11 C 410/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 164 752,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 490 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 258 Kč, částku 1 750 Kč, dále úrok ve výši 25 % ročně z částky 6 490 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 490 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 154 754,44 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 24. 11. 2020 ve výši 33 264,71 Kč, dále smluvní úrok ve výši 9,90 % ročně z částky 154 754,44 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, dále částku 1 500 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 24. 11. 2020 v celkové výši 19 830,03 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 154 754,44 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 37 278 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2021 doplněnou podáním ze dne 10. 8. 2022 obsahující částečné zpětvzetí žaloby co do částky 839,57 Kč domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 498 Kč s příslušenstvím a částky 154 754,44 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že na základě smlouvy o bankovních službách uzavřené dne 10. 7. 2018 mezi žalovaným jako dlužníkem na straně jedné a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] jako věřitelem na straně druhé byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet] (dále jen„ smlouva o zřízení a vedení běžného účtu“). S ohledem na to, že žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a dostal se tak do prodlení, zaslal mu právní předchůdce žalobkyně výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 9. 10. 2018. Ve výzvě k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 9 10. 2018 bylo uvedeno, že úroková sazba pro vzniklý nepovolený debet je 25 % p. a. Právní předchůdce žalobkyně následně zaslal žalovanému odstoupení od smlouvy ze dne 13. 11. 2018, neboť žalovaný přečerpal prostředky do nepovoleného debetu a vyrozuměl žalovaného o zrušení účtu. Celková částka ve výši 8 498 Kč sestává z jistiny ve výši 6 490 Kč, smluvního úroku ve výši 258,00 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 750 Kč (ve výši 250 Kč ze dne 20. 9. 2018, ve výši 490 Kč ze dne 27. 9. 2018, ve výši 500 Kč ze dne 10. 10. 2018, ve výši 20 Kč ze dne 22. 10. 2018, ve výši 490 Kč ze dne 31. 10. 2018).

2. Předmětem žaloby je dále pohledávka žalobkyně vzniklá na základě smlouvy o osobní kreditní kartě reg. [číslo] uzavřené dne 29. 8. 2018 mezi žalovaným jako dlužníkem na straně jedné a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] jako věřitelem na straně druhé (dále jen jako„ smlouva o osobní kreditní kartě“), dle níž vydal právní předchůdce žalobkyně žalovanému kreditní kartu a poskytl žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši 150 000 Kč jako nezajištěný spotřebitelský úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty za zápůjční úrokovou sazbu ve výši 9,90 % p. a. Pravidelná měsíční splátka byla sjednána ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru a splatné úroky, minimálně 100 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy o osobní kreditní kartě řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně proto následně od smlouvy odstoupil a zaslal žalovanému odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 13. 9. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020, reg. [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byly pohledávky ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a ze smlouvy o osobní kreditní kartě postoupeny na žalobkyni. Ke dni 24. 11. 2020 činila výše pohledávky ze smlouvy o zřízení vedení běžného účtu částku 8 498 Kč a výše pohledávky ze smlouvy o osobní kreditní kartě částku 210 188,75 Kč sestávající z jistiny ve výši 154 754,44 Kč, smluvních úroků ve výši 34 104,28 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč a úroků z prodlení ve výši 19 830,03 Kč.

3. Žalobkyně se z nařízeného soudního jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud tak jednal v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 10. 7. 2018 včetně všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne 10. 7. 2018 uzavřena smlouva o bankovních službách, na jejímž základě banka zřídila a vedla pro žalovaného účet č. [bankovní účet].

6. Z výzvy k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 9. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl bankou vyzýván k úhradě nepovoleného debetu ve výši 7 827,92 Kč a byl upozorněn na úrokovou sazbu pro nepovolený debet na účtu ve výši 25 % p. a. Tato zásilka byla žalovanému doručena uložením na poště, což soud zjistil z kopie dodejky.

7. Z odstoupení od smlouvy ze dne 13. 11. 2018, z periodického výpisu z účtu ze dne 3. 12. 2018, ze dne 6. 11. 2018 a z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 4. 12. 2018 včetně Sazebníku [právnická osoba] soud zjistil, že banka oznámila žalovanému zrušení běžného účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, na kterém je evidován dluh žalovaného včetně poplatků v celkové výši 8 498 Kč.

8. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 29. 8. 2018 včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru, dodatku ke smlouvě o úvěru a potvrzení o vydání osobní kreditní karty soud zjistil, že mezi žalovaným jako dlužníkem na straně jedné a bankou jako věřitelem na straně druhé byla uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě, dle níž vydala banka žalovanému kreditní kartu a poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši 150 000 Kč jako nezajištěný spotřebitelský úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty za zápůjční úrokovou sazbu ve výši 9,90 % p. a. Pravidelná měsíční splátka byla sjednána ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru a splatné úroky, minimálně 100 Kč.

9. Ze žádosti o vydání kreditní karty ze dne 29. 8. 2018 a z potvrzení o výši pracovního příjmu z téhož dne soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o kreditní kartě a poskytnutí úvěru byla ověřována schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný uvedl, že má stálý pracovní příjem v průměrné měsíční výši za posledních 6,5 měsíců 32 087 Kč, což bylo potvrzeno jeho zaměstnavatelem, společností [právnická osoba] Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, výdaje spojené s bydlením činí 500 Kč, nemá vyživovací povinnosti, má další výdaje ve výši 10 000 Kč měsíčně.

10. Z oznámení o neprovedení splátky ze dne 12. 11. 2018, z upomínky ze dne 28. 11. 2018, ze dne 5. 12. 2018, z odstoupení od smlouvy ze dne 13. 9. 2019 a z periodických výpisů a z výpisu z úvěrového účtu (historický výpis) soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut nezajištěný úvěr ve výši 150 000 Kč, žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky ve výši 5 687 Kč ke dni 11. 11. 2018, byl proto bankou opakovaně upomínán k úhradě splátky. Dopisem ze dne 13. 9. 2019 banka od smlouvy odstoupila a zesplatnila úvěr v celkové výši 154 754,44 Kč. Současně vyčíslila žalovanému úroky v celkové výši 33 264,71 Kč, úroky z prodlení v kapitalizované výši 19 830,03 Kč za období 26. 9. 2018 do 24. 11. 2020 a smluvní poplatky ve výši 1 500 Kč dle sazebníku.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy ze dne 24. 11. 2020 soud zjistil, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Toto postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem žalobkyně ze dne 4. 11. 2021 a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 256 249,05 Kč (viz oznámení o postoupení a upomínka k úhradě ze dne 4. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu).

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

13. Banka jako právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách dne 10. 7. 2018, na jejímž základě byl pro žalovaného veden běžný účet. S ohledem na to, že žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a dostal se tak do prodlení, byla smlouva ukončena odstoupením banky od smlouvy a žalovaný byl vyzván k úhradě nepovoleného debetu v celkové výši 8 498,00 Kč sestávající z jistiny ve výši 6 490 Kč, smluvního úroku ve výši 258,00 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 750,00 Kč. Banka uzavřela dále dne 29. 8. 2018 s žalovaným smlouva o osobní kreditní kartě, dle níž vydala žalovanému kreditní kartu a poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši 150 000 Kč jako nezajištěný spotřebitelský úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty za zápůjční úrokovou sazbu ve výši 9,90 % p. a. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy o osobní kreditní kartě řádně a včas, banka proto od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 210 188,75 Kč sestávající z jistiny ve výši 154 754,44 Kč, smluvních úroků ve výši 34 104,28 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 500,00 Kč a úroků z prodlení ve výši 19 830,03 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2020 byly obě pohledávky postoupeny na žalobkyni.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Dle ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

16. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je v části týkající se smlouvy o běžném účtu důvodná. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou svého peněžního dluhu na účtu, je tak povinna tento dluh vyrovnat včetně smluveného úroku a úroku z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

17. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ust. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši. Dle ust. § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá jistina, úroky, poplatky) a bylo proto na žalovaném, pokud chtěl být ve sporu úspěšný, aby se dostavil k nařízenému jednání a nejpozději při něm tvrdil a prokazoval, zda a kdy uhradil některou z dohodnutých plateb, jež byla předmětem žalovaného nároku.

18. Dlužník je ve smyslu ust. § 1968 o. z. v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle ust. § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Vedle zákonných úroků z prodlení, které může věřitel požadovat, i když nebyly stranami výslovně smluveny (ust. § 1970 o. z.) lze sjednat i úroky smluvní. Zákonné a smluvní úroky přitom mohou existovat vedle sebe, neboť smluvené úroky jsou odměnou za užívání jistiny, zatímco zákonné úroky z prodlení představují zákonnou sankci za prodlení s placením jistiny (srov. NS ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 657/2005). Žalobkyně má tak nárok rovněž na úhradu smluvních úroků a úroků za prodlení tak, jak byly vyčísleny v kapitalizované podobě do doby postoupení pohledávky a dále od postoupení pohledávky ve smluvené výši (úroky) a v zákonné výši (úroky z prodlení) (výrok II.).

20. Konečně soud má i s ohledem na obsah žalobních tvrzení za platné postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni tak, jak má na mysli ust. § 1879 a násl. o. z., čímž je doložena aktivní věcná legitimace žalobkyně.

21. Soud tak žalobě v celém rozsahu vyhověl.

22. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 238 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna ve výši 7 700 Kč a podle § 13 uvedené vyhlášky paušální náhrada výdajů v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, žaloba, doplnění žaloby) náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 37 278 Kč.