11 C 285/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro 38 794,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 000 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení z částky 10 500 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 a ve výši 9,75% ročně z částky 10 500 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, co do částky 7 082,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 247,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2158,89 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a dále co do částky 11 212,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 168,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 875,78 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 330, 16 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 830,16 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené opatrovnice žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, činí 16 385 Kč a bude proplacena po právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 30. 7. 2021 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 17 082,50 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen právní„ předchůdce žalobkyně“) se žalovaným dne 25. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Na základě smlouvy se pak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny též úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 1 640 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení smlouvy ve výši 3 930 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 1 950 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 12 měsíčních splátkách po 1 460 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 25. 3. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Vzhledem k prodlení žalovaného se neuhrazená jistina stala splatnou a od 26. 3. 2020 se úročila úrokem ve výši 29 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 17 082,50 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a z dlužných poplatků ve výši 7 082,50 Kč, dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 2 158,89 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 247,22 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

2. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 21 712,20 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen právní„ předchůdce žalobkyně“) se žalovaným dne 9. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti. Na základě smlouvy se pak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny též úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 951 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení smlouvy ve výši 5 479 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 3 110 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 12 měsíčních splátkách po 2 485 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 9. 12. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky uhradil pouze částku 7 500 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného se neuhrazená jistina stala splatnou a od 10. 12. 2019 se úročila úrokem ve výši 29 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 21 712,20 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 12 830,16 Kč a z dlužných poplatků ve výši 8 852,40 Kč, dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 3 875,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 168,30 Kč, úrok 29 % ročně z dlužné částky 12 830,16 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky 12 830,16 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

3. Opatrovník žalovaného v podání ze dne 21. 3. 2022 navrhl zamítnutí žaloby; namítl, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak vyžaduje ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobkyně by měla jednoznačně prokázat, že její právní předchůdce v dostatečném rozsahu splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného; v opačném případě je smlouva neplatná. Přestože je podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel povinen posuzovat schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by si její právní předchůdce za tímto jejím účelem od žalovaného vyžádal jakékoli dokumenty prokazující výši jeho výdajů. Podle názoru žalovaného tak nelze učinit jiný závěr, než že smlouvy o zápůjčkách jsou neplatné, neboť právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (č. l. 15) ze dne 9. 12. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč v hotovosti. Poplatek za zápůjčku byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 951 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování smlouvy ve výši 5 479 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 110 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 29 810 Kč měl žalovaný hradit formou celkem 12 splátek ve výši 2 485 Kč týdně.

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 12. 2018 (č. l. 21) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ v oboru IT technik, o čemž předložil živnostenský list a 2 výpisy z bankovních účtů; jeho čistý měsíční příjem činí 37 975 Kč, jiné příjmy nemá; jeho dohadované výdaje činí 13 000 Kč, tyto však nijak nedoložil. Ke svému bydlení žalovaný uvedl, že bydlí na adrese [adresa], typ bydlení zaškrtl žalovaný jako„ nájemní“, žádnou nájemní či jinou smlouvu dokládající jeho bydlení a výdaje s tímto spojené nedoložil a ze strany právního předchůdce žalobkyně nebyly ani zkoumány.

7. Z tabulky umoření (č. l. 27) ze dne 12. 1. 2021 ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uhradil na uvedenou smlouvu celkem částku 0 Kč.

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (č. l. 19) ze dne 25. 3. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Poplatek za zápůjčku byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 640 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování smlouvy ve výši 3 930 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 950 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 17 520 Kč měl žalovaný hradit formou celkem 12 splátek ve výši 1 460 Kč týdně. Při 60 splátkách byly sjednány úroky ve výši 29 % ročně.

9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 7. 5. 2018 (č. l. 22) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ v oboru IT technik, o čemž předložil 2 faktury za měsíce 1, [číslo], živnostenský list a 2 výpisy z bankovních účtů; jeho čistý měsíční příjem činí 55 475 Kč, jiné příjmy nemá; jeho dohadované výdaje činí 18 850 Kč, mimo jiné zápůjčka u jiné společnosti, tyto však nijak nedoložil. Ke svému bydlení žalovaný uvedl, že bydlí na adrese [adresa], typ bydlení zaškrtl žalovaný jako„ nájemní“, žádnou nájemní či jinou smlouvu dokládající jeho bydlení a výdaje s tímto spojené nedoložil a ze strany právního předchůdce žalobkyně nebyly ani zkoumány.

10. Z tabulky umoření (č. l. 26) ze dne 12. 1. 2021 ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný uhradil na uvedenou smlouvu celkem částku 7 500 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne 18. 12. 2020 (č. l. 31) bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 1. 2021 (č. l. 23), který byl dle podacího lístku (č. l. 24) ze dne 25. 1. 2021 odeslán na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě (č. l. 17) ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Dle podacího lístku (č. l. 25) ze dne 28. 6. 2021 byla výzva žalovanému zaslána na adresu shodnou ve smlouvě.

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 25. 3. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaný měl spolu s poplatky ve výši 7 520 Kč hradit celkovou částku formou měsíčních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení, když žalobkyni neuhradil ničeho. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dále dne 9. 12. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 18 000 Kč Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaný měl spolu s poplatky ve výši 11 810 Kč hradit celkovou částku ve výši 29 810 Kč formou měsíčních splátek. Žalovaný se dostal do prodlení, když žalobkyni uhradil pouze částku 7 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 1. 2021.

14. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně.

15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

18. Dle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 o. z. se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

19. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. Dle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Dle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Soud se nejprve zaobíral tím, zda obě smlouvy o zápůjčkách byly uzavřeny platně a ve shodě s opatrovníkem žalovaného uzavřel, že na smlouvy uzavřené mezi účastníky je třeba v souladu s ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] a dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách a spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) hledět jako na smlouvy absolutně neplatné. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr (zápůjčku) splácet, když zejména údaje o výši výdajů žalovaného dle obsahu zákaznické karty neověřoval vůbec, a závěr, že má žalovaný dostatečnou výši příjmů v porovnání s výdaji tak nemohl obstát. Na základě provedeného dokazování navíc vyplynulo, že údaje o bydlení se prokázaly jako zcela neověřené, když žalovaný nepředložil žádný titul k bydlení na jím uváděné adrese, právní předchůdce jím uváděné údaje dle obsahu zákaznické karty nikterak neověřoval a dále nezkoumal. Ze strany právního předchůdce žalobkyně tak došlo dle provedeného dokazování k porušení povinnosti zakotvené v ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž následek tohoto porušení je absolutní neplatnost smlouvy dle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18:“ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době”.

30. Soud shledal nárok žalobkyně důvodným ohledně části dlužné jistiny z prvé smlouvy, kdy soud žalobkyni přiznal částku 10 000 Kč dle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. z jistiny ve výši 10 000 Kč zbývá uhradit částku 10 000 Kč. Rovněž byl shledán oprávněným nárok žalobkyně v té části, v níž se domáhala vzhledem k prodlení žalovaného s placením peněžitého závazku též zákonného úroku z prodlení od data oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k plnění ze dne 6. 1. 2021 a uplynutí lhůty deseti dnů od doručení této výzvy, když tuto lhůtu soud posoudil jako přiměřenou vzhledem k ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 8. 2. 2021 ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (doručení výzvy dne 28. 1. 2021, uplynutí lhůty deseti dnů dne 7. 2. 2021). Dále soud shledal nárok žalobkyně důvodným z druhé smlouvy co do částky 10 500 Kč, která dosud nebyla žalovaným uhrazena (žalovaný uhradil částku 7 500 Kč z dlužné jistiny 18 000 Kč). Rovněž byl shledán oprávněným nárok žalobkyně v té části, v níž se domáhala vzhledem k prodlení žalovaného s placením peněžitého závazku též zákonného úroku z prodlení od data oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k plnění ze dne 6. 1. 2021 a uplynutí lhůty deseti dnů od doručení této výzvy, když tuto lhůtu soud posoudil jako přiměřenou vzhledem k ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 8. 2. 2021 ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (doručení výzvy dne 28. 1. 2021, uplynutí lhůty deseti dnů dne 7. 2. 2021).

31. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku ve výši 20 500 Kč uhradil, popř. že závazek zanikl jiným způsobem. To však žalovaný neučinil, soud proto s ohledem na výše uvedené žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., v této části vyhověl včetně úroků z prodlení.

32. Co do zbytku požadované částky na poplatcích, kapitalizovaných úrocích a kapitalizovaných úrocích z prodlení a úrocích z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na tyto částky žalobkyni na základě právního závěru o absolutní neplatnosti smlouvy nevznikl nárok.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že vzhledem k tomu, že úspěch a neúspěch žalobkyně a žalovaného představují zhruba stejnou částku, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. O odměně ustanoveného opatrovníka žalovaného soud rozhodl dle ust. § 7 ve spojení s ust. § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) tak, že z tarifní hodnoty 38 794,70 Kč činí odměna za 3 úkony právní služby po 2 660 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání), dále náhrada hotových výdajů po 300 Kč za jeden úkon (celkem 900 Kč), cestovné za zpáteční cestu [obec] – [obec] ve výši 3 461 Kč a náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 3 a. t. ve výši 1 200 Kč (12 x 100 Kč) a 21 % DPH. Celková výše odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníka žalovaného tak činí 16 385 Kč.