12 C 166/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro 30 346,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 346,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z této částky od 22. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 614 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podáním ze dne 4. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný dne 12. 2. 2020 neoprávněně čerpal na území Německa zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Německa v celkové výši 30 346,96 Kč. Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím Kanceláře zdravotního pojištění, a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bez úspěšně.

2. Opatrovník ustanovený žalovaného, z důvodu jeho neznámého pobytu namítal, že není zřejmé, zda zdravotní služby čerpal skutečně žalovaný. Dále vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Opatrovník opakovaně namítl nedostatek mezinárodní příslušnosti podepsaného soudu a žádal, aby řízení bylo zastaveno.

3. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky (formulář N080E č.l. 8 a formulář S080 spis č.l. 11) má soud za prokázané, že Kancelář zdravotního pojištění vyzvala žalobkyni k úhradě částky 30 346,96 Kč za zdravotní služby čerpané žalovaným v Německu. Přílohou těchto listiny byly počítačové sjetiny nazvaná „individuální výkazy – přehled“ a „individuální výkazy – podrobný přehled“, z níž má soud za prokázané, že na zdravotní služby poskytnuté žalovanému byla vynaložena částka 30 346,96Kč. (spis č.l. 7 a č.l. 10). Provedení platby prokazuje potvrzení o provedení platby ze dne 4. 3. 2022, když na tomto potvrzení je jako variabilní symbol platby uvedeno referenční číslo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky.

4. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalovaného bylo zjištěno, že předmětný průkaz měl uvedenu platnost do 31. 4. 2021.

5. Z výpisu z interního systému žalobkyně (spis č.l. 36 zaměstnání a spis č.l. 37 – průběh pojištění) bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice naposledy jako zaměstnanec zaměstnavatele , právnická osoba, . IČO , Anonymizováno, a to v období od 18. 3. 2019 do 7. 2. 2020. Doba zaměstnání v ČR v roce 2020 vyplývá i z oznámení zaměstnavatele z února 2020 (spis č.l. 35).

6. Ze žádostí ze dne 16. 7. 2021 a 12. 5. 2022 (formulář S040 č.l. 29 a 23) a z odpovědí na žádosti o potvrzení dob ze dne 20. 7. 2021a 20. 5. 2022 (formulář S041spis č.l. 31 a 25) bylo zjištěno, že žalovaný nezískal v domovském státě v žádné doby pojištění ( tj. nebyl pojištěn) .

7. Žalobkyně se dotázala na pobyt žalovaného i v Litvě, kde by se mohl, dle jejího povědomí žalovaný zdržovat (formuláře H005 a H006 na č.l. 19 násl., avšak bezvýsledně. Bezvýsledná zůstala i žádost o informace o pojištěnci (formulář H012 na č.l. 27 spisu) adresovaný , Anonymizováno8. Z výzev z 25. 5. 2022 a 29. 6. 2022, k nimž byla připojena faktura č. , hodnota, , má soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s nař. ES 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění nař. č. 883/2004, pořádala o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpané zdravotní služby .

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období v období od 18. 3. 2019 do 7. 2. 2020 jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . V období 12. 2. 2020 mu byly poskytnuty zdravotní služby na území Německa, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy žalobkyně uhradila za zdravotní služby čerpané žalovaným na území Německa celkem částku 30 346,96Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpané zdravotní služby fakturou č. , hodnota, , která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.Po právní stránce soud posoudil věc následovně.Odpovědnost žalovaného za škodu a jeho pasivní věcní legitimace ve sporu10. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

11. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

12. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

13. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.

2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu15. Porušení povinnosti: Jak bylo výše prokázáno, žalovaný byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání. Jeho zaměstnanecký poměr skončil ke dni 7. 2. 2020. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s ust. § 3 odst. 2 zák. 48/97Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm j bod 12. Zák. 48/97Sb., tj do 15. 2. 2020 vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil.

16. Příčinná souvislost a vzniklá škoda: Žalovaný, ačkoli si musel být vědom toho, že jeho zaměstnání v ČR skončilo, předložil (umožnil předložit) neoprávněně držený průkaz pojištěnce, zdravotnickému zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatných zdravotních služeb. V době, kdy byly žalovanému zdravotní služby poskytovány tedy 12. 2. 2020, nebyla zdravotně pojištěn ani v místě poskytování služeb, tj. v Německu a ani domovském státě v Polsku. Neexistence pojištění byla prokázána dotazy na zjištění dob trvání pojištění. Tím, že žalovaný předložil formálně platný zdravotní průkaz cizího státu, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalované než v souladu s nař. evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 ( čl.35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. K námitce neurčitosti poskytnuté zdravotní péče a tedy výše škody, soud poukazuje na již shora citované rozhodnutí podle jeho článku 3 „Jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (Rozsudek ze dne 12. dubna 2005 ve věci C-145/03 „Dědici po Annette Keller proti Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Instituto Nacional de Gestión Sanitaria (Ingesa)“, Sbírka rozhodnutí 2005 Strana I-02529.)dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji.“, z něhož vyplývá povinnost žalobkyně částku uhradit.K námitce promlčení:

17. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

18. Dle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

19. Dle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

20. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Dle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Žalobkyni byla způsobena škoda dnem úhrady dlužné částky, platba byla uhrazena dne 4. 3. 2022, tímto dnem začala běžet jak subjektivní, tak objektivní lhůta, neboť teprve tímto dnem došlo k faktické škodě. Žalobkyně podala žalobu dne 4.12.2023, tedy před uplynutím promlčecí doby.

24. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně byl řádně osvědčen, naopak žalovaný neunesl důkazní břemeno, že by závazek zanikl či v době uznání netrval a jako takovému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle e § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Shodné závěry zaujal i Městský soud v Praze naposledy ve svém rozhodnutí 17 Co 519/2024-103 ze dne 6. 3. 2025, dříve např. rozhodnutí 39 Co 210/2022.

26. Pro úplnost soud dodává, že v tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaný je státním příslušníkem Polska, se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodní události. V daném případě, žalovaný zneužil evropský průkaz zdravotního pojištění vystavený žalobkyní a na náklady žalobkyně čerpal zdravotní služby, čímž žalobkyni způsobil škodu ve výši ceny čerpaných služeb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně má své sídlo, v němž došlo k odepsání finančních prostředků, v obvodu podepsaného soudu, dospěl soud k závěru, že je dána jeho mezinárodní pravomoc o věci rozhodnou. Na tomto místě soud poukazuje i na rozhodnutí ES C 327/10 ve věci Lindner. Rozhodným právem je pak dle čl. 10 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 614 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 214 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 400 Kč představující 100 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.