11 C 3/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A , státní občan Maďarska bytem Adresa žalovaného A zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice , advokátkou sídlem Anonymizováno o zaplacení náhrady vynaložených na zdravotní služby ve výši 10 996,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 996,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 996,05 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ustanovené opatrovnici žalovaného , Jméno opatrovnice, , advokátce, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 9 631,6 Kč, která jí bude proplacena po právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 8. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující dle ní náhradu škody. Dle žalobních tvrzení čerpal žalovaný, který je státním občanem Maďarska, na území České republiky v období od 1. 1. 2021 do 29. 11. 2023 zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, když se neoprávněně prokázal Evropským průkazem zdravotního pojištění vystaveným žalobkyní, který v rozporu s § 12 písm. j) a § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalobkyně uhradila částku 10 996,05 Kč za péči čerpanou žalovaným. Následným šetřením žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v předmětném období čerpání zdravotních služeb účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani jinde, když v období od 1. 1. 2021 do 29. 11. 2023 neevidovala žalobkyně k žalovanému zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky. Poslední doložená samostatně výdělečná činnost žalovaného na území České republiky byla vykonávána od 5. 2. 2018 nejpozději do 31. 12. 2020. K datu provedené úhrady tak žalobkyni v důsledku protiprávního jednání žalovaného vznikla škoda, k jejíž úhradě žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala, avšak bezúspěšně.

2. Opatrovnice ustanovená žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu namítala, že nebylo dostatečně prokázáno, zda žalovaný byl či nebyl v rozhodné době nadále osobou samostatně výdělečně činnou, tudíž dle ní je nedostatečně prokázáno, že žalovaný v rozhodné době již nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění. Dále vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Dále rozporovala řádné doručení předžalobní výzvy.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z detailních údajů ze systému ARES s historií, z výpisu veřejné části živnostenského rejstříku platné k 8. 8. 2025 a dále stejných údajů z veřejné části živnostenského rejstříku k 15. 9. 2025 bylo zjištěno, že u osoby žalovaného je evidována adresa trvalého pobytu , adresa, , , Jméno žalovaného B, a státní občanství maďarské. Dále je uvedeno, že žalovaný má aktivní živnostenské oprávnění v předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona. Oprávnění vzniklo dne 5. 10. 2011 a je platné na dobu neurčitou.

5. Z vyjádření Okresní správy sociálního zabezpečení , Anonymizováno, ze dne 24. 11. 2022, z přehledu OSVČ za rok 2020, tiskopisu přehledu o příjmech a výdajích ze samostatně výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné ze dne 26. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný vykonával samostatně výdělečnou činnost od 5. 2. 2025 nejpozději do 31. 12. 2020. V následujícím období, tedy pro rok 2021, a dále, žalovaný nepodal České správě sociálního zabezpečení přehled OSVČ o svých příjmech a výdajích. Žalovaný tento přehled podal naposledy 26. 4. 2021 za rok 2020 (viz č. l. 8).

6. Z přehledu dob pojištění (přehledná tabulka na č. l. 10), bylo zjištěno, že žalovaný od 1. 1. 2021 nebyl ze strany žalobkyně evidován jako účastník systému veřejného zdravotního pojištění.

7. Z přehledu poskytnuté zdravotní péče včetně přehledu úhrad zdravotní péče ze dne 3. 6. 2024 (č. l. 10-15 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný v období od ledna 2021 do listopadu 2023 čerpal na území České republiky zdravotní služby v celkové výši 10 996,05 Kč.

8. Z výzvy na ze dne 25. 7. 2024 a dodejky (č. l. 16-18) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 10 996,05 Kč za zdravotní péči čerpanou na území České republiky, a to nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2024 znějící na totožnou částku. Výzva byla zasílána na adresu hlášeného pobytu žalovaného.

9. Z druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 7. 10. 2024 včetně dodejky (č. l. 19 a doručenky datové zprávy na č. l. 9) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 10 996,05 Kč za zdravotní péči čerpanou na území České republiky, a to nejpozději do 8 dnů od doručení výzvy. Tuto výzvu zasílala žalovanému do datové schránky podnikající fyzické osoby s adresou sídla , adresa, , , Jméno žalovaného B, .

10. Ze sdělení k bydlišti žalovaného (založených na č. l. 20, 55, 63, 65 a 70 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný měl vydané potvrzení o přechodném pobytu občana EU s platností do 14. 7. 2025. Jako místo pobytu byla v období od 26. 5. 2014 do 19. 6. 2016 uvedena adresa , adresa, , , Jméno žalovaného B, 2. Ze sdělení , právnická osoba, , IČO: , IČO, a ubytovatele žalovaného pana , Anonymizováno, , však vyplývá, že na uvedené adrese žalovaný není nebydlí již více než deset let. Dále byla u žalovaného jako kontaktní adresa uvedena , adresa, .

11. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2024 včetně dodejky (č. l. 21-22) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy. Tuto výzvu mu zasílala žalobkyně na poslední známou adresu , adresa, . Žalovaný si zásilku na poště nevyzvedl, na uvedené adrese mu byla zanechána výzva.

12. Z žádostí žalobkyně o součinnost ze dne 22. 11. 2022 adresované Finančnímu úřadu a České správě sociálního zabezpečení (č. l. 97 a 98) a ze sdělení Finančního úřadu pro , Anonymizováno, ze dne 23. 11. 2022 (č. l. 96) bylo zjištěno, že žalovaný za zdaňovací období 2021 nepodal daňové přiznání. Z již výše citované zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2022 (č. l. 7) soud zjistil, že na výzvu žalobkyně reagovala Okresní správa sociálního zabezpečení, že v evidenci OSSZ byl žalovaný veden jako osoba samostatně výdělečně činná v období od 5. 2. 2018 do 29. 9. 2020.

13. Na základě výše uvedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný na území České republiky v období od 1. 1. 2021 do 29. 11. 2023 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Žalobkyně uhradila částku ve výši 10 996,05 Kč za péči čerpanou žalovaným jednotlivým poskytovatelům, a to především na území , adresa, . Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. , hodnota, ze dne 25. 7. 2024 znějící na částku ve výši 10 996,05 Kč, která byla žalovanému zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu na poslední známou adresu , adresa, ). Navzdory výzvám ze dne 25. 7. 2024, 7. 10. 2024 a 21. 11. 2024 žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. Žalobkyně se o tom, že žalovaný nevykonával podnikatelskou činnost od 1.1.2021, dozvěděla na základě reakce na výzvy zaslané příslušným státním orgánům, kterým má pojištěnec podávat přehled o svých příjmech a výdajích (Finanční úřad a Česká správa sociálního zabezpečení). Žalovaný je neznámého pobytu, daňové přiznání za rok 2021 a následující nepodával, přehled příjmů a výdajů za roky 2021 a následující rovněž nepodával.

14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

15. Dle § 3 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

16. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění, je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

17. Dle § 10 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění pojištěnec, který je osobou samostatně výdělečně činnou, je povinen oznámit příslušné zdravotní pojišťovně zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy tuto činnost zahájil nebo ukončil. Pojištěnec, podnikající na základě živnostenského oprávnění, splní tuto povinnost i tehdy, učiní-li oznámení příslušnému živnostenskému úřadu. Pojištěnec splní povinnost oznámit zahájení nebo ukončení samostatné výdělečné činnosti i tehdy, učiní-li toto oznámení společně s podáním oznámení o vstupu do paušálního režimu nebo s podáním oznámení o ukončení paušálního režimu prostřednictvím orgánu Finanční správy České republiky správci registru všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění; povinnost je splněna dnem učinění oznámení orgánu Finanční správy České republiky.

18. Dle § 10a odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění živnostenské úřady a zdravotní pojišťovny si v mezích své působnosti vzájemně předávají údaje potřebné k provádění veřejného zdravotního pojištění osob samostatně výdělečně činných, které podnikají na základě živnostenského oprávnění.

19. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004 článku 2 bod 1, 2 žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud:— není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná,— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu.

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

23. Dle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

24. Dle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

25. Na základě zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dovodil, že žalovaný nebyl v období 1. 1. 2021 do 29. 11. 2023 zaměstnán v České republice, neměl zde ani trvalý pobyt, nevykonával zde samostatně výdělečnou činnost a nebyl tak účasten v systému veřejného zdravotního pojištění ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění ani dle § 10 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v České republice na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Žalobkyně se jako poškozená prokazatelně mohla dozvědět o skutečnosti, že žalovaný již není účasten na veřejném systému zdravotního pojištění, nejdříve ke dni 24. 11. 2022, kdy o tomto byla informována ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení , Anonymizováno, a Finančního úřadu pro , Anonymizováno, . Žalovaný naopak v řízení neprokázal, že by v období od 1. 1. 2021 do 29. 11. 2023 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, kdy je primárně povinností pojištěnce veřejné zdravotní pojišťovny informovat ji o skutečnostech podstatných pro jeho účastenství ve veřejném systému zdravotního pojištění, o okolnostech jejich vzniku a zániku. Žalovaný neprokázal, že by nadále byl osobou samostatně výdělečně činnou, přičemž skutečnost negativní žalobkyně nemůže prokazovat jinak, než v řízení prokazovala (vyjádřeními příslušných státních úřadů), naopak to byl žalovaný, který měl skutečnost, že je nadále osobou samostatně výdělečně činnou na území ČR i od roku 2021 (nikoliv pouze formálně), prokázat sám za situace, kdy od roku 2021 až 2023 nepodával ani daňová přiznání ani přehledy o svých příjmech a výdajích. Soud tedy vzhledem ke všemu výše uvedenému posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný a žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně nároku na zákonný úrok z prodlení.

26. Námitku promlčení vyhodnotil soud jako nedůvodnou, neboť žaloba byla podána dne 8. 1. 2025, přičemž žalobkyně se prokazatelně mohla dozvědět o tom, že žalovaný již nesplňuje podmínky pro účastenství na veřejném zdravotním pojištění, teprve na základě sdělení státních úřadů po uplynutí příslušného zdaňovacího období (tedy o škodě a kdo za ni odpovídá, se mohla dozvědět nejdříve v červnu 2022 a později na základě sdělení jednotlivých úřadů na základě vlastního pátrání žalobkyně). Dle § 620 odst. 1 o. z. žalobkyně zjistila neoprávněně čerpané zdravotní služby žalovaným dne 24. 11. 2022. Tříletá promlčecí lhůta tak v lednu 2025 (ke dni podání žaloby) neuplynula.

27. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že žalobkyně na základě vlastního šetření oslovila dne 22. 11. 2022 příslušný orgán správy sociálního zabezpečení a také příslušný finanční úřad s žádostí o sdělení daňového základu žalovaného za rok 2021. Na základě těchto žádostí odpověděl žalobkyni finanční úřad dne 23. 11. 2022 a Okresní správa sociálního zabezpečení dne 24. 11. 2022 shodně v tom smyslu, že žalovaný již v roce 2021 nevykonával samostatnou výdělečnou činnost (z podání finančního úřadu tato skutečně vyplývá implicitně). Až na základě těchto informací se tedy žalobkyně dne 24. 11. 2022 dozvěděla ve smyslu § 620 odst. 1 a § 619 odst. 2 o. z. o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. Žalobkyně nemohla uplatnit nárok vůči žalovanému ihned po proplacení jednotlivých čerpaných zdravotních služeb. Povinnost žalobkyně je totiž uhradit za pojištěnce (byť dle formálně platného průkazu EHIC) poskytnuté zdravotní služby i v případě, že v době jeho použití již nešlo o jejího pojištěnce. O neoprávněně čerpaných zdravotních službách se žalobkyně logicky dozvídá se zpožděním, a to zejména v případě, že pojištěnci neplní své zákonné a informační povinnosti (podávat daňová přiznání, přehledy o svých příjmech a výdajích, informace o důvodech a skončení veřejného zdravotního pojištění, povinnosti vůči své zdravotní pojišťovně zakotvené v § 10 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Soud proto námitku promlčení shledal nedůvodnou.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění a žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a dále za tři úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k odporu, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem). Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení i přes námitku vznesenou žalovaným v řízení, že mu nebyla řádně doručena předžalobní výzva. Žalobkyně dle provedeného dokazování doručovala předžalobní výzvu na poslední známou adresu žalovaného sdělenou státním úřadem, žalovaný si zásilku zde nevyzvedl. Žalobkyně tak splnila svou povinnost ve smyslu § 142a odst. 1 a 2 o. s. ř., když i předchozí výzvy k plnění zasílala i na adresy evidované Ministerstvem vnitra, do datové schránky žalovaného jako podnikající fyzické osoby. Žalobkyně tak učinila vše potřebné a možné, aby se žalovaný o uplatňovaném nároku dozvěděl ještě před podáním žaloby.

29. O odměně opatrovnice soud rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a za úkony učiněné v rámci řízení jí určil odměnu za zastupování ve výši 9 631,60 Kč dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. b), d), f), g) a § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za 4 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu, vyjádření k žalobě, účast při jednání dne 16. 10. 2025), kdy za každý náleží odměna ve výši 1 540 Kč, dále 4krát náhradu hotových výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 AT a DPH za odměnu za úkony a za režijní paušál v celkové výši 1 293,6 Kč. Určená odměna bude opatrovnici poukázána prostřednictvím účtárny zdejšího soudu po právní moci tohoto rozsudku.