11 C 312/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozený Datum narození žalované sídlem Adresa žalované o 24 083,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 083,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 730,99 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 352,25 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 105 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podáním ze dne 31. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení čerpal žalovaný, který není státním občanem České republiky, na území Polské republiky v období a) od 27. 6. 2020 do 10. 7. 2020 zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, když se neoprávněně prokázal Evropským průkazem zdravotního pojištění vystaveným žalobkyní, který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Na výzvu právnická osoba uhradila žalobkyně dne 30. 9. 2022 částku ve výši 22 730,99 Kč za péči čerpanou žalovaným. Následným šetřením žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v předmětném období čerpání zdravotních služeb účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Polské republice, když v tomto období neevidovala žalobkyně k žalovanému zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky. K datu provedené úhrady tak žalobkyni v důsledku protiprávního jednání žalovaného vznikla škoda, k jejíž úhradě byl žalovaný opakovaně požádán výzvami ze dne 7. 10. 2022 a dále 14. 12. 2022 zaslanými na jeho poslední známou adresu. Žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu.

2. Žalovaný dále na území Polské republiky čerpal v období b) od 15. 2. 2020 do 20. 4. 2020 zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, když se neoprávněně prokázal Evropským průkazem zdravotního pojištění vystaveným žalobkyní, který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Na výzvu právnická osoba uhradila žalobkyně dne 30. 9. 2022 částku ve výši 1 352,25 Kč za péči čerpanou žalovaným. Následným šetřením žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v předmětném období čerpání zdravotních služeb účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Polské republice, když v tomto období neevidovala žalobkyně k žalovanému zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky. K datu provedené úhrady tak žalobkyni v důsledku protiprávního jednání žalovaného vznikla škoda, k jejíž úhradě byl žalovaný opakovaně požádán výzvami ze dne 7. 10. 2022 a dále 14. 12. 2022 zaslanými na jeho poslední známou adresu. Žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. a § 115a o. s. ř). Žalobkyně vyjádřila s tímto procesním postupem souhlas a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

5. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný má bydliště na území Polské republiky, soud se zabýval svou pravomocí a rozhodným právem. Pravomoc zdejšího soudu je dána dle čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; rozhodné právo pak soud posoudil dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

6. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Z potvrzení o provedené platbě (č. l. 10, 11) bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne 30. 9. 2022 částku ve výši 25 739,08 Kč a ve výši 30 865,22 Kč.

8. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného (č. l. 16) bylo zjištěno, že předmětný průkaz vystavený na jméno žalovaného byl platný do 31. 3. 2021.

9. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 31. 8. 2022 (č. l. 8,9) bylo zjištěno, že právnická osoba vyzvala žalobkyni k úhradě částky ve výši 25 739,08 Kč a 30 865,22 Kč za poskytnutou péči na území Polské republiky.

10. Z individuálního výkazu žalobkyně ze dne 12. 6. 2023 (č. l. 7) bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovaným dluh v celkové výši 22 730,99 Kč za zdravotní služby čerpané v období od 27. 6. 2020 do 10. 7. 2020. Z výkazu dále vyplývá, že žalobkyně evidovala další peněžité nároky za jinými klienty v celkové výši 30 865,23 Kč.

11. Z individuálního výkazu žalobkyně ze dne 12. 6. 2023 (č. l. 12) a z výpisu zaměstnaneckých poměrů žalovaného (č. l. 30, 31) bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovaným poskytnuté zdravotní služby v celkové výši 7 751,74 Kč za zdravotní služby čerpané v období od 7. 12. 2019 do 20. 4. 2020. Od 15. 2. 2020 však již žalovaný nebyl zaměstnán na území České republiky, za období od 15. 2. 2020 do 20. 4. 2020 tak zdravotní péče nebyla kryta účastí žalovaného na zdravotním pojištění.

12. Z přehledu průběhu pojištění žalovaného (č. l. 32) bylo zjištěno, že žalovaný nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění minimálně v období od 15. 2. 2020 do 10. 7. 2020.

13. Z formuláře Anonymizováno ze dne 12. 6. 2023 (č. l. 13, 14, 15) soud zjistil, že zahraniční instituce vykázaly na zdravotní péči žalovaného za období od 7. 12. 2019 do 20. 4. 2020 částku 7 721,74 Kč a za období od 27. 6. 2020 do 10. 7. 2020 částku 22 730,99 Kč za hospitalizaci.

14. Z žádosti ze dne 28. 7. 2022 (č. l. 26) bylo zjištěno, že žalobkyně požádala kontaktní instituci v Polsku o sdělení, zda byl žalovaný příjemcem věcné dávky v nemoci.

15. Z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne 26. 8. 2022 (č. l. 28) bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v předmětném období zažalovaném pojištěn dle právních předpisů Polské republiky.

16. Z žádosti o oznámení ze dne 21. 10. 2022 (č. l. 21) bylo zjištěno, že žalobkyně požádala o doručení první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání zdravotních služeb ze dne 17. 10. 2022 (č. l. 18) na poslední známou adresu v Polsku. Z odpovědi na žádost o oznámení ze dne 25. 4. 2023 (č. l. 23) bylo zjištěno, že k doručení žalovanému nedošlo.

17. Z druhé výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 14. 12. 2022 (č. l. 20) a z kopie poštovní obálky (č. l. 25) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 24 083,24 Kč za zdravotní péči čerpanou v Polsku nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura č. hodnota ze dne 21. 10. 2022 znějící na totožnou částku (č. l. 20).

18. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný na území Polské republiky v období od 27. 6. 2020 do 10. 7. 2020 a v období od 15. 2. 2020 do 20. 4. 2020 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Polské republice. Na výzvu právnická osoba uhradila žalobkyně dne 30. 9. 2020 mimo jiné částku ve výši 24 083,24 Kč za péči čerpanou žalovaným na její účet. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. hodnota ze dne 21. 10. 2022 znějící na částku ve výši 24 083,24 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu na poslední známou adresu. Navzdory výzvám žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu.

19. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

20. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

21. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

22. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

23. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 15. 2. 2020 do 20. 4. 2020 a od 27. 6. 2020 do 10. 7. 2020 zaměstnán v České republice, neměl zde ani trvalý pobyt a nebyl tak účasten v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v Polské republice na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným, tedy ke dni 30. 9. 2020. O výši škody a osobě povinné k její náhradě se žalobkyně přitom mohla nejdříve dozvědět k datu výzvy právnická osoba. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by byl v předmětném období účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 105 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 205 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.