žalované ve vztahu k žalobkyni ohledně úhrad pro rok 2018 (založeném na mimo jiné nepřekročitelnosti pojistného plánu pro rok 2018) v řízení nebyla prokázána, ačkoliv byla tvrzena. Žalobkyně v tomto ohledu neunesla své důkazní břemeno. V řízení naopak bylo prokázáno, že individuální základní sazba (tehdy) podezřelý výraz na adresa byla sice nižší, nicméně srovnatelná s jinými velkými krajskými podezřelý výraz, pohybovala se někde v průměru koridoru. Dokonce některé z fakultních podezřelý výraz (kam žalobkyně svým postavením v období roku 2018 nespadala), měly tuto sazbu pouze nepatrně vyšší (např. Fakultní podezřelý výraz adresa, Fakultní podezřelý výraz adresa, podezřelý výraz jméno FO). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla diskriminována, neboť pro potřeby zvýšení individuální sazby neměla „zlegislativněno“ centrum vysoce specializované péče (infekční kliniku), popř. taková úhradově relevantní centra v té době vůbec neměla. V řízení bylo prokázáno, že ti poskytovatelé, kteří měli vyšší individuální sazbu, měli tato úhradově relevantní centra (viz výslech tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO). Samotný tehdejší ředidel připustil, že v roce 2018 žalobkyně úhradově relevantní centra neměla, přitom na existenci těchto center právě výše individuální základní sazby byla v úhradové vyhlášce navázána.

94. Soud považuje ve věci rovněž za stěžejní, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že tehdejší management podezřelý výraz (ačkoliv v průběhu řízení byl tvrzen opak) nikterak nevyjednával o jiné výši úhrady, než byla dojednaná pro rok 2018 (krom otázky centrových léků). Z odborného článku tituly před jménem jméno FO plyne, že nastavení základních sazeb je dáno historicky a je zásadně ovlivněno mimo jiné vyjednáváním s pojišťovnami. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat její základní tvrzení, že žalovaná je ve vyjednávání o úhradě (a byla pro rok 2018) zcela rigidní, drží se „úzkostně“ svého podezřelý výraz pojistného plánu a jakékoliv odchylky od úhradové vyhlášky jsou nemožné, z čehož (mimo jiné) dovozovala důvody pro prolomení zásady pacta sunt servanda. Z výslechu tituly před jménem jméno FO naopak vyplynulo, že jednání je možné s pojišťovnou o čemkoliv a že v minulosti sjednala pojišťovna jinou základní sazbu s poskytovateli, pokud zjistila jejich poddimenzovanost. Z výslechu tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že o problému s úhradami podezřelý výraz na adresa se mělo na Ministerstvu zdravotnictví dlouhodobě vědět, jinými slovy, že byla „oříšek“. Za této situace je dle závěru soudu absurdní, že žalobkyně až zpětně argumentuje, že její individuální sazba byla poddimenzovaná, měla diskriminační charakter, v důsledku čehož úhrada od pojišťovny nepostačovala ani na úhradu nutných a obvyklých nákladů. Z jednotlivých zápisů z jednání s pojišťovnou před uzavřením úhradového dodatku i v průběhu roku 2018 a z výslechu svědkyně jméno FO naopak plyne, že žalobkyně neučinila žádný pokus o jiné nastavení úhrad pro rok 2018, neučinila žádnou „contraofertu“ týkající se jiné problematiky než centrových léků. Od poskytovatele, o kterém se mělo „všeobecně“ vědět, že má „diskriminační základní sazbu“, by bylo možné a dokonce nutné očekávat, že se bude dostatečně snažit s ohledem na odbornou péči, již se od něj dá očekávat, vyvinout snahu ovlivnit výsledek negociace úhradového dodatku ve svůj prospěch. Ostatně, sám tituly před jménem jméno FO uvedl, že o vyjednávání znění úhradového dodatku pro rok 2018 nic neví, neboť tehdejší management byl ve vazbě. Soud se v tomto zcela shoduje s odborným stanoviskem tituly před jménem Anonymizováno, že pokud by poskytovatel neučinil žádné návrhy směřující k větší ekvivalenci plnění ZPMV a poskytovatele, anebo by je činil v nedostatečné míře, šlo by to k jeho tíži. V odborném stanovisku je mimo jiné zaujat názor, že pokud by poskytovatel v tomto smyslu učinil alespoň jeden návrh na uzavření smlouvy upravující úhradu poskytovaných služeb tak, jak by to odpovídalo jeho ekonomickým zájmům, či reagovat na případnou contraofertu pojišťovny, bylo by možné považovat takové jednání jako postup s náležitou odbornou péčí. V souvislosti s tvrzením o dlouhodobě diskriminačně nastavené individuální základní sazbě (o čemž však žalobkyně neunesla důkazní břemeno) pak soud uvádí, že i pokud by takové tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, má zdejší soud za to, že vedení poskytovatele (žalobkyně) nevyvinulo žádnou snahu (dle provedeného dokazování) o jiné výši této individuální základní sazbě jednat, což vyplynulo z výslechu obou svědkyň. Jiný závěr neplyne ani ze zápisů z jednání, resp. z těchto zápisů plyne opak tvrzení žalobkyně. V této souvislosti soud poukazuje i na výslech tituly před jménem jméno FO, která uvedla, že bývalé vedení podezřelý výraz nebylo dostatečně aktivní, a dokonce že nemělo snahu a asi ani ochotu s pojišťovnou o jiném nastavení úhrady vyjednávat.

95. Soud se v tomto smyslu přiklání k právní argumentaci žalované, že postavení žalobkyně v roce 2018 bylo do důsledku ovlivněné, ale také naopak ovlivnitelné jednáním samotné žalobkyně. To též potvrzuje výpověď samotného bývalého ředitele, který uvedl, že „až v době, když vzniklo specializované centrum, na nějž následně byla navázaná úhrada zdravotní pojišťovny, zkopírovaly se do svých úhradových dodatků z té vyhlášky, a to vlastně byl obrovský posun pro tu podezřelý výraz.“ Vznik specializovaného centra, což je důsledkem aktivního jednání současného managementu žalobkyně, zásadně ovlivnil a změnil podmínky úhrady žalobkyně. Sama žalobkyně (rovněž pak i v úvodním slovu ředitele ve výroční zprávě pro rok 2018) tedy v řízení potvrdila skutečnost, která vyplývá i z vyjádření tituly před jménem jméno FO, že způsob manažerského vedení naplňující obsah pojmu péče řádného hospodáře měl způsobilost změnit úhradové podmínky a postavení podezřelý výraz na trhu poskytovatelů podezřelý výraz služeb. Pokud žalobkyně tyto kroky nečinila dříve (vztaženo k roku 2018), jde pouze k její tíži, že v důsledku toho mohla být případně v horším postavení. Žalobkyně tak za tehdejšího vedení spoluvytvořila prostředí, v němž nemohla získat lepší podmínky úhrady a o dojednání lepších podmínek se ani nepokusila, což bylo v řízení jednoznačně prokázáno.

96. Soud tedy shrnuje, že co se týče mimořádných okolností při sjednávání úhrady pro rok 2018, k žádným takovým, které by nastaly nezávisle na vůli stran a byly zásadně neovlivnitelné, nedošlo. Jako mimořádnou okolnost soud neshledává ani tvrzenou diskriminačně nastavenou individuální základní sazbu, ani žalobkyní tvrzenou rigidnost žalované ve vyjednávání, a ani okolnost podezřelý výraz pojistného plánu pojišťovny. Z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO naopak vyplynulo, že vyjednávat o podmínkách úhrady lze, avšak žalobkyně v roce 2018 krom centrových léků neučinila žádný pokus o vyjednávání jiné úhrady, než jaká byla ze strany žalované navržena. Z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO rovněž vyplynulo, že argument nízké výše individuální základní sazby, kterou vznesla žalobkyně až zpětně, tedy cca po roce po ukončení úhradového období roku 2017, byla pro pojišťovnu překvapující, protože nikdy dříve žalobkyně s touto argumentací nevyjednávala. Ze zápisů z jednání týkajících se úhrady za rok 2018 ani argument týkající se individuální základní sazby ve vztahu k tomuto roku nevyplývá. V této souvislosti pak soud rovněž poukazuje na relevantní výpověď tituly před jménem jméno FO, která uvedla, že i ve vztahu k roku 2017 žalobkyně pouze vyjmula některé podezřelý výraz a na těch poukazovala na nízkou individuální sazbu, tento postup však dle ní nelze akceptovat. Svědkyně rovněž uvedla, že argument nízké individuální sazby je třeba vnést do jednání o úhradě „pro futuro,“ ne ex post, neboť podezřelý výraz pojistný plán pojišťovny rovněž počítá a kalkuluje s určitým objemem finančních prostředků, který je třeba rozvrhnout ve vztahu ke všem poskytovatelům. Tento plán by měl být v souladu s úhradovými vyhláškami a tyto zase jsou koncipovány tak, aby byla zajištěna udržitelnost systému veřejného podezřelý výraz pojištění. Svědkyně pak v souvislosti s plánováním produkce upozornila, že žalobkyně opakovaně přicházela s nedostatečností úhrady až v prosinci, přičemž jiní poskytovatelé byli schopnosti vést si vlastní analýzy a s případnými žádostmi vůči žalované přicházeli již v letních měsících. Svědkyně jméno FO rovněž uvedla, že jiné managementy byly v jednání a vyjednávání podmínek úhrady vždy aktivnější než žalobkyně, smažili si vyjednat „kde co“. Je tak evidentní, že v zařízení žalobkyně před příchodem krizového managementu od září 2018 fungovaly i tyto analýzy velmi omezeně.

97. Nad rámec výše uvedeného soud dále podotýká, že v předmětném sporu žalobkyně ani netvrdila, tím méně prokazovala, že by postupovala dle čl. 6 odst. 6 úhradového dodatku, tedy že by do 30 dnů od zaslání vyúčtování uplatnila zde uvedený předpokládaný postup pro zohlednění změny struktury či podstatný nárůst objemu poskytovaných hrazených služeb. Námitky proti vyúčtování za rok 2018 se omezily na námitky spočívající v překročení smluvně sjednaného limitu Anonymizováno.

98. V neposlední řadě soud považuje za podstatné, že i ze závěrů nálezové judikatury nelze dovodit, že by nárok na přiznání doplatku na základě tvrzeného systematického přenášení nákladů na poskytovatele a nepokrytí nutně a účelně vynaložených nákladů mělo být poskytnuto poskytovateli „bez dalšího“. Naopak, podmínkou takového dorovnání je, že ztráta poskytovatele není způsobena jeho vlastním jednáním, např. neřádným hospodařením (tento závěr plyne i z odborného stanoviska tituly před jménem Anonymizováno, a rovněž z komentářové literatury, viz výše). Soud proto má za to, že pokud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že a) v zařízení žalobkyně dlouhodobě byl porušován (robustně) zákon o zadávání veřejných zakázek, b) hospodaření žalobkyně bylo v důsledku toho netransparentní, c) management žalobkyně byl počátkem roku 2018 odvolán pro závažné nedostatky v hospodaření a byl (a nadále je) trestně stíhán, d) byla zjištěna neefektivita v tehdejších ekonomických analýzách, e) bylo nesprávně kódováno, přičemž efektivní kódování by přineslo zisk až desítek milionů, f) management byl při vyjednávání úhradového dodatku pasivní, pak jednoznačně ztráta poskytovatele nemohla být v roce 2018 způsobena pouze případnou (tvrzenou) nedostatečnou úhradou ze strany pojišťovny. Dle názoru soudu pak tímto v projednávaném případě nejsou splněny základní premisy pro konstatování porušení ústavního práva na podnikání, podmínky pro dorovnání a nárok žalobkyně proto není dán.

99. Soud po provedeném dokazování a závěru, že žalobkyně v roce 2018 v rámci tehdejšího managementu (až do září 2018) nejednala s péčí řádného hospodáře jednak při uzavírání úhradového dodatku při sjednávání podmínek úhrady a jednak v souvislosti s podezřelý výraz stíháním a porušováním režimu zadávání režimu veřejných zakázek, již zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence/podezřelý výraz účetnictví, ekonomika zdravotnictví, v rozsahu navrženém a uvedeném žalobkyní, za účelem zjištění obvyklých nákladů za zdravotní služby ve formě podezřelý výraz péče poskytnuté pojištěncům žalované za období roku 2018 ve smyslu ekonomicky oprávněných nákladů dle § 2 odst. 7 písm. a) 526/1990 Sb., zákona o cenách a posouzení, zda v případě, že žalobkyně vynaložila náklady v ceně obvyklé nebo nižší, je provedená úhrada žalované způsobilá pokrýt náklady žalobkyně, které vynaložila na zdravotní služby poskytnuté pojištěncům žalované za období roku 2018.

100. Tento závěr učinil soud předně proto, že šíře otázek, které žalobkyně hodlá znalecky zkoumat, překračuje potřeby konkrétního řízení, dále proto, že vyčlenění nezbytných a nutných nákladů na poskytnutí podezřelý výraz služeb pouze ve vztahu k jedné pojišťovně a pouze v rámci akutní podezřelý výraz složky, jak navrhla žalobkyně, by bylo velice obtížné, avšak dle názoru soudu i právně nekorektní. V podmínkách projednávaného sporu nelze hospodaření žalobkyně v roce 2018 zúžit pouze na jednu složku úhrady a vyčlenit ji pouze ve vztahu k jedné pojišťovně. Hospodaření žalobkyně jako celek v jednom roce zahrnuje náklady na péči o podezřelý výraz, kteří nejsou pouze pojištěnci žalované, stejně jako příjmy žalobkyně nejsou tvořeny pouze příjmy od žalované. Určit zisk či ztrátu poskytovatele u jedné pojišťovny bez odhlédnutí od nákladů na poskytnutí této zdravotní péče konkrétních pojištěnců této jedné pojišťovny, a to pouze v jednom vybraném segmentu zdravotní péče, by bylo znalecky mimořádně obtížné a nákladné a soud má za to, že takový postup ani není procesně správný a hospodárný, jak uvedl výše. Soud se v této souvislosti zabýval tím, zda lze závěry nálezu Ústavního soudu zobecnit tak, jak činí žalobkyně, a posuzovat otázku účelnosti vynaložených nákladů a jejich pokrytí pouze v jednom (vybraném) segmentu zdravotní péče, přičemž dospěl k závěru, že takto „vytrhávat“ jednu složku poskytované úhrady nelze. Hospodaření žalobkyně v konkrétním úhradovém období nezávisí pouze na příjmech od pojišťoven, ale je komplexem příjmů a výdajů a rovněž výsledkem řádného účtování a řádného hospodaření. Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, zjištěné z provedeného dokazování, že žalobkyně obdržela od zřizovatele příspěvek na úhradu závazků po splatnosti ve výši 1 285 478 548 Kč, aniž by bylo ze strany Ministerstva zdravotnictví kontrolováno, zda tyto prostředky byly použity v souladu s avizovaným účelem. Znalecký posudek by dále směřoval k ověření ekonomických ukazatelů (účelnost, hospodárnost, cena obvyklá), které samy o sobě nemohou nahradit podmínku existence mimořádných okolností, jak ji stanovil odvolací soud. Připuštění znaleckého posudku by odporovalo zásadě hospodárnosti řízení a představovalo by neúčelný důkazní postup, který by rozšiřoval spor mimo rámec otázky, zda vůbec nastaly právně relevantní okolnosti k prolomení platného smluvního ujednání. Za situace, kdy nebyl prokázán žádný právní důvod pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady plynoucí pacta sunt servanda, ani pro přiznání doplatku nad rámec úhradového dodatku pro rok 2018, soud tento důkazní návrh zamítl, stejně jako s tím související důkazy (zejména metodiku sestavení případu podezřelý výraz pro použití klasifikací DRG, tabulka zpracování 2018, počet přepočtených pracovních úvazků podezřelý výraz sester, objem vyplácených mzdových prostředků, mapa hustoty podezřelý výraz případů, vyúčtování ekonomického vývoje infekční kliniky, metodika rozpočítání nákladů a jejich rozdělení a další případné související účetní i další vstupy, faktury, které strana žalující navrhla vzhledem k vypracování znaleckého posudku, případně další navržené a dosud soudem neprovedené důkazy).

101. Stejně tak již soud zamítl návrh strany žalující na doplnění dokazování o výslechy svědků jméno FO a jméno FO. Jednak byl tento důkazní návrh učiněn až hluboce po koncentraci řízení, jednak žalobkyně ani nedoplnila tvrzení, k jakým otázkám by měli tito dva svědci být slyšeni. Pro prolomení koncentrace tak nenastal zákonný důvod. Navíc, při závěru soudu o tom, že jméno FO nebyla u žalobkyně v roce 2018 diskriminačně nízká, by takový další výslech těchto navržených svědků byl již nehospodárný a zbytečně by prodloužil spor.

102. Ze všech výše uvedených důvodů soud opětovně žalobu zamítl, neboť a) prostor pro ingerenci soudu ohledně výše úhrady podezřelý výraz služeb by byl pouze za situace, kdy by sjednaný úhradový dodatek pro rok 2018 byl shledán soudem neplatným, nebo b) žalobkyně by v řízení prokázala, že se nacházela v roce 2018 ve ztrátě, způsobené pouze nedostatečnou úhradou ze strany žalované. Vyjednávací neústupnost žalované byla vyvrácena samotným prokázaným faktem, že žádná contraoferta ze strany žalobkyně ohledně znění dodatku tak, aby byla zajištěna případná vyšší ekvivalence plnění pro žalobkyni, nebyla učiněna (kromě centrových léků, kde žalovaná námitkám a návrhům žalobkyně vyhověla). Pakliže žalobkyně nijak nevyjednávala a ani netrvala na (smluvně sjednané) jiné výši individuální základní sazby, jde tato skutečnost zcela k její tíži a soud nepovažuje za těchto okolností za právně odůvodněné zpětně zasahovat do takto smluvně sjednaného způsobu úhrady, který byl výsledkem ujednání stran, a prolomit tím důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda.

103. Pro úplnost soud považuje za podstatné zmínit, že spatřuje rozdílnost projednávaného případu s jinými spory žalobkyně s jinými pojišťovnami, které jsou vedené např. u Okresního soudu v Ostravě či u Obvodního soudu pro Prahu 4. Rozdílnost tkví v jiném charakteru pojišťovny, rozdílné argumentaci žalobkyně pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servada než v projednávaném případě, např. ve výši individuální základní sazby. Dané spory nelze bez odhlédnutí od konkrétních skutkových okolností srovnávat, jak činí žalobkyně. Rozdílnost sporů spočívá mimo jiné i v jiných okolnostech při vyjednávání znění úhradového dodatku s konkrétní pojišťovnou. V neposlední řadě zdejší soud má rovněž jiný právní názor v otázce závěru, zda může pojistný plán konkrétní pojišťovny být mimořádnou okolností pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servanda bez dalších, souvisejících a prokázaných skutkových okolností.

104. Hodnocením případně dalších provedených důkazů (např. dodatky mezi žalobkyní a žalovanou za rok 2015, 2016 a 2017) se soud již nezabýval, neboť na jeho rozhodnutí neměly vliv.

105. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 046 952,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) vypočítané z tarifní hodnoty 15 408 026 Kč, sestávající z částky 50 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 50 500 Kč za písemné podání (vyjádření k žalobě ze dne 24. 2. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 50 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 25. 4. 2023.

106. K tomu dále přistupuje odměna ve stejné výši za vyjádření k odvolání ze dne 12. 6. 2023, účast u odvolacího jednání dne 24. 8. 2023, vyjádření k dovolání ze dne 14. 12. 2023, účast u jednání odvolacího soudu dne 20. 2. 2025, účast u jednání dne 18. 6. 2025, vyjádření k doplnění tvrzení ze dne 17. 10. 2025, účast u jednání dne 11. 11. 2025, vyjádření ve věci samé ze dne 16. 12. 2025, účast u jednání dne 5. 2. 2026 přesahující dvě hodiny (2 úkony), účast u jednání dne 20. 2. 2026, vyjádření ve věci samé ze dne 9. 3. 2026, účast u jednání dne 10. 3. 2026 přesahující dvě hodiny (2 úkony). K odměně dále náleží náhrada hotových výdajů za těchto celkem 17 úkonů právní služby, z toho 6 úkonů právní služby ve výši 300 Kč ve znění a. t. do 31. 12. 2024 a ve výši 450 za 11 úkonů právní služby ve znění a. t. od 1. 1. 2025 dle § 13 a. t. K takto stanovené odměně a náhradě hotových výdajů je dále třeba připočítat 21 % DPH, jejímž je zástupce žalované plátcem. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 1 046 952,50 Kč.

107. Pariční lhůta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.