12 C 61/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 33 041 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 041 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 041 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 922 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11.2.2026 domáhá na žalovaném zaplacení částky 33 041 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdí, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, který spočívá v níže popsaném porušením pracovních povinností. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnaný jako řidič na základě pracovní smlouvy ze dne 6.5.2025, pracovní poměr skončil k 18.11.2025. Žalovaný byl povinen při ukončení pracovního poměru vrátit zápůjčku ve výši 700 Kč, ve výši 3000 Kč a ve výši 200 Kč. Dále žalobkyně za žalovaného uhradila kurz autoškoly ve výši 20 000 Kč. Tuto částku se však žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v případě, že jeho pracovní poměr bude ukončen dříve než po 2 letech po jeho vzniku. Současně žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 10 134,68 Kč tak, že zapomněl zavřít dvířka TK boxu a došlo k poškození přepravovaného zboží. Škoda byla uhrazena žalovaným do výše 2000 Kč, zbývá tak uhradit částku 8 135 Kč. Rovněž tento dluh byl žalovaným uznán. Žalovaný se zavázal celý dluh uhradit formou měsíčních splátek počínaje prosincem 2025 (vždy k 20. dni v měsíci) s tím, že byla sjednána ztráta výhody splátek. Žalovaný však již první splátku neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. Dnem 21.12.2025 se stal splatným celý dluh.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem soud zjistil, že dne 6.5.2025 byl založen pracovní poměr žalovaného k žalobkyni, který vnikl dnem nástupu do práce 12.5.2025.

6. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 18.11.2025 soud zjistil, že ke dni 18.11.2025 byl pracovní poměr žalovaného k žalobkyni rozvázán dohodou.

7. Z listiny označené jako Uznání dluhu a Dohoda o úhradě soud zjistil, že dne 18.11.2025 byla mezi účastníky uzavřena dohoda, na základě které žalovaný uznal své závazky vůči žalobkyni, a to dluh ve výši 1006 Kč jako zůstatkovou hodnotu na výstrojní stejnokrojové součásti, dluh ve výši 700 Kč za správní poplatek za výrobu profesního průkazu řidiče pro digitální tachograf, dluh ve výši 3000 Kč jako náhradu za částku, kterou žalobkyně za žalované uhradila za dopravně psychologické vyšetření, dluh ve výši 200 Kč za uhrazený správní poplatek za vydání ŘP, dluh ve výši 20 000 Kč za uhrazený kurz autoškoly a náhradu škody ve výši 8 135 Kč, kdy žalovaný způsobil žalobkyni škodu 10 135 Kč dne 10.8.2025 (žalovaný zapomněl dovřít dvířka TK boxu), kdy ze mzdy byla provedena dosud srážka ze mzdy ve výši 2000 Kč. Součástí dohody byla rovněž dohoda o srážkách ze mzdy, která měla být účinná od prosince 2025, kdy měsíční splátky měly být splatné vždy k 20. dni v měsíci. Účastníci sjednali rovněž ztrátu výhody splátek.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 28.1.2026 včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

9. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

10. Mezi účastníky vznikl dnem 12.5.2025 pracovní poměr, který zanikl na základě dohody, a to ke dni 18.11.2025. Žalovaný téhož dne uznal své dluhy vůči žalobkyni, a to v celkové částce 33 041 Kč vzniklé z titulu uhrazeného poplatku za řidičské oprávnění a s tím spojených administrativních poplatků, z titulu náhrady škody, kterou žalovaný při výkonu pracovních povinností žalobkyni způsobil dne 10.8.2025 a za zůstatkovou hodnotu na výstrojní stejnokrojové součásti, a za úhradu dopravně-psychologického vyšetření. Žalovaný se zavázal dluh uhradit v měsíčních splátkách počínaje prosincem 2025, za účelem čehož byla mezi účastníky uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy, kdy dílčí splátky měly být uhrazeny vždy do 20. dne v měsíci. Současně byla dohodnuta ztráta výhody splátek v případě, že nedojde k úhradě byť jediné splátky.

11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.") uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Žalovaný v dohodě z 18.11.2025 výslovně uznal své dluhy vůči žalobkyni v celkové výši 33 041 Kč, a to co do důvodu a výše. Tyto dluhy byl povinen splácet v měsíčních splátkách počínaje prosincem 2025, a to i srážkami ze mzdy. K tomuto dni došlo k úhradě částky 2000 Kč, zbytek zůstal neuhrazen (zbývající částka odpovídá celé žalované částky). Vzhledem k tomu, že v dohodě ze dne 18.11.2025 byla sjednána rovněž ztráta výhody splátek, došlo dnem 21.12.2025 k zesplatnění celého zbývajícího dluhu. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že svůj dluh či jeho část již uhradil. Žaloba tak je v plném rozsahu důvodná, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1922 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 322 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis výzvy k plnění a sepis žaloby).