11 C 22/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 16 559 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 559 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 559 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 989,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 7. 2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 559 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) s následujícím odůvodněním: Dne 15. 3. 2023 v 1:37 žalovaný způsobil dopravní nehodu, když narazil do dveří automobilu , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, (dále jen „automobil“) a způsobil na nich škodu. Uvedeným automobilem řidič , jméno FO, (dále jen „poškozený“) zahradil žalovanému cestu, když žalovaný po nastříkání nezjištěného nápisu na viadukt na křižovatce , adresa, a , Anonymizováno, na , adresa, , utíkal před policejní hlídkou. Na základě pojistné smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a poškozeným, jejímž předmětem bylo havarijní pojištění, vyplatila dne 6. 6. 2023 žalobkyně poškozenému částku 16 559 Kč, a to v souvislosti s výše popsanou pojistnou událostí. Úhradu této částky požadovala žalobkyně po žalovaném z titulu náhrady škody, neboť pohledávka za žalovaným na žalobkyni přešla dne 6. 6. 2023, kdy vyplatila poškozenému pojistné. Žalovaný neuhradil pohledávku žalobkyně ani na základě předžalobní výzvy ze dne 5. 3. 2025.

2. Žalovaný nesporoval vznik škody ani srážku s automobilem. S uplatněným nárokem však nesouhlasil, přičemž namítal, že jeho jednání nebylo bezprostřední příčinou vzniku škody. Žalovaný zdůrazlil, že kauzální souvislost jednání řidiče automobilu (poškozeného) se vznikem škody je jednoznačně podstatně bližší než kauzální souvislost předešlého protiprávní jednání žalovaného, když řidič (poškozený) aktivně usiloval o „zatarasení“ cesty, zatímco žalovaný se chtěl automobilu vyhnout. Byl to právě poškozený, kdo svým jednáním riskoval vznik škody na automobilu a kdo porušil obecnou prevenční povinnost. Žalovaný dále namítal nekonzistentnost v popisu událostí, kdy žalovaný nenarazil do stojícího automobilu, nýbrž do automobilu projíždějícího, a to na přechodu pro chodce, což lze kvalifikovat jako protiprávní jednání a jako jednání situaci zcela nepřiměřené.

3. Na základě provedeného dokazovaní učinil soud následující skutková zjištění.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 15. 3. 2023 došlo ke srážce žalovaného s automobilem poškozeného a že na automobilu vznikla škoda ve výši 16 559 Kč, která byla ze strany žalobkyně na základě havarijního pojištění uhrazena poškozenému , jméno FO, jako vlastníku vozidla , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, . Uvedené má soud prokázáno rovněž návrhem pojistné smlouvy Autopojištění mezi , jméno FO, a žalobkyní, zápisem o poškození motorového vozidla ze dne 20. 3. 2023, oznámením o poskytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění včetně přílohy – výpisu z účtu, systémem , Anonymizováno, – kalkulace nákladů na opravu ze dne 15. 3. 2023, potvrzením o poskytnutí výplaty k plnění (č. l. 22).

5. Z trestního spisu sp. zn. , Anonymizováno, bylo zjištěno následující. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé z 15. 3. 2023 soud zjistil, že dne 15. 3. 2023 v 1.37 si hlídka , adresa, na křižovatce , Anonymizováno, povšimla dvou osob, kdy jedna z nich sprejovala na most. V moment, kdy se hlídka přiblížila k těmto dvěma osobám, se obě daly na útěk. Hlídka se následně vydala za jednou z osob, později zjištěno, že se jedná o , Jméno žalovaného, . Ten při útěku odhodil tašku, sprej a hned poté narazil do projíždějícího vozidla. Následně byl žalovaný dostihnut v přilehlém parku. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení , jméno FO, ze dne 15. 3. 2023 soud zjistil, že poškozený uvedl, že pracuje jako taxikář, dne 15. 3. 2023 okolo 1:30 hodin si všiml mladíka, který něco nasprejoval na roh železničního viaduktu a dal se na útěk směrem do , Anonymizováno, . Poškozený dále vypověděl, že chtěl policistům pomoci a zastavil těsně za přechodem pro chodce, který je přes , adresa, , aby mladíkovi zablokoval únikovou trasu. Rozběhnutý mladík nestačil zastavit a naboural poškozenému do levých předních dveří automobilu, které promáčkl. Náraz mladíka zpomalil, ale nezastavil, chtěl pokračovat v útěku, ale policistům se ho podařilo dostihnout. Z barevných fotografií (č. l. 28-33 trestního spisu) soud zjistil, že levé přední dveře automobilu jsou vedle kliky promáčknuty. Totéž soud zjistil z černobílých fotografií (přílohy předmětného spisu). Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení z 15. 3. 2023, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že proti žalovanému bylo zahájeno trestní řízení pro poškození cizí věci. Žalovaný byl zadržen hlídkou policie při útěku z místa činu. Z úředního záznamu z 29. 5. 2024 soud zjistil, že žalovanému bylo mimo jiné možno prokázat poškození vozidla , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, uvedené poškození bude postoupeno do vyšetřování na , adresa, . Z připojení se poškozeného k trestnímu řízení ze dne 4. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, která jí vznikla vyplacením pojistného ve výši 16 559 Kč. Dle vyrozumění policie z 19. 11. 2024 (na č. l. 109 trestního spisu sp. zn. , Anonymizováno, ), se žalovaný dal 15. 3. 2023 na útěk z místa činu před hlídkou policie a poškozený mu na přechodu pro chodce zahradil cestu svým automobilem. V důsledku uvedeného žalovaný narazil do dveří automobilu. V úředním záznamu je uveden výňatek z výpovědi poškozeného, ve které uvádí, že zastavil těsně za přechodem pro chodce, aby žalovanému zablokoval únikovou cestu, žalovaný však nestačil zastavit a naboural do levých předních dveří automobilu. Dále je v úředním záznamu uvedeno, že žalovaný nejednal ani v nepřímém úmyslu poškodit automobil, naopak se chtěl automobilu vyhnout, pročež nebylo jednání vyhodnoceno jako trestné. V protokolu o výslechu osoby zadržené (žalovaného) ze dne 15. 3. 2023 žalovaný uvádí, že během útěku před hlídkou policie přebíhal silnici a těsně míjel nebo přeskakoval vozidlo, následovaný policistou. Není si však vědom, že by během útěku do nějakého vozidla narazil, vůbec si to nevybavuje. Později na místě byl nějaký taxikář, co reklamoval promáčklé dveře, ale to žalovaný nechápal, že by souviselo s ním. Z usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro , adresa, ze dne 10. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že trestní stíhání žalovaného pro podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci, kterého se měl dopustit podezřelý , Jméno žalovaného, , tím, že dne 15. 3. 2023 postříkal černou barvou ve spreji fasádu domu na adrese , adresa, a následně černou barvou ve spreji železniční viadukt na křižovatce , adresa, a , Anonymizováno, , bylo odloženo. Dále je v usnesení uvedeno, že žalovaný byl zadržen na útěku. Věc byla odložena, jelikož se žalovaný k jednání (posprejování viaduktu) doznal a uhradil škodu vzniklou pojišťovně v souvislosti s posprejováním, a tedy v plné výši nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

6. Z výslechu poškozeného , jméno FO, (č. l. 69) soud zjistil, že se snažil žalovanému zatarasit cestu při útěku před policií. Žalovaný „to nedobrzdil,“ přestože ho již delší dobu viděl. Nohou nebo botou kopl do dveří jeho automobilu a následně se poškozenému za uvedené omluvil do otevřeného okénka a běžel dál. V okamžiku střetu byl již automobil asi 3 vteřiny zastaven. Předtím jel svědek rychlostí kolem 20 km/hodinu. Poškozený zastavil asi až za přechodem.

7. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu před soudem (č. l. 71) uvedl, že při útěku před policií došlo ke kolizi s automobilem, střet nerozporuje. Automobil v momentě střetu byl těsně zastaven, případně byl ještě v pohybu nebo těsně zastavoval. Pokud by automobil stál, tak by se mu však žalovaný do 3 vteřin vyhnul.

8. Ze zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 20. 3. 2023 v 8:03 hodin (přílohy spisu) soud zjistil, že na poškozeném vozidle bylo třeba vyměnit přední levé dveře a dále zkontrolovat řídící jednotku a airbag systém.

9. Z listiny nazvané „Náhrada škody k pojistné události , Anonymizováno, ve výši 16 559 Kč“ (přílohy spisu) bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení částky 16 559 Kč, a to vzhledem k tomu, že 15. 3. 2023 způsobil dopravní nehodu, při které vznikla škoda na vozidle poškozeného, kterému bylo na základě uvedeného uhrazeno pojistné ve výši 16 559 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 3. 2025 a její doručenky žalovanému ze dne 10. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 16 559 Kč do 7 dnů od doručení uvedené výzvy.

11. Z reakce na sdělení o právním zastoupení ze dne 15. 4. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně setrvává na požadavku, aby žalovaný uhradil dlužnou částku i přes námitku žalovaného, že absentuje jeho zavinění.

12. Soud se již dále podrobněji nezabýval hodnocením dalších provedených důkazů, neboť skutečnosti z nich vyplývající označili účastníci za nesporné (návrh pojistné smlouvy Autopojištění na míru, technický popis vozidla osobního automobilu , Anonymizováno, , oznámení o poskytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění, systém , Anonymizováno, – kalkulace nákladů na opravu z 15. 3. 2023, potvrzení o poskytnutí částky výplaty), popřípadě nebyly pro věc rozhodné (oznámení o poskytnutí pojistného plnění z havarijního pojištění adresované policii z 5. 6. 2023 včetně přílohy výpisu z účtu).

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 15. 3. 2023 kolem 1:30 hodin žalovaný po posprejování viaduktu utíkal před policií a při tomto útěku se střetl s automobilem , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, . Řidič automobilu (poškozený) se svým automobilem snažil pomoci policii, aby mohla žalovaného zadržet. Následkem střetu byla prohlubeň na předních levých dveřích automobilu. Soud se přiklonil k závěru, že při střetu byl automobil již asi 3 vteřiny zastaven, jak uvedl poškozený v rámci svého výslechu jako svědek. Žalovanému se uvedené nepodařilo vyvrátit, když si nebyl jistý tím, zda automobil byl ještě v pohybu či zda již stál a z policejního spisu také jednoznačně neplyne, zda bylo vozidlo ještě v pohybu či zda již bylo zastaveno. Tvrzení žalovaného, že ke střetu došlo na přechodu, se mu taktéž nepodařilo prokázat, když uvedené poškozený popírá a z policejního spisu není jasné, zda automobil byl zastaven nebo ještě jel, natož to, kde přesně ke střetu došlo. Následkem uvedeného střetu vznikla škoda ve výši žalované částky po odpočtu spoluúčasti poškozeného, kterou žalobkyně vyplatila poškozenému na základě pojistné smlouvy.

14. Při svém závěru, že vozidlo již při střetu stálo, soud vycházel z výslechu svědka , jméno FO, , který působil při své výpovědi věrohodně, touto skutečností si byl zcela jistý. Svědek působil věrohodně i proto, že některé okolnosti střetu si již nevybavoval (např. zda zastavil až za přechodem), přičemž je třeba zdůraznit, že poškozený jako svědek nemá na výsledku sporu již žádný zájem (plnění od pojišťovny již obdržel). Naopak nevěrohodně působila výpověď žalovaného, který sice uvedl, že se vše seběhlo rychle, při své výpovědi v rámci trestního řízení popřel, že by vůbec k nějakému střetu s vozidlem došlo, v rámci předmětného řízení však uvedl, že vozidlo v okamžiku střetu jelo, a to cca rychlostí 20 km/hodinu. Je tak zřejmé, že žalovaný vypovídal jinak v trestním řízení a jinak v předmětném řízení, přičemž nelze zcela uvěřit tomu, že by si v okamžiku velmi rychlého útěku před policií mohl uvědomovat, zda vozidlo jelo, popř. jakou rychlostí jelo vozidlo, se kterým se střetl. Navíc je třeba zohlednit, že žalovaný je účastník řízení a na výsledku sporu má zájem. Soud se proto přiklonil k verzi poškozeného svědka.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:

16. Dle § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

17. Dle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

18. Dle § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

19. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Dle § 2911 o. z., způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

21. Dle § 4 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 114 zákon č. 273/2008 Sb., zákona o policii, je každý povinen bez zbytečného odkladu a bezplatně uposlechnout výzvy anebo pokynu nebo vyhovět žádosti policie nebo policisty; to neplatí, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis stanoví jinak. Nelze-li účelu výzvy, pokynu nebo žádosti dosáhnout pro odpor osoby, je policista oprávněn tento odpor překonat.

24. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2831/2023 vyplývá závěr, že: „Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodní následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou jen tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, Soubor C 979, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3453/2018). K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodní událost. Zůstala-li původní škodní událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, Soubor C 10104)“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. 25 Cdo 4841/2009).

25. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního jednání škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního jednání, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně, anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2386/2024).

26. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000 plyne: „O vztah příčinné souvislosti, který je jednou z podmínek odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 ObčZ, se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu důležitou, podstatnou a značnou (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1976, pod č. 11, s. 35). Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně, anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující.“27. Z výše uvedeného tak plyne, že dle § 2910 o. z. se v případě porušení zákonné povinnosti má za to, že škůdce zavinil škodu z nedbalosti (tedy zaviněně). Takový škůdce, který zasáhl do absolutního práva poškozeného (např. vlastnického práva) musí poškozenému nahradit škodu takto vzniklou (§ 2910 o. z. a § 2894 o. z.). Pro posouzení odpovědnosti škůdce za způsobenou škodu je třeba, aby byly splněny a prokázány všechny prvky podstatné pro odpovědnost z náhrady škody, v tomto případě: 1) porušení zákonné povinnosti, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost, 4) zavinění. Pokud v souvislosti s pojistnou událostí vznikne osobě právo na pojistné plnění, přechází právo vymáhat náhradu škody na pojistitele, a to okamžikem výplaty pojistného (§ 2820 o. z.).

28. V poměrech projednávané věci soud aplikoval shora citovanou judikaturu a zákonná ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost uposlechnout výzvy policie a zastavit, naopak se dal na útěk, přičemž předtím porušil další zákonné povinnosti, a to nepůsobit škodu a nepoškozovat cizí věc. Při svém útěku se střetl s automobilem, který mu do cesty postavil poškozený, čímž byla způsobena na tomto vozidle škoda. Ohledně příčinné souvislosti lze souhlasit se žalobkyní, že příčinná souvislost mezi porušením zákonné povinnosti a vznikem škody nebyla přerušena jednáním poškozeného, který zastavil tak, aby znemožnil útěk žalovaného, resp. aby žalovaný zastavil. V řízení nebylo prokázáno, že by poškozený jednal nepřiměřeně situaci a porušil prevenční povinnost, když v okamžiku srážky již 3 vteřiny stál. Naopak to byl žalovaný, kdo vlastním jednáním – útěkem z místa činu – způsobil škodu. Pokud by žalovaný neutíkal před policií, ale na výzvu by zastavil, škoda na dveřích automobilu by nebyla nevznikla, jelikož poškozený by se nesnažil žalovaného zastavit a ten by tak nenarazil do dveří automobilu. Právě útěk žalovaného přes silnici ve velké rychlosti a tím bez větší opatrnosti na straně žalovaného byl zásadní a prvotní příčinou škody. Jednáním poškozeného nedošlo k přerušení příčinného jevu, protože žalovaný si měl počínat natolik obezřetně a opatrně při vbíhání na silnici, aby nebyla způsobena škoda. Žalovaným namítaná příčina škody (jednání poškozeného a jeho snaha žalovaného zastavit) není prvotní příčinou, jak tvrdí žalovaný, ale jedná se o příčinu, která byla vyvolána jako následek příčiny první (útěku žalovaného před policií), jak je uvedeno výše. Zastavení žalovaného vozidlem poškozeného nelze považovat ani za jinou, na jednání škůdce (žalovaného) nezávislou skutečnost.

29. K zavinění žalovaného soud odkazuje na § 2911 o. z., dle kterého platí domněnka, že pokud byla škoda způsobena porušením zákonné povinnosti, má se za to, že byla způsobena z nedbalosti. K uvedenému soud dodává, že jednání je nedbalé bez ohledu na to, co dotyčný škůdce subjektivně „vědět mohl“, přičemž je naopak podstatné „jak jednal“, tj. zdali jednal tak, jak měl. Pojetí nedbalosti se odpoutalo od dosavadního trestněprávního přístupu, když občanský zákoník namísto subjektivního kritéria toho, co škůdce „vědět mohl“, preferuje posuzování zavinění z hlediska toho, co „vědět měl“, tj. z hlediska porušení řádné péče. Jedním z pilířů této „řádné péče“ je i výše zmíněný § 4 o. z. Žalovaný tak měl vědět, že při útěku před policií a neuposlechnutí výzvy policie, což je zákonná povinnost dle § 114 zákona č. 273/2008 Sb., může dojít ke škodě na majetku ostatních osob, k čemuž také následně došlo. Žalovaný porušil rovněž zákonnou prevenční povinnost zakotvenou v § 2900 o. z. Soud tak považuje za prokázané, že všechny podmínky pro vznik nároku na náhradu škody jsou splněny.

30. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni, na kterou pohledávka přešla dle § 2820 o. z., způsobenou škodu ve výši 16 559 Kč, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2023 Sb., běžícího od 18. 3. 2025 (lhůta k plnění stanovená v předžalobní výzvě uplynula 17. 3. 2025).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 989,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 559 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 21. 10. 2025, vyjádření ze dne 13. 11. 2025, účast na jednání dne 27. 11. 2025) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 380 Kč ve výši 2 809,80 Kč. Soud nepřiznal jako neúčelné odměnu za podání ze dne 22. 8. 2025 a dne 24. 10. 2025, když šlo o doplnění listin (podání ze dne 22. 8. 2025) či velmi krátké podání, ve kterém byly pouze sděleny kontaktní údaje na svědka, jehož výslech žalobkyně navrhla (podání ze dne 24. 10. 2025).

32. Pariční lhůta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní.