12 C 139/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen opatrovnicí Jméno opatrovnice , advokátkou, se sídlem Anonymizováno pro 12 498,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 498,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky od 28. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podáním ze dne 27. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný dne 25. 1. 2021 neoprávněně čerpal na území Polska zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Polska v celkové výši 12 498,44 Kč. Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bez úspěšně.

2. Opatrovník ustanovený žalované straně vznesl námitku promlčením žalobou uplatněného nároku, když k čerpání služeb a tedy ke škody došlo již 25. 1. 2021 a žaloba byla podána až 27. 12. 2024, tedy po uplynutí 3 leté promlčecí lhůty.

3. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne 20.12. 2022 (formulář N080E č.l. 12) má soud za prokázané, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 72 790,65 Kč za celkem 12 případů úhrad za zdravotní služby čerpané na základě předloženého EHIC vystaveného žalobkyní v Polsku. Přílohou této listiny byly počítačové sjetiny „individuální výkazy – přehled“ (č.l 14) a „individuální výkazy – podrobný přehled“ (č.l. 8), z nichž má soud za prokázané, že na zdravotní péči poskytnutou žalovanému byla dne 25. 1. 2021 vynaložena částka 12 498,44Kč. Stejné skutečnosti potvrzuje i formulář S080 (č.l. 15). Provedení platby prokazuje potvrzení o provedení platby ze dne 20.1.2023 (č.l. 13), když na tomto potvrzení je jako variabilní symbol platby uvedeno referenční číslo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 20. 12. 2022.

4. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalovaného bylo zjištěno, že předmětný průkaz měl uvedenu formální platnost do 30. 9. 2022 (č.l. 9).

5. Z výpisu z interního systému žalobkyně (spis č.l. 10 zaměstnání a spis č.l. 11 – průběh pojištění) bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice naposledy jako zaměstnanec zaměstnavatele , právnická osoba, IČO , Anonymizováno, a to v období od 3. 8. 2020 do 5. 12. 2020 a následně od 23. 3. 2021 do 17. 5. 2021.

6. Ze žádosti ze dne 14. 12. 2022 (formulář S040 č.l. 17) a z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne 14.12.2022 (formulář S041spis č.l. 19) bylo zjištěno, že v domovském státě byl žalovaný pojištěn v období od 11. 7. 2022 do 10. 10. 2022.

7. Z formulářů R 015 ( č.l. 23) ze dne 17. 2. 2023 a z výzev z 14. 2. 2023 a 23. 5. 2023 ( č.l. 27) má soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s nař. ES 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění nař. č. 883/2004, kontaktovala styčný bod, domovském státě žalovaného s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpané zdravotní služby. Z formuláře R016 / spis č.l. 25) a formulářů R012 a R014 ( č.l. 31 a 34) má sodu za prokázané, že se výzvy doručit nepodařilo.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období do 5. 12. 2020 a následně od 23. 3. 2021 jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, Dne 25. 1. 2021 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Polska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy Žalobkyně uhradila za zdravotní služby čerpané žalovaným na území Polska celkem částku 12 498,44Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. , hodnota, , která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.Po právní stránce soud posoudil věc následovně.Odpovědnost žalovaného za škodu a jeho pasivní věcní legitimace ve sporu9. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

10. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

11. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

12. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.

2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu14. Dle písmene A. bod 2. odst. čtvrtý rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S4 ze dne 2. října 2009 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/200415. „Je-li určitá instituce povinna uhradit náklady na dávky poskytnuté na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, může požádat instituci, u níž byla příslušná osoba řádně registrována v době přidělení dávek, aby jí náklady na tyto dávky poté uhradila, nebo pokud příslušná osoba nebyla oprávněna používat evropský průkaz zdravotního pojištění, může vyřídit věc s touto osobou.“16. Porušení povinnosti: Jak bylo výše prokázáno, žalovaný byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání. Jeho zaměstnanecký poměr skončil ke dni 5. 12. 2020, K tomuto datu jeho zdravotní pojištění v ČR zaniklo v souladu s ust. § 3 odst. 2 zák. 48/97Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm j bod 12. Zák. 48/97Sb., tj do 13. 12. 2020 vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil. Další pracovní poměr, a tedy i nárok na zdravotní pojištění v ČR mu vznikl až od 23. 3. 2021.

17. Příčinná souvislost a vzniklá škoda: Žalovaný, ačkoli si musel být vědom toho, že jeho zaměstnání v ČR skončilo a tím i zanikla jeho účast na veřejném zdravotním pojištění v ČR, předložil neoprávněně držený průkaz pojištěnce (případně umožnil jeho přeložení), zdravotnickému zařízení ve jiném státě EU, za účelem čerpání bezplatných zdravotních služeb. V době, kdy byly zdravotní služby žalovanému poskytovány tedy 25. 1. 2021 nebyl pojištěn ani v domovském státě.

18. Tím, že žalovaný předložil zdravotní průkaz cizího státu, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalobkyni než v souladu s nař. evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 ( čl.35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. A to i v souladu s výše citovanými rozhodnutími S4 a S9. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. K určitosti poskytnuté zdravotní péče a tedy výše škody, soud poukazuje na již shora citované rozhodnutí podle jeho článku 3 „Jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (Rozsudek ze dne 12. dubna 2005 ve věci C-145/03 „Dědici po Annette Keller proti Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Instituto Nacional de Gestión Sanitaria (Ingesa)“, Sbírka rozhodnutí 2005 Strana I-02529.)dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji.“, z něhož vyplývá povinnost žalobkyně částku uhradit. Stejná povinnost ostatně vyplývá i z rozhodnutí S9.Soud se dála vyjadřuje i k případnému promlčení nároku:

19. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

20. Dle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Dle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

22. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

23. Dle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Žalobkyni byla způsobena škoda dnem úhrady dlužné částky, platba byla uhrazena dne 20. 1. 2023, tímto dnem začala běžet jak subjektivní tak objektivní lhůta, neboť teprve tímto dnem došlo k faktické škodě. Žalobkyně podala žalobu dne 27. 12. 2024, tedy před uplynutím promlčecí doby.

26. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně byl řádně osvědčen, naopak žalovaný neunesl důkazní břemeno, že by závazek zanikl či v době uznání netrval , případně, že by byl promlčen, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na tomto místě poukazuje i na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se ve svém rozhodnutí 39 Co 210/2022 vydaném na základě odvolání ve skutkově i právně obdobném sporu se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.

27. Pro úplnost soud dodává, že v tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaný je Polským státním příslušníkem, se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodní události. V daném případě, žalovaný zneužil evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) vystavený žalobkyní a na náklady žalobkyně čerpal zdravotní služby, čímž žalobkyni způsobil škodu ve výši ceny čerpaných služeb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně má své sídlo, v němž došlo k odepsání finančních prostředků, v obvodu podepsaného soudu, dospěl soud k závěru, že je dána jeho mezinárodní pravomoc o věci rozhodnou. Rozhodným právem je pak dle čl. 10 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.