11 C 230/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem naposledy Anonymizováno, nyní neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o 82 143,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 82 143,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 82 143,17 Kč od 5. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 308 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Opatrovníku žalovaného Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátovi soud přiznává odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 17 134 Kč, která bude proplacena po právní moci rozsudku prostřednictvím České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 3.

1. Podáním ze dne 1. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení čerpal žalovaný, který není státním občanem České republiky, na území Německa v období od 2. 6. 2020 do 4. 6. 2020 zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, když se neoprávněně prokázal Evropským průkazem zdravotního pojištění vystaveným žalobkyní, který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Na výzvu právnická osoba uhradila žalobkyně dne 5. 11. 2021 částku 82 143,17 Kč za péči čerpanou žalovaným. Následným šetřením žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v předmětném období čerpání zdravotních služeb účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Německu, když v tomto období neevidovala žalobkyně k žalovanému zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky. K datu provedené úhrady tak žalobkyni v důsledku protiprávního jednání žalovaného vznikla škoda, k jejíž úhradě byl žalovaný opakovaně požádán výzvami ze dne 9. 3. 2022 a dále 28. 4. 2022 zaslanými na jeho poslední známou adresu. Žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu.

2. Žalovanému byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu dle § 29 odst. 3 o. s. ř. Ustanovený opatrovník navrhl zamítnutí žaloby. V podání ze dne 16. 4. 2024 (č. l. 73) namítl, že žalobkyně vůbec netvrdí tři základní znaky, tj. porušení konkrétní právní povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost mezi tím, respektive vůbec se nesnaží o propojení těchto. Z žaloby není absolutně zřejmé, jakou tedy žalovaný čerpal zdravotní péči, jak tato byla nákladná, co a jak uplatnil vůči žalobkyni zahraniční subjekt a zda tato v návaznosti vůbec náklad (který dnes nárokuje jako škodu po žalovaném) hradila důvodně a účelně. Při jednání opatrovník žalovaného dále namítl promlčení nároku žalobkyně.

3. Žalobkyně v replice ze dne 6. 5. 2024 doplnila žalobní tvrzení k námitkám opatrovníka žalovaného následovně: zdravotní péče, kterou žalovaný čerpal, je uvedena v dokumentu S080 – Individuální pohledávka. Částka ve výši 1 858,76 EUR byla vynaložena za hospitalizaci žalovaného, částka ve výši 1 143 EUR byla vynaložena na dopravu, to vše v období od 2. 6. 2020 do 4. 6. 2020. Tyto částky uplatnila u žalobkyně zahraniční instituce AOK Nordwest Die Gesundheitskasse prostřednictvím právnická osoba. Nárokovým dokladem, na jehož základě byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče, byl EHIC vydaný na území České republiky. Dalšími podrobnostmi nad rámec výše uvedených žalobkyně nedisponuje, tyto údaje nejsou v rámci mezinárodní spolupráce předávány a není to ani povinností zahraničních institucí informace nad rámec uvedených sdělovat, v možnostech žalobkyně není ani požadavek na úhradu v zahraničí poskytnuté péče sporovat. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že je její povinností uhradit náklady na péči, prokazatelně poskytnutou na základě formálně platného průkazu EHIC, a to i v případě, že v době jeho použití již nešlo o jejího pojištěnce. Jedná se zejména o povinnost stanovenou v § 12 písm. j) ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) VZP - žalovaný byl při zániku pojištění povinen vrátit průkaz (EHIC) ve lhůtě do osmi dnů. Žalovaný průkaz nevrátil, namísto toho jej zneužil a předložil na území Německa, kde čerpal zdravotní péči. Skutečnost, že žalobkyně pohledávku uhradila, plyne z potvrzení o provedení platby ze dne 5. 11. 2021. Žalobkyně se rovněž vyjádřila ke své povinnosti uhradit náklady na péči, prokazatelně poskytnutou na základě formálně platného průkazu EHIC, a to i v případě, že v době jeho použití již nešlo o jejího pojištěnce. Zaměstnání žalovaného, a tím i jeho účast v systému veřejného zdravotního pojištění, skončila dne 24. 1. 2019, žalovaný průkaz EHIC v rozporu se svou zákonnou povinností nevrátil, v období od 2. 6. 2020 do 4. 6. 2020 čerpal na území Německa po předložení průkazu EHIC (vydaného na území České republiky) zdravotní služby, přičemž zdravotní péče byla žalobkyni v souladu s rozhodnutím č. S9 Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004 předána k úhradě, úhradou vznikla žalobkyni škoda ve výši žalované částky. Výši škody nebylo možné přeúčtovat do zahraničí, doby pojištění žalovaného v zahraničí nebyly potvrzeny, žalovaný byl v době čerpání zdravotní péče v Německu bez nároku, v Polsku získal doby pojištění až později (období čerpané péče nebylo kryto obdobím jeho pojištění).

4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, neboť poslední pobyt žalovaného byl v Polsku, soud se zabýval svou pravomocí a rozhodným právem. Pravomoc zdejšího soudu je dána dle čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; rozhodné právo pak soud posoudil dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

5. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného (č. l. 10) bylo zjištěno, že předmětný průkaz vystavený na jméno žalovaného byl platný do 30. 9. 2020.

7. Z individuálního výkazu - přehledu žalobkyně ze dne 2. 6. 2023 (č. l. 5, 8) soud zjistil, že žalobkyně za období od 2. - 4. 6. 2020 eviduje pohledávku za žalovaným za poskytnuté zdravotní služby, a to za hospitalizační péči částku 50 864,97 Kč a za ostatní (doprava) částku 31 278,20 Kč, celkem 82 143,17 Kč; ID výkazu je: 10016695799.

8. Z výpisu zaměstnaneckých poměrů žalovaného, oznámení zaměstnavatele a přehledu dob pojištění (č. l. 31, 32, 33) soud zjistil, že žalovaný nebyl na území České republiky zaměstnán od 25. 1. 2019, jeho pracovní poměr byl ukončen 24. 1. 2019 a od 25. 1. 2019 u něj bylo ukončeno veřejné zdravotní pojištění (nebyl zaměstnán ani zde neměl trvalý pobyt).

9. Z formuláře S080 ze dne 2. 6. 2023 (č. l. 9) soud zjistil, že zahraniční instituce AOK Nordwest Die Gesudheitskasse vykázala na zdravotní péči žalovaného za období od 2. 6. 2020 do 4. 6. 2020 částku 1 858,76 EUR za nemoc a 1 143 EUR za přepravné, celkem náklady na zdravotní péči žalovaného poskytnuté v Německu činily 3 001,76 EUR, náklady byly účtovány na průkaz zdravotního pojištění EHIC na jméno žalovaného.

10. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 3. 11. 2021 (č. l. 6) bylo zjištěno, že právnická osoba vyzvala žalobkyni k úhradě částky 82 143,17 Kč za zdravotní péči poskytnutou v Německu, číslo referenční 10016695799.

11. Z potvrzení o provedené platbě (č. l. 7) bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne 5. 11. 2021 částku ve výši 82 143,17 Kč na účet právnická osoba, variabilní symbol platby 1001665799.

12. Ze žádosti ze dne 7. 10. 2021 (č. l. 28) a ze dne 16. 7. 2021 (č. l. 20) bylo zjištěno, že žalobkyně požádala kontaktní instituci v Polsku a v Německu o sdělení, zda byl žalovaný příjemcem věcné dávky v nemoci.

13. Z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne 20. 7. 2021 (č. l. 24) a ze dne 13. 10. 2021 (č. l. 26) bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v předmětném zažalovaném období pojištěn dle právních předpisů Německa ani Polské republiky.

14. Z žádosti o oznámení ze dne 11. 3. 2022 (č. l. 14) a z první a druhé výzvy ze dne 9. 3. 2022 a ze dne 28. 4. 2022 včetně faktury č. hodnota (č. l. 11-13) bylo zjištěno, že žalobkyně požádala o doručení první a druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání zdravotních služeb na poslední známou adresu žalovaného v Polsku. Z odpovědi na žádost o oznámení ze dne 21. 4. 2023 (č. l. 18) bylo zjištěno, že k doručení žalovanému došlo. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 82 143,17 Kč za zdravotní péči čerpanou v Německu nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura č. hodnota ze dne 10. 3. 2022 znějící na totožnou částku.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný na území Německa v období od 2. 6. 2020 do 4. 6. 2020 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, v Polské republice ani v Německu. Na výzvu právnická osoba uhradila žalobkyně dne 5. 11. 2021 částku 82 143,17 Kč za péči čerpanou žalovaným na její účet. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. hodnota ze dne 14. 3. 2022 znějící na částku 82 143,17 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu na poslední známou adresu v Polsku. Navzdory výzvám žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu.

16. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

17. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

18. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

19. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 620 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

22. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl v období od 2. 6. 2020 do 4. 6. 2020 zaměstnán v České republice, neměl zde ani trvalý pobyt a nebyl tak účasten v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v Německu na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 5. 11. 2021. O výši škody a osobě povinné k její náhradě se žalobkyně přitom mohla nejdříve dozvědět k datu výzvy právnická osoba ze dne 3. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by byl v předmětném období účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice (či v Německu, Polsku či v jiném státě EU), resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení. Námitku promlčení vznesenou žalovaným prostřednictvím opatrovníka posoudil soud jako nedůvodnou, když žalobkyně byla vyzvána k úhradě nákladů za poskytnuté věcné dávky za žalovaného nejdříve dne 3. 11. 2021, kdy byla kanceláří vyzvána k její úhradě, ve smyslu § 620 o. z. se teprve tehdy mohla dozvědět o výši škody a osobě případného škůdce (žalovaný), když v tuto chvíli začala prověřovat, zda žalovaný skutečně byl nadále účasten v systému veřejného zdravotního pojištění dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. Jelikož žaloba byla podána dne 1. 8. 2023, nebyla podána po uplynutí tříleté promlčecí doby dle § 629 odst. 1 o. z.

23. K námitce žalovaného, že není zřejmé, jaké konkrétní zdravotní služby byly žalovanému na území Německa poskytnuty a k námitce nesplnění všech předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu uvádí soud, že dle čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení platí, že pro účely článku 35 a článku 41 základního nařízení hradí příslušná instituce skutečnou výši nákladů na poskytnuté věcné dávky instituci, která je poskytla, podle účetních údajů instituce poskytující dávky, s výjimkou případů, kdy se použije článek 63 prováděcího nařízení. Žalobkyně je povinna postupovat dle rozhodnutí č. S9 Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004. Dle čl. 2 odst. 2, 3 tohoto rozhodnutí žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu. Je-li určitá instituce povinna uhradit náklady na dávky poskytnuté na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, může požádat instituci, u níž byla příslušná osoba řádně zaregistrována v době přidělení dávek, aby jí náklady na tyto dávky poté uhradila, nebo pokud dotčená osoba nebyla oprávněna používat evropský průkaz zdravotního pojištění, může vyřídit věc s touto osobou. Dle čl. 3 tohoto rozhodnutí a rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 12. dubna 2005 ve věci C-145/03 „Dědici po jméno FO proti Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Instituto Nacional de Gestión Sanitaria (Ingesa)“ dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Žalobkyně tak postupovala v souladu s touto judikaturou Evropského soudního dvora a citovaného rozhodnutí, když zdravotní služby poskytnuté žalovanému na území Německa za hospitalizaci a přepravní náklady v předmětném období na základě formálně stále platného průkazu EHIC na jméno žalovaného uhradila prostřednictvím právnická osoba a následně je dle čl. 3 citovaného rozhodnutí požaduje uhradit po žalovaném, který tento průkaz po skončení zaměstnání a zániku trvalého pobytu na území ČR byl povinen vrátit, což neučinil. V důsledku jeho jednání tak žalobkyni prokazatelně vznikla škoda v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, který je tak povinen tuto vzniklou škodu žalobkyni uhradit.

24. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu posoudil jako důvodnou a jako takové jí vyhověl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 108 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za čtyři úkony dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (žaloba, výzva k plnění, doplnění žalobních tvrzení ze dne 6. 5. 2024, účast u jednání dne 6. 6. 2024). Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 5 308 Kč.

26. Ustanovenému opatrovníku žalované soud přiznal odměnu dle § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 6, § 7, § 11, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „a. t.“), když přiznal opatrovníku odměnu za tři právní úkony, tj. převzetí a přípravu zastoupení klienta, vyjádření k žalobě a účast u jednání § 11 odst. 1 písm. b), d), g) a. t. po 4 420 Kč, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto tří úkonů a dále náhradu za 21 % DPH. Výše odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníka včetně DPH tak činí 17 134 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.