11 C 74/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 50 437,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 963,58 Kčs úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 1 963,58 Kč za období od 4. 7. 2022 do 22. 8. 2022,s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 963,58 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení,s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 1 963,58 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení,kapitalizovaný úrok ve výši 45,02 Kč za dobu od 24. 4. 2022 do 3. 7. 2022 částku 48 173,97 Kč a dále částku 300 Kč,to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení- úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 48 183,97 Kč od 4. 7. 2022 do 1. 8. 2022,- úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 183,97 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení,- úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 48 183,97 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení,- a kapitalizovaného úroku ve výši 1 624,54 Kč od 1.5. 2022 do 3. 7. 2022.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 618 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 437,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že a) žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 4. 2021 Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , v souladu s Obchodními podmínkami , právnická osoba, . byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 9. 10. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 5 000 Kč; dne 10. 10. 2021 byl úvěr vyplacen na běžný účet žalovaného. Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázán měsíčně hradit splátku úvěru v celkové výši 852 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,9 % p. a., jehož výše byla sjednaná Smlouvou o úvěru, a to vždy k 24. dni měsíce počínaje dnem 24. 11. 2021 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 24. 5. 2022. Splátky od 24. 11. 2021 do 24. 4. 2022 byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni 24. 5. 2022 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny, proto dne 4. 7. 2022 došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 1 963,58 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 45,02 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 24. 4. 2022 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 3. 7. 2022. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou ve výši 1 963,58 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 45,02 Kč.

2. Žalobkyně se žalobou dále domáhá na žalovaném b) plnění, které vyplývá z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 30. 4. 2021, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, který byl schválen a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Protože žalovaný neplnil smluvní podmínky pro čerpání kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupil žalobce následně dne 4. 7. 2022 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka nesplacenou jistinu kontokorentu ve výši 48 173,97 Kč. Žalobkyně požaduje na jistině částku 48 173,97 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 48 173,97 Kč od 4. 7. 2022 do 1. 8. 2022, spolu se smluvním úrokem 11,75 % ročně z částky 48 173,97 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 48 173,97 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení.

3. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 300 Kč, neboť smluvními stranami bylo sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 300 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Usnesením ze dne 12. 3. 2024 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným, jejich pravdivost si ověřovala v interních a externích databázích třetích subjektů a v registru SOLUS, žádné listiny (k poskytnutí kontokorentu) ve výši 50 000 Kč však není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalované apod.); výpisy z účtu se týkají až období následujícího, žalobkyně tak mohla z těchto výpisů vycházet až při uzavírání smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč.

6. Na základě provedeného dokazování u jednání, u kterého nebyla přítomna žalobkyně ani žalovaný, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Z rámcové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 30. 4. 2021 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně zřídila žalovanému běžný účet č. ú. , Anonymizováno, ; z dodatku č. , hodnota, včetně podmínek pro čerpání kontokorentu soud dále zjistil, že k této smlouvě byl téhož dne uzavřen dodatek, na jehož základě byl žalovanému poskytnut neúčelový, nezajištěný úvěr formou kontokorentu (přečerpání běžného účtu) ve výši 50 000 Kč, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitu s roční úrokovou sazbou 18,90 % (viz rámcová smlouva ze dne 30. 4. 2021, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 9 a dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 30. 4. 2021 na č. l. 21).

8. Z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 9. 10. 2021 (č. l. 23) soud zjistil, že byl dále žalovanému dne 9. 10. 2021 na základě dodatku poskytnut nový úvěr neúčelový, nezajištěný na dobu určitou ve výši 5 000 Kč formou převodu na běžný účet s úrokovou sazbou 16,90 % ročně.

9. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 10. 10. 2021 (č. l. 43) soud zjistil, že částka 5 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho běžný účet.

10. Ze žádosti o poskytnutí kontokorentu a z informací žalovaného o jeho příjmech (č. l. 89, 90) soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem 25 000 Kč měsíčně u společnosti , právnická osoba11. Z úvěrové zprávy (č. l. 92) soud zjistil, že žalovaný čerpal z kontokorentu částku 48 902 Kč v srpnu 2021.

12. Z výpisu z účtu za období od 1. 7. 2021-30. 9. 2021 (č. l. 94) soud zjistil, že žalovaný vyčerpal z úvěru 50 000 Kč částku 48 173,97 Kč, kterou nesplácel. Tuto skutečnost má soud dále prokázánu přehledem čerpání a splácení kontokorentu (č. l. 14-18). K datu 4. 7. 2022 došlo k zesplatnění úvěru.

13. Z dokumentu nazvaného „splátkový kalendář“ (č. l. 42) ze dne 4. 7. 2022 a z přehledu plateb ze (č. l. 19) soud zjistil, že žalovaný z poskytnutého úvěru ve výši 5 000 Kč neuhradil částku 1 963,58 Kč.

14. Z výpisu z účtu žalobce za období od 2. 5. 2021-5. 12. 2023 (č. l. 44) soud zjistil, že na účet nepřichází každý měsíc stabilní příjem ve výši cca 25 000 Kč.

15. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 11. 7. 2022 (č. l. 60) a z přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu (č. l. 13) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 52 107,11 Kč vyplývající ze smlouvy o kontokorentu, ze smlouvy o úvěru na částku 5 000 Kč a za vzniklý debet na účtu představující náklady na vymáhání bankou, k tomu poskytla žalovanému lhůtu do 20. 7. 2022.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu.23. a) smlouva o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč24. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 30. 4. 2021 smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný na úvěrovou smlouvu dosud neuhradil částku 48 173,97 Kč, žalobkyně tak úvěr zesplatnila. Dle provedeného dokazování však žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že by před uzavřením této smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona.

25. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

26. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

27. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

28. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 30. 4. 2021 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 48 173,97 Kč. Co do úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

29. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Soud dospěl k závěru, že stanovení splátek by bylo zcela neúčelné, a proto stanovil splatnost celého dluhu najednou v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

30. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.31. b) Smlouva o úvěru ve výši 5 000 Kč32. Smlouvu o poskytnutí úvěru ze dne 9. 10. 2021 soud považoval za platně uzavřenou, když před uzavřeném této smlouvy žalobkyně vycházela z výpisu z účtu žalovaného, z nějž řádně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a jeho aktuální finanční situaci, přičemž vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru (5 000 Kč) a nízké výši splátky (852 Kč měsíčně) vyhodnotila, že je žalovaný schopen tyto splátky na základě porovnání jeho příjmů a výdajů ověřených z výpisů z účtu uhradit. Jelikož žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek 28. 4. 2022, úvěr byl zesplatněn a žalovaný je povinen uhradit zbývající neuhrazenou částku 1 963,58 Kč včetně sjednaného úroku a úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně soud zavázal žalovaného k úhradě částky 300 Kč, která představuje nepovolený debet vzniklý na běžném účtu, přičemž tato částka představuje náklady na vymáhání pohledávky bankou dle jejího ceníku, kterou žalovaný neuhradil.

33. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 018 Kč a paušálními náklady nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za žalobu a za vyjádření žalobce ze dne 25. 3. 2024 dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady soud nepřiznal za vyjádření žalobkyně ze dne 3. 4. 2024, neboť tento úkon již považoval za neúčelný vzhledem ke skutečnosti, že toto doplnění již mělo být učiněno v podání ze dne 25. 3. 2024. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 2 618 Kč.