12 C 478/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: nahrazení souhlasu s odevzdáním věci

I. Žaloba s tím, že se žalovanému ukládá povinnost souhlasit s vydáním uložené věci osobního motorového vozidla tovární značky Lamborghini (původní [registrační značka] v technickém průkazu vozidla), mpz [anonymizováno], v současnosti označena [registrační značka], [anonymizováno] (dočasná registrační značka), r.v. 2008, barva zelená, VIN: [anonymizováno], objem motoru [číslo], celková hmotnost [číslo], karoserie [anonymizováno], vč. technického průkazu č. [anonymizováno] (I) včetně klíčů od vozidla, žalobci se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč k rukám žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou k podepsanému soudu 3. 12. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž bude žalovanému uložena povinnost souhlasit s vydáním uložené věci a to osobního motorového vozidla tovární zn. Lamborghini (původní [registrační značka], osazené [registrační značka], rok výroby 2008, barva zelená) a to včetně technického průkazu č. [anonymizováno] a klíčů od vozidla žalobci. Na odůvodnění žaloby uvedl, že je státním občanem [anonymizováno] republiky s trvalým pobytem v České republice. Na základě kupní smlouvy 2019, ve znění dodatku [číslo] nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Vozidlo bylo usnesením policejního orgánu Policie ČR, MOP [obec] [obec] III. ze dne 23. 8. 2019 [číslo jednací], které nabylo právní moci 31. 8. 2019 uloženo do úschovy k Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Žalobce požádal o vydání tohoto vozidla, žalovaný však jako zmocněnec advokáta [jméno] [anonymizováno] [jméno] správce konkurzní podstaty [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s vydáním vozidla 2. 10. 2019 vyslovil nesouhlas. Žalobce má za to, že je oprávněným vlastníkem vozidla a domáhá se tedy jeho vydání.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, žádala, aby byla zamítnuta. Uvedla, že od roku 2015 je vozidlo v pátrání jako odcizené, žalobce ho tedy nemohl v roce 2019 nabýt v dobré víře. I v této době vozidlo bylo v pátrání a bylo evidováno jako odcizené. Strana žalovaná dále zdůraznila, že nebyla ani naplněna kupní smlouva, vozidlo mělo být prodáno za částku 150 000 Euro, uhrazena a to protiúčtem byla toliko částka 75 000 Euro. Žalovaná dále zdůraznila, že byly nesrovnalosti i s registračními značkami a technickým průkazem k předmětnému vozidlu, když pouhým nahlédnutím na stránky italského [anonymizováno] je možné zjistit, že vozidlo bylo zakoupeno a vyrobeno pro [země], v době koupě u vozidla bylo registrováno zástavní právo, nebylo tedy možné ho přeprodat.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že vozidlo bylo zabaveno Policií ČR a že bylo na základě rozhodnutí Obvodního ředitelství policie [obec a číslo], Místní oddělení [obec], [číslo jednací] uloženo do úschovy k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, kde je vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Taktéž nebylo sporu o tom, že žalobce požádal o vydání vozidla a že žalovaný svým přípisem z 2. 10. 2019 souhlas s vydáním vozidla žalobci nedal.

4. Spornou otázkou zůstalo vlastnické právo žalobce k předmětnému vozidlu.

5. Z kupní smlouvy [číslo] (spis č. l. 5 a násl.) ze dne 2. 6. 2019 má soud za zjištěné, že byla v [anonymizováno] uzavřena kupní smlouva mezi žalobcem a panem [příjmení] [jméno], jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], rok výroby 2008, VIN: [anonymizováno]. V článku II. této smlouvy je sjednána kupní cena ve výši 150 000 Euro s tím, že při uzavření smlouvy byla splatná záloha ve výši 75 000 Euro, druhá záloha ve výši 30 000 Euro měla být uhrazena 30. 8. 2019 a doplatek 45 000 Euro měl být uhrazen 30. 9. 2019. V článku III. této smlouvy je uvedeno, že kupující nabude vlastnické právo k věci po zaplacení celé kupní ceny. V článku VI. je pak garance prodávajícího o tom, že vozidlo bude možné přepsat, dále je zde v bodě VI. 2. kupujícím vzato na vědomí, že do deseti pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva musí požádat o změnu vlastníka automobilu a dále je zde uvedeno, že musí zajistit evidenční kontrolu.

6. Dodatkem [číslo] ke kupní smlouvě 2019 ze dne 3. 9. 2019, došlo v bodě 1.2 k deklarování skutečnosti, že vozidlo bylo 27. 6. 2019 zabaveno policií a v článku 1.3 je zakomponována dohoda smluvních stran o změně článku III. smlouvy kupní s tím, že tento článek bude nahrazen novým zněním a to tak, že„ kupující nabude vlastnické právo k vozidlu okamžikem uhrazení zálohy ve výši 75 000 Euro“. Doplatek 75 000 Euro má být podle bodu 1.5 doplacen do třiceti dnů od vydání vozidla z úschovy.

7. Ze spisu zdejšího soudu [spisová značka], má soud za prokázané, že úschova byla založena 16. 8. 2019. Ze záznamu ze dne 26. 6. 2019 sepsaného s pracovníkem Odboru dopravně správních činností Magistrátu hl. města Prahy panem [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že tato osoba oznámila, že během vyřizování žádosti zápisu týkajícího se silničního vozidla [anonymizováno] do registru silničních vozidel, bylo zjištěno, že VIN vozidla se nachází v pátrání v tzv. Schengenském systému IS2. Je zde také uvedeno, že na místo se dostavila hlídka policie, vozidlo zabavila a to včetně technického průkazu. Z čísla listu 26, policejního spisu, který je přílohou spisu OS pro Prahu 3 [spisová značka], má soud za zjištěné, že Odbor mezinárodní policejní spolupráce již 26. 6. 2019 vydal stanovisko o tom, že předmětné vozidlo je v pátrání, kdy v rámci konkurzního případu vedeného pod sp. zn. [číslo] zahrnující [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vedené u soudu v [anonymizováno], byla nařízena konfiskace výše uvedeného vozidla. Vozidlo mělo být podle informací registrováno ve [země]. Celou záležitostí se zabývá soud v [anonymizováno]. Vozidlo je v pátrání od 19. 11. 2015. Z identifikační karty příslušného vozidla (spis č.l. 36), číslo karty [anonymizováno] vystavené [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], má soud za zjištěné, že registrovaným majitelem předmětného vozidla byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Z protokolu z 27. 6. 2019 [číslo jednací], spis č. l. 41, má soud za zjištěné, že tohoto dne ve 14 hodin bylo předmětné vozidlo zajištěno na adrese [adresa], že je v Schengenském systému uvedeno jako věc, důkaz v trestním řízení pro italské justiční orgány. Na základě tohoto zajištění ještě tento den byly sepsány informace o realizaci záznamu podle článku 100 zajištění hledaného vozidla, kde je tedy uvedeno, že předmětné vozidlo bylo řádně zajištěno. Dne 1. 7. 2019 Obvodní ředitelství [obec a číslo] vyrozumělo Odbor mezinárodní policejní spolupráce - oddělení Interpol o zadržení předmětného vozidla. Dne 9. 8. 2019 bylo na Městské státní zastupitelství v [obec] doručeno podání z římského soudu s žádostí o vydání předmětného vozidla do Itálie. Toto podání bylo Městským státním zastupitelstvím postoupeno Policii ČR. Jak vyplývá z policejního spisu, žádost o vydání byla datována 17. 7. 2019. K žádosti byla přiložena plná moc a byl doložen i rozsudek, z něhož vyplývá, že vozidlo bylo zařazeno do insolvenčního řízení.

8. Po shora provedeném dokazování, má soud za prokázané, že mezi žalobcem a panem [příjmení] [jméno] byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě se měl stát žalobce vlastníkem předmětného vozidla. Vlastnické právo mělo přejít zaplacením kupní ceny, tedy v průběhu září roku 2019, kupní smlouva byla uzavřena 6. 2. 2019. Vlastnické právo k předmětnému vozidlu v době jeho zabavení tedy 27. 6. 2019, ještě žalobce nenabyl.

9. Podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

10. Podle ust. § 1011, o.z. vše, co někomu komu patří, všechny jeho hmotné a nehmotné věci, jsou jeho vlastnictvím. Dle ust. § 1012 o.z., vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

11. Dle ust. § 1099, vlastnické právo lze nabýt i převodem. Převádí se už samotnou smlouvou od okamžiku její účinnosti, ledaže je ujednáno nebo stanoveno zákonem jinak.

12. Získat věc lze i od nevlastníka (neoprávněného držitele) a to pouze za splnění zákonem stanovených podmínek. Dle ust. § 1109 o.z., vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo ve veřejné dražbě, od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, od neoprávněného dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenou na doručitele nebo při obchodu na komoditní burze.

13. Podle ust. 1111 o.z., získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví ust. § 1109 nebo § ust. 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru k oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

14. Podle ust. § 1112 o. z., vlastnického práva ani dobré víry svého předchůdce se nemůže ke svému prospěchu dovolat ten, kdo získal movitou věc s vědomím, že vlastnické právo bylo nabyto od neoprávněného.

15. Bylo tedy na žalovaném, který, jak bylo prokázáno, měl na základě kupní smlouvy nabýt vlastnické právo od neoprávněného, aby prokázal svou dobrou víru. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že jakkoli mohl být žalobce v dobré víře při uzavírání kupní smlouvy 2. 6. 2019, tato dobrá víra nemohla býti dána v době, kdy byl uzavírán dodatek v této smlouvě, tedy dodatek [číslo] kterým měl vlastnictví zpětně nabýt již uzavřením kupní smlouvy. Soud tak má za to, že v době, kdy tento dodatek měl být uzavřen, již žalobce nemohl být v dobré víře, že prodejce je oprávněným vlastníkem držitelem předmětné movité věci (automobilu Lamborghini) a to právě s ohledem na skutečnosti, že vozidlo bylo v době prodeje evidováno jako zpronevěřené, bylo hlášeno v Schengenském pátracím systému. Žalobce v době uzavírání dodatku ke kupní smlouvě měl a musel mít minimálně pochybnosti o tom, že prodejce byl oprávněným držitelem, když bylo jednoznačně doloženo, že vozidlo bylo v pátrání v Schengenském systému a že v italském registru vozidel je vedeno na jinou společnost – jiného vlastníka. Ze všech těchto indicií žalobce musel dospět k závěru, že jsou zde minimálně pochybnosti o tom, že prodejce je oprávněným držitelem vozidla.

16. Soud dále připomíná, že i kdyby žalobce se dobré víry dovolal, nemohl vlastnické právo k předmětnému vozidlu nabýt, neboť z listin, které byly do spisu doloženy žalovanou, jednoznačně vyplývá, že vozidlo bylo, jeho oprávněnému vlastníku zpronevěřeno.

17. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své vlastnické právo k předmětnému vozidlu a žalobu na vydání souhlasu s vydáním vozidla žalobci zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.