11 C 317/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozený Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D , narozený Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce A všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o vyklizení bytu I. Žalovaní jsou povinni vyklidit a vyklizený žalobcům předat byt č. , hodnota, o dvou pokojích, kuchyni a příslušenství v , Anonymizováno, podlaží domu č. p. , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí jako součást jím zastavěného pozemku parc. č. , hodnota, na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 31 240 Kč k rukám právního zástupce žalobců do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2024 se žalobci domáhali vyklizení bytové jednotky specifikované ve výroku I. rozsudku, jejímiž nájemci byli žalovaní na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 7. 2016. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 25. 7. 2016 do 24. 7. 2017, přičemž obsahovala ujednání o automatickém prodloužení vždy o jeden rok, pokud některá ze smluvních stran nejméně dva měsíce před uplynutím doby nájmu neoznámí druhé straně, že nemá zájem na jeho dalším pokračování. Nájemní vztah byl takto opakovaně prodlužován až do roku 2024, kdy žalobci oznámili žalovaným dne 10. 5. 2024, že na dalším pokračování nájmu nemají zájem. Na žádost žalovaných žalobci souhlasili s vyklizením bytu nejprve do 31. 10. 2024, následně do 11. 11. 2024. Ke dni podání žaloby žalovaní byt nevyklidili.

2. Žalovaný č. 1 se k žalobě vyjádřil tak, že navrhl její zamítnutí. Uvedl, že nájemní smlouva ze dne 25. 7. 2016 byla vypovězena již v roce 2018 a znovu pak 12. 9. 2023. Nová smlouva podle, nicméně byt nadále užíval se souhlasem pronajímatelů, platil nájemné a úhrady za služby a tím dle jeho názoru došlo ke vzniku nájmu. Byt tudíž užívá oprávněně. Žalovaná č. 2 dle jeho názoru není nájemkyní, neboť původní nájemní smlouvu uzavřel pouze on. Je však jeho spolužijící osobou. Žalovaný č. 1 dále namítal, že v době, kdy žalovaným bylo oznámení z 10. 5. 2024 vhozeno do schránky, se s manželkou nezdržovali v České republice od 11. 5. 2024 a vrátili se až 15. 6. 2024. Teprve tehdy se s obsahem dopisu seznámili. Vytýkal žalobcům, že ho neinformovali e-mailem.

3. Žalovaná č. 2 se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. K jednání nařízenému na den 9. 7. 2025 se nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána, ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení. Soud proto jednal v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Žalobci jsou spoluvlastníky budovy s č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , nacházející se v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, (viz informativní výpis z katastru nemovitostí). Žalovaní jsou manželé od roku 1996 (viz tvrzení žalovaného). Dne 25. 7. 2016 uzavřeli žalobci jako pronajímatelé s žalovaným č. 1 jako nájemcem nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, podlaží domu na adrese , adresa, , a to od 25. 7. 2016 do 24. 7. 2017. Smlouva obsahovala ujednání o automatickém prodloužení vždy o jeden rok, pokud některá ze smluvních stran nejméně dva měsíce před uplynutím doby nájmu písemně neoznámí druhé straně, že nemá zájem na jeho dalším pokračování. Žalovaná č. 2 byla uvedena v nájemní smlouvě jako spoluuživatel a užívala byt společně s žalovaným č. 1 od počátku nájmu (viz nájemní smlouva ze dne 25. 7. 2016, protokol o převzetí bytu ze dne 25. 7. 2016, tvrzení žalovaného). Žalovaným bylo předepsáno nájemné a zálohy na služby v celkové výši 9 880 Kč měsíčně od července 2016, resp. 14 363 Kč měsíčně od února 2024 (viz evidenční list ze dne 28. 6. 2016 a evidenční list ze dne 31. 1. 2024). Žalobci pověřili k výkonu veškerých úkonů souvisejících se správou uvedené nemovitosti a jednáním souvisejícím s nemovitostí společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (viz plná moc ze dne 26. 6. 2015 a plná moc ze dne 15. 7. 2015). Žalovanému č. 1 byla zaslána písemnost ze dne 12. 9. 2023 označená jako výpověď nájmu bytu pro porušení povinností nájemce, žalované č. 2 výpověď zaslána nebyla (viz výpověď ze dne 12. 9. 2023, adresovaná žalovanému č. 1, tvrzení účastníků). Žalobci prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . žalovaným sdělili dopisem z 10. 5. 2024, že již nemají zájem na dalším pokračování nájmu, přičemž nájem skončí dne 24. 7. 2024. Současně byli žalovaní vyzváni k vyklizení bytu, s tím, že termín měl být dohodnut s , jméno FO, . Oznámení bylo vhozeno do schránky žalovaných dne 16. 5. 2024 (viz oznámení ze dne 10. 5. 2024, kopie poštovní dodejky). Termín vyklizení a předání bytu byl na žádost žalovaného č. 1 z 18. 7. 2024 stanoven na 31. 10. 2024, následně byl prodloužen do 11. 11. 2024, neboť žalovaný č. 1 sdělil, že se vrátil ze zahraničí později (viz e-mailová korespondence mezi žalovaným č. 1 a , jméno FO, , zaměstnankyní , právnická osoba, . v období mezi 18. 7. 2024 a 19. 11. 2024).

6. Pokud jde o žalovaným č. 1 tvrzenou výpověď z roku 2018, tato soudu nebyla předložena a žalobci její existenci nepotvrdili. Žalovaný č. 1 navíc tvrdil, že byla doručena pouze jemu. Soud se proto její existencí dále nezabýval s ohledem na níže uvedený závěr o vzniku společného nájmu manželů.

7. Žalovaný č. 1 dále argumentoval tím, že po údajném skončení nájmu výpovědí vznikl nový nájem tím, že byt užíval po dobu tří let a platil nájem. K dotazu soudu ohledně případného jednání o uzavření nové nájemní smlouvy sdělil, že smlouva uzavřena nebyla, neboť mu byla nabízena pouze smlouva na dobu určitou a on požadoval smlouvu na dobu neurčitou.

8. Žalovaný tvrdil, že v době doručování oznámení z 10. 5. 2024 se s manželkou zdržovali v zahraničí, a to až do 15. 6. 2024. O své nepřítomnosti žalobce neinformoval.

9. Další důkazy soud neprovedl. Důkazy ohledně dluhu na nájemném nebyly provedeny z toho důvodu, že existence dluhu na nájemném nemá význam pro rozhodnutí v této věci (předžalobní výzva k úhradě dluhu s dodejkou, dále e-mailová korespondence ze dne 20. 12. 2023, 9. 1. 2024 a 7. 4. 2025. Výslech Ing. , jméno FO, k výpovědi z nájmu z roku 2018 nebyl proveden pro nadbytečnost, neboť za situace, kdy dle tvrzení žalovaného č. 1 byla tato výpověď doručena pouze jemu, nebylo třeba tuto tvrzenou skutečnost dále prokazovat.

10. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr. Žalobci jsou spoluvlastníky budovy č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , hodnota, , nacházející se v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, . Mezi účastníky vznikl nájemní vztah k bytu č. , hodnota, v domě č. p. , adresa, na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 25. 7. 2016 na dobu určitou, která byla každoročně prodlužována. Poslední prodloužení nájmu bylo účinné do 24. 7. 2024. Žalobci oznámili žalovaným, že po uplynutí této doby nemají zájem na dalším pokračování nájmu. Oznámení bylo poštou vhozeno do schránky žalovaných dne 16. 5. 2024. Termín vyklizení a předání bytu byl na žádost žalovaného č. 1 dohodnut na 31. 10. 2024, následně byl prodloužen do 11. 11. 2024. Žalovaní byt nevyklidili a nepředali, nadále jej užívají. Údajná výpověď nájmu z roku 2018 ze strany pronajímatelů byla dle tvrzení žalovaného č. 1 doručena pouze jemu, stejně tak výpověď z 12. 9. 2023.

11. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

12. Dle § 745 o. z., je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. Toto ustanovení se použije obdobně i na jiné obdobné závazkové vztahy.

13. Dle § 2238 o. z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

14. Dle § 2292 o. z., nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.

15. Dle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

16. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

17. Jak vyplývá z § 745 o. z., uzavřením předmětné nájemní smlouvy z 25. 7. 2016 vznikl žalovaným společný nájem manželů.

18. Soud se dále zabýval otázkou, zda společný nájem manželů založený smlouvou z 25. 7. 2016 skončil k 24. 7. 2024, jak tvrdí žalobci, případně, zda skončil již dříve, a dále otázkou, zda došlo k založení nového nájemního vztahu.

19. Společný nájem manželů se řídí obecnou úpravou společného nájmu (§ 2270 o. z.). Společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Výpověď pronajímatele musí být doručena oběma manželům – nájemcům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1981/2000). Nebyla-li výpověď manželce společnému nájemci – doručena, o výpovědi se vůbec nemusela dovědět a nedostalo se jí podle § 2286 odst. 2 o. z. poučení o jejím právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve smyslu § 2290 o. z. Z toho důvodu nelze než považovat výpověď ze dne 12. 9. 2023, resp. rovněž tvrzenou výpověď z r. 2018, za neplatnou.

20. Žalovaný č. 1 argumentoval rovněž tím, že oznámení o nepokračování nájmu nebylo doručeno včas, neboť v době doručování zásilky byli s manželkou na dovolené. Vytýkal žalobcům, že mu oznámení nezaslali e-mailem.

21. Pokud jde o způsob doručení oznámení, bylo na žalobcích, jakou formu zvolí. Ujednání v nájemní smlouvě o tom, že oznámení má být písemné, bylo dodrženo. Zásilka byla adresována oběma žalovaným.

22. Ve smyslu § 570 o. z. projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního jednání. Dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2015, sp. zn. 33 Cdo 1777/2013). Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručení zásilky, obsahující projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky.

23. Soud považuje oznámení z 10. 5. 2024 za účinně doručené, neboť se zásilka dostala do sféry dispozice adresátů. Žalovaný č. 1 ostatně původně pozdní doručení této zásilky ani nenamítal a pouze žádal žalobce o možnost poskytnutí delší lhůty k vystěhování.

24. Soud tedy uzavírá, že společný nájem manželů – žalovaných byl opakovaně prodlužován až do 24. 7. 2024. Dalšímu prodloužení zabránilo včasné oznámení žalobců o tom, že nemají zájem v nájemním vztahu pokračovat. Na základě výpovědi z 12. 9. 2023, resp. tvrzené výpovědi z roku 2018 k zániku nájmu nedošlo.

25. Soud se neztotožnil s argumentací žalovaného, že došlo k uzavření nové nájemní smlouvy dle § 2238 o. z. Předpokladem vzniku nájmu podle tohoto ustanovení je totiž dobrá víra osoby užívající byt, že je nájemcem po právu. Tuto dobrou víru vylučuje již samotné tvrzení žalovaného, že k uzavření nové nájemní smlouvy nedošlo, neboť mezi pronajímateli a nájemci nepanovala shoda ohledně podmínek případné nové smlouvy, když žalovaný požadoval smlouvu na dobu neurčitou.

26. Pro úplnost soud uvádí, že nedošlo ani ke konkludentnímu uzavření nové nájemní smlouvy. V této souvislosti poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je ke vzniku konkludentní nájemní smlouvy zapotřebí aktivní chování obou stran. Za aktivitu ze strany pronajímatele však nelze považovat jeho pouhé strpění užívání předmětu nájmu, mlčení a přijímání plateb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1277/2005; rozsudek ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 551/2000; rozsudek ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1160/2002; rozsudek ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1158/2003).

27. Se zánikem práva nájmu zaniklo právo žalovaných byt užívat. V současné době jej proto užívají bez právního důvodu a žalobci se právem domáhají ochrany svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o. z.

28. Soud tedy žalobě vyhověl. Lhůtu k vyklizení soud stanovil patnáctidenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že nájem skončil již téměř před rokem, soud neshledal důvod pro poskytnutí delší lhůty k vyklizení.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich plnou náhradu v celkové výši 31 240 Kč zcela úspěšným žalobcům. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem. Odměna advokáta byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.“). Za úkony právní služby provedené do 31. 12. 2024 byla odměna určena z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t., a to ve výši 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., 1 500 Kč za výzvu k plnění a 1 500 Kč za písemné podání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Vzhledem k tomu, že advokát zastupoval čtyři žalobce se stejným zájmem, byla odměna za tyto úkony stanovena podle § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 tak, že za každého ze žalobců náleží odměna snížená o 20 %, tedy ve výši 4 500 Kč × 0,8 = 3 600 Kč. Celkem za tři úkony pro čtyři žalobce tak činí odměna 14 400 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. tarifu ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby a za každého zastupovaného, tedy 3 úkony × 4 osoby × 300 Kč = 3 600 Kč. Za úkon právní služby provedený po 1. 1. 2025, tj. účast na jednání dne 9. 7. 2025, byla odměna určena z tarifní hodnoty 30 000 Kč podle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to ve výši 2 300 Kč za prvního žalobce, 1 840 Kč (−20 %) za druhého, 1 380 Kč (−40 %) za třetího a 920 Kč (−60 %) za čtvrtého, celkem tedy 6 440 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každého žalobce, tedy celkem 1 800 Kč. Soud nerozhodoval o náhradě DPH, neboť právní zástupce žalobců není jeho plátcem.