11 C 232/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: SPM INVEST a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 t. č. Věznice Nové Sedlo, Hlavní 2, Žatec o 376 468,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 327 865 Kč do pěti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 48 603 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 459,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 362,72 Kč, úroku ve výši 6,99 % ročně z částky 375 968,86 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 375 968,86 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 56 588,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 376 468,86 Kč. Dle žalobních tvrzení Raiffeinsenbank a. s. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 16. 10. 2020 smlouvu o úvěru konsolidace a refinancování č. hodnota (dále jen „předmětný úvěr“), ve které se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 425 297 Kč na účelem konsolidace předchozích závazků a žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí včetně úroku ve 120 pravidelných splátkách ve výši 4 936 Kč měsíčně. Před poskytnutím úvěru posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to na základě informací, které jí žalovaná sdělila (příjem ve výši 31 000 Kč, výdaje 13 000 Kč, z toho 1 500 Kč splátky úvěrů). Informace o příjmech a výdajích žalované následně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisu z běžného účtu, který pro žalovanou vedla. K disponibilnímu příjmu 8 554 Kč dospěla právní předchůdkyně žalobkyně tak, že od příjmů žalované odečetla její výdaje a usoudila, že tato částka je dostatečná k pokrytí měsíčních splátek. V době uzavření smlouvy dlužila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně úvěr ve výši 374 797 Kč (tento byl zcela splacen poskytnutím nového úvěru) a dále kontokorentní úvěr ve výši 50 500 Kč u jiného poskytovatele bankovních služeb. O schopnosti žalované úvěr splácet svědčí také skutečnost, že žalovaná byla schopna své závazky hradit až do nástupu výkonu trestu v roce 2022. Jelikož žalovaná porušila své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy a dostala se do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 10. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 375 968,86 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 459,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 362,72 Kč a dlužných poplatků ve výši 500 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 97 431,80 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2022 na společnost I-Xon a. s. a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2022 na žalobkyni. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani k předžalobní výzvě.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 11. 2023 sdělila soudu, že z důvodu vykonávaného trestu odnětí svobody a svého vysokého věku nebude schopná dluh v celé výši splatit. Uvedla, že o své situaci předem informovala původního věřitele Raiffeisenbank s tím, že její finanční situace se natolik změnila, že není schopná dostát svému závazku., dále vyjádřila nesouhlas s postoupením pohledávky. Zároveň požádala o rozhodnutí věci bez její přítomnosti z důvodu, že nic nového už sdělit nemůže a případná eskorta na soud by pro ni byla psychicky náročná. Závěrem navrhuje zvážení zamítnutí žaloby z důvodu své nemajetnosti.

3. Žalobkyně k vyjádření žalované uvedla, že neschopnost žalované její dluh uhradit nepovažuje za relevantní, její právní předchůdce ji informoval, že žalovaná s ním nekomunikovala, žalovaná se do svízelné finanční situace dostavila vlastní vinou z důvodu páchání trestné činnosti, přičemž nesouhlas s postoupením pohledávky není pro platnost postoupení překážkou.

4. Soud vyzval a poučil žalobkyni, že má doplnit tvrzení a důkazní návrhy, jakým způsobem zkoumala před uzavřením smlouvy příjmy a výdaje žalované., k tomu jí poskytl lhůtu při jednání dne 7. 3. 2024. Žalobkyně v rámci lhůty doplnila své tvrzení podáním ze dne 16. 4. 2024, ve kterém uvedla, že při zkoumání příjmů a výdajů žalované před uzavřením smlouvy vycházela z výpisů z účtu žalované, který měla u banky založený, dále čerpala informace k osobě žalované v interních a externích databázích; dále že právní předchůdce žalobkyně vycházel z disponibilních částky, kdy při jejím výpočtu vycházel z částky životního minima. O správnosti úsudku ohledně úvěruschopnosti žalované svědčí i skutečnost, že žalovaná splácela úvěr až do nástupu výkonu trestu v roce 2022. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že v době sjednání úvěru měla žalovaná již úvěr ve výši 374 797 Kč na základě smlouvy uzavřené s právnická osoba. dne 3. 9. 2020 a kontokorentní úvěr ve výši 50 500 Kč od jméno FO a. s. ze dne 26. 2. 2020.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a konsolidace a refinancování č. hodnota ze dne 16. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná v návrhu uvedla, že bydlí v pronajatém domě/bytě, je zaměstnaná jako administrativní pracovník u zaměstnavatele Alzheimercentrum pp s. r. o., její čistý měsíční příjem je ve výši 31 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč, má sjednaný kontokorent s limitem 50 000 Kč a její měsíční splátky úvěrů dosahují výše 5 100 Kč. Požadovaná výše úvěru byla 425 297 Kč s výší splátky 4 936 Kč měsíčně. Celková částka ke splacení byla uvedena ve výši 594 857 Kč. Dále je v návrhu uvedeno, že úvěr je poskytován za účelem úhrady dluhů žalované, a to úvěru ve výši 374 797 Kč vůči právní předchůdkyni žalobkyně a ve výši 50 500 Kč vůči jméno FO bank, a. s.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 10. 2020 bylo zjištěno, že u kolonky „druh spotřebitelského úvěru“ je vyplněno „konsolidace a refinancování“. U výše úvěru je uvedena částka 425 297 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 6,99 % a celková částka ke splacení byla sjednána ve výši 594 857 Kč.

8. Ze sdělení od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 11. 2022 bylo zjištěno, že eviduje u žalované informace, že „subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“.

9. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z jí deklarovaného příjmu ve výši 31 000 Kč, tuto informaci nijak neověřovala (pracovní smlouvou, výplatními páskami či jinak), výdaje žalované ve výši 10 000 Kč také nikterak neověřovala, pouze u příjmů a výdajů vycházela z výpisů z účtu.

10. Z akceptace návrhu smlouvy o konsolidaci a refinancování ze dne 16. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně přijala návrh žalované na uzavření smlouvy č. hodnota.

11. Z produktových podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna úvěr včetně úroků prohlásit za splatný, pokud se žalovaná dostane do prodlení s jakoukoliv svou platební povinností.

12. Z oznámení o ukončení čerpání úvěru a přechodu na anuitní splácení ze dne 21. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o tom, že úvěr ze smlouvy č. hodnota byl čerpán dohodnutým způsobem, a že výše první splátky činí 2 229,61 Kč.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2023 včetně seznamu odeslaných oznámení bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky za ní na žalobkyni.

14. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2022 včetně přehledu podacích čísel bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky za ní na společnost I-Xon, a. s.

15. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018/09/51 ze dne 29. 8. 2018 včetně dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018/09/51 ze dne 24. 11. 2022 a přílohy č. 1 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na společnost I-Xon, a. s.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018/09/51 ze dne 7. 12. 2022 včetně přílohy č. 1 a potvrzení o uhrazení úplaty bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti I-Xon, a. s. na žalobkyni.

17. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 1. 2023 včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzývána k úhradě svého dluhu ve výši 425 316,28 Kč.

18. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu a mimořádného výpisu z účtu od 28. 5. 2019 do 18. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalované byla poskytnuta dne 20. 10. 2020 částka ve výši celkem 425 297 Kč. Dále z výpisu z účtu bylo zjištěno, že od 9. 8. 2019 na účet žalované přicházely pouze nepatrné částky; za měsíc 10/2019 žádná částka, za měsíc 11/2019 žádná částka, za 12/2019 žádná částka, za leden 2020 nulový příjem, dne 24. 5. 2020 na účet byla připsána jednorázová částka 100 000 Kč představující čerpání spotřebitelského úvěru; jiný příjem v měsíci květnu 2020 na účet žalované nebyl připsán, za měsíce červenec a srpen 2020 pouze částky cca 7 - 8 000 Kč, v měsíci září 2020 na účet byla připsána částka 100 000 a 220 000 Kč jako konsolidační úvěr. Za tři měsíce před poskytnutím úvěru (červenec/srpen/září 2020) nevyplývaly z výpisů účtu žalované žádné pravidelně měsíční příjmy. V červenci 2020 přišla na účet žalované částka ve výši 7 600 Kč jako bezhotovostní převod z neznámého účtu. V srpnu 2020 žalovaná vložila na svůj účet hotovost ve výši 7 283 Kč a dále si z jiného svého účtu zaslala částku ve výši 1 000 Kč. V září 2020 ji na účet přišel konsolidační úvěr ve výši 320 586 Kč. Většina jejích výdajů tento měsíc pak představovala splácení úvěrů. Na účtu žalované žádné kladné peněžní zdroje nebyly evidovány, žalované na účet nepřicházel mimo jiné jí deklarovaný příjem ve výši 31 000 Kč.

19. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby bylo zjištěno, že obsahuje informace o poplatcích účtovaných právní předchůdkyní žalobkyně při poskytování úvěrových produktů.

20. Z potvrzení věznice o vyplacené pracovní odměně a provedených srážkách za období 3/2023-2/2024 bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem za toto období u žalované činil 1 262 Kč.

21. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 42 právnická osoba/Anonymizováno, z unesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. spisová značka a výpisu z centrální evidence vězňů bylo zjištěno, že Městský soud shledal žalovanou vinnou tím, že v době od 1. 8. 2006 do 8. 8. 2019 jako mzdová účetní ve společnosti TESCO Stores. a. s. změnila cílový bankovní účet, na který měly být poukázány exekuční srážky z mezd zaměstnanců a výplat přeplatků na dani z příjmu ze závislé činnosti na svůj bankovní účet, popř. bankovní účet své dcery. Žalovaná byla pravomocně odsouzena pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a byla odsouzena mimo jiné k trestu odnětí svobody ve výměře 5 let, trestu zákazu činnosti - živnosti v oboru vedení účetnictví a daňové evidence a výkonu zaměstnání na pozici účetní ve výměře 10 let a dále rovněž k náhradě škody ve výši 7 408 674 Kč společnosti Tesco Stores a. s.; se zbytkem byla společnost Tesco Stores odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaná je ve výkonu trestu odnětí svobody od 30. 6. 2022. Z rozsudku Městského soudu v Praze plyne, že žalované byl u zaměstnavatele právnická osoba okamžitě zrušen pracovní poměr od 8. 8. 2019 vzniklý na základě pracovní smlouvy ze dne 22. 9. 2003 a dne 3. 9. 2019 bylo touto společností na žalovanou podáno trestní oznámení.

22. Z akceptace návrhu smlouvy o konsolidaci a refinancování ze dne 28. 8. 2020 a potvrzení o splacení dluhu z úvěru č. hodnota ze dne 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dva měsíce před poskytnutím předmětného úvěru, tedy v srpnu 2020 na základě smlouvy o úvěru č. hodnota o konsolidaci a refinancování částku 371 086 Kč, který byl rovněž určen k refinancování předchozího úvěru ve výši 100 586 Kč ze dne 24. 5. 2020 a ve výši 50 500 Kč; tento byl zcela splacen na základě smlouvy o konsolidaci a refinancování č. hodnota (předmětný úvěr).

23. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne 10. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 122 900 Kč a náklady řízení ve výši 26 794,50 Kč do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku; z odůvodnění vyplývá, že žalovaná dne 22. 4. 2021 uzavřela s BNP Paribas smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 160 000 Kč, který řádně nesplácela.

24. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze spisu spisová značka vedeného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že společnost jméno FO bank, a. s. se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 533 912,63 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru ve výši 565 881 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena 12. 1. 2022. Z pověření exekutora ze dne 12. 4. 2024, č. j. spisová značka zdejším soudem bylo zjištěno, že pro vymáhání této pohledávky jméno FO, a. s. vůči žalované ve výši 533 912,63 Kč, 26 188,79 Kč, 2 090 Kč a 4 497 Kč společně s příslušenstvím pověřil zdejší soud soudního exekutora JUDr. jméno FO.

25. Z potvrzení věznice o vyplacené pracovní odměně a provedených srážkách za období 10/2022-5/2023 ze spisu spisová značka vedeného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za výše uvedené období činil 1 955 Kč.

26. Z usnesení ze dne 6. 9. 2019, č. j. spisová značka bylo zjištěno, že zdejší soud rozhodl o zahlazení odsouzení žalované Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. spisová značka.

27. Z přehledu splátek ze strany žalované a z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nečinila sporným, soud zjistil, že žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 97 431 Kč.

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

29. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

31. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

32. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

33. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

35. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

36. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

37. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

38. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

39. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

40. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

42. Dle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

43. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

44. Na základě shora uvedeného dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 16. 10. 2020 smlouva o úvěru č. hodnota, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření této smlouvy sama žalovaná nečinila sporným. Právní předchůdkyně žalobkyně však dle provedeného dokazování před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr. Žalovaná za období od srpna 2019, kdy s ní byl ukončen pracovní poměr v Tesco Stores a. s., neměla dle provedeného dokazování žádný pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání. Na účet jí chodily menší částky z neznámých zdrojů (cca 7-8 000 Kč měsíčně), a to pouze v některých měsících; v jiných měsících měla na účtu nulový kladný příjem, přičemž výdaje žalované vysoce přesahovaly jakékoliv její příjmy. Měsíc před poskytnutím úvěru jí byl ze strany právnická osoba. poskytnut minimálně jeden další úvěr (č. hodnota), který byl rovněž konsolidační a měl sloužit na splacení jiných již splatných úvěrů. Skutečnost, že žalovaná byla schopna na předmětný úvěr uhradit částku 97 431,80 Kč, nesvědčí o její objektivní schopnosti úvěr splácet ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne 20. 4. 2022, když z výpisů z účtu vyplývá, že tato částka (použita na splácení předmětného úvěru) byla žalovanou použita z dalších úvěrů, které jí byly poskytovány. Již pouze skutečnost, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně v časově velice úzkém rozmezí (srpen 2020 a říjen 2020) žádala o poskytnutí vysokých úvěrů, oba na splacení předchozích úvěrů, ať už od právní předchůdkyně žalobkyně či od jméno FO a. s., mělo v právní předchůdkyni žalobkyně vzbudit pochybnosti o schopnosti žalované splácet předmětný úvěr, neboť bylo zřejmé, že žalovaná není schopná ze svých příjmů krýt splátky úvěrů a v podstatě si půjčovala na splacení předchozích vysokých závazků. Z výpisu z účtu je navíc zřejmé, že splátky předmětného úvěru splácela buď z přechozího úvěru, nebo z jiných neznámých zdrojů, které zřejmě mohly pocházet z výše zmíněné trestné činnosti. Ze žaloby podané u zdejšího soudu je navíc zřejmé, že ještě v lednu 2022, tedy před nástupem žalované do výkonu trestu, žalovaná uzavřela s jméno FO a. s. další smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 565 881 Kč; tato částka byla dne 14. 1. 2022 vyplacena na účet žalované a je možné, že splátky předmětného úvěru hradila právě z tohoto nově poskytnutého úvěru. Z této žaloby je dále zřejmé, že s toutéž společností ještě dne 10. 3. 2021 žalovaná uzavřela smlouvu o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Na podkladě této žaloby a následného uzavření soudního smíru je vedena proti žalované exekuce. Z rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 10. 1. 2024, č. j. spisová značka dále plyne, že žalovaná řádně nesplácela ani úvěr ve výši 160 000 Kč, který čerpala v dubnu 2021. Je tak evidentní modus operandi žalované, která uzavřela nejen smlouvu o předmětném úvěru, ale v srpnu 2020 v těsné časové souvislosti s toutéž bankovní institucí další smlouvu o konsolidačním úvěru, dále v roce 2021 a 2022 další tři smlouvy o spotřebitelském úvěru ve značných částkách (jméno FO, Anonymizováno), přičemž žádný z poskytnutých úvěrů nebyla schopna řádně splácet. Je tak více než zřejmé, že žalovaná neposkytla svému smluvní partnerovi dostatečné informace o své finanční situaci, přičemž pokud by právní předchůdkyně žalobkyně příjmovou a výdajovou stránku žalované řádně zkoumala, nemohla by dojít k závěru, že žalovaná je objektivně schopná poskytnutý úvěr řádně splácet.

45. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

46. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, ačkoliv zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a spotřebitelská smlouva ze dne 16. 10. 2020 je tak absolutně neplatná dle § 588 o. z. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila celkem 97 431,80 Kč a zbylou část poskytnuté jistiny je povinna vrátit žalobkyni jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Soud tedy žalobě částečně vyhověl co do částky 327 865 Kč. Co do smluvních úroků za poskytnutí úvěru a poplatků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

47. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, dle kterého je účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo jiné postih poskytovatele, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost, upřednostnil svůj ekonomický zájem a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z povinnosti stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění jako bezdůvodného obohacení mohou pro spotřebitele vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru. Proto se v zákoně stanoví na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Poskytovatel úvěru má tedy nárok na nesplacenou jistinu úvěru až v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která nezávisí na výzvě věřitele k plnění, ale na možnostech žalované. Účelem je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

48. Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované se splacením poskytnuté jistiny. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti a určí ji tedy zdejší soud až svým rozhodnutím. Žalovaná se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody s předpokládaným koncem dne 30. 6. 2027 a její průměrný měsíční příjem dosahuje výše 1 262 Kč. Soud dospěl k závěru, že stanovení splátek by bylo zcela neúčelné a také nepřiměřeným zvýhodněním dlužníka oproti věřiteli za situace, kdy se žalovaná dostala do vězení a neschopnosti splácet úvěr svou vlastní trestnou činností. Proto stanovil splatnost celého dluhu najednou, avšak v době delší, než je obecná třídenní pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to v délce 5 měsíců. Na základě shora uvedeného soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku (vykonatelností rozsudku). Lhůtu k plnění pět měsíců soud stanovil i s ohledem na rozsudek zdejšího soudu č. j. spisová značka ze dne 10. 1. 2024, který určil žalované povinnost zaplatit svému věřiteli částku 122 900 Kč ve lhůtě 4 měsíců od právní moci rozsudku. Soud tedy stanovil dobu splatnosti delší, aby žalovaná měla možnost pokusit se vyřešit své finanční záležitosti tak, aby, pokud to lze, uspokojila oba své věřitele.

49. Pro úplnost soud uvádí, že k postoupení pohledávky na žalobkyni došlo v souladu s § 1879 a násl. o. z., je tak doložena aktivní legitimace žalobkyně.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 56 588,21 Kč, přičemž tato částka představuje 74,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 87,09 % a úspěchu žalované v rozsahu 12,91 %). Náklady v celkové výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 059 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 376 468,86 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 7. 3. 2024 a účast na jednání dne 9. 5. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 600 Kč ve výši 10 626 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána odměna za podání ze dne 8. 8. 2023 na č. l. 82, jelikož se jedná pouze o souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalobkyně s tímto postupem již souhlas vyjádřila v žalobě samé. Dále jí nebyla přiznána odměna za podání ze dne 4. 12. 2023 na č. l. 100 a ze dne 16. 4. 2024 na č. l. 152, jelikož se jedná především o vyjádření žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované (příp. sdělení částky, kterou žalovaná na svůj dluh uhradila), přičemž tyto informace měly být již součástí samotné žaloby, zvláště za situace, kdy žalobkyně podává u soudu množství totožných žalob (i když jiných dlužníků) a musí být soudem opakovaně vyzývána ke sdělení těchto informací. Celková výše náhrady nákladů řízení by činila 76 285 Kč, 74,18 % představuje částku 56 588,21 Kč, kterou je žalovaná žalobkyni uhradit. Pariční lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení soud určil jako obecnou třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť na náhradu nákladů řízení se zvláštní pravidla pro splatnost pohledávky výše uvedené neužijí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.