11 C 277/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 30 000 eur s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 30 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 EUR od 29. 5. 2018 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 120 310,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 4. 2019 doplněnou podáním ze dne 10. 9. 2019 (č. l. 30) a ze dne 13. 3. 2020 (č. l. 49) a ze dne 20. 7. 2020 (č. l. 68) domáhal na žalované zaplacení částky 30 000 EUR s příslušenstvím představující dle něj bezdůvodné obohacení na straně žalované. K odůvodnění žaloby upřesnil, že žalobce se dohodl s žalovanou, že spolu uzavřou smlouvu o postoupení budoucí pohledávky do výše 197 644 EUR za [právnická osoba], s.r.o. se sídlem [adresa], Slovenská republika, [IČO], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Okresním soudem Bratislava I, oddíl Sro, vložka [číslo], a to z titulu neuhrazené ceny díla či její části dle Smlouvy o dílo č. [rok] [číslo]„ [anonymizována tři slova]“. Žalobce a žalovaná se dohodli na úhradě zálohy na odměnu za postoupení shora uvedené pohledávky ve výši 20 000 EUR, kterou žalobce uhradil dne 19. 4. 2016. Žalovaný však s žalobcem předmětnou smlouvu o postoupení pohledávky neuzavřel, ani žalobci poskytnutou zálohu ve výši 20 000 EUR nevrátil. Na základě opakovaných urgencí ze strany žalobce a na základě osobního setkání s jednatelem žalovaného panem [jméno] [příjmení], bylo mezi žalobcem a žalovaným ujednáno, že k podpisu smlouvy o postoupení předmětné pohledávky dojde po úhradě další zálohy na odměnu za postoupení shora uvedené pohledávky, a to zálohy ve výši 10 000 EUR. Žalobce uhradil požadovanou částku ve výši 10 000 EUR dne 22. 5. 2018. Žalovaná však do dnešního dne ani po další výzvě ze dne 25. 5. 2018 s žalobcem smlouvu o postoupení předmětné pohledávky neuzavřela a ani částku v celkové výši 30 000 EUR do dnešního dne nevrátila. Žalobce žádá úrok z prodlení ode dne 29. 5. 2018, neboť žalovanou vyzval k vrácení jistiny výzvou doručenou dne 25. 5. 2018, ve které byla dána lhůta k úhradě 3 dny. S ohledem na shora uvedené představuje částka 30 000 EUR bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V podání ze dne 1. 8. 2019 doplněném podáním ze dne 31. 3. 2020 (č. l. 53) uvedla, že historie celého případu se odvíjí od obchodní spolupráce žalované se [právnická osoba], s.r.o. Ta si 13. listopadu 2015 u žalované objednala vybudování televizního studia na Slovensku a postupně další plnění s tím související včetně zaškolení personálu. Žalovaná dílo v celkové hodnotě 230 258 EUR dodala (do 21. července 2017) a [právnická osoba] jí dodnes za dílo dluží. Ještě před dokončením díla informoval JUDr. [příjmení] jednatele žalované o tom, že [anonymizována dvě slova] na úplné zaplacení aktuálně nemá, že on nicméně má k dispozici další firmy, tak aby nebyli překvapení, pokud budou platby za [právnická osoba] hrazeny od nich; 29. února 2016 žalovaná obdržela částečnou úhradu ve výši 15 000 EUR od [právnická osoba], s. r. o., kde byl JUDr. [příjmení] později zapsán jako jednatel, a 20. dubna 2016 další částečnou úhradu ve výši 20 000 EUR od [název žalobkyně]. Nebylo sporu, že šlo o úhrady na dluh, který [právnická osoba], s.r.o. měla u žalované, jak dokládá dohoda o uznání dluhu mezi žalovanou a [právnická osoba], s. r. o. z 2. února 2017, kterou za [právnická osoba], uzavřel JUDr. [příjmení]. V ní jsou vypočteny jak pohledávky za [právnická osoba] (230 258 €), takto, co z nich bylo uhrazeno (129 944,60 EUR). Ve smlouvě potvrzená suma úhrad přitom nutně zahrnuje i platbu od žalobkyně z 20. dubna 2016 – bez ní by bylo uhrazeno pouze 109 944,60 €, jak dokládá přehled plateb extrahovaný z internetového bankovnictví žalované. Po více než dvou letech byla 22. května 2018 uhrazena další část pohledávky za [právnická osoba] (ve výši 10 000 EUR), tentokrát hotovostním vkladem na bankovní účet žalované, který osobně provedl JUDr. [příjmení] (od 30. prosince 2016 zapsaný jako prokurista [právnická osoba]) na pobočce Komerční banky v Liberci Ani v tomto případě nešlo o nic jiného než o úhradu dluhu za [právnická osoba], i když to žalobkyně nyní líčí jinak. Žalovaná popírá, že by mezi ní a žalobkyní bylo dojednáno postoupení pohledávky, jak bez bližších detailů tvrdí žalobkyně. V případě obou plateb se jednalo o plnění dluhu za jiného ([název žalobkyně] za [právnická osoba]), které žalovanou nezavazovalo k postoupení pohledávky za [právnická osoba] V rozsahu těchto plnění splněním zanikl dluh za [právnická osoba], což vylučuje postoupení tohoto dluhu, jak jej tvrdí žalobkyně.

3. Žalobce dále v replice uvedl, že s žalovanou nikdy žádné přistoupení k dluhu nesjednal ani za [právnická osoba] s.r.o. nehradil žádné dluhy. Žalobce specifikoval, že částka 20 000 EUR byla uhrazena dne 19. 4. 2016 jako záloha, která měla být započtena na úplatu, dne 22. 5. 2018 v době jednání o podobě smlouvy o postoupení pohledávky uhradil žalobce zálohu ve výši 10 000 EUR Konkrétní výše postupované pohledávky nebyla dosud známa. Smlouva následně uzavřena nebyla, přičemž platby zaslané žalující společností byly zaslány v průběhu jednání o podobě smlouvy jako zálohy.

4. Jelikož se jedná o spor s cizím prvkem, kdy žalobkyně je občanským sdružením registrovaným na území Slovenské republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou pravomoci a rozhodného práva. Při posouzení pravomoci vycházel z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo soud posoudil dle čl. 10 odst. 1, 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) a jako právo rozhodné tedy soud použil v souladu s tímto nařízením právo české.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z výpisu ze seznamu občanských sdružení Ministerstva vnitra Slovenské republiky, sekce veřejné správy ze dne 29. 3. 2019 (č. l. 10) a ze stanov tohoto sdružení (č. l. 13) soud zjistil, že žalobkyně je občanským sdružením, jehož statutárním zástupcem je pan [jméno] [příjmení]. Hlavním cílem sdružení je mimo jiné vyvíjet činnost sociálního a humanitárního charakteru národního a mezinárodního charakteru.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované (č. l. 16) soud zjistil, že žalovaná je společností s ručením omezením, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského rejstříku a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, jednatelem společnosti je [jméno] [příjmení], BSc.

8. Z výpisu z účtu [číslo] za období od 1. 4. 2016 do 30. 4. 2016 (č. l. 11) soud zjistil, že z tohoto účtu odešla částka 20 000 EUR dne 19. 4. 2016 na protiúčet společnosti žalované s uvedením účelu platby:„ odkupenie pohladavky“.

9. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 22. 5. 2018 o vkladu hotovosti na účet (č. l. 9) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] u Komerční banky, a.s. složil v hotovosti částku 10 000 EUR dne 22. 5. 2018, jako účel platby uvedl„ Harmony za pohledávku vůči [anonymizováno]“.

10. Z výzvy ze dne 25. 5. 2018 včetně kopie odeslané pošty do datové schránky (č. l. 12) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce [jméno] [příjmení] zaslala dne 25. 5. 2018 prostřednictvím datové schránky výzvu žalované k vrácení částky 30 000 EUR s odůvodněním, že tyto peníze byly zaslané na základě schůzky s panem [příjmení], dosud však nebyly doručené příslušenství dokumenty spojené s postoupením pohledávky, za kterou částečně zaplatili. Pokud tak žalovaná neučiní do třech dnů, odstupují od smlouvy a žádají vrátit finanční prostředky.

11. Z dohody o uznání dluhu ze dne 2. 2. 2017 (č. l. 23) soud zjistil, že žalovaná společnost dne 2. 2. 2017 uzavřela se [právnická osoba], s.r.o. zastoupenou JUDr. [jméno] [příjmení], prokuristou, dohodu o uznání dluhu, v níž účastníci uvedli, že mezi žalovanou jako dodavatelem a [právnická osoba] jako objednatelem byla dne 13. 11. 2015 sjednána dodávka, instalace, konfigurace a školení na technologické vybavení televizní stanice [anonymizována dvě slova], přičemž v době od 13. 11. 2015 do 21. 7. 2016 byly řádně provedeny dodávky technologií, jejich instalace, zprovoznění a konfigurace, jakož i zaškolení personálu IN TV. Celková cena dodaného zboří a služeb dle prvotní a následných objednávek činí 230 258 EUR bez DPH. Dodavatel obdržel od objednatele v několika splátkách v období od 3. 12. 2015 do 11. 7. 2016 celkovou úhradu ve výši 129 944,60 EUR. Neuhrazený dluh vůči dodavateli činí 64 581,40 EUR (tato částka byla dopsána ve smlouvě ručně). Objednatel v čl. 2, bod 2.1 prohlásil, že uznává dluh specifikovaný v odst. 1.1. a 1.2 dohody výše specifikované a zavazuje se jej uhradit do 28. 2. 2017. Tato smlouva se řídí právním řádem České republiky, zjm. občanským zákoníkem.

12. Z tabulky vytvořené dne 20. 7. 2016 – výpisu z banky za období od 9. 11. 2015 do 11. 7. 2016 soud zjistil, že žalované přišly na účet banky vedené pro žalovanou společnost platby v celkové výši 129 944,60 EUR, a to od [právnická osoba], s.r.o., dále dne 29. 2. 2016 od [právnická osoba] částka 15 000 EUR a dne 20. 4. 2016 od [název žalobkyně] částka 20 000 EUR. Částka zde uvedená odpovídá částce, kterou žalovaná a [právnická osoba], s. r. o. uvedly jako zaplacenou ve výše uvedené dohodě o uznání dluhu a kterou [jméno] [příjmení] podepsal za [anonymizována dvě slova].

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku Slovenské republiky soud zjistil, že [právnická osoba], s.r.o. je společností sídlící na Slovensku, jejímž jednatelem je JUDr. [jméno] [příjmení].

14. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku Slovenské republiky soud zjistil, že [právnická osoba], s. r. o. je společností zapsanou ve slovenském obchodním rejstříku, jejímž jednatelem byl [jméno] [příjmení], prokuristou společnosti byl od 30. 12. 2016 do 15. 11. 2019 JUDr. [jméno] [příjmení].

15. Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. 2016 datované 15. 4. 2016 bez podpisů soud zjistil, že tato smlouva měla být uzavřena dle data 15. 4. 2016 mezi žalobkyní jako potupníkem a žalovanou jako postupitelem, předmětem smlouvy mělo být postoupení budoucí pohledávky na postupníka, a to pohledávky vzniklé ze smlouvy o dílo č. 2015 [číslo]„ [anonymizována tři slova]“, na základě níž postupitel jako zhotovitel měl dodat technologické zařízení specifikované v příloze smlouvy o dílo, vykoná jeho instalaci a implementaci, systémovou integraci technologie a školení zaměstnanců a objednavatel mu uhradí dohodnutou smluvní cenu za dílo a v vystavených faktur da dodání dalšího materiálu a služeb s dílem související (dále jen“ budoucí pohledávka“). Dle čl. II. je postoupení pohledávky úplatné s tím, že výše úplaty představuje neuhrazenou část z dohodnuté odměny za dodání díla. Postupník se zavazuje uhradit úplatu tak, že první část ve výši 20 000 EUR bude uhrazená na bankovní účet postupitele do 5 dnů od uzavření smlouvy a druhá část úplaty ve zbývající neuhrazené částce bude uhrazená na bankovní účet postupitele dle vzájemné dohody, který bude upřesněna osobním jednáním a odvine se od situace. Postoupení pohledávky bylo sjednáno jako regresní. Budoucí pohledávka měla přejít včetně veškerého příslušenství na potupníka dnem zaplacení souhrnné ceny 30 000 EUR z celkové dohodnuté úplaty. Smlouva je sepsána ve slovenštině.

16. Z usnesení vyšetřovatele JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 3. 2018 č. j. ČVS [číslo] 2017 soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] ze zločinu zpronevěry, což mělo spočívat v tom, že jako prokurista [právnická osoba], s.r.o. si měl přisvojit věci, které mu byly svěřené, když dne 2. 1. 2017 se společností [právnická osoba] uzavřel dohodu o vypořádání vzájemných závazků, jejímž předmětem mělo být zadržovací právo k movitým věcem nacházejících se v jejich prostorách a o kterých prohlásil, že [právnická osoba], s. r. o. je jejich výhradním vlastníkem, dne 1. 6. 2017 udělil společnosti [právnická osoba] plnou moc na prodej těchto věcí, přitom tyto movité věci byly pouze v držbě [právnická osoba], s. r. o. a jejich faktickým vlastníkem byla společnost [právnická osoba] a [anonymizována tři slova], čímž si v podstatě přivlastnil cizí věci a tyto využil na zabezpečení a splacení pohledávek [právnická osoba], kterou zastupoval jako prokurista.

17. Z usnesení JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., LL.M. ze dne 7. 6. 2021 (č. l. 180) soud zjistil, že trestní stíhání obviněného [jméno] [příjmení] bylo zastaveno, neboť skutek není trestným činem. Rozhodnutí dosud není v právní moci.

18. Z výslechu [jméno] [příjmení] jako statutárního zástupce žalobkyně (jako účastníka řízení) (č. l. 59 verte) soud zjistil, že jako zaměstnanec advokátní kanceláře měl na starosti přidělenou [právnická osoba], čili řešili její právní věci, poradenství, má k mediím blízko, snažil se vyjít vstříc i možnostmi, něco jim poradit, vyřídit, protože má nějaké zkušenosti z obchodního styku. Oslovil i paní [příjmení], ona též pracovala v této mediální branži a dostali se k panu [příjmení], který dal nabídku na zabezpečení výpočtové a televizní techniky s tím, že zároveň měl vztah ke společnosti, která zabezpečovala a stále zabezpečuje výpočtovou techniku a software. Dohodli se s panem [příjmení], po zvážení na post výkonné ředitelky byla jmenována paní [příjmení]; postupem času, jak přestala televize fungovat, tak se stal prokuristou [právnická osoba] a řešil to pak pro bono částečně i mimo advokátní kancelář. Když tahle úloha skončila, tak se ukončila prokura a společnost funguje dále, zná člověka, který v ní je. Jednatel dále uvedl, že [anonymizováno]„ přišla a řekla, že dá 20 tisíc a uvidíme, kolik to bude stát a možná se to neprodá, možná se to prodá, vždy je to modus operandi, nikdy neplníme za třetí osobu, ani to nikomu nedoporučuji, pokud je naším klientem, aby přistupoval k závazku“. V době, kdy se dohadovali, takto bylo o tom, že občanské sdružení dá peníze, ale nemůže být zavázána. Všichni věřili tomu projektu a věděl, že pokud by to [anonymizováno] nezaplatila, tak má pohledávku, musí to zaplatit. [anonymizováno] neplatila za nikoho, dala zálohu na odkoupení pohledávky, je to tam i tak psané, že je to záloha na odkoupení pohledávky. Potom, když se pohledávka postoupila, takto už bylo částečné plnění za pohledávku (těch 10 tisíc). To byla formální věc, [jméno] smlouvu viděl, pro něho byla formální věc, to, že namítl, že to je regres a že s tím nesouhlasí, to je všechno ex post. Nejdřív bylo 20 tisíc, neboť se dohodli, že to bude postoupení pohledávky, vyčíslí se v čase, a pokud potřebuje zálohu, tak mu dají zálohu na budoucí pohledávku, to je takové velmi vzdálené, ale nemohli k nějakému dluhu přistoupit. Toho 25. 5. 2018 jel z Liberce a sešli se, [jméno] [příjmení] řekl, že mu nevěří, tak mu řekl, ať podepíší smlouvu a může se to řešit. [příjmení] si potom vzal smlouvu, řekl, že si ji prohlédne, ale ať zaplatí nejdřív peníze. Tak mu druhý den v Liberci vložil peníze na účet, poslal mu o tom doklad a už se neozval, potom přestal komunikovat. O uzavření smlouvy o postoupení pohledávky bylo dohodnuto, ať jim postoupí pohledávku, ale protože ještě nebyla vyčíslená, tak že to dají jako zálohu na pohledávku. [příjmení] řekl, že dobře, jemu bylo jedno, jak se mu pošlou peníze. Za [příjmení] [anonymizováno] uznání dluhu bylo dvakrát dělané za nějakým účelem, aby měl potvrzení, že tam„ něco je, jaké věci tam byly“. Účel této dohody není uznání dluhu. Ten účel už si přesně nepamatuje. Toto byla formální věc, myslí kvůli jeho účetnictví, aby toto měli. On je to nesmysl, [anonymizována dvě slova] nemohla zaplatit v tom čase nic, čili toto není uznání dluhu, které by braly vážně obě dvě strany, i proto má takovouto jednoduchou formulaci.

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení] (č. l. 93) soud zjistil, že byla zaměstnankyní [právnická osoba]. Společnost [název žalobkyně] zná pouze z toho, že ji vlastní pan [příjmení] a spolufinancovala televizi [anonymizována dvě slova], na kterém projektu pracovali. [příjmení] [příjmení] zná osobně, protože se nacházel v prostorách [anonymizována dvě slova] po dobu, co tam působila, byl tam v podstatě skoro každý den, při stavbě i při kompletaci celého studia i při rozhodování zařízení a předávání nových věcí od prosince 2013 do roku 2019 do sedmého měsíce. Byla zaměstnána na pozici technik, což obnášelo návrhy instalací, fyzická instalace věcí, servis přístrojů, servis softwarů, navrhování komplexů sestavených z komponentů pro vysílání, kabeláže, mikrofony, kamery. Měla oprávnění za společnost jednat, jelikož v té době vykonávala funkci jednatelky [právnická osoba], pan [příjmení] tehdy nebyl jednatel, pan [příjmení] měl ode ní generální plnou moc k jednání a podpisové právo z důvodu toho, že svědkyně dělala technické věci a neměla čas ani jezdit na schůzky, byla technicky zodpovědná za to, aby se práce dokončila včas. Ještě předtím, než se začalo pracovat na zakázce, čas rozhodně měla a v průběhu zakázky se schůzky děly v prostorech [anonymizována dvě slova] na Slovensku, takže měla samozřejmě možnost se jich fyzicky účastnit. Realizace dopadla tak, že televize byla zcela technologicky funkční, svědkyně proškolila posádku kompletní, jelikož má znalosti z České televize a z jiných televizí, kde pracovala jako šéfzvukař, atd., byli dokonce od pana [příjmení] i od paní [příjmení] pochváleni, jak to úžasně zvládli, myslí, že zakázka proběhla z technického pohledu velice úspěšně, jelikož se jednalo o zakázku, která byla nízkorozpočtová. Problém nastal potom s tím, že jim nebyly zaplaceny finance, tzn. doplatek po realizaci a tím pádem se dostali do poměrně velkých problémů jako společnost, natolik velkých, že se to vleklo až do nynější doby, kdy společnost i z tohoto důvodu zaniká, bylo to vlastně likvidační. Na zakázku se zadlužili a čekali, že oni zaplatí a ty peníze nejsou do dneška a není do dneška ani zboží, tzn. nemohli vrátit zboží dodavatelům a vlastně jim dlužili peníze, tzn. že se dostali do velmi nepříjemné situace. Na konci veškerá jednání už přešla na pana [příjmení], protože už přestala být jednatelkou, ale v podstatě jednání hned po instalaci a po odchodu z pracoviště, když ho mohli už opustit, protože to bylo celé funkční, tak byla jednání, byla přítomna jenom u jednoho z těch jednání, ale pokaždé to bylo jinak, pokaždé byly jiné podmínky. V květnu, dubnu 2016 zavolala paní [příjmení], že se potřebuje sejít i s panem [příjmení] a sešli se mimo televizi ve Sport baru v Bratislavě. Pan [anonymizováno] nepřijel, byla tam jenom paní [příjmení] a slibovala, že se zaplatí do 14 dnů, do tří neděl atd. Ona vlastně vystupovala jako generální ředitelka [anonymizováno] a vzhledem k tomu, že byla na všech jednáních, která svědkyně zažila s panem [příjmení], domnívala se, že samozřejmě má veškeré právo jednat. Bylo zaplaceno do částky 50 %, což bylo vlastně podle smlouvy o dílo nutno zaplatit ještě před skončením realizace, částečně bylo hrazeno z různých zdrojů, kdy vždy pan [příjmení] řekl, že jsou jeho zdroje a jeho firmy. Svědkyně řekla, že pakliže to bude anoncováno jako platba závazku pro [anonymizováno] za [anonymizována dvě slova] stavbu, tak nenamítá nic proti tomu, že to bude z jiných zdrojů, když jsou to jeho firmy. Tuto skutečnost, že to zaplatí z jiných zdrojů, sdělil pan [příjmení] před koncem realizace, to byl začátek března. Říkal, že to bude z jiné firmy, ze zdrojů firmy, kterou vlastní a bylo to nějakých 30 000 EUR, byla následně zpravena, že částka přišla, myslí si, že slovo [anonymizováno] jako zdroj platby tam padlo. Svědkyně říkala, že by chtěla, aby tam bylo, že je to platba na účel za [anonymizována dvě slova] jasně definováno. Nedomluvili se na konkrétním znění, ale měla to být platba za projekt [anonymizována dvě slova] a pan [příjmení] říkal, že to tak samozřejmě bude, že s tím souhlasí. Svědkyně si myslela, že pan [příjmení] byl majitel [anonymizována dvě slova]. Pakliže vycházely ze strany [anonymizována dvě slova], vždy změny komunikoval pan [příjmení], pokud šlo o finanční otázky toho projektu, za [anonymizována dvě slova], řešil je jenom pan [příjmení], ostatně i on vyplácel v době určité krize, která nastala po prvotním rozběhnutí televize, na chodbách některým zaměstnancům, jako redaktorům, zvukařům apod. živé peníze takzvaně, kteří na tom byli nejhůř. Představil se jako právní zástupce a že jedná za [právnická osoba], za televizi, to řekl přímo, v jakém byl právním postavení, to nezkoumala, jak on vystupoval a jak ho všichni poslouchali, jak ho poslouchala i paní [příjmení], tak dávalo jasně znát, že to je naprosto zřejmé, že on je majitel a on je šéf, a on o všem rozhoduje, rozhodně nepřipustila, že by on byl někdo jenom bokem, to ji v životě nenapadlo. Řídil i stavby veškeré, co tam byly, ať se tam dělaly dlaždice, stěny, dřevo, ať se tam dělalo cokoliv, tak on rozkazoval, on říkal, jaká tam bude podlaha, on potom řekl a stvrdil svým podpisem, že všechno je v pořádku a že je to z jeho hlediska předáno. To nenastalo ovšem hned, protože asi to zřejmě zdržovali, ale to je domněnka, protože neměli těch zbývajících 50 % a chtěli to trošku zdržet a vymýšleli se ještě nějaké věci, ale ve své podstatě vždycky se dohodli, že to vlastně už mají, ostatně pak to bylo prokázáno i předávacím protokolem. Předána byla televize [anonymizována dvě slova] s takovými„ hrbolky“, na které opravdu nebyli zvyklí v téhle branži. Při jednáních hlavní roli měl pan [příjmení], vždycky tam byl a vždycky v podstatě rozhodoval, paní [příjmení] víceméně mlčela.

20. Z výslechu jednatele žalované [jméno] [příjmení] jako účastníka řízení (č. l. 96) soud zjistil, že smluvní partner byla [právnická osoba] tehdy zastupovaná paní [příjmení] jakožto generální ředitelkou, problémy byly s tím, že se [anonymizována dvě slova] nepodařilo získat leasing, poté pan [příjmení] přišel s tím, že [anonymizována dvě slova] nemá peníze a že to bude platit z jiných svých firem, jakoby plnit za [anonymizována dvě slova], což částečně udělal. A pak po tom předání, někdy v dubnu, si ještě objednali další vícepráce včetně toho, že jim na objednávku paní [příjmení] dělali něco jako krizový management, což taky dosud nemá zaplaceno a je to de facto také součást dluhu, který ještě nedostali uhrazen. A pořád tam byly přísliby, že uhradí, pan [příjmení] sliboval, že do konce roku 2016 bude vše uhrazeno, což se nestalo a potom neustále celý rok 2017 probíhala jednání, jak to bude s platbou a kdy uhradí, atd. Už chtěli i vzhledem k tomu, že tam byla výhrada vlastnictví, technologii si zabavit zpátky a buďto ji vrátit nebo prodat, aby dluh nějakým způsobem umořili, což ale nebylo umožněno, protože tím, že [anonymizována dvě slova] dlužila i majiteli areálu, kde bylo televizní studio, tak tento majitel si jednostranným krokem tu technologii zabavil a zamkl v prostoru, kde nějakou dobu technika v poměrně dezolátním stavu ležela. Takže neměli ani technologii ani k ní nemohli, protože nejdřív byla zamčená v areálu a teď je u policie, takže ani nemohli získat zpět technologii ani nebyli schopni získat zpět peníze. Pan [anonymizováno] neustále sliboval, že uhradí, doplatí a že sežene ještě nějaké další obchody, atd., ale nic z toho se nedělo, takže takhle nějak probíhal rok 2017. Mezitím komunikace na nějakou dobu ustala nadobro, protože pan [příjmení] byl ještě na Slovensku stíhán pro jiný trestní čin ekonomické povahy, byl umístěn do vazební věznice, odkud se dostal na kauci, takže když byl umístěn ve vazební věznici, tak komunikace byla nulová, protože s ním nešlo nijak komunikovat ani se nějakým způsobem domlouvat na splacení. Pak ho pustili, setkávali se na nějakých osobních jednáních na Slovensku, kde sliboval, že zaplatí, až to došlo do situace, kdy v květnu v roce 2018 složil na účet 10 000 EUR a následně chtěl podepsat antedatovanou smlouvu o postoupení pohledávky, to byla v květnu 2018 poslední platba, kterou od [anonymizována dvě slova] nebo od jiných firem pana [příjmení] obdrželi, od té doby nedostali nic. Negativních signálů o této osobě přicházelo z trhu více, takže se pak díval do slovenského obchodního rejstříku, pan [příjmení] v té době, kdy jednal s žalovanou, tak tam„ legal artis“ postavení neměl, až posléze se stal prokuristou, ale v té době tam (ačkoliv tam právní postavení neměl, jednatelka byla paní [příjmení] v té době), ale pořád vystupoval tak, jako ten, kdo to platí, kdo to řídí a kdo to celé rozhoduje. Takže plnou moc neměl, žádné formální pověření neměl, nicméně vystupoval v podstatě s jistotou, která dávala jakousi důvěru v to, že on to opravdu řídí. Vzhledem k tomu, že tam neviděli žádný právní problém, že mohou přijít k plnění třetí strany, tak s tím souhlasili a na základě toho v roce 2016 přišla platba 20 000 od sdružení [anonymizováno]. Následně tam byly neustálé sliby, že doplatí, do konce léta, do konce podzimu, do konce roku, a sežene další„ kšefty“ a že nebudou škodní, atd. a tohle se táhlo od května 2016 až do května 2018, takže dva celé roky to byly de facto víceméně sliby. Firmy nezmiňoval, je možné, že tam padlo, jak se pak ukázalo, platil ze dvou subjektů, z [anonymizováno] a z [anonymizováno], mluvil obecně o svých firmách, pak je možná i jmenoval; u platby z roku 2016 byl jiný text ve zprávě pro příjemce a ve zprávě pro odesílatele; když to zpětně probere, takto na něj dělá dojem předem připraveného podvodu od začátku, kdy počítali s tím, že nezaplatí, nebo že je dotlačí ke smlouvě o postoupení pohledávky. V roce 2018 mu volal pan [příjmení], ve večerních hodinách někdy v půlce května, 16. nebo 18. května se potkali v Dejvicích v restauraci, byl tam s paní [příjmení] a říkali, že jsou připraveni do konce roku všechno doplatit, že získal nějaké zdroje a že jako důkaz dobré vůle hned druhý den složí na účet 10 000 EUR. Což taky pak druhý den učinil a mezitím říkal, že by ten zbytek chtěl dořešit nějakou smlouvou o postoupení pohledávky, takže poslal přes dropbox nějaké znění ve formě wordovského dokumentu a poměrně tlačil na podepsání. Svědek mu říkal, že je to složitá smlouva, která přináší pro firmu nějaké závazky, takže to rozhodně nepodepíše na místě, že to chce zkonzultovat s právníkem. Právník upozornil na regresní ustanovení, které znamenalo, že v případě, že nevymůže pohledávku, tak mu musí těch 30 tisíc vlastně žalovaná uhradit, takže de facto, zase z toho hlediska, jak dopadlo to ostatní, tak pro něj to jednoznačně vychází jako součást celého podvodu plus ještě snaha ne poškodit žalovanou nedoplacením zakázky, ale ještě se pokusit část peněz sebrat tímto způsobem. Kdyby smlouva byla férová, kdyby zaručovala férové podmínky a zaručila to jediné, co kdy chtěli, tzn. dostat se k té platbě, dostat se k tomu, aby nedlužili, aby mohli zaplatit svým dodavatelům, tak by svědkovi bylo upřímně jedno, s jakou firmou to podepíší, hlavně aby to mělo výsledek. Když v roce 2018 vložil těch 10 000 EUR, tak sdělili, že v tomto znění je smlouva nepodepsatelná, neakceptovatelná, protože je nevýhodná, protože obsahuje regresní ustanovení. Na to se rozpoutala série nepřátelských kroků, whatsappových zpráv přes výhrůžky, které nastavil pan [příjmení] na jednu vteřinu, aby nestihl udělat screenshot ve whaatsappu, jednovteřinovou zprávu„ [příjmení] chceš, keď ti tie peniaze stojí za problémy, které budeš mať, tak dobře.“ Pak následovaly další kroky typu výpověď smlouvy ze strany [anonymizována dvě slova] pro porušení, pak pan [příjmení] podal dvě trestní oznámení, jedno na Slovensku, jedno v Čechách, obě odložené pro nedůvodnost. A pak je ještě tento civilní spor, což je taky součást nepřátelských kroků, které začaly v okamžiku, kdy mu odmítl svědek podepsat nevýhodnou smlouvu. K okolnostem uznání dluhu svědek sdělil, že chtěl zvýšit právní jistotu společnosti, že peníze aspoň nějakým způsobem dostanou zpět a že zabrání případnému promlčení, účelem bylo jednoznačně zvýšení právní jistoty společnosti vůči IN TV. Ten soubor o přijatých platbách od IN TV je v podstatě celková bilance toho, co kdy dostali od [anonymizována dvě slova] a dalších firem pana [příjmení] na tuto konkrétní zakázku. Soubor dostal pan [příjmení] několikrát od svědka a samozřejmě o něm věděl. Vzhledem k tomu, že po době uznání dluhu proběhla platba 10 tisíc, tak je to vlastně ta částka, která je v dohodě o uznání dluhu mínus deset tisíc. Paní [příjmení] jednatelkou nikdy nebyla, představená byla jako generální ředitelka, která stále jedná, nikdy nic neodsouhlasila, vždycky to nakonec rozhodl pan [příjmení], takže byla velmi formálně v té společnosti, ve vztahu k této zakázce nikdy nic nerozhodla. V květnu pan [příjmení] sám slíbil, že uhradí 21. 5. nebo 22. 5., reálně vkládal 10 000 EUR na účet v Komerční bance v hotovosti, a protože 20. 5. večer se zmínil o tom, že bude chtít dořešit nějakou formou smluvní postoupení pohledávky, požádal jej svědek, aby mu to poslal, ať si to může projít s právníkem, aby to mohli zvážit jako variantu.

21. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (č. l. 131) soud zjistil, že pracovala jako dobrovolník pro televizi [anonymizována dvě slova] Smlouvu uzavřenou neměla, bylo to na dobrovolné bázi, žádnou odměnu za to nedostala. Společnost CrossTech měla zabezpečit televizní techniku, celé dílo měla tato společnost zabezpečit pro [anonymizována dvě slova] a neudělali to úplně, proč to nedotáhli do celého díla, neví. Co si vzpomíná, dostali zaplaceno a nějaké nedoplatky se řešily nějakým jiným způsobem. Hovořili o odkoupení pohledávky a potom dokonce v [obec] v nějakém podniku seděli a tam se také řešil tento odkup pohledávky. Předpokládala, že to bylo uzavřeno, ale nakonec zřejmě ne, pan [příjmení] tu smlouvu nepodepsal. Má pocit, že to bylo v roce 2016 Pan [anonymizováno] na místě smlouvu nepodepsal, že si to potřebuje v klidu projít, opřipomínkovat a podobně, ale slíbil, že to udělá. Společnost televize [anonymizována dvě slova] v určitém momentě na to neměla finanční prostředky, [právnická osoba] svoji objednávku stále navyšovala, pan [příjmení] dost nutně potřeboval finance, tak našli toto řešení. Postoupení pohledávky navrhl zřejmě pan [příjmení].

22. Z výpisu z registru trestů 5. 12. 2020 (č. l. 127) soud zjistil, že jednatel žalobkyně si nechal změnit jméno a příjmení, které nadále zní [jméno] [příjmení], nemá žádný záznam v registru trestů.

23. Z čestného prohlášení svědka [příjmení] [příjmení] (č.l. 148c) soud zjistil, že zná pana [příjmení] i pana [příjmení], má o celé věci informace, neboť byl jedním z dodavatelů [právnická osoba] s.r.o., jeho společnost dodávala hlavně výpočetní techniku a časem se ukázalo, že [právnická osoba] nebyla schopna uhradit své závazky. Pan [anonymizováno] se chtěl se všemi věřiteli rozumně vypořádat. Toto udělal vícero formami, například někomu dal něco z majetku, s někým se vyrovnal prostřednictvím postoupení pohledávky na subjekty, které zastupoval. [jméno] navrhl, že jeho občanské sdružení převezme pohledávku a tuto následně zaplatí. Proto svou pohledávku postoupil na OZ [anonymizováno]. Dopředu poslal smlouvu o postoupení pohledávky, následně se setkali v restauraci Galileo v Bratislavě, kde by i pan [příjmení] Pan [anonymizováno] i on souhlasili, že své pohledávky postoupí na subjekt, který navrhne pan [příjmení]. Následně podepsali smlouvu o postoupení pohledávky a k vyrovnání došlo asi do jednoho roku. Poté se k němu dostala informace, že pan [příjmení] si postoupení pohledávky rozmyslel, což jej překvapilo.

24. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č. l. 151) soud zjistil, že o tom, že by platila [anonymizováno], neví nic. O tom, že by IN TV uznala nějaký dluh vůči [anonymizována dvě slova], nic neví, ale [anonymizována dvě slova] určitě nedluží [anonymizováno] žádné peníze. Neví, v jaké pozici byl a zda někdy jednal s žalovanou. Určitě měl něco na starosti, ale už z hlediska odstupu času to neví, tehdy nastala situace, že v tom čase sebrala [příjmení] policie. V té době, kdy mělo probíhat plnění a sjednávala se smlouva, neví již, zda byl jednatelem společnosti, nebyl od začátku jednatelem, přebíral to, nevzpomíná si, po kom, všechno je napsané ve výpisech v registru.

25. Z emailu ze dne 3. 11. 2016 od [jméno] [příjmení] adresovaného na email [email] soud zjistil, že jednatel žalované [jméno] [příjmení] poslal dne 3. 11. 2016 konečné faktury a vyúčtování, přílohou byl dokument - přijaté platby [anonymizována dvě slova] 2016, mezi těmito fakturami byla uvedená mimo jiné platba ve výši 20 000 EUR od [právnická osoba] o.z. Jedná se o dokument, ze kterého vycházeli účastníci při sepisování dohody o uznání dluhu, když totožná částka je uvedená jako již zaplacená.

26. Z obsahu WA komunikace ze dne 22. 5. 2018 soud zjistil, že probíhala mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] byla zaslán návrh smlouvy o postoupení pohledávky. [jméno] [příjmení] žádal předtím [jméno] [příjmení] (nyní [jméno] [příjmení]), aby mu smlouvu co nejdříve poslal, aby si ji mohl projít.

27. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

28. Mezi žalovanou společností a [právnická osoba] s. r. o. byla dne 13. 11. 2015 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo dodání instalace a školení na technologické vybavení televizní stanice [anonymizována dvě slova], jejímž prokuristou byl pan [jméno] [příjmení] (nyní [jméno] [příjmení]), který je současně statutárním zástupcem žalující společnosti a [právnická osoba] s.r.o. Společnost [anonymizována dvě slova] se během trvání smluvního závazku dostala do problémů s plněním svých finančních závazků vůči společnosti žalované, což se snažil [jméno] [příjmení] řešit různými formami, a to i s jinými svými věřiteli. Na jedné ze schůzek s jednatelem žalované navrhl, že by plnil část dluhu prostřednictvím svých jiných společností, ve kterých působí. Následně dne 16. 4. 2016 poslala [právnická osoba] OZ žalované společnosti platbu 20 000 EUR. Společnost [anonymizována dvě slova] dne 2. 2. 2017 uznala dle ust. § 2053 a násl. občanského zákoníku vůči společnosti žalované svůj dluh ve výši 64 581,40 EUR, přičemž současně potvrdila, že již z její strany bylo na dluh zaplaceno 129 944,60 EUR. Společnost [anonymizována dvě slova] uznala svůj dluh co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit 28. 2. 2017. Výše částky, uvedené v uznání dluhu ze dne 2. 2. 2017, kterou za [právnická osoba] podepsal [jméno] [příjmení] (nyní [jméno] [příjmení]), odpovídá soupisu uhrazených závazků od [anonymizována dvě slova], které dne 3. 11. 2016 poslal jednatel žalované [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] na email [email]. Součástí uhrazených závazků za [anonymizováno] TV je i platba od [právnická osoba] O.Z. ve výši 20 000 EUR ze dne 20. 4. 2016. Je tak zřejmé, že prokurista [právnická osoba] [příjmení] ([jméno] [anonymizováno]) a současně statutární zástupce [název žalobkyně] věděl před podpisem dohody o uznání dluhu za [právnická osoba] vůči žalované, že součástí plateb již za [anonymizována dvě slova] uhrazených z výše uvedené smlouvy o dílo je rovněž platba poslaná jím 20. 4. 2016 [právnická osoba] OZ. S tímto vědomím dohodu o uznání dluhu podepsal. Je tak zřejmé, že [právnická osoba] plnila dluh za [právnická osoba] ve výši 20 000 EUR dne 16. 4. 2016 22. 5. 2018 [právnická osoba] zaplatila žalované společnosti částku 10 000 EUR, v příkazu k úhradě bylo uvedeno„ [anonymizováno] za pohledávku vůči [anonymizována dvě slova]“. [jméno] [příjmení] současně poslal jednateli žalované návrh smlouvy o postoupení pohledávky, na kterém bylo uvedeno datum 15. 4. 2016. Jednatel žalované tuto smlouvu odmítl jako nevýhodnou, neboť z ní nevyplývala výše dlužné pohledávky (byla charakterizovaná jako budoucí), jednak bylo stanoveno, že je regresní. Platbu ve výši 10 000 EUR považoval opět za plnění za zbývající dluh [anonymizována dvě slova] a žalovaná společnost již tuto částku odmítla vrátit, neboť se dle ní jednalo o dohodnuté plnění za dluh [právnická osoba].

29. Soud při svém závěru o skutkovém stavu opřel svá zjištění zejména o výslech svědkyně [příjmení], výslech jednatele [jméno] [příjmení], dohodu o uznání dluhu a emailovou korespondenci od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Po vzájemném konfrontování jednotlivých důkazů tyto důkazy tvořily ucelený a uzavřený celek. Zejména výslech svědkyně [příjmení], která již nemá k účastníkům žádný zaměstnanecký ani jiný vztah, působil na soud věrohodně; tato svědkyně přesně pospala, jak probíhalo jednání o uhrazení dluhu ze strany [anonymizována dvě slova], že byly podmínky úhrady několikrát měněny ze strany [jméno] [příjmení] a že avizoval, že některé platby přijdou z jiných zdrojů, z firem, ve kterých působí, přičemž jméno [anonymizováno] tam padlo. Svědkyně [příjmení] působila v minulosti jako jednatelka a účastnila se všech jednání, avizovala, že pokud platby od jiných společností budou platby dluhu od [právnická osoba], mělo to takto být avizováno, což pan [příjmení] ([jméno] [anonymizováno]) akceptoval. Následně byl již jednatelem [jméno] [příjmení].

30. Na soud naopak působily nepřesvědčivě výslechy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Za neakceptovatelnou považuje soud především část výslechu [jméno] [příjmení] vyjadřujícího se k důvodům uznání dluhu a částek tam uváděných, kdy se vyslýchaný snažil přesvědčit soud, že tuto listinu podepsal, ale nemyslel to vážně, že bylo to podepsané z jiných důvodů, které však blížeji nedovedl vysvětlit; nevěrohodně na soud působila svědkyně [příjmení], která své působení ve [právnická osoba] deklarovala jako dobrovolné; svědek [příjmení] v podstatě nesdělil nic podstatného, ani si nevzpomněl, kdy působil ve [právnická osoba] jako jednatel a v jakém stavu ji přebíral, nepřesvědčivě na soud ovšem v tomto ohledu následně působilo, když si s určitostí vzpomněl, že [anonymizována dvě slova] žalované nic nedlužila. Svědkyně [příjmení] a [anonymizováno] působili na soud ze všech těchto důvodů nevěrohodně; nutno zmínit, že v případě svědkyně [příjmení] se jedná o přítelkyni, dříve zřejmě spíše družku pana [příjmení], její výpověď tak mohla být vedena snahou mu ve sporu pomoci. Svědkyně si také na velkou část věcí nevzpomněla, zarážející pak bylo, že si vzpomněla, že mělo dojít k jednání o postoupení pohledávky v Praze, ovšem jako rok uvedla rok 2016, nikoliv rok 2018. Soud neuvěřil rovněž skutečnosti, že návrh smlouvy o postoupení pohledávky byl učiněn již 15. 4. 2016, jak vyplývá z textu smlouvy; není totiž zřejmé, proč by byl návrh vytvářen 15. 4. 2016 a straně žalované byl předložen až v květnu 2018. I tato rozpornost v tvrzení žalující strany zůstala ze strany jejího statutárního zástupce řádně nevysvětlená; naopak se jeví věrohodnější verze předestřená stranou žalovanou, zejména výslechem [jméno] [příjmení] a svědkyně [příjmení], že [jméno] [příjmení] hledal různé formy, jak by dluh [anonymizována dvě slova] uhradil, přičemž jedním z nich bylo právě zaplacení dluhu ze strany jiných subjektů, které zřejmě zrovna finančními prostředky disponovaly.

31. Soud již zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování o výslech [jméno] [příjmení], neboť tento byl učiněn až po koncentraci řízení. Ze stejného důvodu byl zamítnut návrh na doplnění dokazování o účetní doklady [právnická osoba] OZ a [anonymizována dvě slova], neboť i tyto byly učiněny po koncentraci řízení a na rozhodnutí soudu by nemohly ničeho změnit. Dále soud zamítl výslech svědka [příjmení], který byl rovněž učiněn po koncentraci řízení. Soud dále zamítl návrh na provedení dokazování notářským zápisem o obsahu whats app komunikace a znaleckého posudku z oboru IT a kriminalistika k obsahu této komunikace, neboť tyto důkazní návrhy již soud považoval za nadbytečné, prodlužování řízení těmito důkazy by již bylo nehospodárné, když soud podstatné skutkové závěry učinil nikoliv z této komunikace a pro rozhodnutí soudu nebyly stěžejní. Soud dále již zamítl doplňující výslech jednatele [jméno] [příjmení] o jednání o poskytovaných platbách, když má za to, že z výslechu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno maximum a soud na základě takto provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru shora pospanému. Další prodlužování řízení výslechem jednatele již soud považoval za nehospodárné.

32. Hodnocením případně dalších v řízení provedených důkazů se soud již nezabýval, neboť z nich žádné podstatné skutečnosti pro své rozhodnutí nezjistil.

33. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

34. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

35. Dle ust. § 1936 odst. 1 o. z. věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba.

36. Dle ust. § 1936 odst. 2 o. z. kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat, před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku.

37. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí také ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

38. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně plnila dluh za [právnická osoba] dle původní dohody s žalovanou, kterou učinil statutární orgán žalobkyně a současně prokurista [právnická osoba], s.r.o. V řízení bylo prokázáno, že celý projekt založení vysílání [anonymizována dvě slova] zaštiťovala osoba pana [jméno] [příjmení], který vystupoval, účastnil se všech schůzek, když se dostala společnosti do finančních problémů, hledal řešení, jak situaci vyřešit. Soud neuvěřil verzi strany žalující, že [právnická osoba] plnila bez právního důvodu a má nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 EUR. Pokud by tato verze žalující strany byla pravdivá, odporovalo by to především listině podepsané samotným [jméno] [příjmení], ve kterém uznal dluh [právnická osoba] vůči společnosti žalované a současně podepsal, že ze strany [anonymizována dvě slova] již bylo uhrazeno 129 944,60 EUR, jejíž součástí byla právě i částka 20 000 EUR. Tato částka přesně odpovídá listině zaslané jak [jméno] [příjmení], tak tehdejší jednatelce [příjmení] [příjmení] [příjmení]; lze předpokládat, že pan [jméno] [příjmení] jako osoba rozumně uvažující a navíc osoba práva znalá věděla, co podepisuje a jaké to může mít důsledky. Pokud se tedy někdo měl obohatit na úkor žalobkyně, je to [právnická osoba], s. r. o., za kterou byl plněn dluh vůči společnosti žalované; žalobkyně měla dle názoru soudu cílit žalobu na tuto společnost, nikoliv na společnost žalovanou. Zde soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 208/2019 ze dne 3. 5. 2019:„ Co se týče otázky poměru § 1936 odst. 2 o. z. ke skutkové podstatě bezdůvodného obohacení plněním za jiného, je dovolací soud ve shodě s názorem soudu odvolacího, že citované ustanovení vybavuje osobu poskytující plnění za dlužníka, jehož dluh nezajišťuje, právem vymínit si na věřiteli postoupení pohledávky. Skutečnost, že zmíněná osoba vůči věřiteli tento požadavek nevznesla, a do jeho postavení tudíž podle § 1936 odst. 2 o. z. nevstoupila, ovšem nevylučuje, aby poskytovateli plnění, který plnil za osobu, jejíž dluh nezajišťoval, vznikl nárok z bezdůvodného obohacení plněním za jiného (takto viz i Petrov, J. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Praha: C. H. Beck, 2014 s. 2002, Eliáš, J., Brim, L., Adamová, H. Bezdůvodné obohacení. Praha: Wolters Kluwer, 2016 s. 42, a Melzer, F., Csach, K. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081 Praha: Leges, 2018 s. 1350). Nelze jistě vyloučit eventualitu, že poskytovatel plnění koná s darovacím úmyslem, tj. se záměrem rozmnožit majetkovou sféru toho, za nějž plní, bez založení jakékoli povinnosti k protiplnění či k vypořádání prospěchu vyvolaného zánikem splněného dluhu (v takovém případě by právo na vydání bezdůvodného obohacení mohlo být vyloučeno dle § 2992 o. z., jenž stanoví, že povinnost vydat obohacení nevzniká, obohatí-li jedna osoba druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat)“. Na vůli žalobce plnit dluh za [právnická osoba], s. r. o. soud dovodil ze skutečnosti, že statutárním zástupcem společnosti je tatáž osoba, která podepsala uznání dluhu za [právnická osoba], tatáž osoba učinila dle provedeného dokazování (zejména výslechem svědkyně [příjmení] a [jméno] [příjmení]) prohlášení, že bude plnit prostřednictvím společností, ve kterých působí, a na vůli plnit dluh [anonymizována dvě slova] lze usuzovat i ze skutečnosti, že platba za [anonymizována dvě slova] ve výši 20 000 EUR nikdy ze strany žalobce nebyla rozporována; soud uzavírá, že pokud statutární zástupce žalobce je osoba s právnickým vzděláním, které byly předem zasílány k odsouhlasení již uhrazené závazky z dluhu IN TV a jedna z nich je i platba přijatá od [právnická osoba], zcela jistě by toto rozporovala a uznání dluhu by nebyla podepsala. Na vůli žalobce lze proto uzavřít z okruhu vše jednotlivých důkazů, které vzájemně korespondovaly a vylučují tak dle názoru verzi strany žalující, že nikdy nechtěla plnit jakýkoliv dluh za [právnická osoba], s.r.o. Ze všech těchto důvodů soud má za to, že pokud se někdo bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, byla to [právnická osoba], s.r.o., nikoliv společnost žalovaná.

39. Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení sodu rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, dle kterého zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci. Náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za 8 úkonů právní služby po 11 380 Kč vypočtené z tarifní hodnoty dle ust. § 7 odst. 1 a ust. § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) (převzetí zastoupení, účast na jednání dne 4. 2. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 31. 3. 2020, účast u jednání dne 2. 7. 2020, účast u jednání dne 6. 10. 2020, účast u jednání dne 30. 3. 2021, účast u jednání dne 27. 5. 2021, účast u jednání dne 16. 12. 2021), jeden půl úkon za účast u jednání dne 7. 5. 2020 dle ust. § 13 odst. 2 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková výše náhrady nákladů řízení tak představuje částku 120 310,30 Kč.