12 C 13/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 61 176 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 882 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 882 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 294 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou podepsanému soudu se strana žalující domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude straně žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 61 176 Kč s příslušenstvím. Na odůvodnění žaloby uvedla, že jako pojistitel a paní [jméno] [příjmení] jako pojistník a dále pojištěná, uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] o sdruženém pojištění vozidla. Na základě této smlouvy v rámci pojistné události [číslo] vyplatila žalobkyně pojistné plnění ve výši 76 470 Kč. Toto pojistné plnění představovalo náhradu škody na zdraví způsobené panu [příjmení] [jméno]. Posléze na základě příkazu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že pojistné plnění bylo žalované vyplaceno bez právního důvodu, když se na předmětnou pojistnou událost nevztahovalo pojištění sjednané v předmětné pojistné smlouvě, neboť pojištěná není za způsobenou škodu odpovědná. Žalobkyně má za to, že došlo k bezdůvodnému obohacení žalované. Vyzvala žalovanou k vrácení poskytnutého pojistného plnění, žalovaná však uhradila toliko částku 15 294 Kč a dále neuhradila ničeho 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2004 25 Cdo 2212/2002 uvedla, že i když nebyla řidička pravomocně uznána vinnou ze spáchání trestného činu či přestupku v souvislosti s dopravní nehodou, není vyloučena její občanskoprávní odpovědnost, jejíž podmínky jsou odlišné od trestní odpovědnosti. K bezdůvodnému obohacení na straně žalované by mohlo dojít jen v tom případě, že by právní důvod plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že by povinnost žalobkyně plnit za škůdkyni neexistovala. Žalovaná zdůraznila, že k dopravní nehodě došlo za situace, kdy poškozený přecházel vozovku přes přechod pro chodce, uvedl, že se rozhlédl, přešel k ostrůvku, kde zastavil, znovu se rozhlédl, auto neviděl a pokračoval v přecházení. Vzhledem k tomu, že ke sražení poškozeného došlo v části přechodu za ostrůvkem, měla a mohla řidička vozidla poškozeného vidět již v době, kdy přecházel první část přechodu a k tomu přizpůsobit svou jízdu. Pokud by všechny tyto skutečnosti byly vzaty v potaz, nemohl by správní orgán dojít k závěru, že chodec na přechodu vytvořil náhlou překážku. [příjmení] žalovaná má za to, že řidička porušila povinnost nesmět ohrozit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce a který zjevně hodlá v přecházení pokračovat. K ochraně chodce odkázala strana žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 26. 11. 2014 11 Cdo 1319/2014-35. Žalovaná uvedla, že poté co byla stranou žalující vyzvána, zhodnotila možnou míru spoluzavinění poškozeného a část vyplaceného pojistného plnění, které dle jejího názoru s ohledem na konstantní judikaturu odpovídá spoluzavinění poškozeného, žalobkyni vrátila.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že dne [datum] v [anonymizováno] došlo k dopravní nehodě, kdy řidička [jméno] [příjmení] při jízdě nedala přednost chodci [anonymizována dvě slova], který přecházel komunikaci po vyznačeném přechodu pro chodce ve směru od ulic [ulice] k [anonymizováno]. V důsledku toho došlo ke střetu přední části vozidla [anonymizováno] s uvedeným chodcem. Při dopravní nehodě došlo k blíže nespecifikovanému zranění poškozeného, bylo dále zjištěno dechovou orientační zkouškou, že řidička nebyla pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. U chodce byla dechová zkouška pozitivní s naměřenou hodnotou 1,27 promile alkoholu v dechu. Taktéž nebylo sporu o tom, že pojistná událost byla šetřena a následně byla stranou žalující poskytnuta straně žalované v souladu s uzavřenou pojistnou smlouvou náhrada nákladů na léčení, které žalovaná vynaložila na léčení pojištěného poškozeného ve výši 76 470 Kč. Sporné nebylo ani to, že strana žalovaná straně žalující vrátila část poskytnutého plnění ve výši 15 294 Kč. 4. [příjmení] bylo, zda řidička za škodu odpovídá, tedy zda strana žalující měla povinnost plnit, či zda se na její úkor strana žalovaná bezdůvodně obohatila.

5. Z rozhodnutím [stát. instituce] ([anonymizováno] [číslo listu]), má soud za prokázané, že poškozený [příjmení] [jméno] byl uznán vinným, že se dopustil z nedbalosti přestupku proti zákonu o silničním provozu, kdy dne [datum] přecházel komunikaci po vyznačeném přechodu pro chodce ve směru od ulice [ulice] k [anonymizováno], nechoval se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. V podnapilém stavu vstoupil do vozovky bezprostředně před projíždějící motorové vozidlo [značka automobilu], které jelo po uvedené komunikaci ve směru od čerpací stanice [anonymizováno] a vytvořil tak pro pohyb vozidla překážku náhlou, na kterou neměla řidička reálnou možnost zareagovat.

6. Z úředních záznamů o podaném vysvětlení ([anonymizováno] [číslo listu] [anonymizována dvě slova]), má soud za prokázané, že řidička [jméno] [příjmení] uvedla: Sledovala jsem kruhový objezd a i jsem koukala na přechod pro chodce, kde jsem nikoho neviděla přecházet. Jediné vozidlo na kruhovém objezdu odbočovalo na ulici [ulice]. Škůdkyně uvedla, že na tento kruhový objezd chtěla plynule najet, na přechodu pro chodce narazila do chodce, nečekala ho, bylo to pro ni nepochopitelné, předtím ho neviděla, vnímala jen náraz, ihned zastavila. Uvedla, že náraz byl přední částí vozidla mírně za středem auta na levé straně. Chodci se ihned snažila pomoci. Vysvětlení podával i poškozený. Poškozený uvedl, že přecházel po přechodu, přešel první částí na ostrůvku, kde se zastavil, vozidlo nezaregistroval, chtěl přejít na druhou stranu, tam do něj narazilo další vozidlo. Zdůraznil, že již byl skoro u konce přechodu. Potvrdil, že v době nehody měl černé oblečení, tmavé kalhoty, neměl reflexní prvky, na hlavě měl kapuci, připustil, že se možná zcela dobře nerozhlédl. Potvrdil i požití alkoholu. Další vypovídající osoba pan [příjmení] byl pouze svědkem dopravní nehody, přímý zásah jak vyplývá z jeho výpovědi, neviděl.

7. Ze znaleckého posudku [číslo] má soud za zjištěné, že v místě dopravní nehody je komunikace o šíři [anonymizováno] metry, vprostřed komunikace se nachází [anonymizováno]. V době dopravní nehody byly špatné povětrnostní podmínky. Všichni svědci se shodli na tom, že náraz byl spíše ve středu vozidla směrem k chodníku. [obec] nehody bylo přehledné, dobře viditelné. Jak vyplývá ze situačních plánů, ke střetu vozidla s chodcem došlo za polovinou přechodu ve vzdálenosti cca 9,83 m od ostrůvku, 1,84 m od konce do konce přechodu. Podle znalce, chodec jdoucí normální až rychlou chůzí, mohl od ostrůvku do místa střetu dojít za cca 2 vteřiny. [příjmení] vozidla v okamžiku vstupu chodce do vozovky byla 6,5 – 16,7 m od místa střetu. Znalec dále řekl, že pojištěná nemohla učinit žádný manévr, aby střetu zabránila. <i>8. Podle ust. § 4 zák. 361/2000Sb. o silničním provozu,</i> <i>při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen</i> <i>a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu,</i> <i>b) řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis,5) vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích,</i> <i>c) řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.</i> <i>Dle § 5 zák. 361/2000Sb. o silničním provozu</i> <i>(1) Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen</i> <i>a) užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem2),</i> <b><i>b) věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích,</b></i> <i>c) přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete,</i> <i>d) dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností pohybu a orientace6), osobám těžce zdravotně postiženým a zvířatům, brát ohled na vozidlo přepravující děti, řidiče začátečníka nebo osobu těžce zdravotně postiženou označené podle prováděcího právního předpisu a na výcvikové vozidlo označené podle zvláštního právního předpisu4),</i> <i>e) odstranit na místě závadu, zjistí-li během jízdy, že vozidlo nebo náklad nesplňuje stanovené podmínky uvedené v § 52; nemůže-li tak učinit, smí v jízdě pokračovat přiměřenou rychlostí jen do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit; přitom musí učinit takové opatření, aby během jízdy nebyla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a nedošlo k poškození pozemní komunikace ani životního prostředí,</i> <i>f) podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem,</i> <i>g) podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu7) ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem46) (dále jen„ jiná návyková látka“),</i> <i>h) snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, sníží-li rychlost jízdy nebo zastaví-li vozidlo před přechodem pro chodce i řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem,</i> <i>i) zajistit bezpečnost přepravované osoby nebo zvířete8) a bezpečnou přepravu nákladu,</i> <i>j) zabezpečit přepravované zvíře tak, aby neohrozilo řidiče a přepravované osoby,</i> <i>k ) zajistit, aby k jízdě byl přibrán potřebný počet způsobilých a náležitě poučených osob, jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,</i> <i>l) mít na sobě oděvní doplňky s označením z retroreflexního materiálu stanovené prováděcím právním předpisem podle § 56 odst. 8, nachází-li se mimo vozidlo na pozemní komunikaci mimo obec v souvislosti s nouzovým stáním; to neplatí pro řidiče motocyklu, mopedu a nemotorového vozidla.</i> <b><i>(2) Řidič nesmí</b></i> <i>a) požít alkoholický nápoj ani jinou látku obsahující alkohol (dále jen„ alkoholický nápoj“) nebo užít jinou návykovou látku během jízdy,</i> <i>b) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem,</i> <i>c) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti, jestliže je jeho schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti snížena v důsledku jeho zdravotního stavu,</i> <i>d) předat řízení vozidla nebo svěřit zvíře osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 2 a 3 nebo která je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nebo jejíž schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti je snížena v důsledku jejího zdravotního stavu,</i> <i>e) vyhazovat předměty z vozidla,</i> <i>f) ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje,</i> <i>g) ohrozit chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, a dále nesmí ohrozit chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání,</i> <i>h) ohrozit cyklistu přejíždějícího pozemní komunikaci na přejezdu pro cyklisty,</i> <i>i) řídit vozidlo, na němž jsou nečistoty, námraza nebo sníh, které zabraňují výhledu z místa řidiče vpřed, vzad a do stran,</i> <i>j) řídit vozidlo, na němž nebo na jehož nákladu je led, který by při uvolnění mohl ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.</i> 9. Z provedeného dokazování, zejména s ohledem na vypracovaný znalecký posudek, soud dospěl k závěru, že pojištěná za vzniklou škodu částečně odpovídá. Při jízdě se nevěnovala náležitě řízení, jak sama uvedla, na přechod pouze letmo koukla, zajímalo ji spíše to, zda může plynule najet na kruhový objezd, kde si všímala protijedoucích světel. Porušila tak povinnost stanovenou jí v § 5odst. 1 písm b) zák. 361/2000Sb. Ze znaleckého posudku má soud za prokázané, že kdyby se náležitě věnovala řízení a to i s povědomím toho, že se přechod v místě nachází, měla 1,7 vteřiny na to, aby na vstup chodce reagovala minimálně dupnutím na brzdy. Jakkoli její vzdálenost od místa střetu nebyla příliš velká, je třeba poukázat na rozhodnutí NS ČR 4 Tdo 852/2013-36, v němž soud uzavřel, že i když je míra spoluzavinění poškozeného velmi vysoká (v souzeném případě se poškozená postavil před [anonymizováno] rychle projíždějící v úzkém prostoru za účelem pořízení fotografie a řidič ho neviděl včas) je třeba dospět k závěru, že odpovědnost škůdce je dána (cit NS ČR 4 Tdo 852/2013-36„ V projednávané věci bylo soudy nižších stupňů zjištěno, že primární příčinou vzniku těžkého ublížení na zdraví poškozeného bylo nezodpovědné až riskantní jednání obviněného, jež bylo v příkrém rozporu s pravidly obecné opatrnosti. Proto ani výše deklarovaná značná míra spoluzavinění poškozeného na způsobeném následku nemohla být důvodem, aby obviněnému nebyla přičítána trestní odpovědnost za způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému. Lze tak uzavřít, že příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem nebyla přerušena, byť k jejímu jednání přistoupila další skutečnost, jež spolupůsobila při vzniku následku (riskantní jednání i samotného poškozeného, jež bylo v rozporu s bezpečnostními pravidly). I za této situace však jednání dovolatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo.“ V daném sporu je dále třeba zdůraznit, že poškozený se pohyboval po přechodu pro chodce, nacházel se, jak vyplynulo z šetření dopravní nehody, jíž za polovinou vozovky, mohl tedy oprávněně předpokládat, že si ho řidička všimla. Řidička, která náležitě nesledovala komunikaci a zejména provoz na přechodu pro chodce, porušila povinnost zakotvenou v § 5 odst. 2 písm f) zák. 361/2000Sb. (pouze pro úplnost, zde soud odkazuje i na rozhodnutí NS ČR 11 Tdo 1319/2014-35, kde se Nejvyšší soud ČR zabývá otázkou zvýšené ochrany chodců pohybujících se po přechodu pro chodce)

10. Soud dospěl k závěru, že pojištěná škůdkyně se dopustila protiprávního jednání, které je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. Tato škoda byla na základě uzavřené pojistné smlouvy uhrazena žalobkyní žalované a to v plném rozsahu v souladu s ust. § 55 zák. č. 47/98Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Dle ust. § 55 zákč. 48/97Sb. příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů [anonymizováno]. S ohledem na konstantní judikaturu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1389/2010, ze dne 22. 5. 2012) se soud zabýval i otázku případného spoluzavinění poškozeného na vzniklém úrazu. Nejvyšší soud totiž dovodil, že [anonymizováno] má právo požadovat náhradu nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce, pouze v tom rozsahu v jakém byly způsobeny protiprávním jednáním škůdce vůči pojištěnci. V rozsahu, v němž se na nákladech léčení podílely jiné okolnosti např. spoluzavinění poškozeného, [anonymizováno] nárok na úhradu po škůdci nemá, neboť zde není dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou. Při posuzování nároku na náhradu škody podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění je tedy nutné zjistit, v jakém rozsahu se na vzniku škody podílelo protiprávní jednání třetí osoby.

11. Soud se tedy z úřední povinnosti s ohledem na rozhodnutí [spisová značka] zabýval i spoluzaviněním poškozeného. Je zcela zjevné, že poškozený nebyl na chůzi v noci náležitě vybaven, byl v temném oblečení, sám připustil, že si nepočínal dostatečně prozíravě, náležitě se nerozhlédl. Pouze letmo přes kapucu se podíval, zda nic nejede, rozsvícená světla neviděl, proto do vozovky vstoupil. Poškozený, byl za své jednání uznán vinným přestupkem. Je tedy zřejmé, že míra jeho spoluzavinění za vzniklou škodu je vysoká. Soud zohlednil všechny provedené důkazy a považuje za nutné zdůraznit. Že oba zúčastnění na dopravní nehodě porušili své povinnosti, zejména povinnost stanovenou v § 4 písm a) zák. 361/2000Sb., podcenili povětrnostní podmínky a i když si jich byli vědomi, své chování jim nepřizpůsobili. (z jejich výslechů učiněných v rámci šetření škodní události vyplynulo, že jejich jednání bylo motivováno snahou co nejrychleji se dostat do místa svého bydliště). [jméno] zavinění u škůdkyně však soud přece jenom shledává vyšší, neboť se jednalo o řidičku, která věděla, že se v místě nachází přechod, avšak podcenila viditelnost a tím porušila povinnost stanovenou jí v § 5 odst. 2 písm f § zák. 361/2000Sb.

12. Soud proto dospěl k závěru, že odpovědnost škůdkyně je dána z 60% a tedy spoluzavinění poškozeného činí 40% strana žalované se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 30 588Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že částka 15 294Kč již byla žalovanou vrácena, soud žalobě vyhověl co do částky 15 294 Kč vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství, co do částky 45 882 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. straně žalované přiznal náklady řízení v částce 600 Kč za dva úkony podle vyhlášky č. 254/2015Sb.