11 C 54/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 4. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované , adresa anonymizováno o žalobě přehlasovaného spoluvlastníka na zrušení rozhodnutí,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí spoluvlastníků pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, zapsaný v Katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 20. 1. 2020, které bylo žalobkyni doručeno dne 21. 1. 2020 a jehož obsahem je:„ Majitelé domu nesouhlasí s tím, aby paní [celé jméno žalobkyně] užívala byt [číslo]“.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. a 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 22 869 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1. a 2. žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a 3. žalovanou žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a 4. žalovanou žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 19. 2. 2020 a jejím doplněním ze dne 4. 8. 2020 (č.l. 82), ze dne 24. 2. 2021 (č.l. 119), ze dne 7. 5. 2021 (č.l. 203) a ze dne 19. 4. 2021 (177) a při jednání dne 20. 4. 2021 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí spoluvlastníků ze dne 20. 1. 2020, které bylo žalobkyni doručeno dne 21. 1. 2021 a jehož obsah je uveden ve výroku rozsudku, neboť v důsledku tohoto rozhodnutí hrozí žalobkyni těžká újma. Žalobkyně uvedla, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, k.ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], žalobkyni náleží podíl ve výši ideální 1/18, 1. žalovanému podíl ve výši ideální 1/3, 2. žalovanému podíl ve výši ideální 1/3, 3. žalované podíl ve výši ideální [číslo] a 4. žalované podíl ve výši ideální 1/6. Rozhodnutí bylo přijato hlasy 1. a 2. žalovaného, kteří jsou většinoví spoluvlastníci, 3. žalovaná se hlasování zdržela a 4. žalovaná hlasovala proti. Žalobkyně užívá byt [číslo] již od 1. 3. 2012, v bytě bydlí i se svým manželem, který je v rekonvalescenci, v důsledku rozhodnutí většinových spoluvlastníků by tak žalobkyně byla vyloučena z užívání společné věci. Rozhodnutí bylo navíc přijato formálně nesprávně, neboť bylo učiněno per rollam, korespondenčně. Žalobkyně užívá byt o velikosti 54 m2, který je menší než její zákonný podíl na společné věci, za užívání tohoto bytu platí tržní nájemné. Každoročně obdrží žalobkyně podíl na nájemném ze všech bytů, ale tento podíl je menší než její roční platba za užívání předmětného bytu. Žalobkyně nevlastní v [obec] žádnou jinou nemovitost k bydlení. Rozhodnutím většinových spoluvlastníků hrozí žalobkyni těžká újma, když by nemohla užívat věc, jež jí náleží, za jejíž užívání dokonce hradí nájemné jako další nájemci v domě a současně se v bytě stará o nemocného manžela. Žalobkyně dále trpí Parkinsonovou nemocí, kterou by způsobený stres s hledáním nového bydlení mohl zhoršit. Žalobkyně rovněž v bytě provedla stavební úpravy, rozhodnutí ji tudíž poškodí i ekonomicky. Žalobkyně dále uvedla, že většinoví spoluvlastníci zneužívají svého postavení, přičemž takové zneužití nemůže požívat ochrany a označila výkon práv žalovaných, obsažený v napadeném rozhodnutí, jako rozporný s dobrými mravy, tudíž je napadené rozhodnutí neplatné. Primárním cílem rozhodnutí většinových spoluvlastníků bylo vyloučení žalobkyně z užívání části společné věci bez jakéhokoliv spravedlivého důvodu. Rozhodnutí neobsahuje žádný další způsob využití bytu [číslo]. Rozhodnutí bylo přijato rovněž formálně nesprávně, když bylo přijato per rollam, korespondenčně, přičemž zákon takové hlasování u podílových spoluvlastníků nezná. Žalobkyni v souhrnu hrozí v důsledku napadeného rozhodnutí těžká újma na zdraví a újma ekonomická. Žalobkyně je na daném bytě citově závislá, bydlí zde skoro 10 let, v této lokalitě, kousek od daného bytu v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] bydlela od dětství. V předmětném rozhodnutí žalovaných pociťuje žalobkyně i ztrátu sociální jistoty, kterou nutně potřebuje, má za to, že by stěhováním přišla o kamarádky a známé. Dále pro ni znamená rozhodnutí většinových spoluvlastníků i ekonomickou ztrátu, když do daného bytu investovala ze svých prostředků asi 200 000 Kč, koupila si novou kuchyň, je nově položené lino a koberec, vylepšila si koupelnu; zajištění a zařízení nového bydlení by tak přineslo osobní i finanční investice. Žalobkyně nicméně uvádí, že nestrádá finančně, je finančně zajištěná, nemá vůbec potřebu jakékoliv finanční náhrady proti tomu, že by se měla vystěhovat z bytu, případně přijít o spoluvlastnictví. Je pro ni stěžejní klid a jistota bydlení ve stávajícím bytě. Žalobkyně v neposlední řadě poukázala na hledisko slušného zacházení, které rovněž soud musí vzít v potaz s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017. Ze všech těchto důvodů navrhuje rozhodnutí většinových spoluvlastníků zrušit. 2. 1. a 2. žalovaný navrhli zamítnutí žaloby, když ve svém vyjádření ze dne 14. 5. 2020 (č.l. 51), 18. 11. 2020 (č.l. 93), 22. 2. 2021 (č.l. 128), 9. 4. 2021 (č.l. 141) předně uvedli, že napadené rozhodnutí spoluvlastníků není rozhodnutím o významné záležitosti, žaloba je již z tohoto důvodu nedůvodná; dále žalobkyni napadeným rozhodnutím nemůže být způsobena těžká újma ani jí taková újma nehrozí. Žalobkyně je spoluvlastnicí s podílem o velikosti 1/18 a je jedinou ze spoluvlastníků, která předmětnou nemovitou věc užívá. Žalovaní dále uvedli, že žalobkyně neužívá byt [číslo] na základě jakéhokoliv rozhodnutí spoluvlastníků a napadat tedy rozhodnutí, kterým spoluvlastníci vyjadřují nesouhlas s jejím dalším setrváním v bytě, postrádá smysl. Žalovaní poukázali na okolnosti nastěhování se žalobkyně do nemovitosti, kdy v dobré víře umožnili žalobkyni nastěhovat se do bytu v roce 2012 v době, kdy tvrdila, že se rozvádí s manželem a prodávají rodinný dům; žalovaní proto nabídli žalobkyni uzavření nájemní smlouvy, což žalobkyně odmítla s tím, že jako spoluvlastnice nemůže mít nájemní smlouvu. Poté jí žalovaní nabídli k podpisu návrh na uzavření dohody o užívání části společné nemovitosti a opakovaně ji vyzývali k jejímu uzavření; tento návrh nebyl ze strany žalobkyně nikdy akceptován a žalovaní jí v dubnu 2017 oznámili, že na užívání společné věci již nadále nemají zájem. Tvrzení o rozvodu manželství se ukázala následně nepravdivá a tvrzení o tom, že musí žalobkyně prodat dům, se rovněž ukázalo jako nepravdivé, když tento žalobkyně s manželem prodala již o rok dříve za kupní cenu 12 200 000 Kč na základě kupní smlouvy ze dne 7. 10. 2011. Žalovaní dále poukazují na absurdnost tvrzení o jejím vztahu k bytu, neboť žalobkyně užívá byt pouze část roku, když každý rok část roku tráví v zahraničí (většinou v Thajsku). Navíc po dobu pobytu v zahraničí nemusela platit za služby, odhlašovala se z bytu a po správcovské společnosti požadovala změny ve vyúčtování, což žalovaní přestali tolerovat, neboť žalobkyně poškozuje ostatní uživatele domu. Není pravdou tvrzení žalobkyně, že uzavřela s žalovanými nájemní smlouvu, když uzavření této výslovně odmítla. Nájemní smlouvu předloženou soudu zřejmě žalobkyně dopodepsala pro účely tohoto soudního řízení, tuto nikdy nikomu nepředala, ani žalovaným, ani správcovské společnosti a nikdy o svém podpisu na ní nikoho neinformovala. [obec] toho obdržela návrh dohody o užívání společné věci, který neakceptovala a který žalovaní později odvolali; smlouva tedy uzavřena nebyla. Důvodů pro napadené rozhodnutí spoluvlastníků bylo několik, mimo jiné dlouhodobé chování žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, narušování dobrých vztahů s uživateli bytů a poskytovateli služeb, soustavná snaha získat jakýkoliv prospěch na úkor ostatních. Namátkově žalovaní zmiňují skutečnost, že žalobkyně sjednala se [právnická osoba] opravy v bytě nad rámec běžné úpravy, žalobkyně společnosti nezaplatila, chováním poškodila dobré jméno žalovaných, narušila dobré vztahy s touto společností; přístup žalobkyně k zacházení se společným majetkem se liší radikálně od přístupu žalovaných a další setrvání žalobkyně v domě bude nadále narušovat do té doby funkční vztahy mezi většinou majitelů. Žalobkyně dále osočováním a nevybíravým chováním znechutila [právnická osoba] s.r.o., která po dobu 20 let provozovala topný systém domu, v důsledku čehož společnost vypověděla nájemní smlouvu a všichni spoluvlastníci přišli o příjem z podnájmu. Dále žalobkyně narušovala výměnu oken v domě, o kterou žalovaní usilovali pět let, a soustavně a nepravdivě osočuje žalované i nájemníky domu z nekalostí. Ze všech těchto důvodů žalovaní mají za to, že vystěhováním žalobkyně z předmětného domu se mimořádně napjaté vztahy v domě i mezi majiteli zklidní, přičemž žalobkyně je finančně zajištěná natolik, že jí nemůže činit problém si zajistit bydlení v jiné nemovité věci. Žalobkyně je příjemkyní podílu příjmů ze společné věci, ze získaných peněz si může hradit pronájem jiného bytu. Žalovaná je spoluvlastníkem i dalších nemovitosti určených k bydlení, např. podílu o velikosti ideální 1/6 na pozemcích parc. [číslo] st. parc. [číslo] st. parc. [číslo] jehož součástí je budova rodinného domu [adresa], vše v katastrálním území Tukleky. Formu hlasování pro případy spoluvlastníků nemovité věci zákon neupravuje, všichni spoluvlastníci měli možnost se k návrhu vyjádřit a projevit svou vůli. Do podílu ze zisku z pronájmu společné věci se to, že žalobkyně v domě bydlí, nijak nepromítá, podíl žalobkyně se tím nijak nekrátí. Pokud by v domě žalobkyně nežila, nemusela by hradit žádnou úplatu za užívání a její příjem z nemovitosti bude jako doposud odpovídat výši jejího spoluvlastnického podílu. Žalobkyně neuvádí ve svém návrhu pravdu, když tvrdí, že za užívání platí více, než získá z titulu svého podílu na zisku. Od 1. 4. 2012 do 31. 12. 2019 činil výnos odpovídající podílu 1/18 žalobkyně částku 861 538,58 Kč. Za užívání bytu ve stejném období uhradila žalobkyně pouze 617 692 Kč, rozdíl tedy činí 243 846,58 Kč. Příjem z pronájmů v uvedené nemovitosti vybírá správcovská firma, která jej dvakrát ročně vyúčtovává a po odečtení nákladů je ve výši odpovídající spoluvlastnickým podílům spoluvlastníkům vyplácen. Pokud je žalobkyně i přes svůj zdravotní stav schopna cestovat do zahraničí, mají žalovaní za to, že je schopna se i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu přestěhovat do jiného bytu, na jehož nájem či koupi musí mít dostatek finančních prostředků z prodeje nemovitosti v [obec]; žalobkyně není nemajetná. Od neužívání bytu [číslo] žalobkyní si žalovaní slibují především uklidnění stávajících poměrů v domě. 3. 3. žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.

4. Ve vyjádření ze dne 4. 4. 2021 (č.l. 138) uvedla 4. žalovaná, že žalobkyně je pro nájemníky v domě kontaktní člověk, rozbroje nezpůsobuje, naopak dohlíží, aby opravy v domě a s tím spojené vyčíslovaní nákladů probíhalo řádně. 1. a 2. žalovaní navíc od roku 2000„ používají“ byt [číslo] za nízkou cenu, čímž snižují všem společné příjmy. Sama 4. žalovaná již od roku 2002 žádá o možnost užívat byt v domě.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí (č.l. 10) soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, k.ú. [část obce], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětný dům“), je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně (podíl 1/18), 1. žalovaného (podíl 1/3), 2. žalovaného (podíl 1/3), 3. žalované (podíl 2/18) a 4. žalované (podíl 1/6).

7. Z emailové zprávy ze dne 22. 12. 2019 (č.l. 95) soud zjistil, že 1. žalovaný napsal ostatním spoluvlastníkům email, ve kterém je vyzval k vyjádření se k návrhu žalovaného na rozhodnutí spoluvlastníků, jeho obsahem je:„ Majitelé domu nesouhlasí s tím, aby paní [celé jméno žalobkyně] užívala byt [číslo] v domě. Paní [celé jméno žalobkyně] tento byt dosud užívá bez souhlasu ostatních majitelů domu.“ 1. žalovaný vyzval ostatní spoluvlastníky k vyjádření, zda s tímto návrhem rozhodnutí spoluvlastníků souhlasí, požádal ostatní spoluvlastníky o vyjádření do 10.1.2020.

8. Z emailu ze dne 21.1.2020 včetně přílohy – rozhodnutí majitelů domu ze dne 20.1.2020 (č.l. 13) bylo zjištěno, že s návrhem souhlasil 1. a 2. žalovaný, nesouhlasila žalobkyně a 4. žalovaná, 3. žalovaná se nevyjádřila. Rozhodnutí tak bylo přijato dvoutřetinovou většinou hlasů, o čemž 1. žalovaný emailem informoval ostatní spoluvlastníky dne 21.1.2020.

9. Z nájemní smlouvy ze dne 27. 2. 2012 (č.l. 23), kde na straně pronajímatele jsou uvedeni žalovaní a na straně nájemce žalobkyně, soud zjistil, že předmětem nájmu má být byt [číslo] v [číslo] nadzemním podlaží domu o výměře 53,8 m2 se sjednaným nájemným ve výši 6 932 Kč, po slevě 6 357 Kč, tato byla podepsána pouze žalobkyní a 1. a 2. žalovaným.

10. Z emailové zprávy ze dne 25. 9. 2012 (č.l. 54) adresovanou žalobkyní 1. žalovanému soud zjistil, že žalobkyně 1. žalovanému oznámila, že by jako spoluvlastník domu neměla mít uzavřenou nájemní smlouvu, nýbrž dohodu spoluvlastníků, a smlouva nájemní je dle ní nesprávná.

11. Z dopisu ze dne 29. 4. 2017 a z podacího lístku z téhož dne (č.l. 69) soud zjistil, že 1. a 2. žalovaní žalobkyni informovali, že dohodu o užívání společně věci (bytu [číslo]), kterou dostala žalobkyně k podpisu v říjnu 2012, odvolávají, neboť žalobkyně v přiměřené době k dohodě nepřistoupila.

12. Z emailové korespondence ze dne 5. 2. 2020 (č.l. 26) mezi JUDr. [příjmení] a 1. žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce vznesla námitky proti rozhodnutí spoluvlastníků ze dne 20.1.2020, poukázala na skutečnost, že má řádně uzavřenou nájemní smlouvu a byt obývá na dobu neurčitou.

13. Z dopisu ze dne 2. 7. 2012, který 1. žalovaný adresoval žalobkyni (č.l. 55) a kopie zprávy zaslané 1. žalovanému žalobkyní (č.l.55 verte) soud zjistil, že žalobkyně odmítla uhradit fakturu za opravy v bytě, které si objednala, vystavenou fakturu vrátila 1. žalovanému s tím, že fakturu reklamovala. 1. žalovaný žalobkyni fakturu vrátil s tím, že ona si služby objednala, a proto je zavázána za ně uhradit stanovenou cenu. 1. žalovaný žalobkyni upozornil, že svým jednáním poškozuje ostatní majitele domu, současně doporučil žalobkyni zvážit ukončení nájemní smlouvy k bytu v domě.

14. Z emailových zpráv ze dne 27. 7. 2016, 11. 6. 2017, 12. 8. 2017 (č.l. 56-57) adresovaných správcovské firmě od žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně opakovaně přihlašuje a odhlašuje svého manžela k účtování poplatků v bytě z důvodu jeho návštěvy. Z emailových zpráv ze dne 4. 1. 2016, 14. 1. 2015 a 14. 7. 2015 (č.l. 57 verte-58 verte), taktéž z ručně psaného dopisu ze dne 26. 6. 2014 (č.l. 59) soud zjistil, že žalobkyně opakovaně odhlašovala i sebe z účtování poplatků v bytě z důvodu dlouhodobých zahraničních cest.

15. Ze smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem uzavřené na straně prodávající mezi žalobkyní a jejím manželem [jméno] [příjmení] a na straně kupující Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] dne 7. 10. 2011 (č.l. 62) bylo zjištěno, že žalobkyně spolu s manželem za kupní cenu 12 200 000 Kč převedli na kupující budovu [adresa] v části [územní celek], postavené na pozemku [číslo] o výměře 143 m2, zastavěná plocha a nádvoří, se zastavěnou plochou a nádvořím [číslo] o výměře 20m2 (zbořeniště), zahradou [číslo] o výměře 735 m2, vše zapsané na [list vlastnictví], [katastrální uzemí], [územní celek], okres [územní celek], vše zapsáno [stát. instituce], [stát. instituce].

16. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 6.5.2020 (č.l. 66) soud zjistil, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí o velikosti 1/6 k pozemku parcela st. [číslo], o výměře 66 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [název vesnice], [adresa], určená k bydlení, dále parcely st. [číslo], o výměře 162 m2, zastavěná plocha a nádvoří (zbořeniště), a dále parcely [číslo], o výměře 578 m2, zahrada, to vše zapsané na [list vlastnictví], [katastrální uzemí], [územní celek], vše zapsáno Katastrálním úřadem pro [územní celek], [stát. instituce].

17. Z emailové zprávy ze dne 12. 5. 2020 (č.l. 68) adresované 1. žalovanému panem [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že dle zhotovitele žalobkyně spolu s manželem při realizaci výměny oken v domě práce komplikovali a chovali se nevhodně. Zpráva obsahuje výtky k chování žalobkyně a jejího manžela, kteří při realizaci zakázky pracovníkům nadávali, sprostě je uráželi a neoprávněně kritizovali.

18. Z dopisu (bez data) označeného jako Výzva ke zrušení podílového spoluvlastnictví (č.l. 85) bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala 1. a 2. žalovaného a 3. žalovanou k uzavření dohody o zrušení podílového spoluvlastnictví se vznikem bytového spoluvlastnictví s tím, že 4. žalovaná s uvedeným postupem souhlasí. Z dodejek (č.l. 86) bylo zjištěno, že uvedený dopis byl doručen všem adresovaným.

19. Z dopisu ze dne 23. 7. 2020 (č.l. 86 verte) označeného jako„ Výzva k vyklizení bytu – předžalobní upomínka“, adresovaného žalobkyni právním zástupcem 1. a 2. žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně byla vyzvána k vyklizení bytu ve lhůtě 7 dnů od doručení této výzvy.

20. Z dopisu ze dne 20. 1. 2020 nazvaného„ Inflace za rok 2019“ (č.l. 88) adresovaného žalobkyni správcovskou firmou bylo zjištěno, že žalobkyni byl zaslán nový evidenční list platný od 1. 1. 2020 s upravenou výší nájemného o průměrnou roční míru inflace, tedy za rok 2019 2,8%.

21. Z lékařských zpráv ze dne 27. 5. 2020 (č.l. 123), 8. 2. 2021 (č.l. 123 verte), ze dne 23. 3. 2021 (č.l. 179 verte – 180)) a propouštěcí zprávy ze dne 19. 1. 2021 (č.l. 124) soud zjistil, že žalobkyni byla diagnostikována Parkinsonova nemoc a v lednu 2021 prodělala žalobkyně gynekologickou operaci.

22. Z tabulky (č.l. 125), ve které je uvedena výše plateb spojená s užíváním jednotlivých bytů v domě, bylo zjištěno, že od 1. 7. 2020 žalobkyně hradí měsíčně za užívaný byt částku 10 591 Kč jako tržní nájemné, za topení pak částku 1 736 Kč, vodné a stočné částku 500 Kč, úklid společných prostor 200 Kč, osvětlení společných prostor 100 Kč, celkem 13 327 Kč měsíčně.

23. Z výpisu z účtu [číslo] vedeného na společnost domy [právnická osoba] (správce domu) (č. l. 134) bylo zjištěno, že žalobkyni byla dne 9. 3. 2018 vyplacena částka 47 015 Kč. Z výpisu z téhož účtu (č. l. 134 verte) soud zjistil, že žalobkyni byla dne 7. 9. 2017 vyplacena částka 27 597 Kč.

24. Ze žaloby o zrušení podílového spoluvlastnictví ze dne 14. 10. 2020 (č.l. 143), kde na straně žalobců vystupuje současná žalobkyně a současná 4. žalovaná ([celé jméno žalované]) soud zjistil, že žalobkyně a 4. žalovaná podaly ke zdejšímu soudu žalobu na zrušení podílového spoluvlastnictví předmětného domu a rozdělení domu na bytové jednotky. Uvedené řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 C 342/2020.

25. Z kopie spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 331/2020, a to zejména z žaloby ze dne 4. 1. 2021, emailu 1. žalovaného ze dne 13. 7. 2020, emailu 1. žalovaného ze dne 21. 7. 2020 s přílohou - rozhodnutí spoluvlastníků ze dne 21. 7. 2020, výzvy k vyklizení bytu - předžalobní upomínky ze dne 23. 7. 2020 a vyjádření žalobkyně k žalobě soud zjistil, že žalovaní č. 1 a 2 podali ke zdejšímu soudu žalobu na vyklizení žalobkyně z bytu [číslo] 1. a 2. žalovaní rozeslali 13. 7. 2020 návrh ostatním spoluvlastníkům, aby se vyjádřili k návrhu:„ Na spoluvlastnici [celé jméno žalobkyně] bude podána žaloba na vyklizení bytu. Náklady vzniklé s řízením budou vymáhány po [celé jméno žalobkyně]“ Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že s ohledem na skutečnost, že paní žalobkyně dlouhodobě nerespektuje rozhodnutí většiny spoluvlastníků ohledně toho, že nebude nadále užívat jeden z bytů v domě a že se vystěhuje, což neučinila, je možné se vyklizení z bytu domáhat pouze soudní cestou. Po vystěhování paní [celé jméno žalobkyně] bude byt pronajat, paní [celé jméno žalobkyně] bude nadále dostávat podíl z výnosů společné věci (který se jí vystěhováním z bytu zvýší). Toto rozhodnutí bylo přijato hlasy 1. a 2. žalovaného, 3. žalovaná se nevyjádřila, 4. žalovaná a žalobkyně vyjádřily s rozhodnutím nesouhlas.

26. Z úřední činnosti soudu je známo, že ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 22. dubna 2021, č.j. 19 C 331/2020-60, kterým bylo žalobě na vyklizení bytu [číslo] vyhověno. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že„ žalovaná (zde žalobkyně) jako podílový spoluvlastník užívá společnou věc bez právního důvodu, bez jakékoliv dohody mezi spoluvlastníky, bez většinového rozhodnutí spoluvlastníků a bez rozhodnutí soudu a v rozporu s rozhodnutím přijatým většinou spoluvlastníků nemovitosti, které žalovaná nenapadla žalobou ve třicetidenní lhůtě od přijetí rozhodnutí spoluvlastníků. Soud se otázkou platnosti či neplatnosti nájemní smlouvy nezabýval, neboť užívání společné věci, jak již bylo výše uvedeno, může být určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím nebo rozhodnutím soudu. Pokud se žalovaná domáhá ochrany proti rozhodnutí z důvodu porušení dobrým mravů ze strany žalobců (zde žalovaných, pozn. soudu), k tomu soud sděluje, že dobrých mravů se dovolává právě ten, kdo v bytě bydlí bez právního důvodu na základě rozhodnutí většinových spoluvlastníků. Námitka jednání žalobců v rozporu s dobrými mravy je ze strany žalované zcela irelevantní, nedůvodná. Navíc, pokud žalovaná nebude užívat předmětný byt, nebude platit za jeho užívání a naopak dojde ke zvýšení výnosu připadajícího na její majetkový podíl. Tvrzení žalované o způsobení těžké újmy vyklizením bytu soud nesdílí vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná má dostatek finančních prostředků na zajištění nového bydlení, neboť v roce 2011 inkasovala z prodeje nemovitosti značné finanční prostředky, které mohou posloužit žalované k zajištění nového bydlení. Navíc tvrzení o těžké újmě žalovaná ničím neprokazovala“ (rozsudek na č.l. 206).

27. Z faktury č. 2012 ze dne 15. 3. 2012 na částku 26 987 Kč vystavené [právnická osoba] - reality s.r.o. soud zjistil, že společnost fakturovala za provedené práce v bytě [číslo] částku 26 987 Kč, u faktury je lísteček s výzvou 1. žalovaného žalobkyni s prosbou o uhrazení této faktury panu [příjmení].

28. Z emailu ze dne 31. 8. 2013 (č.l. 67) vyplývá korespondence mezi žalobkyní a 4. žalovanou; z tohoto emailu od žalobkyně vyplývá konfrontační způsob vyjadřování žalobkyně a obvinění 1. žalovaného.

29. Z výslechu žalobkyně (č.l. 110 verte) bylo zjištěno, že začala byt [číslo] v domě užívat poté, co prodala rodinný dům a musela se z něj odstěhovat. Žalobkyně byla během roku 2012 vyzvána správcem domu k podpisu nájemní smlouvy, jeden výtisk podepsané smlouvy předala osobně 1. žalovanému. Správce domu každoročně vyrozumívá žalobkyni o zvýšení nájmu, nájemné za byt žalobkyně řádně hradí. Nájemní smlouva k bytu není v pořádku, neboť na straně pronajímatelů není žalobkyně uvedena, žalobkyně to však dále neřešila, za byt řádně hradí sjednanou úplatu. Od roku 2012 do roku 2019 žalobkyně uhradila na náhradě za platby za užívání bytu částku asi 624 000 Kč, příjem ze spoluvlastnického podílu k domu je však asi o 30 % nižší, než platí na nájemném. S ohledem na velikost spoluvlastnického podílu má žalobkyně nárok na 70 m2 a přitom užívá byt o velikosti jen 53 m2. Každoročně je nájemné zvyšováno o inflaci za předešlý rok, až do letošního roku, kdy bylo nájemné zvýšeno o 45 %. Byt původně užívala žalobkyně sama, až když se manžel vrátil kvůli zdravotním problémům z ciziny, tak začal obývat byt spolu s žalobkyní. Těžkou újmu spatřuje žalobkyně v tom, že v bytě je zvyklá bydlet, zrekonstruovala kuchyň na zakázku a byt celkově vylepšila. Fakturu spojenou s úpravami v bytě, který žalobkyně užívá, pro pana [příjmení] žalobkyně neuhradila, neboť tam došlo k vyúčtování prací, které se netýkaly jejího bytu. Faktura byla původně psaná na 1. žalovaného, proto ji žalovanému poslala. Až když se ohledně faktury nic neřešilo, zjistila, že ta byla dána do společného vyúčtování. Žalobkyně označuje své chování za velmi slušné. Vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu si ani není schopna zajistit jiné bydlení. Žalobkyně v lednu 2021 prodělala operaci a rovněž má Parkinsonovu nemoc a manžel žalobkyně je po katetrizační ablaci, nyní je již v pořádku a není odkázán na péči další osoby. Manžel žalobkyně vlastnil v zahraničí byt, který však již prodal, nyní žádnou nemovitost nevlastní. Žalobkyně s manželem dříve bydleli v rodinném domě v [obec], který prodali. Získané peníze z prodeje si s manželem rozdělili a ona si svou polovinu ponechala. [adresa], jejíž je žalobkyně spoluvlastnicí, je chalupa, kterou užívá matka žalobkyně a která není určena k trvalému bydlení. Byt užívaný žalobkyní sestává ze dvou místností, obytná místnost a kuchyň, je situovaný na jih, nachází se v prvním patře domu. Vyúčtování plateb provádí správce domu společnost domy [právnická osoba] Žalobkyně v domě rozbroje nedělá, nájemníci se na ni však obracejí jako na spoluvlastníka. Žalobkyně upozornila na původního dodavatele tepla, že jejich ceny jsou přemrštěné a že tento subjekt nemá nezbytnou licenci. Dále žalobkyně řešila, proč se hradí společný internet v domě, když si jej nájemník sjednává samostatně, internet je v domě údajně z důvodu ovládání vstupu do domu. S ostatními spoluvlastníky, tedy s 3. a 4. žalovanou, má žalobkyně vztahy dobré, jedná se o její sestru a sestřenici, s 1. a 2. žalovaným není v příbuzenském poměru. Žalobkyně označila jako důvod eskalace situace mezi spoluvlastníky, že 1. žalovaný chce dům krátkodobě pronajímat. Ostatní spoluvlastníci chtějí byt, který obývá žalobkyně, pronajímat za tržní nájemné, přestože takové nájemné již nyní hradí sama žalobkyně. Některé byty v domě jsou zrekonstruované, některé jsou v původním stavu. Byt [číslo] který žalobkyně obývá, byl zrekonstruován v roce 2012, když se tam nastěhovala. Ostatní spoluvlastníci žalobkyni nabídli, že by její podíl v domě vyplatili, nicméně to žalobkyně s 4. žalovanou nechtějí, ty chtějí vypořádat podílové spoluvlastnictví a rozdělit dům na bytové jednotky. Žalobkyně dříve jezdila manžela navštěvovat do Thajska, kde bydlel, a to vždy na 3 měsíce v roce. Nyní to vzhledem ke zdravotnímu stavu manžela není možné. Když pobývala každoročně 3 měsíce v Thajsku, hradila za byt jen sjednané nájemné, služby odhlašovala, tak jí to doporučil správce domu. Fakturu vystavenou [právnická osoba] s.r.o. žalobkyně nezaplatila, neboť dle ní na faktuře byly částky přemrštěné, snažila se s panem [příjmení] dohodnout, ale nemohla jej„ dohonit“, tuto skutečnost sdělila i 1. žalovanému, fakturu nezaplatila. Manžel není odkázán na ničí péči. Zásadnější rekonstrukce bytu [číslo] nebyla provedena, na zakázku si nechala udělat kuchyň, dala si do kuchyně koberec, byla udělaná zásuvka a kabel na dvě lampičky.

30. Z výslechu 1. žalovaného (č.l. 192 verte) soud zjistil, že dům původně postavili ve 30. letech 20. století předci 1. žalovaného, v 90. letech 20. století jej pak restituovala matka 1. a 2. žalovaného. Rodina žalovaných podíl o velikosti 1/3 prodala otci žalobkyně. Dům je od počátku koncipován jako nájemní. Mezi žalobkyní a 3. a 4. žalovanou je vztah sestra a sestřenice, s 1. a 2. žalovaným příbuzné nejsou. Správcem nemovitosti je společnost domy [právnická osoba], společnost nasmlouval ještě pod předchozím jménem otec žalobkyně. Správce zpracovává hlavní účetní služby a smlouvy na služby. Faktickou správu domu vykonává 1. žalovaný. Žalobkyně v domě začala bydlet poté, co se dozvěděla o tom, že za peníze 1. a 2. žalovaného byl v domě zrekonstruován byt. Po několika týdnech, co se žalobkyně do domu nastěhovala, začaly problémy – atakovala předchozí nájemnici, objednala si práce, které nezaplatila, tím dům přišel o vyzkoušeného dodavatele, s novým dodavatelem kvůli vyšším cenám současně vznikla škoda přes jeden milion korun. Žalobkyně na opravu v bytě požadovala dražší materiál, než obvykle užívají, proto se dohodli, že tyto rozdíly sama uhradí, k tomu však nedošlo. Od počátku nastěhování byl dle něj s žalobkyní problém, chovala se v domě jako panstvo, inkvizitorsky atakovala předchozí nájemnici. Při výměně oken byl přímo přítomen chování žalobkyně vůči pracovníkům dodavatelské společnosti, řemeslníci dle něj již s žalobkyní měli strach jednat. Žalobkyně 1. a 2. žalovaného osočuje, že ji okrádají, aniž by kdy cokoliv doložila. Dle žalovaných se žalobkyně chová nemravně a obtěžuje okolí. V průběhu roku 2012 vyzval 1. žalovaný žalobkyni, aby zvážila, zdali by se z domu kvůli přetrvávajícím rozporům neměla odstěhovat. Když žalobkyně pobývala mimo republiku, nehradila řádně platby spojené s bytem, správce dospěl k závěru, že je to z vůle vlastníků domu, ale takto nebylo, žalobkyně se tímto chováním nepřímo obohacovala na úkor ostatních nájemníků v domě. 1. žalovaný navrhl žalobkyni uzavřít nájemní smlouvu, načež zjistili, že to z právních důvodů nelze. Žalobkyně jako podílový spoluvlastník musí mít dohodu o užívání společné věci. Žalobkyně nesouhlasila s uzavřením nájemní smlouvy ani dohody o užívání společné věci. Žalobkyně napadala kroky při péči o dům, např. při výměně oken, které byly původní, o jejichž výměně se muselo jednat s památkovým úřadem, informovala úřad o výměně pásových oken v podkroví, tedy jednala proti zájmu ostatních vlastníků domu. Při samotné výměně oken taktéž způsobovala problémy pracovníkům firmy, která okna měnila, ale také ostatním nájemníkům. Když přišli pracovníci firmy okna seřídit, žalobkyně je nevpustila do bytu. Žalobkyně však po nějakém čase seřízení oken požadovala, to však již mechanik odmítl, že se nechce nechat žalobkyní dostat do problémů. 1. žalovaný předpokládá, že když nebude žalobkyně obývat byt v domě, nebude svým chováním obtěžovat další obyvatele. O záležitostech týkajících se domu jednají spoluvlastníci korespondenčně, 1. žalovaný vždy obešle ostatní spoluvlastníky s návrhem, kdy ti se mají ve lhůtě dvou týdnů k návrhu vyjádřit. Když se to týká nájemní smlouvy, je potřeba reagovat rychleji. Žalobkyně není mezi nájemníky kontaktní osobou, jediné, kdy žalobkyně jedná, je, když ostatní spoluvlastníky začne osočovat, že ji okrádají. S otcem žalobkyně byla ujednána dohoda, že pokud některý ze spoluvlastníků bude chtít některý z bytů užívat pro potřeby rodiny, rekonstrukci bytu uhradí sám. Takto byl zrekonstruován i byt [číslo] který obývala dcera 1. žalovaného, týkat by se to mělo i bytu, kde bydlí žalobkyně a bytu [číslo] i [číslo] JUDr. [příjmení], který byt [číslo] v současnosti obývá, je příbuzný, byť vzdálený. Žalobkyně úmyslně roznáší pomluvy, např. při vymalování prádelny – v domě byla havárie, bylo potřeba poškozenou malbu vymalovat, žalobkyně vyfotila jinou část chodby, která se neopravovala, a rozporovala peníze uhrazené za opravu. Žalobkyně hradí rozúčtování služeb až na urgence. Správcovské firmě vadí, že k nim opakovaně dochází nahlížet žalobkyně do dokumentace, špatně se žalobkyně chovala také vůči [právnická osoba], která dodávala teplo do domu, výše zmíněnému dodavateli oken, komplikace způsobovala [právnická osoba], když se zřizoval přístupový systém do domu, taktéž k vodárnám a Pražské teplárenské. Společnost [právnická osoba] platila nájem za pronájem kotelny a zajišťovala dodávku tepla, na základě ataků ze strany žalobkyně spoluvlastníci o tohoto dodavatele i příjem z pronájmu přišli, teplo nyní zajišťuje Pražská teplárenská. Žalobkyně dostává podíl na zisku odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu. Když byla velká objednávka na opravu střechy, navrhl 1. žalovaný, že si nenechají vyplatit podíly na zisku, z čehož tuto objednávku uhradí, s tím žalobkyně nesouhlasila, takže tam peníze na uhrazení nechal pouze 1. a 2. žalovaný a příjmy si nechali vyplatit až v dalším období. Při rozdělení domu na bytové jednotky a následnou účast spoluvlastníků v SVJ jen vzniknou další náklady a problémy budou mezi spoluvlastníky stejné, 1. žalovaný tuto formu vypořádání nevidí jako reálnou. Když by žalobkyně byt v domě neužívala a„ nepoštvávala“ tak další nájemníky v domě, bude správa domu jednodušší. Pokud žalobkyně porovnává nájemné, které se váže k bytu ve druhém patře, s nájemným sjednaným za byt v přízemí, takto nemůže být srovnatelné, když v bytě v přízemí byl výhled do oprýskané zdi, byt je vlhký s plísní, sice došlo rekonstrukcí k zlepšení, ale stále nedosahuje standardu bytu ve vyšším podlaží domu. Takoví nájemníci mají sjednané klasické nájemné, ale současně s tím i slevu.

31. Dalšími případně provedenými důkazy se soud nezabýval, neboť neměly na posouzení věci vliv.

32. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětného domu, který slouží jako nájemní dům. Z podílových spoluvlastníků užívá byt v domě pouze žalobkyně, ta jej začala užívat v roce 2012. Při správě domu dochází na základě chování žalobkyně ke konfliktům mezi spoluvlastníky i s externími dodavateli. Většinovým rozhodnutím spoluvlastníků bylo nejpozději dne 20. 1. 2020 přijato rozhodnutí, jehož obsahem je vyjádření nesouhlasu majitelů domu s tím, aby žalobkyně užívala byt [číslo] v domě, když tento byt dosud užívá bez souhlasu ostatních majitelů domu. Rozhodnutí bylo přijato hlasy 1. a 2. žalovaného, kteří dohromady vlastní 12/18 předmětné nemovitosti (tedy 2/3 všech hlasů); žalobkyně vlastní 1/18, 3. žalovaná 3/18 a 4. žalovaná 3/18. Žalobkyně každoročně dlouhodobě pobývá v zahraničí, disponuje dostatečnými finančními prostředky z prodeje rodinného domu v [obec] [obec] (kupní cena 12 200 000 Kč) a rovněž příjmy z podílu na zisku z domu; tyto příjmy jsou schopny dostatečně pokrýt případnou koupi či pronájem jiné nemovitosti k bydlení. Žalobkyni k bytu [číslo] respektive k celému domu neváže žádná historie, naopak původně byl dům postaven rodinnou 1. a 2. žalovaného (nemovitost historicky patřila předkům 1. a 2. žalovaného); některé investice do bytu, který žalobkyně obývá, byly uhrazeny z prostředků všech spoluvlastníků. Žalobkyně trpí Parkinsonovou nemocí, v důsledku níž by měla omezit stres, v roce 2021 podstoupila rovněž gynekologickou operaci. Většinoví spoluvlastníci byli k rozhodnutí motivováni snahou o zamezení konfliktních situací v domě v souvislosti s častými rozepřemi vyvolanými často právě žalobkyní. Žalobkyni bylo nejdříve ze strany většinových spoluvlastníků nabídnuto uzavření nájemní smlouvy, jejíž uzavření výslovně odmítla, posléze dohoda o užívání společné věci, kterou nepodepsala a 1. a 2. žalovaní návrh na její uzavření proto následně odvolali. Rozhodnutí většinových spoluvlastníků ze dne 21. 7. 2020, jehož obsahem bylo:„ Na spoluvlastnici [celé jméno žalobkyně] bude podána žaloba na vyklizení bytu. Náklady vzniklé s řízením budou vymáhány po [celé jméno žalobkyně]“ žalobkyně žalobou nenapadla; ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 22. dubna 2021, č.j. 19 C 331/2020-60, kterým bylo žalobě na vyklizení bytu [číslo] vyhověno. Rozsudek dosud není v právní moci.

33. Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že výpověď žalobkyně minimálně ohledně jejího působení a mezilidských vztahů v domě nepůsobí zcela věrohodně. Z výpovědi 1. žalovaného a z emailové zprávy dodavatele oken byly naopak zjištěny problémy s chováním žalobkyně při správě společné věci (při opravách a výměně oken). Soud proto při zjištění skutkového závěru vycházel především z výpovědi 1. žalovaného, která korespondovala s předloženými listinnými důkazy zejména ohledně okolností nastěhování se žalobkyně do předmětného domu, uzavření, respektive neuzavření nájemní smlouvy a dohody o užívání nemovitosti, přerušovaného užívání bytu žalobkyní z důvodu zahraničních pobytů, konfliktního jednání žalobkyně jak s 1. a 2. žalovaným, ale také s některými nájemci, dodavateli služeb, správcovskou společností, bývalým dodavatelem tepla, společností, která realizovala výměnu oken v domě. Výpověď žalobkyně, že je jakýmisi„ styčným důstojníkem“ mezi spoluvlastníky a nájemníky, nebyla podložena žádným jiným důkazem než výpovědí žalobkyně, která tak v tomto smyslu zůstala osamocená. 4. žalovaná v předmětném domě nebydlí a informace čerpá zjevně od žalobkyně, i její vyjádření ve věci proto nemohlo ve věci být považováno za přesvědčivé.

34. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

35. Dle ust. § 1126 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je oprávněn každý ze spoluvlastníků k účasti na správě společné věci. Dle odst. 2 téhož ustanovení se hlasy při rozhodování o společné věci počítají podle velikosti jejich podílů.

36. Dle § 1128 odst. 1 o. z. rozhodují o běžné správě společné věci spoluvlastníci většinou hlasů.

37. Dle ust. § 1129 odst. 1 o.z. rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud.

38. Dle ust. § 1129 odst. 2 o.z. spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § [číslo] odst. 3 platí obdobně.

39. Dle ust. § 1130 o. z. může přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou, zejména neúměrným omezením v užívání společně věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, soudu navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § [číslo] odst. 3 platí obdobně.

40. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla žaloba podána ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí. Rozhodnutí bylo přijato dne 20. 1. 2020, rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 21.1.2020, žaloba byla podána dne 19. 2. 2020 a je tedy včasná.

41. Poté, co soud posoudil, že žaloba byla podána v zákonné prekluzivní lhůtě 30 dnů, přičemž v závislosti na vylíčení rozhodných skutečností v žalobě a jejím doplnění je zřejmé, že žalobkyně uplatňuje nárok přehlasovaného menšinového spoluvlastníka, se soud zabýval otázkou, zda citované rozhodnutí je rozhodnutím o mimořádné správě. Žalobkyně potřebu ochránit svá práva spojuje s hrozbu těžké újmy, což je kritérium rozhodné pro zásah soudu do vnitřních spoluvlastnických poměrů zakotvených v ust. § 1130 o.z. Soud se tedy dále zabýval otázkou, zda se jedná o rozhodnutí, které lze dle ust. § 1130 o. z. napadnout žalobou přehlasovaného menšinového spoluvlastníka, tedy zda se o jedná o rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci (o záležitost mimořádné správy), případně zda i v případě, že by se výjimečně jednalo o záležitost běžné správy, zda žalobkyni toto rozhodnutí hrozí těžkou újmou zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu. Při posouzení této otázky soud především zvážil důsledky tohoto rozhodnutí pro žalobkyni; napadeným rozhodnutím je vysloven nesouhlas ostatních spoluvlastníků s užíváním bytu žalobkyní jako jedné ze spoluvlastnic předmětného domu, v důsledku tak omezuje žalobkyni v užívání společné věci (bydlením ve své nemovitosti). Soud tedy dospěl k závěru, že rozhodnutí, kterým ostatní – většinoví spoluvlastníci - vyjadřují nesouhlas s tím, aby žalobkyně nadále užívala byt ve společné věci, je rozhodnutím, které ji omezuje v užívání společně věci a je způsobilé přezkumu. V daném případě se soud přiklání k závěru, že se nejedná o běžnou správu, nýbrž o tzv. mimořádnou správu; rozhodnutí, že ostatní spoluvlastníci nesouhlasí s užíváním bytu [číslo] žalobkyní, soud tedy vyhodnotil jako záležitost mimořádné správy. Nemožnost užívat byt v nemovitosti ve spoluvlastnictví totiž dle názoru soudu představuje významný zásah do výkonu spoluvlastnického práva, neboť jednou z pojmových složek (spolu) vlastnického práva je věc užívat (ust. § 1011 o.z., § 1012 o.z.). Soud při svém závěru přihlédl k rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 192/2017. V tomto rozhodnutí bylo definováno demonstrativně, co vše pod otázku významné záležitosti týkající se společné věci spadá. Ze závěrů citované judikatury vyplývá, že je stále zachován princip autonomie rozhodování většinového spoluvlastníka ve smyslu § 1130 o.z. a že do této autonomie rozhodování má být zasahováno pouze ve věcech mimořádné správy nebo významné záležitosti týkající se společné věci. Tam však, kde stav hrozící těžké újmy bude zcela zřejmý, bude možné poskytnout soudní ochranu i tehdy, pokud půjde o rozhodnutí v záležitosti běžné správy. Aplikačním předpokladem, jehož naplnění k důvodnosti žaloby na zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka vyžaduje ust. § 1130 o.z., je tedy rovněž hrozba těžké újmy, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o hrozící těžké újmě bude na přehlasovaném menšinovém spoluvlastníku. Žalobkyně v tomto řízení byla tedy povinna tvrdit a prokázat, že jí v důsledku rozhodnutí většinových spoluvlastníků o tom, že nadále nesouhlasí s jejím užíváním bytu [číslo] hrozí těžká újma. Ze závěrů citovaného rozsudku dále plyne, že„ skutečnost, v nichž spoluvlastník shledává hrozbu těžké újmy, je soud povinen konfrontovat s hlediskem slušného uvážení, na nějž by měl být brán ohled. Soud se tak nemůže vyhnout hodnocení důkazů, pro které rozhodnutí většinového spoluvlastníka, proti němuž menšinový spoluvlastník brojí, bylo přijato.“ 42. Žalobkyně tvrzení o existenci této hrozící (či již existující) těžké újmy založila především na jejím nepříznivém zdravotním stavu, na tíživých sociálních důsledcích a na ekonomicky nepříznivém důsledku spojeném s náklady, které do rekonstrukce bytu vložila a které by nesla v případě stěhování do jiné, jí nevlastněné nemovitosti.

43. Soud dospěl k závěru, že na základě provedeného dokazování nelze žalobkyni přisvědčit. Soud především připomíná, že z provedeného dokazování vyplynulo, že již okolnosti, za kterých se žalobkyně nastěhovala do předmětného bytu, nebyly z její strany transparentní. Dále soud přihlédl k tomu, že původními vlastníky celé nemovitosti byla rodina [příjmení], historicky tedy dům byl ve vlastnictví většinových spoluvlastníků. Většinoví spoluvlastníci umožnili žalobkyni jako spoluvlastnici se do domu nastěhovat, přičemž soud uvěřil výpovědi 1. žalovaného, že tvrzení žalobkyně o její tehdejší nepříznivé situaci se následně ukázala jako nepravdivá. Žalobkyně dále nesporuje, že je finančně soběstačná a finančně zajištěná, po této stránce nestrádá a nemá vůbec potřebu jakékoliv finanční náhrady proti tomu, že by se měla vystěhovat z domu, přičemž uvádí, že než jakékoliv peníze je pro ni stěžejní klid a jistota bydlení. V tomto jsou tvrzení žalobkyně dle názoru soudu vnitřně rozporná, když na jedné straně tvrdí, že jí hrozí těžká újma ekonomická, na druhé straně uvádí, že je finančně zajištěná a nemá potřebu jakékoliv finanční náhrady oproti povinnosti se vystěhovat z domu. Žalobkyně nezpochybňuje, že nadále přijímá výnosy z nemovitosti. Soud tedy dospěl k závěru, že z hlediska ekonomického žalobkyni neužívání bytu nikterak finančně zásadně nepoškodí. V řízení navíc prokázáno, že žalobkyně často a na dlouhou dobu vycestovává, přičemž za tuto dobu odhlašuje služby. K otázce dopadů rozhodnutí na zdraví žalobkyně soud uvádí, že ačkoliv nikterak nesnižuje povahu zdravotních problémů žalobkyně a vnímá je jako vážné, ani tato skutečnost nemůže dle názoru soudu osamoceně zakládat vznik hrozící těžké újmy na straně žalobkyně v případě dalšího neužívání bytu [číslo] v předmětném domě; žalobkyně evidentně je schopná cestovat do poměrně exotické destinace a zde trávit část roku, tzn. že neužívání bytu [číslo] s tím spojené stěhování jí nemůže způsobit tak závažnou zdravotní újmu, neboť na různé přesuny a stěhování musí být již navyklá.

44. Na straně druhé soud posuzoval důvody většinových spoluvlastníků pro přijetí napadeného rozhodnutí. V řízení bylo prokázáno, že ačkoliv si žalobkyně ve svém bytě provedla určité (jí vyžádané) úpravy, tyto byly zaplaceny z prostředků ostatních spoluvlastníků. V řízení bylo výslechem účastníka [celé jméno žalovaného] prokázáno, že žalobkyně v domě měla konflikty, zejména s řemeslníky a že 1. a 2. žalovaný (a implicitně rovněž 3. žalovaná) vnímají žalobkyni jako osobu problematickou, která v domě způsobuje, resp. způsobovala konflikty (v minulosti vyvolala konflikty ohledně opravy resp. výměny oken, s tím související dlouhodobá jednání s odborem památkové péče, dodávek tepla, internetu v domě atd.). V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně v roce 2011 zpeněžila rodinný dům ve společném jmění manželů za cenu 12 200 000 Kč a pravidelně tráví část roku v Thajsku, byt tedy užívá pouze část roku. V řízení nebylo prokázáno, že by byla historicky a citově vázána na předmětný byt, naopak 1. a 2. žalovaní, historicky majitelé předmětné nemovitosti, mají zájem na bezproblémovém vztahu s ostatními uživateli bytů v domě, přičemž od nastěhování žalobkyně do předmětného domu vnímají vztahy v nemovitosti jako napjaté; z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že i vztahy mezi jednotlivými spoluvlastníky nelze označit jako ideální. Ke stejnému závěru ostatně dospěl zdejší soud i při rozhodování o vyklizení bytu [číslo] žalobkyní v řízení sp. zn. 19 C 331/2020, když rozhodnutí o podání žaloby na vyklizení žalobkyně žalobou přehlasovaného menšinového spoluvlastníka nenapadla.

45. Soud tedy hodnotil povahu tvrzené těžké újmy způsobené rozhodnutím žalobkyni a na straně druhé důvody pro napadené rozhodnutí na straně většinových spoluvlastníků, které konfrontoval z hlediska slušného uvážení. Dospěl však k závěru, že žalobkyni těžká újma nehrozí, když prokazatelně má finanční prostředky generované ze spoluvlastnictví nemovitosti a dále z prodeje své dřívější nemovitosti ve společném jmění manželů a může si bydlení zajistit jinde. Takovým postupem se žalobkyně dostane do pozice všech ostatních spoluvlastníků předmětného domu, kteří danou nemovitost neužívají.

46. Soud se neztotožnil ani s tvrzením strany žalující, že žalovaní č. 1 a 2 zneužili svého postavení většinového spoluvlastníka a jejich rozhodnutí ze dne 20.1.2020 je tudíž neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Zde je potřeba opětovně zdůraznit, že 1. žalovaný při své účastnické výpovědi vysvětlil veškeré okolnosti, které vedly spoluvlastníky k rozhodnutí, poukázal na dobrou vůli žalovaných při nastěhování žalobkyně do bytu, kdy se snažili jí vyjít vstříc pro její tvrzenou tíživou situaci, která se následně ukázala být nepravdivá. Poukázal na opakující se a časté různé konfliktní stavy nastalé v domě v průběhu let. Na základě výpovědi 1. žalovaného v kontextu dalších důkazů ve věci nedospěl soud k závěru, že by úmyslem 1. a 2. žalovaného bylo primárně poškodit žalobkyni a šikanózně jí znemožnit užívání předmětné nemovitosti. Nadto je třeba opětovně zdůraznit, že žalovaní č. 1 a 2 uvěřili žalobkyni v roce 2012, že je v tíživé sociální situaci a umožnili jí předmětnou bytovou jednotku užívat, ačkoliv se později ukázalo, že toto tvrzení žalobkyně nebylo pravdivé.

47. Soud za nedůvodnou vyhodnotil i námitku formálního nedostatku rozhodnutí spoluvlastníků z důvodu hlasování per rollam. Byť zákon takový způsob rozhodování neupravuje, ani jej však při rozhodování spoluvlastníků nezakazuje. Občanský zákoník vychází z principu autonomie vůle a z principu„ co není zákonem zakázáno, je dovoleno“. Soud zdůrazňuje, že z výslechu 1. žalovaného vyplynulo, že většinu rozhodování spoluvlastníků přijímají tímto způsobem zejména z důvodu pobytu 4. žalované v Norsku. Navíc bylo v řízení prokázáno, že o návrhu rozhodnutí byli všichni spoluvlastníci předem informováni, byla jim poskytnuta dostatečná lhůta k vyjádření, byl tak dodržen zákonem stanovený postup dle ust. § 1128 odst. 2 o.z.

48. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

49. Pro úplnost soud uvádí, že již zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování o výslech svědka [jméno] [příjmení] (syna žalobkyně), který se měl vyjádřit k tvrzení žalobkyně, že pro ni byla tíživá situace, když se dozvěděla o rozhodnutí většinových spoluvlastníků o neužívání nemovitosti, dále výslech přítelkyně žalobkyně [jméno] [příjmení], když tyto výslechy již soud nepovažoval za podstatné. Soud nepochybuje o tom, že žalobkyně nese nutnost vystěhovat se z bytu úkorně, o čemž svědčí právě podaná žaloba a k tomuto tvrzení je již nadbytečné vyslýchat syna žalobkyně; výslech kamarádky žalobkyně byl navržen, aniž bylo zcela specifikováno, k jakému konkrétnímu tvrzení žalobkyně by měla být vyslýchána, navíc byla navržena jako podpůrný důkaz. Soud má za to, že výslech by již nepřinesl do zjištěného skutkového stavu ničeho podstatného, co by bylo způsobilé zvrátit závěr soudu o tom, že napadené rozhodnutí žalobkyni nezpůsobí těžkou újmu. Soud rovněž zamítl návrh na doplnění dokazování o email ze dne 9.8.2016, který byl navržen v rozporu se zákonným principem koncentrace řízení a měl dokládat jednání ohledně dodávky tepla, které navíc 1. žalovaný nikterak nerozporoval. Soud dále zamítl návrh na doplnění dokazování o výslech bývalých nájemníků [jméno], který byl učiněn rovněž po zákonné koncentraci řízení a rovněž nebylo tvrzeno, jaké konkrétní tvrzení by mělo tímto důkazem být prokázáno.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve vztahu mezi žalobkyní a 1. a 2. žalovaným podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal 1. a 2. žalovanému, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 22 869 Kč Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za zastupování každého ze žalovaných po 1 500 Kč snížených o 20 % dle ust. § 7 odst. 5, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), kdy tarifní hodnota činí v souladu s ust. § 9 odst. 1 a. t. částku 10 000 Kč. Žalovaní v řízení učinili celkem 7 úkonů, a to příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., dále písemné vyjádření ze dne 14. 5. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., účast na jednání dne 2. 2. 2021, písemné vyjádření ze dne 22. 2. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., účast na jednání 20. 4. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t, písemné vyjádření ze dne 4. 5. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na jednání dne 13. 5. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (hodnota jednoho úkonu za obě zastupované osoby činí 2 400 Kč). Dále náhradu nákladů řízení tvoří náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za každý z těchto úkonů po 300 Kč a 21% náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce obou žalovaných plátcem (výrok II. rozsudku).

51. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 3. a 4. žalovanou rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, neboť 4. žalované prokazatelně žádné náklady nevznikly a 3. žalovaná se jich výslovně vzdala; soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. a IV.).