11 C 62/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 427,93 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 3. 2019 do 7. 11. 2020 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se podáním ze dne 18. 11. 2020 domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení podala dne 9. 11. 2018 žalovaná prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, 14 ulice příjmení, město anonymizováno číslo, země, žádost o poskytnutí revolvingového úvěru. Po přezkoumání úvěryschopnosti zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalované nabídku k uzavření smlouvy o úvěru, kterou žalovaná akceptovala prostřednictvím vložení identifikačního kódu zaslaného na telefonní číslo do příslušného pole v rámci uživatelského účtu. Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový, bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši uvedené ve výpisu. Žalovaná vyčerpala celkem částku ve výši 10 000 Kč, své smluvní povinnosti si však neplnila řádně a včas, když do dne splatnosti, tj. 10. 3. 2019, neuhradila ani část dluhu. Pohledávka za žalovanou byla dne 18. 12. 2019 postoupena na společnost právnická osoba a dále dne 19. 12. 2019 na žalobkyni. Vedle žalované jistiny požadovala žalobkyně též úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů, kapitalizované úroky ve výši 3 427,93 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovaly a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 9. 11. 2018 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč. Ze sdělení právnická osoba bylo zjištěno, že majitelkou předmětného bankovního účtu je žalovaná. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost právnická osoba, která pohledávku za žalovanou dále postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 4. 11. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 4. 11. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 819,18 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 749346 ze dne 9. 11. 2018 do tří dnů, žalovaná však doposud neuhradila ani část dluhu.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, neboť žádost o poskytnutí úvěru a samotná smlouva byly předloženy bez podpisů stran. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila, že by tak učinila skutečně žalovaná, a to navíc v předloženém znění. Potvrzením o provedené platbě ze dne 9. 11. 2018 žalobkyně pouze prokázala, že žalované byla téhož dne poukázána částka ve výši 10 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalované, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla částka poskytnuta).

7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Při vědomí, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalované částku 10 000 Kč, soud posoudil předmětnou částku jako bezdůvodné obohacení žalované.

8. Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovanou byla dne 18. 12. 2019 a dále 19. 12. 2019 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Totožný závěr lze dle názoru soudu vztáhnout též na smlouvu o úvěru 9. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, nemají v žalobním tvrzení oporu ani nároky na kapitalizované úroky ve výši 3 427,93 Kč ani nároky na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 750 Kč. Soud proto nemohl než žalobu do těchto nároků jako zcela neprůkaznou zamítnout.

10. Vzhledem k prodlení žalované ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 10. 3. 2019. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalované se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky, ze dne 4. 11. 2020, které byly žalované zaslány téhož dne. Žalovaná měla plnit do tří dnů, tj. do 7. 11. 2020. Žalobkyni lze zčásti přisvědčit, že žalovaná byla povinna ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. plnit bez zbytečného odkladu (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ještě odkazuje na § 563 zákona č. 40/1964 Sb.), samotná lhůta k plnění však může vyplývat vždy pouze ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určována věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). V předmětném případu tak soud nejprve přezkoumal lhůtu stanovenou žalobkyní a dospěl k závěru, že daná lhůta odpovídá § 1958 odst. 2 o. z., proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 8. 11. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství zamítl.

11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř, podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla neúspěšná pouze co do části příslušenství žalované částky, proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění ze dne 4. 11. 2020 dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a částky 200 Kč za návrh ve věci samé ze dne 18. 11. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a to včetně paušální náhrady výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč činící 168 Kč.

12. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.

13. V souvislosti se stanovením výše odměny za předžalobní výzvu ze dne 4. 11. 2020 soud zohlednil skutečnost, že předložená upomínka shrnuje pouze základní skutkový stav a neobsahuje právní rozbor, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Z tohoto důvodu soud posuzoval předžalobní výzvu žalobkyně za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.