11 C 371/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manželky], rozené [příjmení], a [celé jméno manžela], uzavřené dne 19. 7. 2014 na Rohanském ostrově, [adresa], [obec a číslo] - [část obce] před Městskou částí [obec a číslo], se rozvádí.

II. Manžel je povinen zaplatit manželce náhradu nákladů řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce manželky.

1. Manželka se žalobou ze dne 21. 10. 2021 domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že je hluboce, trvale a nenávratně rozvráceno. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi manžely došlo k citovému odcizení, v listopadu 2020 se manželka odstěhovala ze společné domácnosti, manželka v manželství postupně cítila odcizení a osamocení, měla pocit, že ji manžel shazuje osobnost a sebedůvěru. Postupně ztrácela důvěru v manžela a jeho hospodaření se společnými prostředky. Jako příčinu rozvratu označila manželka celkové vzájemné odcizení manželů, ale rovněž fakticky nepřiznané gamblerství manžela, nehospodárné nakládání manžela se společným majetkem a určitou nadřazenost či přezíravost manžela vůči manželce.

2. Manžel s rozvodem vyslovil souhlas, rovněž on dospěl k závěru, že manželství je hluboce rozvrácené. K okolnostem příčin rozvratu manželství uvedl, že souhlasí s tím, že v průběhu manželství se počala projevovat rozdílnost povah a zájmů manželů, což vedlo k postupnému odcizení a vzájemnému nepochopení manželů.

3. Soud se nejdříve zabýval otázkou své pravomoci a rozhodného práva, neboť manželka byla ke dni podání žaloby nositelkou státního občanství Slovenské republiky a manžel státního občanství České republiky.

4. Soud postupoval podle ust. § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (ve znění platném v době podání návrhu na rozvod) a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů s ohledem na obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsané dne 29. října 1992 v [obec], v České republice vyhlášené pod [číslo] Sb. Tato mezinárodní smlouva však neobsahuje úpravu pravomoci justičních orgánů té či oné strany.

5. Pokud jde o otázku příslušnosti soudů České republiky věc projednat a rozhodnout, je tedy třeba postupovat dle článku 3 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, který stanovuje, že ve věcech týkajících se rozvodu manželství jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Tento předpoklad je naplněn, neboť poslední společné bydliště manželů bylo na území České republiky a oba manželé stále bydlí na území České republiky.

6. Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle ust. § 49 odst. 1 cit. zákona osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Účastníci řízení jsou občany různých států a jelikož mají obvyklý pobyt na území České republiky, je rozhodným právem český právní řád. Je tedy zřejmé, že nebylo v poměrech projednávané věci procesní překážky žalobu o rozvod projednat a o ní rozhodnout, soud se přitom řídil právním řádem České republiky.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Z oddacího listu (založený na č. l. 12) ze dne 1. 11. 2021, svazek 30, ročník 2014, strana 226, pořadové [číslo] soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 19. 7. 2014 v [obec a číslo] [část obce], [ulice] [adresa] před Úřadem Městské části [obec a číslo], u obou účastníků se jednalo o manželství prvé.

9. Z emailů ze dne 12. 10. 2021 mezi účastníky a tehdejším právním zástupcem účastníků [příjmení] [jméno] [příjmení] (č. l. 26) soud zjistil, že manželé se prostřednictvím společného právního zástupce snažili vyřešit otázku vypořádání společného jmění manželů, jejich názory se však rozcházely; z posledního emailu manžela adresovaného advokátovi vyplývá, že navrhl, aby právní zástupce poslední vyjádření jeho ženy„ kompletně ignoroval a nic nepřipravoval“ a dále uvedl:„ Pokud se moje žena rozhodla snížit na úplné dno (a opomněla, že nebýt mě, tak dnes s holým zadkem trčí kdesi na Moravě), budu na tuto snůšku nesmyslů reagovat po uvážení sám. Sorry, že tyto nedůstojné výpady mojí (bohužel) ženy musíš číst.“ 10. Z výslechu manželky soud zjistil, že partnery byli od února 2008, zpočátku měli s manželem společné zájmy, cestovali, lyžovali společně, postupně však některé věci přestaly být společné. Za trvání manželství se nenarodily nezletilé děti. Manželka má vysokoškolské vzdělání, manžel středoškolské. Během manželství začal manžel podnikat, zpočátku se shodli i na financích, vzájemně se podporovali. Počátek problémů vidí manželka v tom, že oba byli přetížení v práci, což vedlo k únavě a vyčerpání a postupné ztrátě chuti něco společně podnikat. Manželé se postupně začali míjet, v druhé polovině 2020 se rozhodla manželka vyhledat odborníka, nicméně manžel s ní do poradny nedocházel, považoval to za vyhozené peníze, tvrdil, že to nic nezmění; cca půl roku tam docházela sama a snažila se najít cestu do manželství zpět. Manželka se cítila osamělá, v létě 2020 navíc zjistila, že manžel z účtu společnosti vybral peníze, cítila se podvedená. Měla pocit, že manžel o stavu financí neříká úplnou pravdu a dospěla k závěru, že část peněz utratil v hracích automatech, což je jeho záliba od počátku jejich vztahu. Co se týče hraní, během vztahu a manželství se snažila mít věc pod kontrolou, někdy s manželem šla hrát taky, když prohrál více peněz, takto skončilo hádkou a manžel jí řekl, že kazí každou zábavu. S odborníkem se to snažila řešit také, bylo jí sděleno, že je to již nemoc a není jednoduché s tím přestat, pokud to trvá tak dlouho. Manželka v listopadu 2020 definitivně opustila společnou domácnost poté, co dospěla k rozhodnutí, že již zachování manželství nedává smysl. Oba manželé již mají nové partnery. Manželka ke společnému účtu neměla zřízené internetové bankovnictví a spoléhala na sdělení manžela, že si společnost stojí dobře. O to větší šok pro ni byl, když zjistila, že na účtu společnosti nejsou peníze a manžel zřizuje kontokorent. Z toho důvodu měla pocit, že jí manžel některé věci nesděluje otevřeně a pravdivě.

11. Z výslechu manžela soud zjistil, že rovněž on vnímal, že k rozvratu docházelo postupně a problémy vyvrcholily v roce 2020, příčinu spatřuje ve vzájemném odcizení. Společné zájmy měli, například cestování a kulturu. Manžel během manželství získal dojem, že díky vysokému pracovnímu tempu se začali s manželkou míjet a rovněž se projevilo, že si nerozuměli, každý mluvil o něčem jiném a přitom se bavili o jednom tématu. O pocitech osamocení a nepochopení a přezíravosti, které pociťovala manželka ze strany manžela, společně hovořili, manžel to tak nevnímal. Manžel nevidí hraní na automatech jako problém, naopak uvedl, že manželka se jeho hraní aktivně účastnila, neměl pocit, že to dělala proto, aby jej kontrolovala. Není pravdou, že společnost byla v roce 2020„ na nule“, sama manželka z účtu pořizovala výběry vysokých částek. Neví, kolik mohl například utratit za večer v kasinu, chodil tam asi každý měsíc, je to, jako když člověk jede na dovolenou a nepočítá, kolik na ní utratí. Zpočátku návrh manželky na vyhledání odborníka na řešení jejich problémů v manželství odmítl s tím, že když spolu neumí komunikovat, tak vnos někoho dalšího je neposune dál, posléze však svůj názor přehodnotil, manželka však již dochodila terapii sama a následně již párový terapeut ztratil význam. S manželkou se bavili o tom, že se jí nelíbí jeho hraní automatů a že by si přála, aby s tím přestal, k tomu se postavil manžel tak, že je to volnočasová zábava, která nemá žádné dopady na komfort jejich soužití ani na společné finance. Ve společné domácnosti nežijí s manželkou od listopadu 2020, každý již má nového partnera. Rovněž manžel má za to, že manželství je hluboce a trvale rozvrácené, neví, co bylo poslední kapkou pro jeho manželku, pro něj to bylo její nevhodné chování k jiným mužům.

12. Z doplňujícího výslechu manželky soud zjistil, že před uzavřením manželství vlastnila byt, který splácela z hypotéky, následně byt pronajímala, nájem jí pokryl výši hypotéční splátky; posléze se byt prodal, což sloužilo velice nutně na pokrytí nějakého dluhu vzniklého u manžela. Půl roku od odchodu manželky ze společné domácnosti manželé společně absolvovali dvě sezení u psychologa, během něhož psycholog vyhodnotil, že manžel manželku a její potřeby neslyší, nenaslouchá, což zřejmě plynulo i z rozdílností, které mezi nimi vznikly.

13. Soud již zamítl návrh na doplnění dokazování ze strany manželky zejména výpisy ze všech bankovních a nebankovních účtů manžela za posledních pět let a účetnictvím společnosti [právnická osoba] a společnými výpisy z účtu, neboť je již považoval pro otázku existence a příčin rozvratu manželství nepodstatné.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Dle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

16. Podle ust. § 755 odst. 2 písm. b) o.z. nemůže být manželství rozvedeno, pokud by byl rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

17. Dle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

18. Dle ust. § 758 o.z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze spatřovat naději na obnovení manželského soužití. Oba manželé ve svém výslechu potvrdili rozvrat manželství, oba nemají zájem na obnovení manželského soužití, oba mají nové partnery, společně spolu nežijí od listopadu 2020, komunikují již pouze pragmaticky ohledně otázky vypořádání společného jmění manželů. Za této situace nelze přisvědčit úvaze o možném budoucím zlepšení vztahů, když ani odborná psychologická pomoc nevedla ke zlepšení vzájemného vztahu manželů. Za této situace soud dospěl k závěru, že manželství je hluboce, trvale a neodčinitelně rozvráceno a manželství účastníků rozvedl.

20. Ohledně příčin rozvratu soud uvádí, že tyto spatřuje v několika skutečnostech. Z výslechu účastníků především dospěl k závěru, že jsou oba manželé svým založením rozdílných povah, což vedlo v sepjetí s velkým pracovním tempem, vytížením a stresem s tím spojeným k postupnému vzdalování a odcizení obou manželů. Soud dále uvěřil tvrzení manželky, že se v manželství již dlouhou dobu cítila osamělá a nedoceněná, tyto její pocity však manžel nesdílel, popřípadě je bagatelizoval. Tento závěr ostatně učinil rovněž párový terapeut, kterého oba manželé navštívili. Jako další příčinu rozvratu manželství soud shledal zřejmě opodstatněnou ztrátu důvěry manželky v otázce hospodaření se společnými prostředky ze strany manžela a nespokojenost s manželovým hraním automatů a návštěvami kasina, které manžel provozuje po celou dobu vztahu a odmítá přistoupit na argument, že se jedná o problém, který má dopad na vzájemný vztah účastníků i na společné jmění manželů. Souhrn všech těchto skutečností vedl k postupnému a nezvratnému rozpadu manželství účastníků.

21. Pro úplnost soud uvádí, že nepřisvědčil tvrzení manžela, který spatřoval jako jednu z příčin rozvratu rovněž nevhodné chování manželky k jiným mužům, neboť z výslechu manžela a manželky dospěl k závěru, že k tvrzenému nevhodnému chování manželky mělo dojít již v době, kdy manželství bylo evidentně rozvrácené a manželka docházela k psychologovi; pokud tedy k nějakému obdobnému„ nevhodnému“ chování došlo, jednalo se již pouze o důsledek rozpadlého manželství, nikoliv o příčinu rozvratu manželství.

22. Soud z úřední povinnosti rozhodoval o náhradě nákladů tohoto řízení. Dle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů. Soud však v tomto případě dospěl k závěru, že je na místě přistoupit k separaci nákladů, neboť u jednání konaného dne 3. 3. 2022 manžel navrhl odročení z důvodu, že nemůže být právně zastoupen advokátem, který by mohl být ve střetu zájmů, a dále z důvodu, že se cítil zaskočen vyjádřením manželky ze dne 15. 2. 2022. Soud i se souhlasem manželky toto jednání odročil, dospěl však k závěru, že manžel zavinil vznik nákladů, které by manželce jinak nevznikly ve smyslu ust. § 147 odst. 1 o. s. ř. spočívající v odměně zástupce manželky za účast na jednom zmařeném jednání u soudu. Náhradu nákladů řízení tedy představuje odměna právního zástupce manželky za jeden úkon právní služby - účast u jednání dne 3. 3. 2022 dle ust. § 7 bod 4 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 a ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 1 500 Kč, náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 a. t. a náhrada DPH ve výši 21 %, jíž je zástupce manželky plátcem. Náhrada nákladů řízení, které je manžel povinen uhradit, činí 2 178 Kč.