11 C 294/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B pro 13 250 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do části žaloby, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 12 125 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 250 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 009 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 125 Kč ve dvou po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 625 Kč a 500 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 756 Kč k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 11. 10. 2024 ve znění pozdějších doplnění se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 250 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 5. 2. 2024. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 500 000 Kč a dne 18. 7. 2024 byla na žádost žalované původní zápůjčka navýšena o dalších 5 000 Kč. Tuto částku žalobkyně zaslala žalované dne 19. 7. 2024. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit spolu s poplatkem 3 250 Kč. Dle tvrzení v původní žalobě žalovaná uhradila pouze částku 1 571 Kč. Žalobkyně požadovala též smluvní pokutu 580 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 009 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení.

2. Podáním došlým soudu dne 5. 5. 2025 vzala žalovaná žalobu částečně zpět tak, že nadále požadovala uhradit pouze částku 1 125 Kč, přičemž souhlasila s tím, že tato částka bude uhrazena ve splátkách dle možností žalované. Soud v této části řízení zastavil dle § 96 zákona č. 99/19 63 Sb., o. s. ř. (dále jen „o. s. ř.“), jak je uvedeno ve výroku I shora.

3. Předmětem řízení zůstala pouze částka 1 125 Kč na dlužné jistině.

4. Účastnice shodně uvedly, že žalobkyně poskytla žalované na základě předmětné smlouvy o zápůjčce 2 x částku 5 000 Kč. Dále se shodly na tom, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 8 775 Kč, a to dne 6. 3. 2024 částku 750 Kč, dále dne 12. 3. 2024, 11. 4. 2024, 13. 5. 2024, 11. 6. 2024, 5. 7. 2024 vždy 1 625 Kč.

5. Na základě listinných důkazů soud zjistil, že účastnice uzavřely dne 5. 2. 2024 Smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 625 Kč, přičemž zápůjčka byla splatná do 30 dnů. Dodatkem ke smlouvě ze dne 18. 7. 2024 byla zápůjčka navýšená o dalších 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit další poplatek 1 625 Kč. Celková zápůjčka 10 000 Kč byla splatná 11. 8. 2024. Žalobkyně zaslala žalované upomínky k úhradě dlužné částky, a to dopisem z 18. 8. 2024 částky 12 830 Kč, dopisem z 25. 8. 2024 částky 13 617 Kč. Poté opakovanými výzvami k úhradě žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 14 405 Kč dopisem z 1. 9. 2024 a částky 15 133 Kč dopisem ze dne 10. 9. 2024.

6. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce a jejího dodatku byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně přípisem ze dne 20. 11. 2024 soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je smlouva z toho důvodu neplatná, požadovala vrátit dlužnou jistinu jako bezdůvodné obohacení.

7. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní jako spotřebitel. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy o zápůjčce a jejího dodatku řádně prověřena, neboť žalobkyně takovou skutečnost netvrdila ani neprokazovala.

11. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.

13. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje:„(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“14. V poměrech projednávané věci má tedy žalobkyně nárok na vrácení nesplacené části jistiny poskytnuté zápůjčky, to je částky 1 125 Kč. Soud tedy žalobě v rozsahu zbývajícím po částečném zastavení řízení zcela vyhověl.

15. Lhůtu k plnění soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil ve splátkách dle návrhu žalované, přičemž žalobkyně s takovým postupem souhlasila.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal jejich poměrnou náhradu žalované, která byla ve věci převážně úspěšná. Poměrný úspěch žalované činí 83 % (13 250 – 1 125 – 1 125 = 11 000, tj. 83 % z 13 250).

17. Náklady řízení spočívají odměně za právní zastoupení advokátem určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), přičemž pro úkony učiněné do 31. 12. 2024 je rozhodné znění vyhlášky účinné k tomuto datu. Odměna za jeden úkon právní služby určená z tarifní hodnoty 13 250 Kč dle § 8 odst. 1 a. t. činí dle § 7 a. t. 1 660 Kč. Paušální náhrada nákladů řízení dle § 13 za úkony učiněné do 31. 12. 2024 činí 300 Kč a za pozdější úkony 450 Kč. Soud přiznal odměnu za 2 úkony dle § 11 odst. 1 a. t. převzetí zastoupení, odůvodněný odpor) učiněné do 31. 12. 2024 a za 2 úkony v poloviční výši dle § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření z 7. 2. 2025 a 12. 5. 2025), dále 2 režijní paušály po 300 Kč a 2 režijní paušály po 450 Kč. Náklady žalované celkem činí 8 140 Kč. Odpovídající částka 83 % nákladů činí 6 756 Kč.