11 C 421/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 85 501 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 85 501 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 171 003 Kč od 12. 11. 2020 do 23. 3. 2021 a z částky 85 501 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 52 915,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2020 ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 7. 4. 2021 (č. l. 88) a doplnění ze dne 12. 10. 2021 (č. l. 136) domáhala na žalované zaplacení částky 85 501 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení (plnění poskytnuté žalobkyní z právního důvodu, který odpadl, resp. který ani nevznikl). K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 11. 3. 2017 byla vozidlem VOLKSWAGEN Golf, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem je pan [jméno] [příjmení], narozen 2. 1. 1997, bytem [adresa], způsobena dopravní nehoda, při které došlo k vážnému zranění poškozené paní [jméno] [příjmení], narozené 11. 7. 1997, bytem [adresa]. K dopravní nehodě došlo tím způsobem, že řidič VW Golf, [registrační značka], jedoucí po vedlejší silnici č. III/1133 ve směru od Vrátkova na Český Brod, označené před křižovatkou dopravní značkou "Stůj, dej přednost v jízdě!", přehlédl na hlavní silnici č. I/12 osobní automobil Peugeot 307, [registrační značka], řízený [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jedoucí ve směru od Rostoklat na Kolín, nedal mu přednost v jízdě a vjel do křižovatky, kde došlo ke střetu. Jako řidič vozidla VW Golf, [registrační značka] a viník předmětné dopravní nehody byl ustanoven pan [jméno] [příjmení] s tím, že zraněná [jméno] [příjmení] měla sedět ve vozidle VW Golf, [registrační značka] na místě spolujezdce, což plyne z rozsudku Okresního soudu v Kolíně, č. j. 2 T 51/2017 - 313 ze dne 14. 9. 2017. Jelikož k vozidlu VOLKSWAGEN Golf, [registrační značka] k datu nehody nebylo uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla podle ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla České kanceláři pojistitelů povinnost podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) výše uvedeného zákona poskytnout poškozeným v plné výši plnění za újmu způsobenou provozem nepojištěného vozidla, kterou je povinen nahradit jeho provozovatel a řidič. Žalobkyně proto v souladu s výše uvedeným uhradila z garančního fondu dne 7. 12. 2017 částku 171 003 Kč žalované jako náhradu nákladů na léčení zranění poškozené [jméno] [příjmení], která měla sedět ve vozidle VW Golf, [registrační značka] na místě spolujezdce. Jak však později vyplynulo ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 6. 2. 2019 a skutečností, které vyšly najevo v obnoveném trestním řízení ve věci obžalovaného [jméno] [příjmení], vedeném u OS Kolín pod sp. zn. 2 T 51/2017 (včetně řízení o povolení obnovy), v době dopravní nehody nebyl řidičem vozidla VOLKSWAGEN Golf, [registrační značka] obžalovaný pan [jméno] [příjmení], nýbrž právě poškozená [jméno] [příjmení] (jak vyplynulo z usnesení o povolení obnovy řízení č. j. 2 T 51/2017 - 398 ze dne 1. 8. 2019 a rozsudku č. j. 2 T 51/2017 - 574 ze dne 29. 9. 2020). Vzhledem k tomu, že ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 24 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. se neposkytuje plnění za újmu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla újma způsobena, bylo plnění za náklady na léčení [jméno] [příjmení] uhrazeno žalované bez právního důvodu a žalobkyně žádala po žalované vrácení vyplaceného plnění ve výši 171 003 Kč dopisem ze dne 10. 11. 2020, což žalovaná dosud neučinila. Dále žalovaná uvedla, že trestní řízení vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 51/2017 bylo pravomocně skončeno dne 22. 12. 2020 zproštěním obžalovaného. Krajský soud v Praze usnesením č. j. 10 To 327/2020 – 622 ze dne 22. 12. 2020 rozhodl o zamítnutí odvolání státní zástupkyně. V odůvodnění usnesení mimo jiné odvolací soud konstatuje, že se 3 znalci shodli na tom, že řidičkou s největší pravděpodobností byla [jméno] [příjmení]. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že řídila [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] tedy nevzniklo zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby vůči pojištěnci, které by zakládalo hmotně právní nárok žalované. S ohledem na výše uvedené vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení.

2. V průběhu řízení byla ze strany žalované uhrazena částka 85 502 Kč dne 23. 3. 2021, co do této částky tak řízení bylo částečně zastaveno.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V podání ze dne 18. 3. 2021 (č. l. 81) a ze dne 11. 10. 2021 (č. l. 130) uvedla, že zbývající sporovaná částka 85 501 Kč rovnající se ¼ požadovaných nákladů za léčení nemajetkové újmy [jméno] [příjmení], vzniklé při dopravní nehodě VW Golf [jméno] [příjmení], není bezdůvodným obohacením, nýbrž že jde o částku získanou legitimně. Mírou zavinění rovnající se ¼ se totiž o vznik dopravní nehody zapříčinil vlastník nepojištěného vozidla VW Golf [jméno] [příjmení], který předal řízení vozidla [jméno] [příjmení], která nebyla držitelkou řidičského oprávnění, když ze sdělení Městského úřadu v Českém Brodě vyplývá, že [jméno] [příjmení] není a nikdy ani nebyla držitelkou řidičského průkazu, resp. žádného řidičského oprávnění. Žalovaná spatřuje porušení povinnosti [jméno] [příjmení] v zakázaném předání řízení auta ne-řidičce, když ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích stanoví:„ Řidič nesmí předat řízení motorového vozidla osobě, která nesplňuje podmínky § 3 odst. 3“. Základní podmínkou pro řízení je držení příslušného řidičského oprávnění. K získání řidičského oprávnění je třeba absolvovat předepsaný výcvik završený zkouškou, jehož smyslem je zajistit praktické znalosti, dovednosti a schopnosti budoucího řidiče. Navenek osvědčuje, že jeho držitel prokázal, že je schopný samostatně řídit motorové a účastnit se s ním silničního provozu. Pokud někdo nemá řidičské oprávnění, lze se domnívat, že tyto znalosti, dovednosti a schopnosti nemá. Kvůli těmto důvodům zákon ukládá řidiči, aby se před předáním řízení vozidla jiné osobě přesvědčil, že tato osoba je držitelem příslušného řidičského oprávnění. Je na řidiči, zda se spolehne pouze na slovní tvrzení takové osoby, že tomu tak je, nebo bude požadovat příslušné doklady k nahlédnutí. Nelze vyloučit, že osoba řidiči jinak známá zamlčí skutečnost, že oprávnění k řízení pozbyla nebo že ho nevlastní pro daný druh vozidla. Pokud se ale řidič řádně o faktickém stavu nepřesvědčí a následně tato skutečnost vyjde najevo, pak tato skutečnost jde k jeho tíži. Předání řízení plyne z celé procesní obrany [jméno] [příjmení] v obnoveném trestním řízení, když v prvním pravomocně ukončeném tvrdil přesný opak. Žalovaná poukázala na notářský zápis ze dne 19. 10. 2018, ve kterém [jméno] [příjmení] prohlašuje, že vozidlo neřídil on a řízení [jméno] [příjmení] předal. Ust. § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. je ochrannou normou dle ust. § 2910 o z. V souladu s ust. § 2911 o. z. platí zákonná domněnka, že při porušení takové ochranné normy se předpokládá nedbalostní zavinění škůdce, tedy nemusí se prokazovat. Odpadá tak nutnost zabývat se otázkou, zda [jméno] [příjmení] předal auto k řízení [jméno] [příjmení] se znalostí o tom, že nemá řidičský průkaz (a tedy že není způsobilá jeho auto řídit), nebo zda pouze zanedbal svou povinnost se o tom přesvědčit. Jeho zavinění je dáno. Žalovaná má za to, že je dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a právě předání vozidla nezkušenému řidiči. Řidič by také měl mít schopnost náležitého odhadu vzdálenosti a rychlosti svého auta a ostatních účastníků provozu. To jsou ty znalosti, dovednosti a schopnosti, které prokazuje řidičské oprávnění. V posuzovaném případě je zřejmé, že absentovala právě znalost o úpravě přednosti v jízdě (nerespektování značky„ Stůj, dej přednost v jízdě“) v kombinaci s neschopností odhadu vzdálenosti a rychlosti vozidla Peugeot řízeného [jméno] [příjmení]. Právě to vedlo k dopravní nehodě, jak plyne ze znaleckého posudku z oboru doprava vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] a bez zakázaného předání řízení by událost vedoucí k dopravní nehodě nenastala. Příčinný vztah mezi zakázaným předáním řízení [jméno] [příjmení] a vznikem dopravní nehody jakožto následkem jeho jednání, je dle názoru žalované nepochybně dán. Optikou zákazu dle ust. § 7 odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. nelze přijmout tvrzení žalobkyně, že [jméno] [příjmení] nijak posuzovanou autonehodu nezavinil, když jako řidič předal řízení ne-řidičce, jejíž neschopnost řídit vozidlo posléze vedla k autonehodě. Žalovaná je toho názoru, že tato skutečnost jej činí odpovědným co do alespoň ¼ vzniku a následků posuzované dopravní nehody.

4. Žalobkyně v replice uvedla, že žalobkyně plnila žalované s ohledem na závěry trestního řízení a vyjádření pana [jméno] [příjmení], z čehož původně vyplývalo, že to byl on, který dopravní nehodu jakožto řidič způsobil. Pokud by však žalobkyně od počátku věděla, že vozidlo řídila (a tedy škodu způsobila) slečna [příjmení], vůbec by za náklady léčení právě slečny [příjmení] žalované neplnila. To totiž vyplývá z jednoznačné dikce zákona, neboť„ Kancelář poskytuje poškozenému plnění podle odstavce 2 za stejných podmínek, jako poskytuje pojistné plnění pojistitel“ (ust. § 24 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb.) a zároveň„ Pojistitel nehradí a) újmu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla újma způsobena… f)) náklady vzniklé poskytnutím léčebné péče, dávek nemocenského pojištění (péče) nebo důchodů z důchodového pojištění v důsledku újmy na zdraví nebo usmrcením, které utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla tato újma způsobena,“ (ust. § 7 odst. 1 téhož zákona). Je tedy zřejmé, že nárok na výplatu plnění z Garančního fondu žalované vůbec nevznikl. Námitka žalované týkající se spolupůsobení [jméno] [příjmení] na vznik škody je tedy zcela irelevantní, neboť nebyla splněna základní podmínka pro uplatnění regresní náhrady z Garančního fondu. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně uvádí, že není splněna ani podmínka plnění dle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění:„ Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci....“ Žalovaná totiž vynaložila náklady na hrazené služby z důvody zaviněného protiprávního jednání jejího pojištěnce, nikoliv však třetí osoby, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že řídila a nehodu zavinila slečna [příjmení], tzn. pojištěnec žalované, nikoliv [jméno] [příjmení].

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 9. 2017, č. j. 2 T 51/2017-313 (č. l. 45) soud zjistil že tímto rozsudkem byl odsouzen [jméno] [příjmení], [datum narození] za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku spočívajícího v tom, že dne 11. 3. 2017 kolem 19:05 hodin řídil po silnici č. III/1133, v katastru obce Český Brod, okr. Kolín, ve směru jízdy od obce Vrátkov na obec Český Brod, osobní motorové vozidlo zn. VW Golf, [registrační značka], a na křižovatce silnici č. III/1133 a č. I/12 nerespektoval dopravní značku "Stůj, dej přednost v jízdě!", když přehlédl, po hlavní silnici č. I/12, ve směru jízdy od obce Rostoklaty směrem na obec Kolín, přijíždějící osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 307, [registrační značka], řízené [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], došlo ke střetu obou vozidel a následkem toho k těžkému zranění nepřipoutané spolujedoucí na předním sedadle spolujezdce vozidla zn. VW Golf, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], která utrpěla pohmoždění mozku, poranění nervových vláken v bílé hmotě mozkové, úrazové krvácení do mozku s provalením do postranní mozkové komory, akutní krvácení pod tvrdou plenu mozkovou v levé čelní oblasti a další poranění, kdy musela být z místa dopravní nehody transportována leteckou záchranou službou do Ústřední vojenské nemocnice Praha, a od doby dopravní nehody je odkázána na pomoc své rodiny, neboť je nesamostatná, trpí psychickými problémy, do současné doby je podstatně omezena na běžném způsobu svého života, tedy po dobu delší než 6 týdnů a její zdravotní stav vyžaduje posouzení případného přiznání invalidního důchodu. Podle § 229 odst. 3 trestního řádu byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se svými nároky na náhrady škody a nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Z protokolu o dopravní nehodě ze dne 11. 3. 2017 (č. l. 48) soud zjistil, že dopravní nehoda, při které došlo ke zranění [jméno] [příjmení], se stala 11. 3. 2017, ve vozidle VW Golf RZ: 5 [anonymizováno] [číslo] seděl [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž došlo k dopravní nehodě, když dle obsahu protokolu na křižovatce silnice č. III/1133 se silnicí č. I/12 nedal řidič [jméno] [příjmení] přednost v jízdě oproti svislé DZ P6 (Stůj, dej přednost v jízdě) osobnímu motorovému vozidlu tovární značky Peugeot 307 [registrační značka], které po hlavní silnici řídil [jméno] [příjmení]; následkem toho došlo ke středu obou vozidel. Dechová zkouška na přítomnost alkoholu byla u obou řidičů s negativním výsledkem. Orientační test na ovlivnění jinou návykovou látkou u řidiče [jméno] [příjmení] byla rovněž negativní. Při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění spolujedoucí z vozidla VW Golf [jméno] [příjmení] Technická závada nebyla na místě nehody jako příčina havárie zjištěna. Jako řidič vozidla VW Golf byl v protokolu označen [jméno] [příjmení].

8. Účastníci učinili nespornou skutečnost, že k vozidlu VW Golf, kterým byla způsobena škoda, nebylo uzavřeno povinné ručení.

9. Z detailů transakce ze dne 7. 12. 2017 (č. l. 17 a 18) a z výzvy k zaplacení náhrady nákladů způsobených provozem vozidla ze dne 3. 10. 2017 (č. l. 19) a dále z rozpisu plateb k náhradě za léčení [jméno] [příjmení] za období od 11. 3. 2017 do 12. 5. 2017 (č. l. 26), z vyúčtování zdravotní péče za období 11. 3. 2017 až 31. 8. 2017 soud zjistil, že po právní moci rozsudku žalobkyně zaslala žalované částku 171 003 Kč představující náklady na léčení [jméno] [příjmení], pojištěnkyně žalované. Tuto skutečnost účastníci učinili nespornou.

10. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, soudní lékařství ze dne 6. 2. 2019 vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení] na zranění [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dle charakteru zranění a lokalizace zjištěných poranění, průběhu předmětného nehodového děje a deformace karoserie a interiéru vozidla lze usuzovat, že poškození [jméno] [příjmení] seděla v okamžiku vzniku předmětné dopravní nehody s největší pravděpodobností na místě řidiče, přičemž lze usuzovat, že toto zranění by utrpěla, i kdyby byla řádně připoutána bezpečnostním pásem.

11. Ze spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 2 T 51/2017, zejména z obžaloby na č. l. 286, protokolu o hlavním líčení ze dne 14. 9. 2017, návrhu na obnovu řízení ze dne 4. 3. 2019, ze stejnopisu notářského zápisu ze dne 19. 10. 2018, č. j. NZ 1703/2018, N 1822/2018, znaleckého posudku soudního znalce z oboru zdravotnictví - soudní lékařství ze dne 6. 2. 2019, protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 12. 2019, ze dne 30. 1. 2020 a ze dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že při hlavním líčení dne 14. 9. 2017 před vydáním ve věci prvého (odsuzujícího) rozsudku byl vyslechnut [jméno] [příjmení], který uvedl, že ani on, ani [jméno] [příjmení] nebyli při jízdě připoutáni bezpečnostním pásem, vozidlo nebylo pojištěné; [jméno] [příjmení] uvedl, že řídil on, [jméno] [příjmení] seděla na sedadle spolujezdce. Z návrhu na obnovu řízení ze dne 4. 3. 2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] podal návrh na obnovu řízení s tím, že jeho tvrzení o tom, že předmětné vozidlo v době nehody řídil on, které učinil v přípravném řízení a před soudem, nebylo pravdivé. Toto tvrzení učinil proto, že [jméno] [příjmení] měl velmi rád, rovněž z důvodu jejich vážných zranění, kdy nechtěl, aby měla ještě nějaké problémy se zákonem. [název žalobkyně] si nebyla jistá pravdivostí jeho tvrzení, že vozidlo řídil on a nechala vypracovat znalecký posudek z oboru doprava, odvětví silniční doprava, jehož předmětem byla analýza nehodového děje, z jehož závěrů plyne, že [jméno] [příjmení] mohla sedět na místě řidiče. Současně se ukázalo nepravdivé tvrzení [jméno] [příjmení], že vozidlo zastavil, neboť znalec uvedl, že toto je velmi nepravděpodobné, naopak, řidič VW Golf vjížděl do křižovatky plynule, i když nižší rychlostí. Na základě těchto závěrů nechala dále žalobkyně vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, soudního lékařství, kdy znalec rovněž dospěl k závěru, že dle charakteru a lokalizace zjištěných poranění, průběhu nehodového děje, deformace karoserie a interiéru vozidla VW Golf lze usuzovat, že [jméno] [příjmení] seděla v okamžiku nehodového děje s největší pravděpodobností na místě řidiče. Z usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. srpna 2019, č. j. 2 T 51/2017-398 soud zjistil, že byla povolena obnova řízení ve věci Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 2 T 51/2017 ve prospěch obviněného a zároveň byl zrušen rozsudek ze dne 14. 9. 2017, č.j. 2 T 51/2017-313 v celém svém rozsahu. Obnova byla povolena na základě skutečnosti, že tvrzení obviněného o tom, že řídil předmětné vozidlo, nebylo pravdivé. Naopak ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ze dne 6. 2. 2019 bylo zjištěno, že v tomto je uvedeno, že dle charakteru a lokalizace zjištěných poranění, průběhu nehodového děje a deformace karosérie a interiéru vozidla lze usuzovat, že [jméno] [příjmení] seděla v okamžiku vzniku předmětné dopravní nehody s největší pravděpodobností na místě řidiče. Z notářského zápisu ze dne 19. 10. 2018 soud zjistil, že tento zápis osvědčil prohlášení [jméno] [příjmení], který dne 19. 10. 2018 před notářem prohlásil, že v době posuzované dopravní nehody vzal vinu na sebe z důvodu vážných zranění jeho kamarádky, byl otřesen a měl k tomu další důvody, které nechce zmiňovat. Automobil, kterým byla způsobena nehoda, neřídil on, ale jeho kamarádka. Ve vozidle se nacházel na předním sedadle jako spolujezdec. Ze znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví silniční doprava ze dne 25. 8. 2018 vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že závěrem znalec uvedl, že [jméno] [příjmení] mohla sedět na místě řidiče, neboť jmenovaná utrpěla zhmoždění mozku, krvácení do mozku a zlomeninu levé klíční kosti, při střetu tedy mohlo dojít ke kontaktu její hlavy s deformujícím se středním sloupkem karoserie vlevo a následnému přesunutí jejího těla do prostoru zadních sedadel mezerou mezi opěradly předních sedadel, náraz automobilu Peugeot směřoval při střetu do levé boční části automobilu VW a došlo k výrazné deformaci celé levné boční části, nevíce v oblasti levého středního sloupku karoserie. V místě interiéru je viditelné posunutí sedáku řidiče výrazně vpřed vůči sedáku spolujezdce, z výsledků bariérových zkoušek je zřejmé, že při nárazu do boku automobilu se tělo pohybuje zejména horní částí proti směru působení deformační síly, v tomto případě tedy vlevo. Při hlavním líčení dne 16. 12. 2019 [jméno] [příjmení] uvedl, že byl vyzvednout [jméno] [příjmení] do Vrátkova, když jeli za kamarády na pumpu, po cestě zpátky jí půjčil auto, když se stala nehoda, probudil se na místě spolujezdce, [jméno] vyndávali z kufru, on vylezl z auta, chvíli seděl na krajnici, nikdo se jej neptal, zda řídil vůz nebo ne. Střet vozidel si již nepamatuje. Dále uvedl, že ji vyzvedl před nehodou doma, když se rozjeli, zeptala se, zda by jí nepůjčil auto, s čímž souhlasil. O to, aby se vyměnili, jej požádala během jízdy, ujeli tak 20 m. Nikdy předtím ji neviděl řídit. Nevěděl, zda umí nebo neumí řídit, říkala, že má na pozemku vlastní auto, předpokládal, že když se umí rozjet s autem, že umí řídit, nebyl problém. Její jízda na něj působila tak, že„ za něj vše v pořádku“. Ani jeden z nich nebyl připoután bezpečnostním pásem. V původním řízení vzal vše na sebe, když viděl, v jakém je stavu, nechtěl jí přitěžovat. Při tomto hlavním líčení byl vyslechnut rovněž znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], který závěrem svého výslechu uvedl, že na základě všech podkladů, které měl k dispozici, se přiklání k tomu, že vozidlo řídila uváděná spolucestující. Současně byl vyslechnut znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], který zpracoval znalecký posudek o průběhu nehodového děje v průběhu přípravného řízení, a ten uvedl, že se rovněž přiklání k tomu, že řídil ten, kdo má podstatně větší charakter zranění, protože náraz šel z levé strany a první šla deformace karoserie na řidiče, nikoli na spolujezdce, který je krytý tím řidičem. Z protokolů o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] v průběhu trestního řízení soud zjistil, že tato si na okolnosti vzniku dopravní nehody nevzpomíná. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 30. 1. 2020 soud zjistil, že zde byl vyslechnut znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že připouští samozřejmě i variantu, že poškozená mohla řídit, ale netroufne si vyloučit, že by nutně nemohla být na místě spolujezdce. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento stvrdil svůj znalecký posudek a závěr, že poraněná poškozená [jméno] [příjmení] s největší pravděpodobností hraničící s jistotou z pohledu soudního lékaře seděla na místě řidiče v okamžiku vzniku dopravní nehody. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že sám obhájce obžalovaného [jméno] [příjmení] uvedl v závěrečné řeči, že„ je otázkou, zda poškozená má řidičské oprávnění. Pokud ho má nebo měla, tak byla zcela nezkušenou řidičkou.“ 12. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně, č. j. 2 T 51/2017 - 574 ze dne 29. 9. 2020 (č. l. 6) soud zjistil, že obžalovaný [jméno] [příjmení] byl zproštěn obžaloby po obnoveném řízení, když soud na základě dokazování dospěl k záběru, že to nebyl [jméno] [příjmení], kdo byl řidičem vozidla VW, naopak [jméno] [příjmení] s pravděpodobností hraničící s jistotou seděla v okamžiku nehody na místě řidiče. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že oba znalci z oboru silniční dopravy Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení] velmi přesvědčivě vysvětlili, proč se z jejich pohledu jeví jako velmi nepravděpodobné, že vozidlo řídil obžalovaný. Z obou znaleckých posudků vyplývá, že nebyl připoután ani řidič, ani spolujezdec; soud dále poukázal na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vypracovaného MUDr. [příjmení] a na jeho výslech, kdy znalec uvedl, že s pravděpodobností hraničící s jistotou řídila vozidlo [jméno] [příjmení], přičemž jeho závěry korespondují se závěry obou znaleckých posudků z oboru dopravy. Znalecký posudek MUDr. [příjmení] soud označil jako nepřesvědčivý a zdůraznil, že„ jakkoliv v této věci znalec [příjmení] byl nepřesvědčivý, pak nevyloučil variantu, že vozidlo VW mohla řídit [jméno] [příjmení]“. Dále soud zdůraznil, že v protokolu o dopravní nehodě je jako řidič označen obžalovaný, ze samotného protokolu však není zřejmé, na základě čeho policie tento závěr učinila. Soud tedy zprostil obžaloby [jméno] [příjmení], neboť„ nebylo prokázáno, že to byl právě on, kdo předmětné vozidlo VW Golf řídil v době dopravní nehody. Naopak je na místě přiklonit se k variantě, že řidičkou vozidla VW Golf byla v době dopravní nehody [jméno] [příjmení]“ 13. Na základě tohoto zprošťujícího rozsudku žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 10. 11. 2020 žalovanou k vrácení částky 171 003 Kč s odůvodněním, že tato částka byla původně žalované zaslána dle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., kdy z Garančního fondu bylo plněno za nepojištěné vozidlo, které dle původního rozsudku řídil [jméno] [příjmení]. Jelikož na podkladě zprošťujícího rozsudku bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] nehodu nezavinil a vozidlo řídila [jméno] [příjmení], je zřejmé, že náklady na léčbu [jméno] [příjmení] vynaložené žalovanou nevznikly v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby, ale jí samé. Neexistoval tak nárok na výplatu plnění z Garančního fondu a poskytnutá částka 171 003 Kč je bezdůvodným obohacením na straně žalované (viz výzva ze dne 10. 11. 2020 a dodejka na č. l. 25). Tato výzva byla doručena žalované dne 10. 11. 2020.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 11. 2020 (č. l. 47) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala opětovně žalovanou k vrácení částky 171 003 Kč s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnosti, že vozidlo řídila [jméno] [příjmení], byl nárok na náhradu léčení vynaložený žalovanou od počátku bez právního důvodu.

15. Z výpisu z účtu vedeného u ČNB ze dne 23. 3. 2021 (č. l. 103) soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 23. 3. 2021 na základě výzvy k vrácení částky 171 003 Kč částku 85 502 Kč. Účastníci tuto skutečnost rovněž učinili nespornou.

16. Ze sdělení Městského úřadu Český Brod ze dne 27. 9. 2021 (č. l. 132) soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození] není držitelem platného řidičského průkazu a držitelem žádné skupiny vozidel oprávnění.

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

18. Na podkladě původního rozsudku Okresního soudu v Kolíně byl [jméno] [příjmení] shledán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví pro skutek spočívající v tom, že dne 11. 3. 2017 kolem 19.05 hod. zavinil svou nedbalostí dopravní nehodu, když jako řidič osobního automobilu VW Golf, [registrační značka] jedoucí po vedlejší silnici III/1133 přehlédl na hlavní silnici osobní automobil Peugeot 30 řízený [jméno] [příjmení], nedal přednost v jízdě, vjel do křižovatky, kde se s ním střetl, přičemž došlo k závažnému život ohrožujícímu zranění [jméno] [příjmení] jako spolujezdkyně, přičemž žalovaná vynaložila náklady na léčbu [jméno] [příjmení]. Na podkladě odsuzujícího rozsudku sp. zn. 2 T 51/2017-313, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2017, žalobkyně poskytla žalované dle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. plnění z garančního fondu, neboť předmětné vozidlo nebylo v době rozhodné pojištěno, ve výši 171 003 Kč. Na podkladě obnoveného řízení byl [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn obžaloby pro předmětný skutek rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 9. 2020, č.j. 2 T 51/2017-574, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2020 Odvolací soud uvedl, že„ otázkou, kdo byl v době nehody řidičem vozidla, se zabývali všichni ve věci činní znalci, z nichž se oba znalci z oboru silniční dopravy – tedy jak Ing. [příjmení], tak i Ing. [příjmení] - shodli na tom, že v době nehody byla řidičkou vozu s největší pravděpodobností [jméno] [příjmení], přičemž podrobně vysvětlili, jaké skutečnosti je k takovému závěru vedou. K témuž závěru dospěl i znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. [příjmení], a pouze [příjmení] [jméno] [příjmení], PhD., dospěl k závěrům jiným. Odlišnost těchto závěrů však spočívá toliko v tom, že podle MUDr. [příjmení] nelze podle charakteru a rozsahu zranění spolehlivě určit, zda se [jméno] [příjmení] v době nehody nacházela na místě řidiče či spolujezdce. Za této situace by i dle názoru odvolacího soudu bylo nadbytečné opatřovat další důkazy či dokonce revizní znalecké posudky, protože mezi posudky dosud opatřenými fakticky žádný rozpor v odpovědi na pro posouzení věci podstatnou otázku řidiče vozidla není. Na podkladě provedeného dokazování tak okresní soud právem uzavřel, že v daném případě vyvstávají tak vážné pochybnosti o tom, že řidičem vozidla v době nehody byl právě obžalovaný“. Následně žalovaná poukázala na účet žalobkyně polovinu žalobou požadované částky a druhou část dosud žalobkyni nevrátila. [jméno] [příjmení] není držitelem řidičského oprávnění, přičemž tuto skutečnost si [jméno] [příjmení] před tím, než jí půjčil vozidlo, dle obsahu jeho výpovědi z trestního řízení nijak neověřoval, spolehl se na svůj úsudek, že když se uměla s vozidlem rozjet, tak asi řídit umí.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Dle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“) příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

21. Dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

22. Dle ust. § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

23. Dle ust. § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

24. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel nehradí a) újmu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla újma způsobena.

25. Dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. garanční fond se tvoří z pojistného za hraniční pojištění podle § 14, z příspěvků pojistitelů podle § 18 odst. 5, z přijatých náhrad podle § 24 odst. 7 a 9 a z přijatých příspěvků podle § 4.

26. Dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému a) plnění za újmu způsobenou provozem nezjištěného vozidla, kterou je povinna nahradit nezjištěná osoba; plnění za újmu na věci nebo ušlém zisku vzniklém v souvislosti se škodou na věci poskytne Kancelář pouze tehdy, pokud současně s touto škodou byla poškozenému způsobena i závažná újma na zdraví a pokud újma podle § 6 odst. 2 písm. b) nebo ušlém zisku přesáhla 10 000 Kč, b) plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona, c) plnění za újmu způsobenou provozem tuzemského vozidla, kterou je povinna nahradit osoba, jejíž odpovědnost za tuto újmu je pojištěna u pojistitele, který z důvodu svého úpadku nemůže uhradit tuto újmu, d) plnění za újmu způsobenou provozem cizozemského vozidla, kterou je povinna nahradit osoba, jejíž odpovědnost za tuto újmu je pojištěna hraničním pojištěním, e) plnění za újmu způsobenou provozem cizozemského vozidla, jehož řidiči nevzniká při provozu tohoto vozidla na území České republiky povinnost uzavřít hraniční pojištění, f) náhradní plnění podle § 24a a 24b, a to v rozsahu, v jakém je Kancelář povinna plnit podle písmen a) až c), g) plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, které bylo odesláno z jiného členského státu do České republiky jako státu cílového určení, nebylo-li k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona a ke škodné události došlo ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy kupující osoba vozidlo převzala, i když vozidlo nebylo v České republice registrováno.

27. Dle ust. § 24 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit nárok na plnění podle odstavce 2 písm. b), c) a g) proti Kanceláři za stejných podmínek, za nichž by mohl uplatnit nárok na plnění proti pojistiteli (§ 9). Pohledávka Kanceláře na náhradu za plnění podle odstavce 2 písm. b), c) a g) se považuje za pohledávku, na kterou se podle zvláštního právního předpisu22c) hledí jako na přihlášenou.

28. Dle ust. § 24 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. kancelář poskytuje poškozenému plnění podle odstavce 2 za stejných podmínek, jako poskytuje pojistné plnění pojistitel (§ 6 odst. 2 a 5, § 7 až 10).

29. Dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Dle ust. § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně plnila žalované částku 171 003 Kč v době, kdy byly splněny předpoklady pro její plnění uvedené v ust. § 24 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., neboť v původním trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně byl [jméno] [příjmení] shledán vinným způsobením těžké újmy na zdraví [jméno] [příjmení]. Poté, co byla povolena obnova řízení, však bylo dle závěru zdejšího soudu postaveno v trestním řízení na jisto, že s největší pravděpodobností hraničící s jistotou byla řidičkou vozidla poškozená na zdraví a současně pojištěnkyně žalované [jméno] [příjmení]. Tento skutkový závěr učinil trestní soud ve věci 2 T 51/2017 na podkladě obnoveného řízení a obsáhlého dokazování, kdy dva znalci z oboru dopravy a znalec z oboru zdravotnictví podrobně, logicky a přesvědčivě odůvodnili své závěry, proč mají za to, že vozidlo VW Golf řídila právě [jméno] [příjmení], nikoliv původně odsouzený [jméno] [příjmení]. Zdejší soud vyšel z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Kolíně, zejména ze znaleckých posudků z oboru doprava vypracovaných Ing. [příjmení] i Ing. [příjmení] a z oboru zdravotnictví MUDr. [příjmení] a rovněž zdejší soud na podkladě citovaných závěrů dospěl k závěru, že řidičkou vozidla byla s největší pravděpodobností hraničící s jistotou [jméno] [příjmení], čemuž svědčí i právě charakter jejího zranění v porovnání se zraněním původně odsouzeného [jméno] [příjmení]. Jestliže tedy řidičem vozidla VW Golf byla [jméno] [příjmení], uplatní se ust. § 7 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s ust. § 24 odst. 6 zákona č. 168/1997 Sb. a závěr, že měla žalovaná právo na plnění z garančního fondu, byl vyvrácen. Je tedy zřejmé, že žalobkyně původně plnila z právního důvodu, který následně odpadl, a žalovaná se na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatila o částku, kterou dosud žalované nevrátila. Toto obohacení je povinna žalobkyni vydat.

33. K námitce žalované o jistém spoluzavinění [jméno] [příjmení] soud uvádí, že tato okolnost je pro posouzení důvodnosti nároku dle názoru soudu irelevantní, když dle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že pojistitel nehradí újmu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla újma způsobena. Nárok na výplatu plnění z Garančního fondu žalované tak vůbec nevznikl. Námitku žalované týkající se spolupůsobení [jméno] [příjmení] na vznik škody soud proto posoudil jako nedůvodnou, neboť nebyla splněna základní podmínka pro uplatnění regresní náhrady z Garančního fondu. Případná otázka spoluzavinění [jméno] [příjmení] a porušení jeho povinnosti ověřit, zda osoba, které předal řízení, je osobou mající řidičské oprávnění, tak v tomto řízení nebyla rozhodná.

34. Pro úplnost soud uvádí, že i koncept ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. je založen na tom, že žalovaná jako zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Za situace, kdy bylo v trestním řízení prokázáno, že zaviněného protiprávního porušení povinností se dopustila sama pojištěnkyně coby řidička, ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. se v tomto případě neaplikuje a i z tohoto důvodu žalobkyně má právo na vrácení již poskytnuté částky. V řízení totiž bylo prokázáno, že řídila a nehodu zavinila [jméno] [příjmení] jako pojištěnec žalované, nikoliv [jméno] [příjmení]. Zranění [jméno] [příjmení], na jejíž léčbu vynaložila žalovaná náklady, nevzniklo zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby vůči pojištěnci a nárok na plnění ze strany žalobkyně s odkazem na ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb. tak nebyl dán. Soud proto uzavřel, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení je důvodná.

35. Soud zavázal žalovanou současně k zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucí od 12. 11. 2020, tedy od doručení výzvy k vrácení bezdůvodného obohacení ze dne 10. 11. 2020, která byla žalované doručena 10. 11. 2020.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 290 Kč a náhrada za zastoupení advokátem spočívající v odměně advokáta za 3 úkony právní služby po 7 980 Kč z tarifní hodnoty 171 003 (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 7. 4. 2021), dále po 4 540 Kč z tarifní hodnoty 85 501 Kč za 3 právní úkony (účast na jednání dne 23. 9. 2021, vyjádření ze dne 12. 10. 2021 a účast na jednání dne 13. 1. 2022), v náhradě hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, celkem tedy i s náhradou za 21 % DPH činí náhrada nákladů řízení částku 52 915,60 Kč.

37. Soud neposoudil náklady na právní zastoupení žalobkyně jako neúčelné, na což poukazovala žalovaná. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1750/2017 ze dne 27. 7. 2017 a jeho závěr:„ Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva a ve sporu úspěšný účastník má právo na jejich náhradu za splnění podmínek stanovených občanským soudním řádem, nejde-li o zneužití práva na úkor jiného účastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014). Proto ani náklady vynaložené Českou kanceláří pojistitelů na zastoupení advokátem ve sporu o plnění z garančního fondu nelze bez dalšího považovat za neúčelné. V řízení přitom nevyšly najevo žádné skutečnosti, ze kterých by se dalo usoudit, že dovolatelka svého práva zneužila, resp. nebyly tvrzeny ani prokazovány“ a dále usnesení ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 119/2016 a jeho závěr:„ Závěry judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu ohledně náhrady nákladů řízení za zastupování advokátem týkající se zastupování státu, krajů, měst, městských částí, případně dalších subjektů hospodařících s veřejnými prostředky (Pozemkový fond, Všeobecná zdravotní pojišťovna) nelze rozšiřovat na subjekty, jejichž povaha je odlišná. Česká kancelář pojistitelů mezi subjekty hospodařící s veřejnými prostředky nepatří (srov. zejména § 18 odst. 5 a 65 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Ostatně v praxi dovolacího soudu je náhrada nákladů zastoupení České kanceláře pojistitelů běžně přiznávána (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1098/2009, uveřejněný pod číslem 141/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4086/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1732/2012“). Zdejší soud má navíc za to, že v daném případě se nejednalo o rutinní a jednoduchou kauzu, na základě čehož by měl učinit závěr o neúčelnosti zastoupení žalobkyně advokátem.

38. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.