12 C 128/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno , Anonymizováno zastoupený opatrovnicí Jméno zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno Anonymizováno o 19 697,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 905,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z této částky od 22. 5. 2022 do zaplacení a částku 15 792,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % jdoucím z této částky od 22. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu České republice soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podáním ze dne 4. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný byl v období od 6. 11. 2017 do 28. 2. 2018 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Jeho účast v systému veřejného zdravotního pojištění v ČR byla ukončena ke dni 28. 2. 2018. Žalovaný opakovaně neoprávněně čerpal na území Polska zdravotní služby v období od 4. 3. 2018 do 16. 4. 2018 a v období od 6. 3. 2018 do 18. 5. 2018 na účet žalobkyně, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Polska v celkové výši 19 697,80 Kč. Zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, ve výši 3 905,23 Kč a 15 792,57 Kč, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bez úspěšně.

2. Opatrovník ustanovený žalovanému, z důvodu jeho neznámého pobytu namítal, že není zřejmé, zda zdravotní služby čerpal skutečně žalovaný. Dále vznesl námitku promlčení.

3. V tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky, se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodní události. Rozhodným právem je pak dle čl. 10 odst. 1 Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

4. Z dokumentu Individuální výkazy-přehled ze dne 8. 6. 2023 bylo zjištěno, že čerpal zdravotní služby v Polsku v období od 4. 3. 2018 do 16.4.2018 v částce 3 905,23 Kč a v období od 6. 3. 2018 do 18. 5. 2018 v částce 15 792,57 Kč. Totéž prokazují i formuláře S080 ze dne 8. 6. 2023, z nichž vyplývá, že žalovaný využíval zdravotní služby na území Polska v období od 6. 3. 2018 do 18. 5. 2018 a v období od 4. 3. 2018 do 16. 4. 2018.

5. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne 9. 11. 2021 (formulář N080E) má soud za prokázané, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 220 921,20 Kč za zdravotní služby čerpané 6 údajnými pojištěnci žalobkyně v Polsku. Přílohou této listiny byla listina nazvaná „individuální výkazy – podrobný přehled“, z níž má soud za prokázané, že na zdravotní péči poskytnutou žalovanému byla uhrazena částka 19 697,80 Kč.

6. Z potvrzení o provedení platby ze dne 9. 12. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila mimo jiné částku 220 921,20 Kč za náklady za poskytnuté věcné dávky (zdravotní služby) na bankovní účet , právnická osoba, .

7. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalovaného bylo zjištěno, že předmětný průkaz byl formálně platný do 31. 12. 2019.

8. Z dokumentu s názvem „Pobyt w Szpitalnym Oddziale Ratunkowym w dniu 18. 5. 2018r.“ soud zjistil, že zdravotní zařízení vyúčtovalo žalovanému 573 zl za poskytnuté zdravotní služby.

9. Z dokumentu s názvem „HOZ – odhlášení , Anonymizováno, k 28. 2. 2018, , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný byl u společnosti , právnická osoba, zaměstnán od 6. 11. 2017 do 28. 2. 2018.

10. Ze žádosti ze dne 28. 4. 2022 (formulář R015) a z odpovědi na žádost o oznámení (formulář R016) ze dne 12. 1. 2023 a z výzev I ze dne 27. 4. 2022 a II ze dne 26. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně požádala příslušné orgány v domovském státě žalovaného o doručená výzev k úhradě poskytnutých zdravotních služeb, avšak výzvy se doručit nepodařilo. Součástí výzev byla i faktura 121 znějící na části žalovanou.

11. Z formuláře H005 – Žádost o informace o bydlišti ze dne 31. 3. 2022 a z odpovědi na formuláři H006 ze dne 4. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný je kontaktní na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .

12. Ze žádosti o doby - druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství ze dne 13. 10. 2021 (formulář S040) a z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne 15. 10. 2021 (formulář S041) bylo zjištěno, že žalovaný získal v období od 3. 9. 2018 do 31. 1. 2019 a od 3. 7. 2018 do 12. 8. 2018 pojištění dle právních předpisů Polska.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období od 6. 11. 2017 do 28. 2. 2018 jako zaměstnanec zaměstnavatele , právnická osoba, V období od 4. 3. 2018 do 16. 4. 2018 a v období od 6. 3. 2018 do 18. 5. 2018 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Polska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy Žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovaným na území Slovenské republiky celkem částku 19 697,80 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. 121 na částku 19 697,80 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.

14. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

15. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

16. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

17. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.

2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentuK námitce promlčení:

19. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

20. Dle § 619 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Dle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

22. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

23. Dle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný byl účastem na veřejném zdravotním pojištění v České republice z důvodu svého zaměstnání v období od 6. 11. 2017 do 28. 2. 2018. Jeho zaměstnanecký poměr skončil ke dni 28. 2. 2018. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s § 3 odst. 2 zák. 48/97Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm. j) bod 12. Zák. 48/97Sb.vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil. Žalovaný předložil neoprávněně průkaz pojištěnce zdravotnickému zařízení ve svém domovském státě za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalovanému zdravotní péče poskytována tedy od 4. 3. 2018 do 16. 4. 2018 a od 6. 3. 2018 do 18. 5. 2018, nebyl zdravotně pojištěn v Polsku. Tím, že žalovaný předložil zdravotní průkaz cizího státu, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdravotnickým zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalované než v souladu s nař. evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 než náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky.

26. Žalobkyni byla způsobena škoda dnem úhrady dlužné částky, první platba byla uhrazena dne 22. 9. 12. 2021, tímto dnem začala běžet jak subjektivní, tak objektivní lhůta, neboť teprve tímto dnem došlo k faktické škodě. Žalobkyně podala žalobu dne 4. 8. 2023, tedy před uplynutím promlčecí doby.

27. Soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že dlužnou částku uhradil. Soud vyhověl žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč29. Ke dni vydání rozsudku žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 800 Kč. Dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku SOP činí soudní poplatek 1 000 Kč. Soud proto vyzval žalobkyni k doplatku na soudním poplatku ve výši 200 Kč. Podle § 12 odst. 2 zák. 549/1991 Sb. lze povinnost uhradit soudní poplatek uložit do 3 let od doby, kdy tato povinnost vznikla. Soudní poplatek je splatný na účet soudu.