12 C 157/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno o 13 636,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 636,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 636,41 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 10. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná byla v období od 4. 1. 2018 do 12. 7. 2018 zaměstnána na území ČR u společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Následně pobírala nemocenské dávky do 2. 10. 2018. Zdravotní pojištění žalované na území ČR tak zaniklo ukončením pobírání nemocenských dávek, tedy ke dni 2. 10. 2018. Žalovaná následně v období od 4. 10. 2018 do 8. 10. 2018 neoprávněně čerpala na území Polska zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyla účastna systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužila průkaz zdravotního pojištění, kterým disponovala z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátila. Žalovaná čerpala zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Polska v celkové výši 13 636,41 Kč. Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná má bydliště v Polsku. Soud se proto zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Mezinárodní příslušnost českého soudu vyplývá z článku 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterého osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být žalovány v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.

4. Dále se soud zabýval otázkou, kterým právním řádem se řídí právní vztah mezi účastníky. Dle článku 10 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) se daný smluvní vztah řídí českým právem.

5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky pro takový postup dle § 115a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

6. Z předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Z žádosti žalobkyně o sdělení informace o pobírání dávek nemocenského pojištění ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žádala ČSSZ o informace, v jakých dobách žalovaná pobírala peněžité dávky nemocenského pojištění v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019.

8. Z potvrzení o vyplácení nemocenských dávek ze dne 20. 10. 2020 bylo zjištěno, že nemocenské dávky byly žalované vypláceny v obdobích od 23. 4. 2018 do 24. 5. 2018, od 25. 5. 2018 do 7. 7. 2018 a od 8. 7. 2018 do 2. 10. 2018.

9. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne 20. 10. 2020 (formulář N080E) má soud za prokázané, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 456 142,25 Kč za zdravotní služby čerpané pojištěnci žalobkyně v Polsku. Přílohou této listiny byla počítačová sjetina nazvaná „individuální výkazy – přehled“, z níž má soud za prokázané, že na zdravotní péči poskytnutou žalované byla uhrazena částka 13 636,41 Kč.

10. Z potvrzení o provedení platby ze dne 20. 11. 2020, má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila mimo jiné částku 540 463,17 Kč za náklady za poskytnuté věcné dávky (zdravotní služby) na bankovní účet , právnická osoba, .

11. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalované bylo zjištěno, že předmětný průkaz byl platný do 31. 12. 2018.

12. Z dokumentu individuální výkazy – podrobný přehled ze dne 10. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala nemocenské dávky v období od 4. 10. 2018 do 8. 10. 2018 a náklady činily 13 636,41 Kč.

13. Z I. výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 1. 7. 2021 včetně faktury č. 174 ze dne 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 13 636,41 Kč.

14. Ze žádosti ze dne 12. 7. 2021 (formulář R015) a z odpovědi na žádost o oznámení ze dne 3. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalované byla oznámena I. výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná byla na území České republiky účastna zdravotního pojištění v období od 4. 1. 2018 do 12. 7. 2018 jako zaměstnankyně zaměstnavatele , právnická osoba, . Zdravotní pojištění žalované na území ČR zaniklo ukončením pobírání nemocenských dávek ke dni 2. 10. 2018. V období od 4. 10. 2018 do 8. 10. 2018 jí byla poskytnuta zdravotní péče na území Polska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účastna zdravotního pojištění v České republice nebyla. Na základě výzvy žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovanou na území Polska celkem částku 13 636,41 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalované náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. 174 na částku 13 636,41 Kč, která byla žalované zaslána společně s výzvou k úhradě dluhu. Žalovaná ničeho neuhradila.

17. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

18. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

19. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

20. Dle čl. 11 bod 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. U osob pobírajících peněžité dávky z důvodu nebo v důsledku jejich zaměstnání nebo samostatné výdělečně činnosti se pro účely této hlavy má za to, že uvedenou činnost vykonávají.

21. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

22. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

23. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.

2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu.

24. Porušení povinnosti: Žalovaná byla na území ČR zaměstnána do 12. 7. 2018 a tedy byla účastna veřejného zdravotního pojištění. V době trvání jejího pojištění začala pobírat nemocenské dávky, které jí byly vypláceny až do 2. 10. 2018. V souladu s výše citovaným článkem koordinačního nařízení se má za to, že až do tohoto dne trvalo její zdravotní pojištění na území ČR. Žalovaná měla ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm. j bod 12. Zák. 48/97Sb., tj do 10. 10. 2018 vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaná však tuto svou povinnost porušila a průkaz nevrátila.

25. Příčinná souvislost a vzniklá škoda: Žalovaná, ačkoli si musela být vědom toho, že její zaměstnání v ČR skončilo, předložila neoprávněně držený průkaz pojištěnce, zdravotnickému zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalované zdravotní péče poskytována tedy 4. - 8 10.2018, nebyla zdravotně pojištěna ani v domovském státě. Neexistence pojištění byla prokázána dotazy na zjištění dob trvání pojištění. Tím, že žalovaná předložila zdravotní průkaz cizího státu, nebyla její účast na zdravotním pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalované než v souladu s nař. evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 (čl. 35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že škodu způsobenou žalobkyni uhradila a zůstala nečinná, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle e § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Pro úplnost soud dodává, že v tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaná je státním příslušníkem Polské republiky, se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodní události. V daném případě, žalovaná zneužila evropský průkaz zdravotního pojištění vystavený žalobkyní a na náklady žalobkyně čerpal zdravotní služby, čímž žalobkyni způsobila škodu ve výši ceny čerpaných služeb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně má své sídlo, v němž došlo k odepsání finančních prostředků, v obvodu podepsaného soudu, dospěl soud k závěru, že je dána jeho mezinárodní pravomoc o věci rozhodnou. Rozhodným právem je pak dle čl. 10 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.