12 C 153/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Ph.D. sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno spol. s r.o., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro: vyklizení nemovité věci a odstranění stavby

I. Žalovaná je povinna vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 2 327 m2 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a vyklizený jej odevzdat žalobkyni, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna vlastním nákladem odstranit stavbu č.p. , Anonymizováno, (jiná stavba) stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 2 327 m2 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku, 35 591,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Vzájemný návrh žalované na zřízení věcného břemene stavby, a to budovy č.p. , Anonymizováno, , zapsané pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště , adresa, , na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaného pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště , adresa, , s tím, že vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je povinen toto věcné břemeno strpět, se zamítá.

V. V řízení o vzájemného návrhu žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou podepsanému soudu dne 5. 10. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude žalované uložena povinnost vyklidit ve výroku specifikovaný pozemek a odstranit na něm umístěnou stavbu. Na odůvodnění žaloby uvedla, že je vlastníkem výše specifikovaného pozemku, na němž stojí stavba ve vlastnictví žalované. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 30. 4. 1991 uzavřena hospodářská smlouva, na jejímž základě byly předmětné pozemky přenechány žalované do užívání. Nájemní poměr, původně sjednaný na dobu určitou, byl uzavřenými dodatky změněn na nájem na dobu neurčitou s možností výpovědi i bez udání důvodů. Dopisem ze dne 8. 6. 2021 žalobkyně nájemní poměr vypověděla a vyzvala žalovanou k odstranění na něm umístěné stavby a k vyklizení pozemků. Nájemní poměr skončil ke dni 30. 9. 2021, žalovaná však pozemky nevyklidila, a to ani po zaslaných upomínkách a nadále zde provozuje svou podnikatelskou činnost (ubytovnu) Žalobkyně se proto domáhá ochrany svého vlastnictví touto žalobou.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, nesporovala uzavření hospodářské smlouvy a jejich dodatků, stejně tak nesporovala doručení výpovědi z nájmu a skutečnost, že objekt nadále užívá. Zdůraznila však, že stavba, kterou má ve svém vlastnictví a kterou požaduje žalobkyně odstranit, se na předmětném pozemku nachází již od 40. let 20. století. Stavbu strana žalovaná vydražila 27. 4. 1991, Anonymizováno, a následně jí 17. 12. 1992 vydal Drážní správní úřad stavební povolení a 20. 10. 1993 povolil užívání stavby, stavbě bylo přiděleno i číslo popisné a orientační. Žalovaná má za to, že se jedná o objekt s historickou hodnotou a měl by být zapsán jako kulturní památka. Žalovaná dále vznesla vzájemný návrh na zřízení věcného břemene stavby a to budovy č.p. , Anonymizováno, na pozemku parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná namítla neplatnost uzavřených dodatků s ohledem na nejasnost předmětu nájmu. Dále uvedla, že je otázkou, zda stavba ve vlastnictví žalované je stavbou dočasnou či trvalou. Dále namítla neplatnost výpovědi, neboť je v ní uvedeno jiné číslo nájemní smlouvy.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 2 327 m2 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , na němž je umístěna stavba č.p. , Anonymizováno, (jiná stavba) ve vlastnictví žalované. (, Anonymizováno, , kat. území , adresa, , obec , adresa, ). Nesporným bylo i to, že žalovaná objekt do svého vlastnictví získala v rámci privatizace původně státního majetku ve veřejné dražbě konané dne 27. 4. 1991(protokol č. 1/27/0077/031, poučení vydražitele a potvrzení o vydražení objektu ze dne 6. 6. 1991, návrh na zápis do listu vlastnictví ze dne 25. 7. 1991). Nesporným bylo i uzavření hospodářské smlouvy č. , hodnota, a jejich dodatků. Stejně tak mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně zaslala dne 8. 6. 2021 žalované dopis obsahující výpověď nájemní smlouvy. Skutečnost, že žalovaná prostory nevyklidila je mezi účastníky řízení taktéž nesporná.

4. Mezi účastníky řízení zůstala spornou otázka platnosti dodatků uzavřených k hospodářské smlouvy, otázka platnosti výpovědi z nájmu a charakter stavby č.p. 2627.Z provedeného dokazování sodu zjistil následující skutečnosti:

5. Z hospodářské smlouvy č. 71 ze dne 30. 4. 1991 soud zjistil, že Československé státní dráhy – Pražská oblast coby pronajímatel a společnost , Anonymizováno, , adresa, – , právnická osoba, . coby uživatel (nájemce) uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem pozemku – složiště u koleje č. , hodnota, o výměře 2 256 m2 v objektu stanice , adresa, nacházejících se v k. ú. , adresa, za účelem skladování ovoce a zeleniny. Smlouva byla uzavřena na dobu 10 let od 1. 5. 1991.V bodě IV smlouvy je uvedeno, že uživatel je povinen po uplynutí sjednané doby užívání uvést užívané plochy a prostory do původního stavu na svůj náklad a vyklizené je poslední den sjednané doby užívání (výpovědní lhůty) předat vlastníkovi.

6. Dodatek č. 1 ze dne 1. 2. 1993 nemá na rozhodnutí vliv, neboť je pouze deklarováno, že předmět smlouvy nepodléhá DPH, stejně tak jako dodatek č. II. ze dne , datum, , jímž byla upravována splatnost nájemného.

7. Dodatkem č. 3 ze dne 3. 12. 1997 je znovu specifikován předmět nájmu jako část z pozemkové parcely 4450/1, přičemž účelem nájmu je užívání příjezdové komunikace a manipulační plochy a vlastního skladu. Nájem byl sjednán na dobu určitou do , datum, . I v tomto dodatku je zakotvena povinnost nájemce poslední den nájmu předat pronajatý pozemek pronajímateli.

8. Dodatkem č. 4 ze dne 1. 12. 1998 je upřesňován předmět nájmu s tím, že se jedná o část pozemkové parcely č. 4450/1 o výměře 2 256m2, účel nájmu je specifikován jako provozování vlastního skladu. Součástí tohoto dodatku je geometrický plán, v němž je předmět nájmu přesně zakreslen. I v tomto dodatku je deklarováno, že je uzavírán na dobu určitou do , datum, , a je v něm zakotvena povinnost nájemce po skončení nájmu pozemky na vlastní náklady uvést do původního stavu, provést potřebné sanační práce a vrátit pronajímateli.

9. Dodatkem č. 5 ze dne 28. 8. 2000 došlo k další úpravě předmětu nájmu, resp., k jeho rozšíření, I součástí tohoto dodatku je geometrický plán.

10. Dodatek č. 6 ze dne 21. 5. 2001 upravoval pouze výši nájemného a dodatkem č. 7 ze dne 8. 1. 2002 byla prodloužena doba nájmu do 31. 12. 2004. Bez významu na rozhodnutí soudu je i dodatek č. 8 ze dne 8. 4. 2003, jímž došlo pouze ke změně platebních údajů, stejně jako dodatkem č. 9 ze dne 7. 11. 2007.

11. Dodatkem ze dne 16. 12. 2005 chybně označeným jako 8. došlo ke změně doby nájmu z nájmu na dobu určitou na nájem na dobu neurčitou, tímto dodatkem byla také sjednána možnost smlouvu písemně vypovědět bez udání důvodu, a to v tříměsíční výpovědní lhůtě.

12. Z dopisu ze dne 8. 6. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu uzavřenou se žalovanou, což ostatně nebylo sporováno, a dopisem ze dne 21. 9. 2021 jí vyzvala k protokolárnímu předání pozemků, a to na dne 5. 10. 2021. Jak prokazuje protokol z dne 5. 10. 2021, žalovaná se k předání na rozdíl od žalobkyně nedostavila. Skutečnost, že žalované se výpověď doručila prokazuje dopis ze dne , datum, , v němž nový jednatel žalované navrhuje odkup pozemků. Opakovaně byla žalovaná vyzvána k předání pozemků i dopisem ze dne , datum, .

13. Z projektu kolejové úpravy pro sokolský slet schváleného dne 7. 1. 1948 obsahujícího i geometrický plán, je zřejmé, že budovy, jejichž odstranění se žalobkyně domáhá, se nacházely na pozemcích již v tomto roce.

14. Z geometrického plánu pro vyznačení změn na parc. č , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 11. 6. 1991 má soud za prokázané, že pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vznikl oddělením části pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 2 327 m2.

15. Žalované bylo, jak je již shora uvedeno, dne 17. 12. 1992 vydáno Drážním správním orgánem stavební povolení na rekonstrukci a nástavbu budovy ve vlastnictví žalované, s tím, že je třeba dořešit majetkové vztahy v průběhu výstavby. Dne 6. 10. 1993 podala žalovaná žádost o kolaudaci, přičemž žalovaná uvedla, že stanovené podmínky pro kolaudaci jsou splněny. Rozhodnutí o kolaudaci bylo vydáno 20. 10. 1993.

16. Z rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy č.j. MHMP , adresa, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, má soud za prokázané, že bylo objektu ve vlastnictví žalované přiděleno číslo popisné a orientační.

17. V roce 2000 proběhla kolaudace vodovodní přípojky pro sklad žalované (viz kolaudační rozhodnutí č.j.1609/00/OS/RU). Z důvodu vodovodní přípojky bylo zřízeno i věcné břemeno na pozemku žalobkyně (smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 30. 1. 2005, výpočet úhrady za věcné břemeno ze dne 10. 10. 2014).

18. Z části knihy – Pražská nádraží nevyužitá – nádraží , adresa, – urbanistická studie má soud za zjištěné, že v rámci studie ČVUT o využití Nákladového nádraží , adresa, bylo uvažováno o využití budovy ve vlastnictví žalované.

19. Z návrhu na prohlášení objetu ve vlastnictví žalované za kulturní památku odeslaného dne 9. 3. 2023 ministru kultury, má soud za prokázané, že se žalovaná domáhá, aby budova v jejím vlastnictví byla kulturní památkou s tím, že se jedná o průmyslovou funkcionalistickou stavbu s kvalitním technickým zpracováním, která je jednou ze tří budov dotvářející charakter nádraží, které již v roce 2013 bylo za nemovitou kulturní památku prohlášeno.Po provedeném dokazování učinil soud následující závary o skutkovém stavu věci.

20. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na kterém stojí stavba č.p. , Anonymizováno, . Pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byl původně součástí pozemku , Anonymizováno, /1, z něhož byl v roce 1991 oddělen. Na základě hospodářské smlouvy č. 71 má původně část pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, následně pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , tak jak je vyznačeno v geometrických plánech v nájmu žalovaná. Žalovaná stavbu, kterou získala ve veřejné dražbě, zrekonstruovala a zřídila k ní vodovodní přípojku. Nájemní smlouva sjednaná původně na dobu určitou byla dodatkem ze dne 16. 12. 2005 změněna nájemní smlouvu na dobu neurčitou s možností výpovědi bez udání důvodu. Tohoto svého práva žalobkyně využila a dopisem ze dne 8. 6. 2021 nájemní smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k předání pozemků do , datum, , což žalovaná neučinila.Po právní stránce soud věc posoudil takto:

21. Dle ust. § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

22. Dle ust. § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

23. Dle ust. § 3074 odst. 1 o. z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

24. Dle ust. § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral užitky.

25. Dle ust. § 2231 odst. 1 o.z., který se na právní vztahy od své účinnosti dle ust. § 3074 odst. 1 o.z vztahuje, nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jedné ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Dle ust. § 2231 odst. 2 o.z. výpověď nemusí být odůvodněna.

26. Dle ust. § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

27. Dle ust. § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

28. Dle ust. § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

29. Dle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Platnost nájemní smlouvy30. Soud považuje hospodářskou smlouvu č. 71 ze dne 30. 4. 1991 a její dodatky za dostatečně určité, je zřejmé, kdo jsou smluvní strany i co je jejím předmětem. Předmět nájmu je jednoznačně určen svým parcelním číslem a zejména zákresem v geometrickém plánu, který je součástí nájemní smlouvy ve znění jejich dodatků. Drobné výměrové odchylky v definici původně pronajaté části pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jsou dány nedostatečným zaměřením a v průběhu smluvního vztahu byly upřesněny. Neplatnost smlouvy, za situace, kdy mezi účastníky řízení jiná smlouva na stejný pozemek nebyla uzavřena nezpůsobí ani její následné interní přečíslování žalobkyní. Závěr, že by formulační nepřesnost v rámci smlouvy ze dne 30. 4. 1991 a jejich dodatků měla způsobit její absolutní neplatnost pro neurčitost, by neobstála pro přílišný formalismus vyjádřený mimo jiné v závěrech publikovaných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3900/12 ze dne 28.2.2013, a to zvláště za situace, kdy oběma stranám byl předmět smlouvy zřejmý, obě strany smlouvu dlouhodobě dodržovaly, o rozsahu užívání předmětné nemovitosti nebylo sporu. Na platnost smlouvy je třeba usuzovat i z toho, že strany se touto smlouvou řídily 30 let a až do tohoto soudního řízení, žádná ze stran platnost smlouvy nikdy nezpochybnila. Soud tak uzavřel, že nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky řízení je smlouvou platnou.Platnost výpovědi31. Jak již bylo shora uvedeno, výpověď byla odeslána 8. 6. 2021 a žalovaná ve svém dopise ze dne 9. 12. 2021 potvrdila, že jí byla doručena uložením, kdy k vyzvednutí došlo 26. 6. 2021. Namítá-li strana žalovaná, že ve výpovědi je uvedeno jiné číslo smlouvy než číslo původní hospodářské smlouvy ze dne 30. 4. 1991, poukazuje soud na skutečnost, že smlouvy byly opakovaně přečíslovávány. Vypovídaný nájem je ve výpovědi jednoznačně specifikován a až do jednání soudu žalovaná nepochybovala o tom, co je vypovídáno. Soud s odkazem na nález Ústavního soudu III. ÚS 3900/12 ze dne 28. 2. 2013 dospěl k závěru, že přistoupení na absolutní neplatnost výpovědi z nájmu z důvodu užití jiného číselného označení smlouvy ve výpovědi než původního, by bylo přepjatým formalismem, výpověď tak považuje za platnou.Neplatnost smlouvy z důvodu absence podpisu druhého jednatele žalované32. Žalobkyně zpochybnila platnost Hospodářské smlouvy ze dne 30. 4. 1991, neboť byla podepsána pouze jedním z jednatelů žalobkyně, přičemž podepsána měla být oběma. Soud se touto námitkou blíže nezabýval, neboť v případě, že by dospěl k závěru, že hospodářská smlouva ze dne 30. 4. 1991, je smlouvou neplatnou, nemohl by uzavřít jinak, než, že žalobkyně užívá předmětné pozemky bez právního důvodu.Odstranění stavby33. Žalovaná proti odstranění stavby namítla, že stavba v době svého vzniku nebyly považována za stavbu dočasnou, Poukázala na to, že stavba zde existuje bezmála 70 let. Zde soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2015 sp.zn. 22 Cdo 4884/2015, který dovodil, že v případech, kdy stavebník věděl, nebo měl a mohl vědět, že jeho právo stavby je dočasné, ztrácí po uplynutí sjednané doby právo mít na tomto pozemku stavby a neoprávněně zasahuje do práva vlastníka pozemku, který se může domáhat odstranění stavby. Nejvyšší soud se zabýval i otázkou možnosti nahrazení časově neomezeného práva k pozemku právem omezeným (nájemním) a dospěl k závěru, že:“ Není tak vyloučeno, aby účastníci řízení nahradili určité právo za právo jiné s odlišným obsahem a povahou, které může být nahlíženo pro některého účastníka právního vztahu např. jako méně výhodné. Jestliže by došlo k privativní novaci, v jejímž rámci dochází k nahrazení dosavadního závazku závazkem novým, je zřejmé, že po zániku nového závazku se nemůže obnovit předchozí právní režim založený právním vztahem, jenž byl zrušen právě závazkem vyplývajícím z privativní novace. To znamená, že po zániku práv a povinností vyplývajících z uzavřeného nájemního poměru by se další právní režim neřídil právním poměrem existujícím před uzavřením nájemních smluv právě proto, že tento poměr by byl nahrazen závazkem novým při současném zrušení původního právního vztahu. Po zániku nájemního vztahu by tak bylo nutno vycházet z právního vztahu, jenž by nastal po skončení nájemního poměru“. Na závěru, že po zániku nájemního práva, nájemce užívá pozemek neoprávněně nic nemění ani to, že předchůdci vlastníka stavby a pozemku byli původně jednou osobou. Jak uvedl NS ČR „I kdyby právní předchůdce vlastníka stavby měl vlastnické právo jak ke stavbě, tak i pozemku a bylo by možno z této skutečnosti možno dovozovat oprávněnost stavby, která by byla trvalého charakteru, pokud vlastník stavby a pozemku následně upravili užívání právem dočasného charakteru, došlo by k zániku původního práva trvalého charakteru.“ Obdobná situace nastala i v posuzovaném případě. Původní vlastník stavby a pozemku, zřídil stavbu na pozemku, následně bylo zřízeno právo hospodaření k pozemkům společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, a k stavbě č.p. 2627 státní organizaci , právnická osoba, ., čímž došlo k rozdělení vlastnického práva ke stavbě a pozemku případného původně jednotného práva stavby a pozemku. Pokud následně žalovaná ve veřejné dražbě koupila stavby, aniž by si ošetřila právní režim k pozemkům pod stavbou a následně uzavřela s žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem coby osobou mající právo hospodaření k pozemkům, nájemní smlouvu (byť na dobu neurčitou), svědčil jí k umístění staveb na předmětných pozemcích toliko dočasný právní titul, který výpovědí smlouvy ze dne , datum, a uplynutím výpovědní doby zanikl. Za dané situace žalobkyni vznikl nárok na odstranění staveb stojících na cizím pozemku bez právního důvodu a soud tak nemohl než uzavřít, že je žaloba byla podána důvodně.

34. Soud se zabýval i otázkou, zda požadavek na vyklizení pozemků a odstranění staveb není nepřiměřenou tvrdostí. Zde soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 22/01 týkající se střetu práva vlastníka pozemku a vlastníka stavby. Ústavní soud uvedl, že při posuzování věci je třeba vzít v úvahu „konkurenci“ obou existujících vlastnických práv a dále shrnul, že „kdo stavěl na cizím pozemku na základě obligačního práva, musel nutně počítat s tím, že toto právo není časově neomezené a vědomě na sebe vzal rizika z toho plynoucí. Neposkytnutí ochrany právu vlastníka pozemku, který pozemek přenechal jinému jen dočasně, by bylo omezením práva, které by nesplňovala podmínky stanovené v čl. 11 Listiny. V tomto sporu sice žalovaná nestavěla na cizím pozemku, ale na základě veřejné dražby získala stavbu, která stála na cizím pozemku a právo užívat pozemek pod touto stavbou si ošetřila hospodářskou smlouvou, v níž bylo toto právo sjednáno na přesně určenou omezenou dobu 10 let, bez ohledu na to, že posledním (soudu předloženým) dodatkem byla nájemní smlouva uzavřena na neurčito, musela si žalovaná být vědoma dočasnosti svého práva užívat pozemek, zejména za situace, kdy sjednal možnost vypovědět nájemní smlouvu bez udání důvodů.

35. K návrhu žalované na přerušení řízení do doby rozhodnutí o jejím návrhu na zapsání stavba do seznamu kulturních památek, soud uvádí, že tomuto návrhu nevyhověl, neboť tento návrh povařuje za zcela účelový vedený snahou o oddálení tohoto rozhodnuté, Pro tuto argumentaci soudu svědčí to, že návrh byl podán až před druhým jednáním ve věci, a to za situace, kdy soud avizoval rozhodovací praxi v právně a skutkově obdobných věcech, soudem již dříve projednanýma rozhodnutí Městského soudu v Praze 39 Co 179/2021-540 ze dne 6. 10. 2021 a navazující rozhodnutí NS ČR 26 Cdo 498/2022-675 ze dne 18. 10. 2022. Soud dále uvádí, že Nákladové nádraží , adresa, bylo jako kulturní památka zapsáno již v roce 2013, a zcela jistě byl zkoumám charakter všech budov v místě se nacházejících. Poukazuje-li žalovaná na historickou autentičnost stavby, tak je třeba připomenout, že z důkazů ve spise založených vyplynulo, že stavba svou převálčenou autentičnost ztratila rekonstrukcí a vybudováním nástavby v letech 1992-1993. Přerušení tohoto řízení by dle názoru soudu bylo odepřením ochrany vlastnického práva žalobkyně, která nemá po ruce jinou možnost, jak se domoci ochrany svého vlastnického práva, oproti žalované, která i když bude v řízení neúspěšná, má po ruce instituty, umožňující jí své vlastnictví bránit. (např. odklad vykonatelnosti, zastavení exekuce)

36. Soud uzavírá, že nájemní poměr mezi účastníky řízení skončil na základě výpovědi, kterou žalobkyně dala žalované dne 8. 6. 2021 bez udání důvodu zcela v souladu s čl. VI odst. 2 dodatku ze dne 16. 12. 2005. Po uplynutí 3 měsíců nájemní poměr zanikl, od 1. 10. 2021 tak žalovaná užívá předmětné pozemky neoprávněně. Žalobkyně tak má právo žádat po skončení nájmu vyklizení pozemků dle § 2225 odst. 1 o.z. a odstranění staveb na nich stojících. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost pozemky vyklidit a stavby odstranit.

37. Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu procesní ekonomie zamítl, případně je zde výslovně nehodnotí, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobkyně lze posoudit již na základě důkazů dosud v řízení provedených.

38. O lhůtě k plnění soud rozhodoval ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud vzal v úvahu skutečnost, že podle ust. § 128 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona žalovaná bude muset odstranění staveb realizovat prostřednictvím stavebního podnikatele, současně lze předpokládat, že bude třeba provést pasport jednotlivých budov, zpracovat projekt bouracích prací, specifikovat množství předpokládaného odpadu a zajistit vyjádření stanovisek správců inženýrských sítí a další podklady. Vzhledem k tomu, že nájemní poměr skončil již , datum, a od uvedeného data užívá žalovaná předmětné budovy bez právního důvodu, je na místě, aby obstarala souhlas k odstranění staveb a zajistila realizaci odstranění staveb v co nejkratší lhůtě. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti tak soud považoval za přiměřenou k vyklizení pozemků a odstranění staveb lhůtu šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 591,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 30. 8. 2022, z částky 1 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 13. 9. 2022, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 5. 10. 2022, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ke vzájemnému návrhu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 3. 2023, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 3. 2023, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 3. 2023, z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k návrhu na přerušení řízení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 4. 2023 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 4. 2023 včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši 4 441,50 Kč.

40. Návrh na zřízení věcného břemene stavby soud zamítl, s ohledem na skutečnost, že dospěl k závěru, že rozhodl o oprávněnosti žalobkyně na odstranění stavby, v jejíž prospěch mělo být právo zřízeno.

41. O nákladech řízení o vzájemném návrhu soud rozhodl tak, že na ně nemá právo žádný z účastníků, když strana žalovaná byla neúspěšná a straně žalující v souvislosti s tímto zřízením žádné náklady nevznikly.