12 C 165/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 29. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 19. 6. 2018 do 28. 6. 2018 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel žalovaného, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřel se žalovaným prostřednictvím portálu [webová adresa] elektronickými prostředky komunikace na dálku dne 21. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému bezhotovostním převodem peněžitou zápůjčku ve výši 15 000 Kč. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný se nejprve na uvedeném portálu zaregistroval, zadal požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu a zároveň odsouhlasil znění Všeobecných obchodních podmínek. Po úspěšné registraci byly žalovanému sděleny přístupové údaje do systému, žalovaný poté požádal o poskytnutí zápůjčky a původní věřitel jeho žádost schválil. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit zápůjčku do 18. 6. 2018 [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 [právnická osoba] následně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh ničeho neplnil, přestože k tomu byl vyzván, požaduje žalobkyně krom zaplacení jistiny ve výši 15 000 Kč i zákonný úrok z prodlení od 19. 6. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně má sídlo na území [země], zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný, má oporu v ustanovení čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 3 je dána § 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”); jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je poté dána ustanovením § 84 o. s. ř. ve spojení s § 85 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím ke konstantní judikatuře. Právní vztah účastníků řízení se řídí právním řádem České republiky dle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel zápůjčky měl v době uzavření smlouvy sídlo v České republice, stejně tak měl v tuzemsku své bydliště příjemce zápůjčky, a na území České republiky se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu postoupením pohledávky zahraniční osobě nemůže toto svou intenzitou převážit.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

6. Z listiny nazvané„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 21. 5. 2018 (dále jen„ Listina“) bylo zjištěno, že Listina obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaného. Podle Listiny si smluvní strany mezi sebou měly sjednat úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být do tří dnů od uzavření smlouvy žalovanému poskytnut ze strany uvedené právní předchůdkyně žalobkyně, a to bezhotovostně na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Splatnost úvěru byla stanovena na 28 dní po odeslání finančních prostředků žalovanému. Listina neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného, pouze potvrzení, že si žalovaný dokument přečetl, s obsahem vyslovil souhlas, a že na důkaz toho podpis provedl elektronickým kódem [číslo], nahrazující fyzický podpis. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl být žalovaným podepsán rovněž prostřednictvím elektronického kódu [číslo] dne 21. 5. 2018.

7. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 21. 5. 2018 byla z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], prostřednictvím platební brány [právnická osoba], na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 15 000 Kč.

8. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 23. 12. 2020 bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný, a dále, že dne 21. 5. 2018 byla na účet žalovaného prostřednictvím platební brány [právnická osoba] poukázána z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], částka 15 000 Kč.

9. Dokumenty„ Základní informace o nabízených produktech“,„ Vysvětlení předsmluvních informací“,„ Individuální podmínky smlouvy o půjčce“ a„ Všeobecné obchodní podmínky“ obsahovaly poučení spotřebitele včetně práva na odstoupení od smlouvy, nezbytné informace jako např. vlastnosti a parametry úvěru či údaje o úvěrujícím; žalovaným nicméně nebyly podepsány a nebyl na nich uveden ani elektronický kód.

10. První a druhou upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s možností i částečné úhrady a spolu s upozorněním na zápis jeho osoby do nebankovního registru, třetí upomínka obsahovala sdělení, že pohledávka žalovaného byla předána do oddělení soudního vymáhání. V první upomínce byla žalovanému stanovena lhůta k zaplacení do 28. 6. 2018. V druhé upomínce byla žalovanému stanovena nová lhůta k zaplacení do 8. 7. 2018. Ve třetí upomínce byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 18. 7. 2018.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem na [právnická osoba], která následně pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 2. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 30. 5. 2019; dle poštovního podacího archu byl přípis odeslán dne 3. 6. 2019.

12. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván žalobkyní k uhrazení dluhu; dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána dne 21. 5. 2020.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] která nicméně žalovaným nebyla podepsána. Uvedená právní předchůdkyně žalobkyně však poukázala dne 21. 5. 2018 na účet žalovaného částku ve výši 15 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2019, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 5. 2019. Žalovaný však dluh neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.

16. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

22. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, přičemž nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

23. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

24. Podle článku 3 bodu 9 až 12 nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu, (dále jen„ eIDAS“), se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis;„ elektronickým podpisem“ se poté rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání;„ zaručeným elektronickým podpisem“ se rozumí elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a„ kvalifikovaným elektronickým podpisem“ je myšlen zaručený elektronický podpis, jenž je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

25. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

26. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

27. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem; v české terminologii rovněž označovaný jako„ kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (v českém terminologii označovaný„ zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

28. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. V daném případě dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jelikož podpis žalovaného na smlouvě není připojen ani v písemné, ani v elektronické podobě. Stejně tak z žádných žalobkyní tvrzených úkonů, ale ani z předložených listin nelze dovodit, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla smlouva o úvěru platně uzavřena.

32. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i pokud by měl soud existenci úvěrové smlouvy za prokázanou, nebylo v řízení prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což by mělo v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí ZSU ve spojení s ustanovením § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

33. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Protože však právní předchůdkyně žalobkyně převedla svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 15 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl.

34. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z dlužné částky 15 000 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,5 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 29. 6. 2018, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky první upomínkou, v němž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do 28. 6. 2018. Vzhledem k tomu, že ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu nárok na zaplacení úroku z prodlení soud zamítl (výrok II. rozsudku).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.