11 C 375/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného nyní neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro 40 241 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 357 Kč od 11. 2. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 3 025 Kč od 8. 11. 2019 do 12. 11. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 039 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 845 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 394 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, činí 29 427,20 Kč a bude proplacena po právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 40 241 Kč s příslušenstvím představující nedoplatky za spotřebu plynu a elektřiny. K odůvodnění žaloby uvedla, že a) dne 24. 10. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky plynu [číslo] na jejímž základě vznikl žalobkyni závazek dodávat žalovanému plyn ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutý plyn řádně a včas uhradit. Žalobkyně žalovanému v období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 vyúčtovala cenu za dodaný plyn ve výši 23 357 Kč fakturou [číslo] ze dne 27. 1. 2020 splatnou dne 10. 2. 2020. Předmětem žaloby je dále z téže smlouvy vzniklá pohledávka žalobkyně na zaplacení částky 14 845 Kč za spotřebu plynu v období 11. 1. 2020 - 23. 6. 2020, kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 13. 7. 2020 splatnou dne 27. 7. 2020. Žalovaný na tuto pohledávku ničeho neuhradil. Dále b) dne 8. 9. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které vznikl žalobkyni závazek dodávat žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalovanému vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobkyni uhradit. V souladu s těmito závazky dodala žalobkyně žalovanému v období od 10. 1. 2019 do 21. 10. 2019 elektřinu za cenu 3 025 Kč, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 24. 10. 2019 splatnou dne 7. 11. 2019. Žalovaný na tuto pohledávku uhradil dne 12. 11. 2019 částku 986 Kč. Dne 17. 9. 2020 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému na jím udanou adresu výzvu k úhradě jeho dlužných závazků. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný je neznámého pobytu. Nejdříve mu po pátrání soudu po jeho pobytu bylo doručováno do Nizozemí, z této adresy se však dle doručujících orgánů v Nizozemí odstěhoval do Portugalska na blíže neurčenou adresu. Soud proto žalovanému ustanovil opatrovníka z řad advokátů dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř.

3. Ustanovený opatrovník navrhl žalobu zamítnout. K žalobě uvedl ve vyjádření ze dne 28. 7. 2022 (č. l. 145) a ze dne 27. 9. 2022 (č. l. 184), že není prokázáno, že by žalobkyně energie, za jejichž dodávku výše specifikované částky vyúčtovala, dodala žalovanému, tedy že žalovaný byl tím, komu byly energie dodávány. Vlastník bytu, jenž měl žalovaný v nájmu, pan [jméno] [příjmení], výslovně uvedl, že žalovaný předmětný byt obýval od září 2018 do srpna 2019. Z faktury za plyn [číslo] se jednoznačně podává, že tato je vystavena za období roku 2020, kdy již žalovaný prokazatelně neužíval předmětný byt. Noví uživatelé však podle všeho na sebe nepřevedli všechny energie řádně a vlastník nemovitosti uvedenou skutečnost nevyřešil. Tedy od září 2019 byly energie spotřebovávány jinými osobami odlišnými od žalovaného, a to bez vědomí žalovaného, který po jednom roce nájem ukončil a byt vrátil pronajímateli. Žalovaný oprávněně očekával, že smlouva bude ukončena a energie převedeny na nového nájemníka či na majitele nemovitosti. Jistě může být žalovanému dáno k tíži, že energie sám neodhlásil, ale zjevná situace, kdy je plyn odebírán na smlouvu a odpovědnost žalovaného, ač ten již prokazatelně předmětnou nemovitost neužívá, znamená, že buď došlo ze strany žalobkyně ke dvojímu účtování poskytovaných služeb, nebo došlo k tomu, že energie byly odebírány po skončení nájmu úmyslně jinou osobou a nedošlo k jejich přehlášení. Na vzniklé pohledávce nese vinu i žalobkyně. Žalobkyně totiž dodávky plynu neukončila, i když nebyly placeny zálohy a žalovaný se musel jevit nekontaktně i žalobkyni. Také ohledně odběrů elektřiny za období dle faktury [číslo] je třeba konstatovat, že není zřejmé, zda byl žalovaný tím, kdo nese vinu za další odběry po skončení nájmu, když odběr elektřiny je účtován téměř 2 měsíce po skončení nájmu. Lze tak mít za to, že žalovaným uhrazené zálohy byly dostatečné a dluh vznikl až poté, kdy mělo dojít k převodu energií na jinou osobu. Obdobně to platí i u faktury za plyn [číslo]. Není tak zřejmé, jaká byla spotřeba energií poté, kdy žalovanému skončil nájem a stejně tak není zřejmé, proč nedošlo k přepisu energií a ukončení smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, ani není zřejmé, kdo skutečně energie po skončení nájmu v předmětné nemovitosti spotřebovával. Naopak lze dovodit, že energie, zejména plyn, byly zřejmě dodávány přesto, že žalovaný již neměl k předmětnému bytu žádný vztah. Žalovaný pro uvedené skutečnosti navrhuje, aby byla žaloba byla zamítnuta. V podání ze dne 27. 9. 2022 žalovaný obranu dále rozvedl, uvedl, že pojetí žalobkyně je ryze formální; z formalistického konceptu formulářových smluv, obchodních podmínek a jejich vzájemné provázanosti s vyúčtováními a fakturami se zcela vytrácí skutečnost, že odběratelem médií (energií) je spotřebitel, který v tomto případě je spotřebitelem cizozemským, bez znalosti reálií České republiky a českého (či evropského) práva. Ačkoli není znalost jazyka nutnou podmínkou pro uzavření jakékoli smlouvy, uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným jako spotřebitelem s sebou jednoznačně nese vyšší míru ochranu právě žalovaného, který nejen že nemusí znát všechny podrobnosti vztahu mezi dodavatelem a odběratelem energií, ale který je ani nemusí chápat nad tu mez, že elektřina či plyn nejdou, pokud není uhrazeno sjednané plnění. Touto optikou pak je zřejmé, že žalobkyně odpojila dodávky elektřiny prováděné na základě smlouvy, když nebyly placeny zálohy a poté, kdy žalovaný udělil plnou moc k přepisu energií žalobkyni – zde je tedy zřejmé, že to byla právě žalobkyně, kdo měl konat především. Žalobkyně sice k přepisu na nového odběratele částečně přistoupila, učinila tak však až v říjnu roku 2019, ačkoli žalovaný od června zálohy neplatil. Co se týká dodávky plynu, žalobkyně dodávky plynu nezastavila, ač jí placeno nebylo a plyn neodpojila (neodebrala plynoměr) přesto, že věděla o skutečnosti, že žalovaný nemá v úmyslu dále energie odebírat, což plyne z žalobkyní předložené plné moci udělené žalovaným dne 23. 8. 2019. Je nutné zdůraznit, že z pohledu cizozemského cizojazyčného spotřebitele původem z jiné kulturní oblasti, který má sjednanou smlouvu o dodávkách energií na dobu určitou, je situace obtížně pochopitelná, když z jeho jednání je jednoznačně zřejmé, že nemá zájem o další pokračování dodávek energií, předal žalobkyni plnou moc k převodu médií a dodávky mají být realizovány pro jiného zákazníka. Přesto dodavatel dále média dodává podle původních smluv s odkazy na své vnitřní směrnice a předpisy a žalovaného obesílá výzvami k úhradě neuhrazených faktur a vyúčtování. Žalobkyně se tak snaží vymoci pohledávku za dodávky energií, především plynu, na žalovaném, ačkoli je bez dalšího zjevné, že plyn odebrala nová nájemnice předmětné nemovitosti, v níž je odběrné místo. Na této osobě by tedy měla žalobkyně uplatňovat pohledávku minimálně v rozsahu odběru plynu po 22. 9. 2019. Dále opatrovník uvedl, že zůstává otázkou, jakým způsobem žalobkyně při ukončení dodávek energií postupovala při jednání s žalovaným jako se spotřebitelem a zda mu poskytla k ukončení dodávek energií a k jejich přepisu na třetí osobu všechny potřebné a zákonem předpokládané informace (viz ust. § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) tak, aby jim žalovaný porozuměl, tedy zda bylo žalovanému vysvětleno, že musí dodat plnou moc pro obě smlouvy a jedna plná moc není dostatečná k ukončení všech dodávek energií. Postup žalobkyně a mechanismus převodu a ukončení dodávek energií nelze považovat za souladné s právem na ochranu spotřebitelů, především s právem na dostatečné informace. Při jednání dne 10. 11. 2022 dále opatrovník žalovaného namítl, že není zřejmé, že to byl žalovaný, kdo uvedené smlouvy s žalobkyní uzavřel.

4. Žalobkyně v replice k obraně opatrovníka uvedla v podání ze dne 31. 8. 2022 (č. l. 169) a ze dne 20. 10. 2022 (č. l. 200), že smlouva o dodávce elektřiny byla ukončena ke dni 21. 10. 2019 souladně s článkem 5. 2 obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy ….“ Účinnost ukončení Smlouvy se stávajícím Zákazníkem v případě přepisu nastává okamžikem zahájení dodávky novému Zákazníkovi na základě Smlouvy uzavřené s Dodavatelem…“ Dle bodu II. smlouvy platí následující:„ Tato Smlouva je platná ode dne podpisu oběma smluvními stranami a účinná zahájením dodávky, resp. dnem účinnosti změny zákazníka. Smlouva je uzavřena na dobu určitou 12 měsíců od data zahájení dodávky. O tomto termínu bude Zákazník informován v dopise. Sjednává se možnost automatického prodloužení Smlouvy o 1 rok, a to i opakovaně. K prodloužení Smlouvy nedojde, pokud jedna ze smluvních stran doručí nejpozději 90 dní před koncem sjednané doby trvání Smlouvy písemné sdělení druhé smluvní straně, že trvá na ukončení Smlouvy uplynutím sjednané doby.“ Žalobkyně ani žalovaný neučinil výše uvedené právní jednání vedoucí k ukončení smlouvy. Jestliže žalovaný pozbyl užívací právo k odběrnému místu k 27. 8. 2019, do něhož byly poskytovány smluvní dodávky energií, bylo k ukončení obou smluv nezbytné učinit včasné jednání vůči žalobkyni. Námitka žalovaného ohledně nemožnosti užívat nemovitost na adrese odběrného místa č. EAN [číslo], č. EIC [anonymizováno], nacházející se na adrese [adresa žalovaného] (dále jen„ odběrné místo“), tedy spotřebovávat osobně dodanou elektřinu a plyn, není důvodná, neboť nemožnost užívat nemovitost na adrese odběrného místa a odebírat energie není sama o sobě skutečností, na jejímž základě by bez dalšího docházelo k zániku smluvních vztahů mezi žalobkyní a žalovaným včetně zániku povinnosti platit za dodané energie. Žalovaný jednání k ukončení smlouvy o odběru elektřiny učinil teprve dne 23. 8. 2019 udělením plné moci žalobkyni k zastupování a veškerým dalším právním úkonům souvisejícím s ukončením této smlouvy, ačkoliv jeho nájemní smlouva byla evidentně ukončena již ke dni 27. 8. 2019. Ačkoliv měla nová nájemnice, tj. paní [jméno] [jméno] [příjmení] pronajatou nemovitost na adrese odběrného místa dle uzavřené nájemní smlouvy již ode dne 28. 08. 2019, udělila žalobkyni plnou moc k zastupování a veškerým dalším úkonům souvisejícím s procesem změny dodavatele elektřiny do odběrného místa až dne 22. 9. 2019. V předmětném sporu navíc došlo k situaci, kdy vedle změny zákazníka, resp. odběratele elektřiny v odběrném místě, došlo také ke změně dodavatele elektřiny, jímž se stala společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Obecně přitom platí, že elektřinu do odběrného místa dodává ten, kdo je zapsán jako dodavatel v seznamu dodavatelů u operátora [právnická osoba], a to až do dne, kdy proběhne změna dodavatele. Do té doby nelze novému odběrateli účtovat dodávky elektřiny novým dodavatelem a elektřinu, jejíž dodávka do odběrného místa zůstává nepřerušena, tak nadále fakturuje původní dodavatel, tedy žalobkyně. Pokud chtěl žalovaný předejít možným časovým průtahům, které jsou s přepisem odběrného místa na novou nájemnici, spojeny, měl přepis a s ním spojené nezbytné úkony vůči žalobkyni řešit přímo s novou zákaznicí, resp. nájemnicí anebo zvolit jiný způsob ukončení smlouvy (např. odpojením elektroměru apod.). Skutečnost, že žalovaný zvolil jiný postup, nelze klást k tíži žalobkyně. Žalobkyni také nelze brát k tíži, že žalovaný začal podnikat kroky k ukončení smlouvy až dne 23. 8. 2019, ačkoliv s předstihem musel vědět, že od 28. 8. 2019 nebude již nemovitost na adrese odběrného místa užívat. Stejně tak nelze brát k tíži žalobkyně, že nová nájemnice udělila žalobkyni výše uvedenou plnou moc až dne 22. 9. 2019. Žalobkyně dále zdůraznila, že v souvislosti s procesem změny zákazníka v odběrném místě platí, že žalobkyně coby dodavatel energií není povinna smlouvu o dodávce elektřiny ukončovat dohodou se stávajícím a novým zákazníkem, stejně jako není povinna uzavírat smlouvu o dodávce elektřiny s každým subjektem, který žádost o přepis učiní. Co se týče smlouvy o dodávce plynu, žalobkyně doplnila tvrzení, že žalovaný neučil žádné právní jednání vedoucí k ukončení této smlouvy a skutečnost, že žalovaný neukončil smlouvu o dodávce plynu vypovězením, dohodou se žalobkyní či včasným přepisem, nemůže jít k tíži žalobkyně; smlouva byla v období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 a od 11. 10. 2020 do 23. 6. 2020 platná. Tato smlouva byla ukončena demontáží měřidla (plynoměru) ke dni 23. 6. 2020 z důvodu neplacení. K obraně opatrovníka žalovaného žalobkyně namítla, že ať již cizinec nebo občan České republiky s průměrným rozumem (viz § 4 odst. 1 občanského zákoníku), musel si být žalovaný zcela jistě vědom, že když uzavře dvě různé smlouvy, tak k ukončení každé jednotlivé smlouvy je třeba učinit samostatné právní jednání. Uvedená smluvní ujednání jsou navíc zcela standardní a veřejností plně chápána. Ke spotřebě plynu v období od 1. 9. 2019 do 23. 6. 2020 žalobkyně uvedla, že je obchodník s elektřinou a s plynem, nikoliv distributor, který provádí pravidelné odečty energií. Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném znění, v § 2 odst. 2 písm. c) bod 1 (dále jen „Energetický zákon“) definuje distributora následně:„ Distributorem tepelné energie je osoba, která má vlastnické nebo užívací právo k rozvodnému tepelnému zařízení, kterým se tepelná energie dopravuje nebo transformuje a dodává k dalšímu využití jiné fyzické nebo právnické osobě“, zatímco dodavatel, resp. obchodník s energiemi je v § 2 písm. c) bod 2 definován jako„ …výrobce nebo distributor tepelné energie, který dodává tepelnou energii jiné osobě“. Je proto nezbytné činit rozdíl mezi dodavatelem (obchodníkem) a distributorem, kdy distributor je tedy vlastník elektrické soustavy, tzn. sítí elektrických vedení, podzemních kabelů, trubek či plynovodů a dalších zařízení. Naopak dodavatel, resp. obchodník s energiemi nakupuje komodity na velkoobchodních energetických burzách, které dále prodává svým zákazníkům. Žalobkyně doplnila tvrzení k faktuře [číslo] ze dne 13. 7. 2020, že byla vyúčtována cena za sdružené služby dodávky 10, 30911 MWh zemního plynu do odběrného místa v období od 11. 1. 2020 do 23. 6. 2020, množství spotřebovaného plynu činilo 10, 30911 MWh, který byl osvobozen od daně z plynu; zdaněný plyn nebyl žalovaným vůbec spotřebováván, a proto uvedená spotřeba činí 0,00 MWh. Měření spotřeby v odběrném místě v souladu s energetickým zákonem zajišťoval provozovatel příslušné distribuční soustavy, tj. [právnická osoba] plynárenská [právnická osoba] ([IČO]), která výsledky měření pro účely vyúčtování předávala žalobkyni jakožto obchodníkovi se zemním plynem prostřednictvím operátora trhu s energiemi [právnická osoba] ([IČO]). Podle těchto údajů stav instalovaného plynoměru [číslo] činil ke dni 11. 1. 2020 – 5.587 m3, ke dni 23. 6. 2020 – 6.561 m3. Žalobkyně v neposlední řadě rozvedla výpočet fakturované částky s odkazem na platný ceník a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu a uzavřela, že neplacení záloh za plyn nevede k automatickému ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným a žalobkyně tudíž neměla žádnou povinnost uvedený smluvní vztah ukončovat.

5. Jelikož se v dané věci jedná o věc s cizím prvkem, neboť na straně žalované stojí státní příslušník Izraele, soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v dané věci dána jeho pravomoc ve věci rozhodnout. Dle sdělení Ministerstva vnitra ze dne 24. 11. 2020 žalovaný jako státní příslušník Izraele měl na našem území povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání do 12. 8. 2021, hlášen byl na adrese [adresa žalovaného]. Na této adrese se zdržoval do srpna 2019. Soudu není známo, kde se žalovaný zdržoval následně, ani zda se na území České republiky zdržoval ke dni podání žaloby. Z obsahu spisu je zřejmé, že v průběhu řízení žalovaný bydlel na území Nizozemí, kde dne 15. 6. 2021 odmítl převzít písemnost doručovanou mu zdejším soudem prostřednictvím dožádaného orgánu, neboť nebyla vyhotovena v anglickém jazyce. Následně dle doručujících orgánů se žalovaný z Nizozemí přestěhoval 20. 1. 2022 na území Portugalska. Je tak zřejmé, že žalovaný se nadále zdržuje na území Evropské unie, jeho poslední známé bydliště v České republice byla v obvodu zdejšího soudu. Pro posouzení pravomoci je tak rozhodný při absenci dvoustranné smlouvy s Izraelem čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 1. 12. 2012 (dále jen„ nařízení Brusel I. bis“); přestože není známa aktuální adresa žalovaného krom skutečnosti, že žalovaný má bydliště na území Evropské unie, lze vycházet z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že pokud spotřebitel své poslední známé bydliště opustil dříve, než na něj byla podána žaloba a neinformoval svého smluvního partnera o adrese svého nového bydliště, pravomoc rozhodnout o žalobě směřující proti spotřebiteli mají dle Soudního dvora EU soudy členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště spotřebitele (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 30 Nd 317/2013 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011 ve věci C 327/10). I pokud by závěr o tom, že v daném případě nelze odběrné místo považovat za bydliště žalovaného a nejednalo by se tak o spotřebitele ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I. bis, byla by založena pravomoc českých soudů rozhodnout dle čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážka prvá nařízení Brusel I. bis (místo, kde měl závazek být splněn, tedy kam mělo zboží - elektřina a plyn - být dodáno). V posuzovaném případě se pak soud řídil právním řádem České republiky dle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž povaha závazku jako spotřebitelského byla posuzována ke dni, kdy byla smlouva uzavírána. I pokud by se u žalovaného nejednalo o„ bydliště“ na adrese, kde odebíral elektřinu a plyn, ve smyslu českého práva, dovodil by soud české právo jako právo rozhodné pro posuzovaný případ dle čl. 4 odst. 1 písm. a) citovaného nařízení. Není tedy procesních překážek danou věc rozhodnout, přičemž právem rozhodným je český právní řád.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí ze dne 8. 9. 2018, [číslo] (č. l 8) včetně podmínek (č. l. 158) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 9. 2018 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu ze sítě nízkého napětí na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo], EAN kód: [číslo]. Žalovaný se zavázal oproti tomu zaplatit dodavateli cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice s předpokládaným termínem zahájení dodávky dnem účinnosti změny zákazníka. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou na 12 měsíců od data zahájení dodávky s možností automatického prodloužení smlouvy o jeden rok, a to i opakovaně, přičemž k prodloužení smlouvy nedojde, pokud jedna ze smluvních stran doručí nejpozději 90 dní před koncem sjednané doby trvání smlouvy písemné sdělení druhé smluvní straně, že trvá na ukončení smlouvy uplynutím sjednané doby dle čl. II. odst. 1, 2 smlouvy (dále jen„ smlouva o dodávce elektřiny“). Dle čl. VI. smlouvy se smluvní vztah dále řídí obchodními podmínkami dodávky elektřiny pro odběrná místa připojená z hladiny nízkého napětí a příslušným ceníkem. Dle čl. 5 2. obchodních podmínek dodávky elektřiny v případě přepisu (změny zákazníka v odběrném místě) je možné smlouvu se stávajícím zákazníkem ukončit i telefonicky, a to za současné účasti stávajícího a nového zákazníka u telefonické dohody. Účinnost ukončení smlouvy se stávajícím zákazníkem v případě přepisu nastává okamžikem zahájení dodávky novému zákazníkovi na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem. Dle čl. 7 zahájením dodávky elektřiny dle smlouvy se ruší všechny dříve uzavřené smluvní vztahy, jejichž předmětem je dodávka elektřiny do odběrného místa uvedeného ve smlouvě uzavřené mezi smluvními stranami nebo jejich právními předchůdci.

8. Ze smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 24. 10. 2018 [číslo] (č. l. 9) a obchodních podmínek dodávky plynu (č. l. 159) soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 10. 2018 byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala jako dodavatel dodávat žalovanému plyn a zajistit související služby v plynárenství do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo], EIC kód [anonymizováno]; účinnost smlouvy nastává zahájením dodávky, smlouva byla rovněž uzavřena na dobu určitou 12 měsíců od data zahájení dodávky s možností automatického prodloužení smlouvy o jeden rok, a to i opakovaně, přičemž k prodloužení smlouvy nedojde, pokud jedna ze smluvních stran doručí nejpozději 90 dní před koncem sjednané doby trvání smlouvy písemné sdělení druhé smluvní straně, že trvá na ukončení smlouvy uplynutím sjednané doby dle čl. II. odst. 1, 2 smlouvy. Dle čl. VI. smlouvy se smluvní vztah dále řídí obchodními podmínkami dodávky plynu pro domácnosti a maloodběratele, které jsou součástí smlouvy, a ceníkem. Žalovaný se oproti tomu zavázal jako zákazník zaplatit za dodávku plynu a za související služby cenu (dále jen„ smlouva o dodávce plynu“). Dle čl. 5 2. obchodních podmínek v případě přepisu (změny zákazníka v odběrném místě) je možné smlouvu se stávajícím zákazníkem ukončit i telefonicky, a to za současné účasti stávajícího a nového zákazníka u telefonické dohody. Účinnost ukončení smlouvy se stávajícím zákazníkem v případě přepisu nastává okamžikem zahájení dodávky novému zákazníkovi na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem. Dle čl. 7 zahájením dodávky plynu dle smlouvy se ruší všechny dříve uzavřené smluvní vztahy, jejichž předmětem je dodávka plynu do odběrného místa uvedeného ve smlouvě uzavřené mezi smluvními stranami nebo jejich právními předchůdci. V obou smlouvách žalovaný uvedl doručovací adresu totožnou s adresou odběrného místa, jako adresu trvalého pobytu uvedl Izrael, [jméno] – [příjmení] St2 [číslo], žalovaný na sebe rovněž uvedl emailovou adresu: [email].

9. Z daňového dokladu [číslo],„ mimořádné faktury za elektřinu“ [číslo] ze dne 24. 10. 2019 včetně přílohy (č. l. 13) soud zjistil, že tato faktura byla vystavena za období od 10. 1. 2019 - 21. 10. 2021, za toto období byla žalovanému vyúčtována za spotřebu elektřiny celkem částka 3 025 Kč splatná dne 7. 11. 2019. Dle žalobních tvrzení žalovaný na tuto fakturu částečně plnil částku 986 Kč dne 12. 11. 2019.

10. Z daňového dokladu – řádné faktury za plyn [číslo] ze dne 27. 1. 2020 včetně přílohy (č. l. 164) soud zjistil, že za období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 byla žalovanému za spotřebu plynu účtována žalobkyní částka 23 357 Kč splatná dne 10. 2. 2020.

11. Z mimořádné faktury za plyn [číslo] ze dne 13. 7. 2020 včetně přílohy (č. l. 11) soud zjistil, že za období od 11. 1. 2020 do 23. 6. 2020 byla žalovanému za spotřebu plynu účtována žalobkyní částka 14 845 Kč splatná dne 27. 7. 2020.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 17. 9. 2020 (č. l. 10) včetně kopie podacího lístku ze dne 17. 9. 2020 (č. l. 15) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zasílala na adresu odběrného místa předžalobní výzvu ze dne 17. 9. 2020, kterou jej vyzvala k zaplacení částky 40 241 Kč.

13. Z výzvy k úhradě - ukončená smlouva ze dne 13. 11. 2019 (č. l. 100) a z kopie poštovního podacího archu (č. l. 161) a z výzvy k úhradě - ukončená smlouva ze dne 5. 8. 2020 (č. l. 162) a z kopie poštovního podacího archu (č. l. 163) soud zjistil, že žalovanému byly doručovány výzvy k úhradě částky 2 039 Kč za nedoplatek za spotřebu elektřiny na trvalou adresu v Izraeli, stejně tak byl žalovaný vyzýván k úhradě částky 38 202 Kč za spotřebu plynu na jím uváděnou doručovací adresu totožnou s adresou odběrného místa. Tyto výzvy byly zasílány prostřednictvím poštovních doručovacích služeb.

14. Ze sdělení [jméno] [příjmení] vůči soudu dne 10. 12. 2020 (č. l. 40) a z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je vlastníkem bytu, ve kterém bydlel jako nájemník žalovaný v období od září 2018 do srpna 2019. V kontaktu byli přes realitní kancelář Svoboda-Williams. Žalovaného viděl víceméně třikrát, a to při podepsání nájemní smlouvy, při kontrole bytu a při předávání bytu zpět. Žalovaný byl nájemcem bytu od 1. 9. 2018, předávací protokol byl na konci nájemního vztahu podepsán 23. 8. 2019. Oba nájemníci měli povinnost přihlásit si energie na sebe, neví však, s kým je žalovaný (obě smlouvy – na odběr plynu a elektřiny) uzavřel. Poté, co se žalovaný odstěhoval, cca za 5 dnů se nastěhovala nová nájemnice, měla opět povinnost přehlásit energie na své jméno, u elektřiny se jí to povedlo, u plynu zřejmě ne. Nikdo si však nestěžoval a tak neměl důvod tuto situaci řešit. Přepis elektřiny proběhl bez problému, u plynu to byl administrativně náročnější krok, který se řeší. Jelikož byl v době uzavírání smlouvy s novou nájemnicí v zahraničí, spoléhal se, že k přepisu energií mezi stávajícím zákazníkem (nájemníkem – žalovaným) a novou nájemnicí a správcovskou společností dojde mezi nimi. S panem žalovaným se svědek domlouval výhradně anglicky. Měl pocit, že rozumí všemu ohledně dodávek elektřiny a plynu a že rozumí jakékoliv komunikaci v této věci relativně vzdělaného člověka, proto jel také za prací do České republiky; jedná se však o jeho osobní pocit. Po odstěhování nové nájemnice rekonstruovali v bytě plynové topení, které se v bytě nachází, před jejím odchodem v bytě byl i plynoměr, nová nájemnice měla zakotveno ve smlouvě přehlásit na sebe energie.

15. Ze sdělení [právnická osoba] s. r. o. doručené soudu dne 18. 12. 2020 (č. l. 51) soud zjistil, že žalovaný byl u této korporace zaměstnán v období od 13. 6. 2019 do 12. 7. 2019, pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze strany zaměstnance ve zkušební době dne 12. 7. 2019.

16. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla spornou skutečnost, že žalovaný od září 2019 v předmětném bytě již nebydlel.

17. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 11. 2022 (č. l. 251) soud zjistil, že dodávka elektřiny na odběrné místo [ulice a číslo], [obec a číslo] – EAN [číslo] byla pro paní [jméno] [jméno] [příjmení] zahájena dne 22. 10. 2019.

18. Z emailů zasílaných žalovanému včetně přiložené faktury (č. l. 172, 175, 177, 178, 179) soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzýván k úhradě žalobou požadované částky prostřednictvím emailu, emailem mu byly rovněž doručovány předmětné tři faktury.

19. Z kopie listiny nazvané„ Podklady pro uzavření smlouvy na hladině NN“ se [právnická osoba] (č. l. 176) soud zjistil, že tuto společnost požádala [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], adresou trvalého bydliště Radhoštská [číslo], [obec a číslo] o dodávku elektřiny na odběrném místě [ulice a číslo] [obec a číslo], EIC: [číslo].

20. Z kopie plné moci ze dne 23. 8. 2019 (č. l. 180) soud zjistil, že žalovaný jako stávající zákazník vystavil plnou moc k odběrnému místu [číslo] (smlouva o dodávce elektřiny) žalobkyni k ukončení smlouvy o připojení k distribuční soustavě u dotčeného provozovatele distribuční soustavy včetně případného zpětvzetí právních jednání směřujících k ukončení této smlouvy, a k ukončení smluvního vztahu se stávajícím dodavatelem.

21. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 10. 2022 (č. l. 196) soud zjistil, že ve věci demontáže plynoměru [číslo] na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo], EIC kód [anonymizováno] sdělila, že dne 23. 6. 2020 došlo na výše uvedeném odběrném místě na základě požadavku dodavatele plynu - [právnická osoba] [právnická osoba] - k ukončení smlouvy. Z důvodu nepřístupnosti měřidla a neposkytnutí součinnosti ze strany zákazníka [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] nebyl plynoměr v. [číslo] demontován. Výše uvedený plynoměr byl předán 27. 11. 2020 k soudnímu vymáhání.

22. Z věstníku ERU, částky 7/ 2019, cenového rozhodnutí č. 4/2019 ze dne 26. 1. 2019 o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu (č. l. 205) a z ceníku Variant od E-On (č. l. 199) soud zjistil, že cena za zajištění distribučních a souvisejících služeb dodávky plynu do odběrného místa ve výše uvedeném období byla u následujících položek stanovena cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu platnými v době odběru pro distribuční území [ulice] plynárenská [právnická osoba] takto: - cena za distribuci 1 MWh plynu činila 211,94 Kč bez DPH, stálý plat za připravenou kapacitu za 1 MWh plynu činil 120,72 Kč bez DPH, cena za činnost operátora trhu za měsíc činila 2,41 Kč bez DPH.

23. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

24. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy: a) smlouva o dodávkách elektřiny ze dne 8. 9. 2018, na jejímž základě žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo] elektřinu, a b) smlouva o sdružených dodávkách plynu ze dne 24. 10. 2018, na jejímž základě do téhož odběrného místa byl žalobkyní dodáván plyn. Žalovaný měl na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, a to i ke dni 24. 11. 2020 (až do 12. 6. 2021). Žalovaný bydlel na adrese odběrného místa na základě nájemní smlouvy uzavřené s pronajímatelem [jméno] [příjmení] od 1. 9. 2018 do 23. 8. 2019. Žalovaný při uzavírání smluvního vztahu s pronajímatelem hovořil anglicky, pronajímatelem mu bylo sděleno, že má na své jméno přihlásit odběr elektřiny a plynu, což žalovaný učinil; při uzavírání smluvního vztahu s pronajímatelem žalovaný na pronajímatele působil tak, že všemu rozumí, působil dojmem relativně vzdělaného člověka pobývajícího na území České republiky za účelem zaměstnání. Při ukončení nájemního vztahu žalovaný podepsal plnou moc ze dne 23. 8. 2019 k odběrnému místu [číslo] (smlouva o dodávce elektřiny), zmocnil žalobkyni k ukončení smluvního vztahu se stávajícím dodavatelem. Novým odběratelem elektřiny na daném odběrném místě byla [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], která však o dodávku elektřiny na odběrném místě [ulice a číslo] [obec a číslo], EIC: [číslo] požádala u jiného dodavatele, přičemž dodávka elektřiny byla u nové zákaznice započata dle sdělení [právnická osoba] dne 22. 10. 2019. Dle čl. 5 2. obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy o dodávce elektřiny, v případě přepisu (změny zákazníka u odběrného místa) účinnost ukončení smlouvy se stávajícím zákazníkem nastává okamžikem zahájení dodávky novému zákazníkovi. V souladu s tímto ustanovením byla žalovanému vyúčtována spotřeba elektřiny za dobu od 10. 1. 2019 do 21. 10. 2019 fakturou ze dne 24. 10. 2019 na částku 3 025 Kč splatnou dne 7. 11. 2019, na kterou žalovaný částečně plnil dne 12. 11. 2019 částku 986 Kč Smlouvu o dodávce plynu žalovaný neukončil ani neudělil žalobkyni plnou moc k jejímu ukončení, smlouva byla ukončena demontáží měřidla (plynoměru) ke dni 23. 6. 2020 z důvodu neplacení. Žalovanému byla vyúčtována cena plynu ve výši 23 357 Kč za období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 a ve výši 14 845 Kč za dobu od 11. 1. 2020 do 23. 6. 2020. Výše uvedené faktury byly doručovány žalovanému na jeho emailovou adresu v souladu se smlouvou, dále byl poštou vyzván k jejich úhradě jak na doručovací adrese (adresa odběrného místa), tak na adrese trvalého pobytu na jím uváděné adrese ve smlouvě (Izrael). Žalovaný dále již ničeho nezaplatil.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

26. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2021 (dále jen„ zákon č. 458/2000 Sb.“) smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací.

27. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.

28. Dle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění do 5. 1. 2023 (dále jen„ o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

29. Dle ust. § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

30. Dle ust. § 1813 odst. 1 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

31. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení veškerých důkazů jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Předně soud uvádí, že byla vyvrácena námitka žalovaného zastoupeného opatrovníkem týkající se neprokázanosti uzavření obou smluv právě žalovaným. Skutečnost, že žalovaný na adrese odběrného místa skutečně bydlel, jednal s pronajímatelem a nechal na své jméno přepsat energie, tedy jak plyn, tak elektřinu, je dostatečně prokázána nejen oběma smlouvami, na kterých je podpis žalovaného, ale tyto listinné důkazy korespondují rovněž s výslechem pronajímatele, svědka [jméno] [příjmení].

32. Výslechem tohoto svědka byla dle závěru soudu rovněž dostatečně vyvrácena obrana žalovaného, že není zřejmé, že žalovaný textu smluv a obchodních podmínek, zejména co se týče způsobu ukončení smluv, porozuměl; svědek naopak uvedl, že nabyl z osobního jednání se žalovaným dojmu, že se jednalo o člověka relativně vzdělaného, hovořícího anglickým jazykem, kterému bylo dostatečně zřejmé a pochopitelné, jaké povinnosti z nájemní smlouvy pro něj plynou a že je povinen na své jméno uzavřít smlouvy k dodávkám plynu a elektřiny, což ostatně žalovaný učinil. V tomto smyslu výslech svědka [jméno] [příjmení] působil na soud zcela věrohodně, svědek neměl žádný zájem na výsledku sporu a soud proto z jeho výslechu ohledně okolností uzavření obou smluv, uzavření nájemní smlouvy a ukončení jak nájemní smlouvy, tak předmětných smluv, vycházel.

33. Soud dále má za to, že nelze přisvědčit námitce opatrovníka žalovaného, že by snad žalovaný zřejmě neměl pochopit, že je potřeba ukončit obě smlouvy na základě dvou právních jednání, např. dvou plných mocí. Tato domněnka nebyla ze strany žalovaného podpořena žádným relevantním důkazem. Naopak, lze předpokládat, že pokud žalovaný uzavřel (byť se stejným dodavatelem) dvě různé smlouvy, navíc každou z rozdílného data – tedy smlouvu o dodávce elektřiny dne 8. 9. 2018 a smlouvu o dodávce plynu dne 24. 10. 2018 (s odstupem více než měsíc), nemohl rozumně předpokládat, že poskytnutím plné moci k ukončení pouze jedné smlouvy zaniká automaticky i druhá smlouva. Z plné moci ze dne 23. 8. 2019 totiž jednoznačně plyne, že tato byla poskytnuta žalobkyni pouze ve vztahu k odběrnému místu [číslo], tedy k ukončení smlouvy o dodávce elektřiny. Na základě této skutečnosti také nová nájemnice požádala nového dodavatele o uzavření smlouvy a o zahájení dodávky elektřiny do odběrného místa; smlouva o dodávce elektřiny tak byla ukončena zcela v souladu s čl. 5 obchodních podmínek ke dni 21. 10. 2019.

34. S ohledem na výše uvedený závěr soud uzavřel a) ohledně smlouvy o dodávce elektřiny, že tato byla uzavřena dle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. ve spojení s ust. § § 2079 odst. 1 o. z.; k jejímu ukončení došlo na základě žalovaným udělené plné moci ze dne 23. 8. 2019 zahájením dodávky novému odběrateli v souladu s čl. 5 obchodních podmínek; žalobkyně tak byla oprávněna žalovanému účtovat za spotřebu elektřiny cenu až do 21. 10. 2019, což také fakturou ze dne 24. 10. 2019 učinila. Jelikož žalovaný uhradil na tuto fakturu pouze částku 908 Kč, zbývá k úhradě za spotřebu elektřiny na základě této smlouvy a faktury částka 2 039 Kč včetně úroku z prodlení z této částky od 13. 11. 2019 do zaplacení a z částky 3 025 Kč od 8. 11. 2019 (den následující po splatnosti faktury) do 12. 11. 2019, kdy došlo k částečnému plnění. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán dle ust. § 1970 o. z. a jeho výše odpovídá nařízení vlády č. 351/20163 Sb.

35. K této smlouvě pro úplnost soud uvádí, že pro daný spor je bezpředmětné, že žalovaný zmocnil žalobkyni k ukončení smlouvy dne 23. 8. 2019 a k dodávce elektřiny novému zákazníkovi resp. ukončení stávající smlouvy došlo až k datu 21. 10. 2019. Žalovaný v řízení neprokázal, že by k přepisu a zahájení dodávky došlo k dřívějšímu datu; smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl ukončen na základě žádosti žalovaného o přepis na nového zákazníka ke dni 21. 10. 2019, neboť pouhá žádost žalovaného o změnu zákazníka není dostatečným podkladem pro ukončení uzavřené smlouvy mezi účastníky; současně soud uvádí, že prodleva od žádosti o ukončení smluvního vztahu na základě plné moci a dobou, kdy k tomuto přepisu fakticky došlo, není významná a nelze ji přičítat k tíži žalobkyně.

36. V dané věci není důvodnou ani námitka žalovaného, že došlo k ukončení nájemního vztahu a od září 2019 tedy žalovaný elektřinu neodebíral, přesto je mu účtována. Dle závěru soudu nemožnost užívat prostory s odběrným místem resp. zánik nájemního vztahu a nemožnost odebírat elektřinu dodávanou žalobkyní není právní skutečností, na jejímž základě by došlo k zániku smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Z uvedeného tvrzení, že žalovaný od 1. 9. 2019 neodebíral elektřinu na odběrném místě, nelze proto vyvozovat negativní důsledky pro žalobkyni, tj. byť částečnou neexistenci žalobou uplatněného nároku. Navíc soud uvádí, že nic nebránilo žalovanému v době, kdy věděl, že hodlá ukončit nájemní vztah k odběrnému místu, zavčas žalobkyni zmocnit k ukončení smlouvy v souladu se smlouvou, např. návrhem na uzavření dohody o ukončení smlouvy či plnou moc udělit žalobkyni s větším předstihem před svým odstěhováním.

37. V neposlední řadě neposoudil soud jako důvodnou námitku žalovaného, že ustanovení o ukončení smlouvy 90 dnů před uplynutím sjednané doby smlouvy je nesrozumitelné a v rozporu s právem na ochranu spotřebitele. Soud souhlasí s tím, že žalovaný jakožto spotřebitel by měl být o všech svých právech a povinnostech dostatečně srozumitelně informován. Z textu citovaného ustanovení, které je jako text zakomponováno do samotné smlouvy, nikoliv do obchodních podmínek, však neplyne, že by se jednalo o ustanovení nesrozumitelné, na které by bylo třeba nahlížet optikou ust. § [číslo] a následujících jako ustanovení zakázané zakládající významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Navíc žalovaný zjevně nevyužil tohoto ustanovení pro ukončení smlouvy s žalobkyní, ale postupoval dle čl. 5 obchodních podmínek, je tak zcela zřejmé, že mu byla dostatečně objasněna pravidla pro ukončení smlouvy při přepisu na nového zákazníka, když v souladu s tímto ustanovením také žalovaný postupoval.

38. Co se týče b) smlouvy o dodávkách plynu, soud dovodil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dle ust. § 72 zákona č. 458/2000 Sb. ve spojení s ust. § 2079 odst. 1 o. z. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný ohledně této smlouvy učinil jakékoliv právní jednání týkající se jejího ukončení, které bylo právně relevantní; toto v řízení ostatně ani nebylo tvrzeno. Žalovaný pouze přestal hradit zálohy na dodávky plynu, na základě čehož dle čl. 6 2. podmínek došlo k ukončení smlouvy. Skutečnost, že žalovaný neučinil právní jednání spočívající ve vypovězení, dohodě se žalobkyní či včasným přepisem, nemůže jít k tíži žalobkyně; smlouva byla v období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 a od 11. 10. 2020 do 23. 6. 2020 platná a k jejímu ukončení došlo demontáží měřidla (plynoměru) ke dni 23. 6. 2020 z důvodu neplacení, což má soud prokázáno dopisem [právnická osoba] ze dne 14. 10. 2022. K námitce žalovaného, že žalobkyně mohla smlouvu ukončit pro neplacení záloh dříve, uvádí soud, že povinností žalobkyně není ukončit smlouvu pro neplacení záloh za dodávku plynu bez dalšího. Neplacení záloh za plyn navíc nevede k automatickému ukončení smluvního vztahu a žalobkyně tudíž neměla žádnou povinnost uvedený smluvní vztah ihned ukončovat.

39. K námitce žalovaného, že pokud žalobkyni žalovaný zmocnil k ukončení smlouvy o dodávce elektřiny a následně přestal hradit zálohy na dodávku plynu, mohla z tohoto žalobkyně dovodit, že obdobné ukončení právního vztahu si žalovaný přál i u smlouvy o dodávce plynu, soud uvádí, že ať již cizinec nebo občan České republiky s průměrným rozumem dle ust. § 4 odst. 1 o. z., měl by si být vědom, že když uzavře dvě různé smlouvy, tak k ukončení každé jednotlivé smlouvy je třeba učinit samostatné právní jednání.

40. Soud rovněž ohledně faktur za spotřebu plynu v období od 10. 1. 2019 do 10. 1. 2020 a od 11. 1. 2020 do 23. 6. 2020 uzavřel, že cena byla fakturována žalovanému v souladu s ceníkem a rozhodnutím č. 4 Energetického regulačního úřadu, fakturované částky odpovídají cenovým ujednáním a rozhodnutím mezi účastníky sjednanými a žalobkyně má na zaplacení této částky za vyúčtování spotřeby plynu právo, neboť nadále trval smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným a je to tak žalovaný, kdo je povinen cenu plynu za toto období uhradit. I u této smlouvy shledal soud nedůvodnou námitku žalovaného, že došlo k ukončení nájemního vztahu a od září 2019 tedy žalovaný plyn neodebíral, přesto je mu účtován. Dle závěru soudu nemožnost užívat prostory s odběrným místem resp. zánik nájemního vztahu a nemožnost odebírat plyn dodávaný žalobkyní není právní skutečností, na jejímž základě by došlo k zániku smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Z uvedeného tvrzení, že žalovaný od 1. 9. 2019 neodebíral plyn na odběrném místě, nelze proto vyvozovat negativní důsledky pro žalobkyni, tj. byť částečnou neexistenci žalobou uplatněného nároku. Navíc soud uvádí, že nic nebránilo žalovanému v době, kdy věděl, že hodlá ukončit nájemní vztah k odběrnému místu, zavčas žalobkyni zmocnit k ukončení smlouvy v souladu se smlouvou, např. návrhem na uzavření dohody o ukončení smlouvy či udělit jí plnou moc ve vztahu k této smlouvě. Bezpředmětnou se jeví námitka žalovaného, že nemohl vědět, že má ukončit obě smlouvy, zejména za situace, kdy žalovanému bylo a muselo být zřejmé, že má uzavřít dvě rozdílné smlouvy na dvě různé komodity, muselo mu tak být rovněž zřejmé, že obě tyto smlouvy na dvě tyto různé komodity musí i právně relevantním způsobem ukončit. Tvrzení žalovaného tak zůstávají v řízení domněnkami, které však nebyly prokázány.

41. Ze všech těchto důvodů soud vyhověl rovněž žalobě v části nároku na zaplacení částky 23 357 Kč na základě faktury [číslo] splatné dne 10. 2. 2020 včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury v souladu s ust. § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a na zaplacení částky 14 845 Kč na základě faktury [číslo] splatné dne 27. 7. 2020 včetně úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

42. Pro úplnost soud uvádí, že má v řízení prokázáno, že žalovanému byly do jeho dispozice doručovány všechny tři faktury včetně výzvy k úhradě, a to na všechny jím ve smlouvě uváděné adresy včetně emailové adresy.

43. Hodnocením případně dalších provedených důkazů se soud nezabýval, neboť již na jeho rozhodnutí neměly vliv.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 610 Kč, dále odměna advokáta z tarifní hodnoty ve výši 40 241 Kč za 10 úkonů právní služby po 2 740 Kč dle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za převzetí zastoupení, předžalobní upomínku, žalobu, účast na jednání dne 2. 8. 2022, doplnění žalobních tvrzení ze dne 31. 8. 2022, účast na jednání dne 4. 10. 2022, vyjádření k výzvě soudu ze dne 20. 10. 2022, účast na jednání dne 10. 11. 2022, vyjádření k výslechu svědka ze dne 29. 11. 2022, účast na jednání dne 13. 12. 2022, náhrada hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 a. t. a dále náhrada za 21 % DPH. Celková náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen uhradit, tak činí 38 394 Kč.

45. O odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného soud rozhodl dle ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 7 a. t. tak, že ustanovený opatrovník má právo na odměnu za 8 úkonů právní služby po 2 740 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 28. 7. 2022, vyjádření ze dne 27. 9. 2022, vyjádření ze dne 30. 11. 2022 a účast na jednání dne 2. 8. 2022, 4. 10. 2022, 10. 11. 2022 a 13. 12. 2022), náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč a dále náhradu za 21 % DPH, celkem 29 427,20 Kč.