11 C 4/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Andreou Venclíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 279 336,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 232 161,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se k žaloba s nárokem žalobkyně, aby žalovaný byl povinen zaplatit jí částku 47 175,33 Kč, úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 195 084,13 Kč od 23. 9. 2024 do 22. 10. 2024, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 195 084,13 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 195 084,13 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 7 460,88 Kč, úrok ve výši 13,9 % ročně z částky 83 752,64 Kč od 23. 9. 2024 do 22. 10. 2024, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 83 752,64 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 83 752,64 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 4 252,34 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 174 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 10. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky jako dluhu z Rámcové smlouvy č. hodnota, kterou uzavřela se žalovaným dne 8. 6. 2022. Dne 9. 3. 2023 uzavřela se žalovaným Dodatek č. 17 k Rámcové smlouvě, na základě, něhož byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 196 543 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 3 046 Kč, přičemž splátky zahrnovaly jistinu a úrok 13,9 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej proto zesplatnila dopisem ze dne 23. 9. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, včetně příslušenství. Dále žalobkyně uplatňovala nárok na vrácení úvěru poskytnutého ve výši 84 000 Kč na základě Dodatku č. 20 k Rámcové smlouvě, uzavřeného dne 8. 4. 2023. Žalovaný se tento úvěr zavázal uhradit ve splátkách po 1 303 Kč, včetně úroku 13,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že jej řádně nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 23. 9. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, včetně příslušenství. Dále žalobkyně žalobou požadovala úhradu 500 Kč jako nepovoleného debetu na běžném účtu žalovaného, který mu byl zřízen na základě Rámcové smlouvy ze dne 8. 6. 2022. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Dne 8. 6. 2020 účastnice uzavřely Rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. hodnota. Dne 9. 3. 2023 účastnice uzavřely Dodatek č. 17 k Rámcové smlouvě č. hodnota, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 196 543 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 120 měsíčních splátkách po 3 046 Kč, včetně sjednaného úroku 13,9 % ročně. Dne 8. 4. 2020 účastnice uzavřely Dodatek č. 20 k Rámcové smlouvě č. hodnota, na základě, kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 84 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 120 měsíčních splátkách po 1 303 Kč, včetně úroku z úvěru 13,9 % ročně. Z přehledu plateb k úvěru na částku 196 543 Kč vyplývá, že žalovaný celkem uhradil 35 851,56 Kč. Z přehledu plateb k úvěru na částku 84 000 Kč vyplývá, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem částku 13 030 Kč. Celkem tedy na oba úvěry žalovaný uhradil 48 881,56 Kč. Z výpisu z běžného účtu ze dne 25. 10. 2024 vyplývá, že konečný zůstatek tohoto účtu je záporný, a to -500 Kč.

4. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně poukázala na údaje uvedené v úvěrové zprávě ze dne 25. 2. 2023. Z této listiny vyplývá, že žalovaný měl v lednu 2023 dva nesplacené osobní úvěry v celkové částce 148 341 Kč. Měsíční splátky činily 6 728 Kč. Dále žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalobce č. č. účtu za období od 1. 12. 2002 do 31. 3. 2023. Z tohoto výpisu vyplývá, že žalovaný měl pravidelný měsíční příjem pravděpodobně ze zaměstnání ve výši přibližně 34 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že ji žalovaný informoval o příjmech ostatních členů domácnosti ve výši 57 000 Kč měsíčně, o výdajích domácnosti na bydlení, léky, jídlo, dopravu ve výši 34 000 Kč měsíčně. Příjmy ostatních členů domácnosti žalobkyni nikterak nedoložil.

5. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

6. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaný uzavřela jako spotřebitel s právním předchůdcem žalobkyně. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Soud se předně zabýval tím, zda původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného řádně před tím, než mu poskytla úvěry, které jsou předmětem této žaloby. Pravidelné příjmy žalovaného se prakticky rovnaly jeho měsíčním výdajům, deklarované příjmy ostatních členů domácnosti nebyly ničím doloženy. V době, kdy byly žalovanému poskytnuty předmětné úvěry, navíc měl žalovaný dosud nesplacené dva úvěry, přičemž dluh přesahoval 100 000 Kč. Bylo tedy zřejmé, že žalovaný pravděpodobně nebude schopen úvěry splácet.

10. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.

12. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje: „(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ 13. Soud tedy žalobě vyhověl co do vyčerpané částky jistiny obou úvěrů po zohlednění žalovaným uhrazených částek dle tvrzení žalobkyně, to je částky 48 881,56 Kč. Dále soud žalobě vyhověl co do nesplaceného zůstatku běžného účtu v částce 500 Kč. Celková žalovaná částka bez příslušenství činila 279 336,77 Kč. Po zohlednění zaplacené částky tak k úhradě zbývá 232 161,44 Kč. Co do zbývající částky 47 175,33 Kč a požadovaných úroků a úroků z prodlení z úvěrů soud žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř., a přiznal jejich náhradu převážně úspěšné žalobkyni. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku 11 174 Kč a odměně za právní zastoupení advokátem. Žalobkyně však sdělila, že požaduje náhradu soudního poplatku, ostatních nákladů se výslovně vzdala. Poměrný úspěch žalobkyně činí 66,22 % (úspěch 235 161,44 minus neúspěch 47 175,33 rovná se 184 986,11, to je 66,22 % z 279 336,77). Žalobkyně má tedy nárok na 66,22 % svých vynaložených nákladů. Byť žalobkyně náhradu nákladů právního zastoupení nepožadovala, soud při úvaze o výši přiznané náhrady nákladů zohlednil též výši nákladů právního zastoupení. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek činí jen malou část celkových nákladů žalobkyně, soud jí jeho náhradu přiznal zcela. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.