12 C 116/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Janitorovou Sixtovou Kateřinou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o 46 535,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 535,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 535,07 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 827 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice doplatek soudního poplatku ve výši 465 Kč do pokladny Obvodního soudu pro Prahu 3 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podáním došlým soudu dne 16. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný v období od 6. 9. 2018 do 30. 9. 2018 neoprávněně čerpal na území Polské republiky zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil potvrzení dočasně nahrazující průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Polské republiky v celkové výši 96 454,64 Kč, z čehož zdravotní služby v částce 46 535,07 Kč byly čerpány na účet žalobkyně neoprávněně. Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bezúspěšně.

2. Opatrovnice ustanovená žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu namítala, že žalobkyně plnila na dle čl. 67 odst. 1 nařízení ES č. 987/2009 opožděně uplatněnou pohledávku a s poukazem na promlčení pohledávky navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření opatrovnice žalovaného uvedla, že uhrazená pohledávka nebyla, uplatněna opožděně, když byla žalobkyni poprvé předána již 2. 4. 2019, což doložila tabulkami z aplikace , Anonymizováno, s názvem historie pohledávky.

4. Z formuláře S080 má soud za prokázané, že pohledávka týkající se žalovaného byla poprvé zaznamenána v účetnictví věřitelské instituce 20. 8. 2018. Z tabulky č. , hodnota, z aplikace , Anonymizováno, má soud za prokázané, že uvedená pohledávka byla v systému mezinárodní spolupráce poprvé zaznamenána 28. 3. 2019, z tabulky č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalobkyni byla pohledávka předána dne 29. 3. 2019 a dne 3. 4. 2019 byla žalobkyní předána zpět , Anonymizováno, k přepracování. Z tabulky č. , hodnota, a , hodnota, , Anonymizováno, má soud za prokázané, že zahraniční instituci bylo dne 8. 7. 2019 odesláno zpochybnění, zahraniční instituce na něj odpověděla dne 15. 9. 2020, pohledávka byla znovu zpochybněna dne 27. 10. 2020 a 1. 7. 2022.

5. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne 12. 9. 2023 (formulář N080E), počítačové sjetiny nazvané individuální výkazy – podrobný přehled, individuální výkazy – přehled a rozpisu SAP má soud za prokázané, že , Anonymizováno, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 96 454,64 Kč za zdravotní služby čerpané žalovaným v Polské republice. Provedení platby prokazuje tabulka č. , hodnota, a potvrzení o provedení platby ze dne 12. 10. 2023, když na tomto potvrzení je jako variabilní symbol platby uvedeno referenční číslo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 12. 9. 2023.

6. Z potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění na jméno žalovaného bylo zjištěno, že předmětný průkaz měl uvedenu platnost do 31. 7. 2020 a potvrzení mělo uvedenou platnost do 22. 11. 2018.

7. Z výpisu z interního systému žalobkyně (č. l. 32 zaměstnání a č. l. 33 průběh pojištění) bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice naposledy jako zaměstnanec zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a to do 5. 9. 2018. Datum ukončení zaměstnání v ČR v roce 2018 vyplývá i z otisku obrazovky interního systému žalobkyně ohledně oznámení zaměstnavatele (č. l. 31).

8. Ze žádosti ze dne 16. 11. 2021 (formulář S040) a z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne 12. 1. 2022 (formulář S041) bylo zjištěno, že žalovaný, přestože v domovském státě získal dobu pojištění (tj. byl pojištěn) od 1. 10. 2018, tato doba nekryla období od 31. 8. 2018 do 30. 9. 2018. Tedy nepokrývala období, kdy byly žalovanému poskytnuty zdravotní služby v celkové hodnotě 96 454,64 Kč.

9. Z žádosti o rozdělení dávek (č. l. 11) a tabulky č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně žádala o rozdělení poskytnutých dávek. Z rozdělení výkazu a otisku výkazu z , Anonymizováno, (č. l. 12) soud zjistil, že žalovanému byla v období od 6. 9. 2018 do 30. 9. 2018 poskytnuta péče v celkové hodnotě 46 535,07 Kč.

10. Z formuláře R015 ze dne 20. 11. 2023, formulářů R016 ze dne 29. 3. 2024 a 5. 9. 2024 a výzev z 13. 11. 2023 a 25. 1. 2024 s přiloženou fakturou č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s nařízením ES č. 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění nařízení č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „nařízení č. 883/2004“), kontaktovala , Anonymizováno, v Polsku – domovském státě žalovaného, s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpanou zdravotní péči. Výzvu k úhradě se žalobkyně pokusila doručit i obálkou podanou na poště dne 30. 1. 2024 a dne 12. 4. 2024.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období do 2. 5. 2018 do 5. 9. 2018 jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . V období od 31. 8. 2018 do 30. 9. 2018 mu byly poskytnuty zdravotní služby na území Polské republiky, a to na základě předložení stále platného potvrzení dočasně nahrazující evropský průkaz zdravotního pojištění, nicméně od 6. 9. 2018 již žalovaný účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy , právnická osoba, žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovaným na území Polské republiky celkem částku 96 454,64 Kč, z čehož částka 46 535,07 Kč byla poskytnuta za období, kdy již žalovaný nebyl v České republice účasten zdravotního pojištění. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpané zdravotní služby fakturou č. , hodnota, , která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.Odpovědnost žalovaného za škodu a jeho pasivní věcní legitimace ve sporu13. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.), vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

14. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

15. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

16. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.

2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.K námitce promlčení pohledávky za žalobkyní:

19. Dle NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečeníČlánek 67Lhůty pro uplatnění a uhrazení pohledávek1. Pohledávky na základě skutečných výdajů se uplatňují u styčného místa dlužného členského státu ve lhůtě 12 měsíců po skončení kalendářního pololetí, během něhož byly tyto pohledávky zaznamenány v účetnictví věřitelské instituce.

2. Pohledávky založené na paušálních částkách pro kalendářní rok se uplatňují u styčného místa dlužného členského státu ve lhůtě 12 měsíců následujících po měsíci, v němž byly průměrné náklady na příslušný rok zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie. Seznamy podle čl. 64 odst. 4 prováděcího nařízení se předkládají do konce roku následujícího po referenčním roce.

3. V případě uvedeném v čl. 6 odst. 5 druhém pododstavci prováděcího nařízení nezačne lhůta podle odstavců 1 a 2 běžet, dokud nebyla určena příslušná instituce.

4. Pohledávky uplatněné po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 1 a 2 se neberou v úvahu.

5. Pohledávky hradí dlužná instituce styčnému místu věřitelského členského státu podle článku 66 prováděcího nařízení ve lhůtě 18 měsíců od konce měsíce, ve kterém byly dané pohledávky uplatněny u styčného místa dlužného členského státu. Toto ustanovení se nepoužije na pohledávky, které dlužná instituce v dané lhůtě ze závažného důvodu odmítla.

6. Jakékoli spory týkající se pohledávky musí být vyřešeny nejpozději do 36 měsíců následujících po měsíci, v němž byla pohledávka uplatněna.

7. Účetní komise napomáhá konečnému uzavření účtů v případech, kdy ve lhůtě uvedené v odstavci 6 nelze dosáhnout řešení sporu, a na odůvodněnou žádost jedné ze stran poskytne své stanovisko ke sporu ve lhůtě šesti měsíců následujících po měsíci, v němž jí daná věc byla postoupena.

20. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný byl účastem na veřejném zdravotním pojištění v České republice z důvodu svého zaměstnání v období od 2. 5. 2018 do 5. 9. 2018. Jeho zaměstnanecký poměr skončil ke dni 6. 9. 2018. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm. j) bod 12. zákona č. 48/1997 Sb. vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil. Žalovaný neoprávněně předložil průkaz pojištěnce zdravotnickému zařízení ve svém domovském státě za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době od 6. 9. 2018 do 30. 9. 2018 nebyl žalovaný zdravotně pojištěn v Polsku. Tím, že žalovaný předložil zdravotní průkaz cizího státu, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdravotnickým zařízením automaticky ověřována. Věřitelská instituce včas (28. 3. 2019) uplatnila pohledávku v systému mezinárodní spolupráce. Za této situace nezbylo žalované než náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit v souladu s nařízením evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky.

21. Soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že dlužnou částku uhradil. Soud vyhověl žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2023 Sb.

22. V tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaný má bydliště na území Polské republiky, se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodní události. Rozhodným právem je pak dle čl. 10 odst. 1 Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 827 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 327 (1 862 Kč + 465Kč) a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění a žaloba) a dále za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (replika ze dne 24. 4. 2025) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

24. Ke dni vydání rozsudku žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 1 862 Kč. Dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku SOP činí soudní poplatek 2 327 Kč. Soud proto vyzval žalobkyni k doplatku na soudním poplatku ve výši 465 Kč. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, lze povinnost uhradit soudní poplatek uložit do 3 let od doby, kdy tato povinnost vznikla. Soudní poplatek je splatný na účet soudu.