11 C 45/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 22 860,20 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 081,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 940,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, dále kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 976,89 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 940,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 377,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba o zaplacení částky ve výši 9 779 Kč se zamítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 341,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [titul], advokáta. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 27. 11. 2020 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 22 860,20 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen právní„ předchůdce žalobkyně“) se žalovanou dne 6. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce č. 540713927. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti. Na základě smlouvy se pak žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny též úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení smlouvy ve výši 3 888 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 891 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 2. 3. 2019. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když v průběhu smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky uhradila pouze částku 1 600 Kč Poslední splátku žalovaná uhradila dne 6. 4. 2018. Vzhledem k prodlení žalované se neuhrazená jistina stala splatnou a od 3. 3. 2019 se úročila úrokem ve výši 29 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky ve výši 22 860,20 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 12 940,85 Kč a z dlužných poplatků ve výši 9 919,35 Kč, dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 3 377,56 Kč (29 % ročně z částky 12 940,85 Kč od 3. 3. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 976,89 Kč (8,5 % ročně z částky 12 940,85 Kč od 14. 4. 2018 do 20. 1. 2020), úrok 29 % ročně z dlužné částky 12 940,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky 12 940,85 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaná i přes výzvy dosud dlužnou částku žalobkyni neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o zápůjčce č. 540713927 (č. l. 14-15) ze dne 6. 1. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Poplatek za zápůjčku byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování smlouvy ve výši 3 888 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 26 283 Kč měla žalovaná hradit formou celkem 60 splátek ve výši 439 Kč týdně. Při 60 splátkách byly sjednány úroky ve výši 29 % ročně. Z tabulky umoření (č. l. 19) ze dne 27. 1. 2020 ke smlouvě č. 540713927 soud zjistil, že žalovaná uhradila na uvedenou smlouvu celkem částku ve výši 1 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 20-24) ze dne 20. 1. 2020, včetně přílohy č. 1 (č. l. 11), bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 1. 2020 (č. l. 16), který byl dle podacího lístku (č. l. 17) ze dne 14. 2. 2020 odeslán na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě (č. l. 12) ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky. Dle podacího lístku (č. l. 18) ze dne 24. 4. 2020 byla výzva žalované zaslána na adresu shodnou ve smlouvě. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 6. 1. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 540713927, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč Smlouva byla sjednána jako smlouva spotřebitelská. Žalovaná měla spolu s poplatky ve výši 12 283 Kč hradit celkovou částku ve výši 26 283 Kč formou týdenních splátek. Žalovaná se dostala do prodlení, když žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 1 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 1. 2020. Po právní stránce byla věc soudem posouzena následovně. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z. platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 420 odst. 2 o. z. platí, že pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 o. z. se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud se nejprve zaobíral tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení vyúčtovaných poplatků (poplatek za zpracování smlouvy ve výši 3 888 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč). Jde-li o poplatek za zpracování smlouvy, která má formulářovou povahu, pak tato služba představuje rutinní, časově nenáročný úkon, který spadá do běžné agendy právní předchůdkyně žalobkyně, a tudíž částka účtovaná v tomto případě za jeho provedení je dle názoru soudu zcela neadekvátní. Jde-li o zpoplatnění administrativní činnosti a komfortního splácení (tzv. hotovostní režim splátek), pak soud odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] [spisová značka], kde soud měl za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ujednání o hotovostním inkasu ve výši 60 % z poskytnutých finančních prostředků a poukázal přitom na skutečnost, že:„ formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka (vydlužitele). Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany žalobce navyšování ceny poskytnuté zápůjčky…. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce.“ V daném případě se tak nejedná o poplatky odrážející cenu poskytnutých služeb, ale o další skrytý úrok. Soud porovnal výši sjednané úplaty 9 779 Kč s výší jistiny 14 000 Kč a v přepočtu na roční procentní úrok dospěl k závěru, že tato částka představuje zhruba 69,85 % ročně z dlužné jistiny. Tuto výši společně se sjednaným úrokem ve výši 29 % soud poměřil s průměrnými úrokovými sazbami u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti, které činily v lednu 2018, tj. v měsíci uzavření smlouvy, celkem 8,85 % (viz https://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=1&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=58842&p_uka=2&p_strid=AAABAA&p_od=201801&p_do=202101&p_lang=CS&p_format=0&p_decsep). K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). Dle názoru soudu přitom lze vztáhnout citované rozhodnutí i na případ úroků zjevně se příčících dobrým mravům ve smyslu § 588 o. z. V dané věci skutečný úrok mnohonásobně převyšuje průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v době uzavření smlouvy a jako takový se příčí dobrým mravům nejen obecně ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., ale soud na něj nahlíží jako na zjevně nemravný též ve smyslu § 588 o. z. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl co do částky 9 779 Kč, neboť ujednání o odměně za zpracování smlouvy ve výši 3 888 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5 891 Kč vyhodnotil jako absolutně neplatná. Naproti tomu soud shledal nárok žalobkyně důvodným ohledně části dlužné jistiny, kdy soud žalobkyni přiznal částku ve výši 13 081,20 Kč, tj. žalovanou částku ve výši 22 860,20 Kč poníženou o poplatky ve výši 9 779 Kč. Rovněž byl shledán oprávněným nárok žalobkyně v té části, v níž se domáhala zaplacení sjednaných úroků ve výši 29 % ročně a vzhledem k prodlení žalované s placením peněžitého závazku též zákonného úroku z prodlení. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku ve výši 13 081,20 Kč uhradila, popř. že závazek zanikl jiným způsobem. To však žalovaná neučinila, soud proto s ohledem na výše uvedené žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., vyhověl, včetně nároku na úroky ve sjednané výši 29 % ročně a na úroky z prodlení, jejichž výše je dle § 1970 o. z. stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 341,79 Kč, přičemž tato částka představuje 14,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 915 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 22 860,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění ze dne 23. 4. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 27. 11. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve činící 252 Kč.