12 C 155/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou, Ph.D. ve věci žalobce: Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce B zastoupený advokát sídlem adresa proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A 3. Jméno žalované C, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A všichni zastoupeni advokát sídlem adresa o náhradu škody I. Žaloba o zaplacení částky 14 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby, a to v částce 51 590 Kč, 2. žalovanému rovněž náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby v částce 51 590 Kč, a 3. žalovanému náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby v částce 51 590 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody ve výši 14 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že s právním předchůdcem žalovaných (panem jméno FO, nar. 16.8.1940, zemř. 23.3.2025) uzavřel dne 8. 10. 2001 smlouvu o nájmu se smlouvou o budoucí kupní smlouvě (dále jen „smlouva“) prostoru terasy a části půdního prostoru ve adresa („Dům“), která byla zkolaudována následně jako mezonetová bytová jednotka č. 11, o dispozici 3 + 1. Na základě této smlouvy se žalobce stal stavebníkem a investorem výstavby půdního prostoru. Žalobce měl na základě této smlouvy vybudovat bytovou jednotku v Domě, právní předchůdce žalovaných měl budovu rozdělit na jednotky, a tuto nově vzniklou jednotku převést do vlastnictví žalobce. Žalobce měl na základě smlouvy zajistit rekonstrukci budovy a uhradit sjednanou cenu. Právní předchůdce žalovaných svou povinnost porušil, ačkoliv žalobce své povinnosti ze smlouvy splnil. Žalobce mj. v žalobě poukazuje na to, že právní předchůdce žalovaných dne 2.12.2020 daroval Dům panu jméno FO, což je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce tvrdí, že tímto převodem došlo ke vzniku nemožnosti plnění podle smlouvy z 8.10.2001 a teprve od tohoto převodu došlo k běhu promlčecích lhůt. Porušení povinnosti, které je předpokladem odpovědnosti za škodu tak žalobce spatřuje v uzavření darovací smlouvy z 2.12.2020. Žalobce dále tvrdí, že právní předchůdce žalovaných s ním vždy jednal jako s vlastníkem předmětného bytu.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasí a navrhují její zamítnutí. Poukazují na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 1. 2025, č.j. 12 C 27/2023-258, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č.j. 36 Co 258/2025, kterým byla pravomocně zamítnuta žaloba žalobce o určení vlastnictví k bytové jednotce ve 4.NP v Domě. Smlouvy dospěly k závěru, že smlouva o nájmu společně se smlouvou o budoucí kupní smlouvě uzavřená mezi žalobcem a žalovanou jméno FO ze dne 8. 10. 2001 nemá zákonné náležitosti pro to, aby mohla být považována za smlouvu o výstavbě, a aby vybudovaný byt mohl být bytovou jednotkou jakožto samostatným předmětem právních vztahů. Žalovaní vznesli námitku promlčení ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení částky 14 000 000 Kč. Dále žalovaní tvrdí, že právo žalobce na převod bytu do vlastnictví ani na náhradu škody nikdy nevzniklo a nemohlo tak trvat v době darování Domu jméno FO.

3. Vzhledem k tomu, že původní žalovaný jméno FO v průběhu řízení zemřel, rozhodl soud usnesením ze dne 6.1.2026, č.j. 12 C 155/2023 o pokračování v řízení na místo žalovaného s jeho procesními nástupci – Jméno žalované A, Jméno žalované C a jméno FO.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Z nájemní smlouvy se smlouvou o budoucí kupní smlouvě uzavřené dne 8. 10. 2001 mezi Jméno žalované A (jakožto pronajímatelem a budoucím prodávajícím) a panem Jméno žalobce A (jakožto nájemcem a budoucím kupujícím) soud zjistil, že Jméno žalované A je na základě dědického rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 5. 1997, č.j. D 1438/96-39, které nabylo právní moci dne 17. 6. 1997, vlastníkem domu adresa. Součástí uvedené nemovitosti byla terasa na úrovni poslední schodišťové mezipodesty o celkové rozloze 54,285 m2. Účelem nájmu byla nástavba výše uvedeného domu v prostoru nad terasou a původní vestavba v části pronajímaného prostoru s tím, že takto vznikne jedna bytová jednotka. Nájem byl sjednán bezúplatně, a to zejména s ohledem na to, že nástavbou a vestavbou dojde k novému zastřešení části domu pronajímatele, paní Jméno žalované A. Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do doby právní moci a vykonatelnosti kolaudačního rozhodnutí, kterým má dojít ke kolaudaci nově vzniklé bytové jednotky. Dále soud zjistil, že pronajímatel se zavázal do 10 dnů od právní moci a vykonatelnosti kolaudačního rozhodnutí na předmětný byt uzavřít s nájemcem kupní smlouvu, na základě které mělo dojít k převodu vlastnického práva k bytové jednotce na nájemce, a to za kupní cenu ve výši 312 992 Kč. Kupní cena měla být uhrazena formou rekonstrukce střešního pláště. Pakliže smluvní strana nesplní svou povinnost, může se druhá strana domoci žalobou u soudu toho, aby soud nahradil svým rozhodnutím prohlášení vůle za tuto smluvní stranu. Dále je ve smlouvě stanoveno, že pokud nájemce tohoto svého práva nevyužije v zákonem stanovené jednoroční lhůtě počítané od okamžiku, kdy uzavření budoucí kupní smlouvy mělo nastat, může se alternativně domáhat na pronajímateli zaplacení tržní ceny předmětné bytové jednotky stanovené odhadem včetně úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z této částky. V článku IX. smlouvy je pak stanovena povinnost pronajímatele ve lhůtě do 10 dnů od právní moci a vykonatelnosti kolaudačního rozhodnutí na předmětný byt učinit prohlášení vlastníka a rozdělit dům na jednotky, pročež na základě tohoto mohl být zapsán vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pakliže pronajímatel svou povinnost nesplní, vzniká nájemci právo na zaplacení tržní ceny předmětné bytové jednotky.

6. Z kolaudačního rozhodnutí Městské části Praha 3 ze dne 6. 2. 2012, č.j. OV/2499/11/KZ soud zjistil, že výše uvedená bytová jednotka byla zkolaudována na základě návrhu stavebníka pana Jméno žalobce A. Stavba byla předána jako půdní nástavba a vestavba mezonetového bytu č. 11 o dispozici 3+1. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 4. 2012.

7. Printscreenem odhadu ceny společnosti Valuo ke dni 7. 2. 2022 byla stanovena cena bytu nacházejícího se na adresa, o dispozici 4+kk v osobním vlastnictví s podlahovou plochou 126 m2, na cenu 15 642 380 Kč. Makléřem doporučená cena byla v daném případě 14 200 000 Kč. Odhad ceny obsahuje rovněž srovnávané nemovitosti.

8. Výzvou k náhradě škody ze dne 2. 12. 2022 byl jméno FO vyzván ze strany právního zástupce žalobce, aby do 7 dnů ode dne doručení uhradil na účet žalobce částku odpovídající tržní hodnotě bytu ke dni uzavření darovací smlouvy, a to částku 16 737 344,50 Kč.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 1. 2025, č.j. 12 C 27/2023-258, s právní mocí dne 10. 11. 2025, ve znění rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č.j. 36 Co 258/2025-315 soud zjistil, že žaloba žalobce pro určení vlastnického práva k bytové jednotce o dispozici 3+1 s příslušenstvím, adresa, byla zamítnuta. Zdejší soud v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že nově vybudovaná jednotka není způsobilá samostatně být předmětem vlastnictví, ale je pouze součástí původní již existující nemovitosti.

10. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2026, č.j. 26 Cdo 301/2026-356 bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2025, č.j. 36 Co 258/2025-315.

11. Odpovědí na výzvu k náhradě škody ze dne 12. 1. 2022 právní zástupce jméno FO rozporuje tvrzení, že smlouvu uzavřel pan jméno FO. Uvádí, že pan jméno FO jednal jako zmocněnec paní Jméno žalované A, která je smluvní stranou smlouvy a která byla v době jejího uzavření vázána. Poukazuje na promlčení nároků a závazků ze smlouvy vzniklých, zejména na zásadu vigilantibus iura scripta sunt (právo patří bdělým).

12. Z předávacího protokolu ze dne 28. 9. 2010 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba předala žalobci půdní nástavbu a vestavbu bytu č. 11 Anonymizováno na adrese adresa.

13. Předávacím protokolem ze dne 11. 2. 2003 na dodávku a montáž střešní krytiny byla předána část střechy na adrese adresa. Předávací protokol absentuje podpis odběratele, pana jméno FO.

14. Plnou mocí ze dne 20. 5. 1999 zmocnila Jméno žalované A jméno FO mj. k oprávnění pro prodej celku nebo části předmětného domu v adresa, bez souhlasu majitelky. Zároveň plná moc zahrnuje péči o správu domu, uzavírání smluv nájemních a podnájemních a vybírání nájemného.

15. Z darovací smlouvy uzavřené dne 2. 12. 2020 mezi jméno FO (jako dárcem) a jméno FO (jako obdarovaným) soud zjistil, že dárce daroval obdarovanému pozemek parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba, budova s číslem popisným hodnota, objekt k bydlení, vše v obci Praha, k.ú. Žižkov, zapsáno na LV č. hodnota, v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha.

16. Ze sdělení k insolvenčnímu řízení ze dne 22. 2. 2026 dlužníka Jméno žalobce A u Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 1060/2024 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalovaných se obrátila na společnost právnická osoba. s tím, že žalobce podal žalobu o zaplacení částky 14 mil. Kč s příslušenstvím ke zdejšímu soudu pod sp. zn. 12 C 155/2023. Dále poukazuje na další spory vedené žalobcem. Sdělení bylo doručeno dne 23. 2. 2026.

17. Z výpisu z účtu ČSOB č. č. účtu vedeného pro Jméno žalované A za období roku 2003/2002 je patrná odchozí úhrada z 18. 11. 2003 na částku 46 000 Kč, dále odchozí platba 59 764 Kč z 15. 4. 2002.

18. Faktura č. 008/2002 ze dne 4. 4. 2002, odběratel jméno FO, dodavatel právnická osoba., byla vystavena za vestavbu a nástavbu mezonetového bytu, vyhotovení projektu, obstarání stavebního povolení, vyhotovení projektu, obstarání stavebního povolení i ve vztahu k ateliéru a mezonetovému bytu 3+1 a dále vyhotovení projektu k opravě domovních rozvodů vody za částku 59 764 Kč.

19. Faktura č. 09/2012 ze dne 6. 3. 2012, odběratel jméno FO, dodavatel právnická osoba., byla vyhotovena na částku 22 890 Kč za dokumentaci skutečného provedení a kolaudaci dvou bytových jednotek a ateliéru.

20. Faktura č. 007/2002 ze dne 1. 3. 2002, odběratel jméno FO, dodavatel právnická osoba., byla vystavena na částku 250 000 Kč a týká se opravy silnoproudých rozvodů a opravy části střešní krytiny a podkladu pod krytinou.

21. Faktura č. 023/2003 ze dne 6. 11. 2023, odběratel jméno FO, dodavatel právnická osoba., byla vyhotovena na částku 296 000 Kč, která byla rozdělena tak, že byla uhrazena již záloha ve výši 250 000 Kč a k úhradě zbývá 46 000 Kč, jde o práce provedené ve smyslu objednávky z 19. 2. 2002 a za práce dodatečně ústně objednané.

22. Ze smlouvy o dílo č. 1318 ze dne 25. 3. 2002 uzavřené mezi jméno FO jako objednatelem a spol. právnická osoba jako zhotovitelem zjistil soud, že předmětem smlouvy byla oprava střechy na adrese adresa, a to za částku 277 869,68 Kč.

23. Ze záznamu o prohlášení svědka jméno FO ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 12C 27/2023, na č.l. 104 soud zjistil, že pan jméno FO prohlásil, že jeho firma právnická osoba. zajišťovala výstavbu bytové jednotky na střeše dvorního křídla domu na adrese adresa. Za svou dceru, jméno FO, jednal pan jméno FO ve všech věcech souvisejících s plánovanou výstavbou bytu na střeše dvorního křídla domu na adrese adresa. jméno FO se dohodla prostřednictvím pana jméno FO, s jméno FO, že si předmětný nový byt postaví na střeše dvorního křídla domu a za tuto možnost uhradí panu jméno FO úplatu ve výši 180 800 Kč. Uhradila zálohu 90 400 Kč. jméno FO se měla stát vlastnicí nově vybudovaného bytu. K jednání za tehdejší vlastnici domu, paní Jméno žalované A, byl zplnomocněn její syn, jméno FO. Aby bylo možné zapsat dceru jméno FO jako vlastníka nového bytu, dohodl se pan jméno FO ks jméno FO, že po dokončení výstavby se bytový dům rozdělí na jednotky, vyhotoví se prohlášení vlastníka, kde bude jméno FO figurovat jako vlastník předmětné nové jednotky. Prohlášení vlastníka bude nově vloženo do katastru nemovitostí. Firma právnická osoba zajistila rovněž stavební povolení pro stavebníka jméno FO. jméno FO si následně vše rozmyslela. jméno FO s panem jméno FO následně dohodl, že budou hledat nového stavebníka. jméno FO našel pana jméno FO (žalobce), jehož firma právnická osoba prováděla v okolí stavební práce. V roce 2001 byly uzavřeny dohody, dle kterých si měl žalobce v domě pana jméno FO postavit byt namísto jméno FO – práce měla provádět a provedla jeho firma právnická osoba. Práce provedla velmi kvalitně, dle představ pana jméno FO. Byt byl zkolaudován, stavebníkem byl žalobce. Byt po výstavbě žalobce rovněž užíval. jméno FO prohlásil, že nevidí důvod, proč by neměl být žalobce zapsán jako vlastník, za chybu však považuje, že se nedotáhl do konce zápis do katastru nemovitostí.

24. Soud se zabýval rovněž dalšími důkazními návrhy účastníků řízení. Žalobce navrhl provést protokoly o výslechu pana jméno FO a pana jméno FO. Dále navrhl i výslech pana jméno FO a provedení jeho čestného prohlášení, které je součástí spisu 12 C 27/2023 (vedeného zdejším soudem) a dále navrhl výslech partnerky žalobce, paní jméno FO. Navrhl provést jako důkaz i nájemní smlouvu a smlouvu o smlouvě budoucí kupní uzavřené mezi paní jméno FO a panem jméno FO, neboť tato smlouva splňovala parametry o výstavbě, byť byla v totožném znění jako smlouva uzavřená mezi žalobcem a paní Jméno žalované A. Žalobce dále navrhl provést důkaz znaleckým posudkem na stanovení obvyklé ceny na byt ke dni 20. 12. 2020 či 12. 12. 2021, jakož i navrhl provedení listin ze stavebních spisů u MČ Praha 3 (č.l. 16-19 stavebních spisů, přičemž jde o zaměření skutečného provedení stavby, dále podklady k prohlášení vlastníka, dále č.l. 26, což je předávací protokol, ze kterého vyplývá, že byt č. 11 byl předán žalobci. Dále č.l. 65, na kterém je oznámení o zahájení řízení, ze kterého vyplývá, že jak žalobce, tak pan jméno FO byli oba stavebníci, každý pro ten daný byt, je tak nepochybná vědomost pana jméno FO o tom, že tedy žalobce je veden rovněž jako stavebník. Dále č.l. 66, kde je zápis ze dne 23. 10. 2001 – jde o zápis z jednání na místě, dále č.l. 86 týkající se kolaudačního řízení, toto číslo listu obsahuje plnou moc na právnická osoba, dále č.l. 92 a 131 a násl., které obsahují půdorysy a dále č.l. 25, kdy jde o skutečné zaměření stavby pro prohlášení vlastníka. Žalobce tyto listiny navrhoval k prokázání tvrzení, že žalobce byl stavebníkem předmětného bytu.

25. Žalovaní navrhli jako důkaz výpisy z bankovního účtu č. č. účtu a č. č. účtu společnosti právnická osoba., vedeného u právnická osoba.

26. Výše navržené důkazy soud zamítl (s výjimkou prohlášení pana jméno FO, které provedl) pro irelevanci k řízení. Jak vyplývá z odůvodnění níže, soud posoudil nárok uplatněný touto žalobou jako promlčený, přičemž žalovaní námitku promlčení řádně vznesli. S ohledem na právní názor soudu pak všechny důkazní návrhy, které měly směřovat k tomu, zda žalobce výstavbu bytu řádně dokončil či nikoli, případně, zda zaplatil kupní cenu 312 992 Kč a to formou rekonstrukce střechy Domu, nemohou mít vliv na právní posouzení vznesené námitky promlčení. Pro posouzení počátku promlčecí lhůty totiž byl relevantní pouze den právní moci kolaudačního rozhodnutí, a na to navazující jednání smluvních stran. Pokud jde o důkazní návrhy žalobce na provedení smluv s jméno FO, které žalobce navrhoval k důkazu pro prokázání, že text smlouvy je totožný se smlouvou uzavřenou s žalobcem, avšak kvůli změně judikatury by ještě smlouva s jméno FO byla posouzena jako smlouva o výstavbě, zatímco smlouva s žalobcem, byť v totožném znění, neobstála jako smlouva o výstavbě, konstatuje k tomu soudu, že tento důkazní návrh rovněž není relevantní, neboť z textu smlouvy mezi paní Jméno žalované A a žalobcem je zřejmé, že obě smluvní strany předpokládaly převod vybudované bytové jednotky na žalobce, nikoli originární způsob nabytí vlastnického práva žalobcem na základě smlouvy o výstavbě, jak bude odůvodněno dále. Důkazní návrh na výslech svědkyně jméno FO, což je partnerka žalobce, která by měla vypovídat k tvrzení žalobce, že byl s vědomím a souhlasem pana jméno FO celou dobu uživatelem předmětného bytu a že nikdy nebylo zpochybňováno splnění jeho smluvních povinností, soud shledal rovněž irelevantní, neboť i kdyby toto žalobní tvrzení prokázáno bylo, nemělo by vliv na právní posouzení otázky promlčení.

27. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

28. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

29. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

30. Soud posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), ve znění účinném do 31.12.2013, neboť právní vztah účastníků vznikl před 1.1.2014, a proto se práva a povinnosti z něj vzniklé posuzují podle ObčZ, a současně lhůty k uplatnění práv vzniklé z Nájemní smlouvy a smlouvě o smlouvě budoucí začaly plynout za doby účinnosti ObčZ.

31. Podle § 100 odst. 1 ObčZ právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

32. Podle § 101 ObčZ pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

33. Podle § 106 odst. 1 ObčZ právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle druhého odstavce platí, že nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

34. Podle Nájemní smlouvy se smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne 8. 10. 2001 byl pronajímatel povinen uzavřít s nájemcem (zde žalobcem) kupní smlouvu do 10 dnů od právní moci a vykonatelnosti kolaudačního rozhodnutí. Jestliže kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 4. 4. 2012, měla být kupní smlouva uzavřena nejpozději dne 14. 4. 2012. Smlouva dále stanovila, že nedošlo-li do této doby k uzavření kupní smlouvy, mohl se nájemce do jednoho roku domáhat u soudu nahrazení projevu vůle druhé smluvní strany. Žalobce tak mohl do 14.4.2013 podal žalobu o nahrazení projevu vůle – vymezení jednotek v domě a uzavření kupní smlouvy na nově vzniklý byt. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že nevyužije-li nájemce svého práva domáhat se uzavření budoucí kupní smlouvy v zákonem stanovené jednoroční lhůtě, může se alternativně domáhat zaplacení tržní ceny předmětné bytové jednotky. Tento alternativní peněžitý nárok tak mohl vzniknout nejdříve marným uplynutím jednoroční lhůty, tj. dnem následujícím po dni 14. 4. 2013. Soud má za to, že jde o smluvní nárok, pro který není stanovena zvláštní promlčecí lhůta, a proto se použije obecná tříletá promlčecí doba podle § 101 ObčZ, která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Soud má s ohledem na jednoznačné znění smlouvy za to, že právo na úhradu kupní ceny nově vzniklého bytu mohlo být poprvé vykonáno dnem 15.4.2013 a od tohoto dne tedy počala plynout promlčecí lhůta. V souladu s § 101 ObčZ uplynula dnem 15.4.2016. Námitka promlčení vznesená žalovanými tak je dle názoru soudu důvodná, neboť žaloba byla podána až 8.11.2023, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Tento závěr je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (např. Usnesení ze dne 26.6.2018, sp.zn. 33 Cdo 3806/2017-180), podle kterého není-li doba splnění ve smlouvě dohodnuta či jinak určena, je dlužník oprávněn plnit kdykoli i bez výzvy věřitele a věřitel je povinen takové plnění přijmout. Je tomu tak proto, že nedošlo-li k dohodě o době plnění, nemohla být sjednána ani ve prospěch věřitele. Je-li však podle smlouvy doba plnění ponechána na vůli věřitele, pak je tím stanovena v jeho prospěch. Platí, že právo může být vykonáno poprvé, jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, jinak řečeno, jakmile nastane okamžik, kdy je actio nata; tento okamžik nastává splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 101 obč. zák. Může-li věřitel vyvolat splatnost dluhu (může-li požádat dlužníka o splnění dluhu), pak - objektivně posuzováno - může své právo i vykonat (podat žalobu k soudu). Byla-li splatnost dluhu dohodnuta ve prospěch věřitele (ponechána na jeho vůli), může věřitel dlužníka požádat o jeho splnění kdykoli. Za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby je třeba považovat den, který následuje po vzniku právního vztahu, a nikoliv den, kdy nastala splatnost dluhu. Takovým dnem je v dané věci den 15.4.2013.

35. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, podle níž se domáhá na žalovaných zaplacení částky 14 000 000 Kč jako náhrady škody spočívající v tom, že původní vlastník (jméno FO) dne 20.12.2020 daroval celý dům jméno FO, bytem adresa, čímž se mělo stát nemožným splnění smluvního závazku převést předmětný byt na žalobce. Žalobce z toho dovozuje, že promlčecí lhůta počala plynout až dnem následujícím po tomto převodu. Soud má za to, že samotným převodem Domu na třetí osobu nelze bez dalšího založit odpovědnost za škodu, která předpokládá porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. Žalobce v této věci uplatňuje nárok na zaplacení částky, který má podklad v samotné nájemní smlouvě a smlouvě o smlouvě budoucí kupní. Tento nárok podle výslovného smluvního ujednání měl vzniknout jako alternativní smluvní nárok pro případ, že nájemce ve lhůtě jednoho roku nevyužije práva domáhat se u soudu nahrazení projevu vůle k uzavření budoucí kupní smlouvy. Tento peněžitý nárok tedy nevznikl v důsledku tvrzeného škodního děje, ale přímo ze smlouvy, a to až po marném uplynutí přesně stanovených lhůt. Neobstojí tak argumentace žalobce, že nárok vznikl až v roce 2020 po darování celého Domu, čímž se mělo stát plnění nemožným.

36. Soud neshledal vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Uplatnění námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, neboť jde o zákonem předvídaný prostředek obrany sloužící právní jistotě účastníků právních vztahů. V rozporu s dobrými mravy může být námitka promlčení jen ve zcela výjimečných případech, kdy by šlo o zjevné zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a pro nějž by důsledky promlčení představovaly nepřiměřeně tvrdý postih. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Žalobce mohl svůj nárok, který byl výslovně upraven nájemní smlouvou a smlouvou o smlouvě budoucí kupní, uplatnit již v roce 2013, přičemž ze zjištěných okolností (ani z žalobních tvrzení) nevyplývá, že by mu v tom žalovaní, resp. jejich právní předchůdce, bránili, uvedli jej v omyl nebo svým jednáním způsobili, že právo nebylo včas uplatněno. Skutečnost, že se měl právní předchůdce žalovaných k žalobci chovat jako k vlastníku, jistě není důvodem pro shledání následně uplatněné námitky promlčení jako námitky vznesené v rozporu s dobrými mravy. Naopak, žalobce si byl vědom toho, že vlastníkem není a současně si byl vědom toho, že mu přímo ze smlouvy vznikl pro tento případ konkrétní nárok na zaplacení tržní ceny bytu. Za těchto okolností má soud za to, že žalobce bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že bude moci byt užívat, případně, že v budoucnu se vlastníkem skutečně stane.

37. Soud se dále zabýval argumentací žalobce, podle níž se nestal vlastníkem předmětného bytu z důvodu změny právní úpravy, pro kterou nemohla být nájemní smlouva a smlouva o smlouvě budoucí kupní posouzena jako platná smlouva o výstavbě. K tomu rovněž tvrdil, že paní jméno FO předtím uzavřela totožnou smlouvu s jméno FO, přičemž v době předchozí právní úpravy by smlouva jako smlouva o výstavbě zřejmě obstála a žalobce by se tak mohl stát vlastníkem bytu originárně. Posouzením nájemní smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí kupní se zdejší soud zabýval v řízení vedeném pod sp.zn. 12 C 27/2023, kdy neshledal, že by smlouva splňovala náležitosti smlouvy o výstavbě, a proto neshledal, že by žalobce nabyl byt originárním způsobem. Soud se v této souvislosti zabýval rovněž tím, zda má tato skutečnost vliv na posouzení námitky promlčení v kontextu dobrých mravů. Soud k tomu uvádí, že text nájemní smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí kupní je jednoznačný v tom, že smluvní strany nepředvídaly originární způsob nabytí vlastnického práva k bytu žalobcem. Naopak smlouva obsahovala závazek paní jméno FO vymezit jednotky v Domě a nově vybudovaný byt prodat žalobci. Ani v tomto ohledu tak soud neshledává rozpor s dobrými mravy, neboť žalobce s originárním způsobem nabytí vlastnického práva v době uzavření smlouvy nepočítal a změna právní úpravy na tom nemohla nic změnit. Uvedená argumentace žalobce tedy nemá vliv ani na závěr o počátku běhu promlčecí doby, ani na posouzení vznesené námitky promlčení z hlediska dobrých mravů. Žalobou uplatněný peněžitý nárok vznikal podle výslovného smluvního ujednání po marném uplynutí sjednaných lhůt, nikoliv až v důsledku změny právní úpravy či tvrzené nemožnosti převodu bytu.

38. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť nárok je promlčený a žalovaní námitku promlčení řádně vznesli.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení. S ohledem na charakter sporu právní zástupkyně žalovaných uvedla, že požaduje náhradu nákladů řízení pouze za jeden úkon právní služby, a to vůči třem žalovaným. Sazba mimosmluvní odměny s ohledem na § 7 bod 7 advokátního tarifu činí částku 64 300 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně v řízení zastupovala tři žalované, byla sazba mimosmluvní odměny podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu určena tak, že za prvního žalovaného náleží odměna ve výši 100 %, tedy 64 300 Kč, za druhého žalovaného ve výši 80 %, tedy 51 440 Kč, a za třetího žalovaného ve výši 60 %, tedy 38 580 Kč. Celková odměna za zastupování tak činí 154 320 Kč. Za tento úkon právní služby náleží právní zástupkyni žalovaných rovněž paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Celkem tak žalovaným náleží náhrada nákladů řízení ve výši 154 770 Kč, která se mezi tři žalované rozdělí rovným dílem, takže každému z nich náleží částka 51 590 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.