11 C 265/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 548 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně z této částky od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z této částky od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z této částky od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z této částky od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z této částky od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně z této částky od 1. 7. 2021 do 17. 8. 2021 a dále od 18. 8. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšenou o 7% bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 452 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 17. 8. 2021 a dále od 18. 8. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšenou o 7% bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. a dále co do částky 2 596 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 16.10.2008 Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které žalovaná v hotovosti převzala peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce celkem částku ve výši 22 048 Kč (půjčka ve výši 13 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč), a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč. Žalovaná nesplnila svůj závazek řádně a včas, když do dnešního dne uhradila pouze částku ve výši 6 452 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 9. 2018. Žalovaná ani přes urgence žalobkyně dluh neuhradila. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 15 596 Kč (započetla zaplacenou částku 6 452 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO] a žalovaná uzavřeli dne 16. 10. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 13 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že půjčku ve výši 13 000 Kč převzala v hotovosti a zavázala se poskytnuté peněžení prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 048 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 416 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 25. 6. 2015 a následně byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 9. 2018. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021. Sazba úroku u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v říjnu 2008 13,68 % (viz tabulka 10: úrokové sazby MFI – nové obchody – domácnosti na spotřebu dostupná na [webová adresa]).

5. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. platí, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

9. Podle § 52 odst. 2 obč. zák. je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

10. Podle § 52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

11. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 657 obč. zák. žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit spolu se souhrnným poplatkem, tj. částku v celkové výši 22 048 Kč v 53 týdenních splátkách po 416 Kč. Souhrnný poplatek v daném případě představuje kapitalizovaný smluvní úrok, jedná se totiž o odměnu za poskytnutí finančních prostředků. Z předložené smlouvy ani z tvrzení žalobkyně pak jiná funkce souhrnného poplatku neplyne. Souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč při přepočtu na roční úrokovou sazbu vzhledem k jistině ve výši 13 000 Kč představuje roční úrokovou sazbu ve výši zhruba 69,6 %. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, č. j. 21 Cdo 1484/2004 je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Dle informací zveřejněných Českou národní bankou sazba úroků u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, tj. spotřebitele, činila v říjnu 2008 13,68 %. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru o neplatnosti úroku sjednaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou z důvodu rozporu s dobrými mravy dle ust. § 39 obč. zák.. Žalobkyni tak nemohl vzniknout na jeho zaplacení nárok. Celková dlužná částka měla činit 22 048 Kč (jistina 13 000 Kč a souhrnný poplatek 9 048 Kč), přičemž žalovaná uhradila 6 452 Kč, žalobkyně uhrazenou částku započetla na souhrnný poplatek a požadovala zaplacení jistiny ve výši 15 596 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že však žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení požadovaného úroku, nemohlo dojít k započtení zaplacené částky ve výši 6 452 Kč na úrok, tato částka měla být tedy započtena na jistinu, soud tedy zaplacenou částku započetl na jistinu a žalobu zamítl co do částky 6 452 Kč požadované na jistině, neboť již byla žalovanou zaplacena i se souvisejícím úrokem z prodlení. Žalovaná zbytek poskytnutých prostředků ve výši 6 548 Kč Kč nevrátila řádně a včas do 53 týdnů ode dne podpisu smlouvy, tj. nejpozději do 15. 10. 2009, soud proto žalobě ve smyslu ust. § 657 obč. zák. vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který právní předchůdkyni žalobkyně vznikl dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Pohledávka pak byla následně smlouvou dle ust. § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 13 000 Kč (bez příslušenství), přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 6 452 Kč (bez příslušenství). Co do přibližně 50,4 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalobkyně a co do přibližně 49,6 % byla úspěšná žalovaná, žalovaná by tudíž byla povinna uhradit žalobkyni 0,8 % jejích nákladů řízení. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.