12 C 705/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované 2. 2. žalovaná,IČO sídlem Adresa žalované zastoupené Jméno Zástupce advokátem sídlem adresa pro náhradu škody I. Žaloba s tím, že žalovaná ad 1) a žalovaná ad 2) mají společně zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % jdoucím z této částky od 19. 12. 2018, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ad 2) na náhradu nákladů řízení částku 22 200Kč, k rukám právního zástupce žalované ad 2) do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ad 1) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady škody za imateriální újmu za insolvenční řízení. Žalobkyně uvedla, že uzavřela smlouvu o půjčce, kdy věřitelé nakonec požadovali z původně půjčené částky 20 000Kč „podvodně a lichvářsky“ navýšenou částku 250 000Kč, pro kterou podali na žalobkyni insolvenční návrh. Insolvenční řízení bylo, jak uvádí žalobkyně, po 3 letech zamítnuto a žalované musely uhradit i náklady řízení. Žalobkyně má za to, že v průběhu insolvenčního řízení, kdy se musela intenzivně bránit, psychicky trpěla a má tak nárok na odškodnění ve výši 150 000Kč s úroky z prodlení.

2. Žalovaná ad 1) se nevyjádřila a žalovaná ad 2) navrhla zamítnutí žaloby s tím, že tato byla podána po uplynutí zákonem stanovené 6 měsíční lhůty 3. Předně soud považuje za nutné uvést, že žalobkyně se na jednání soudu nařízené na dne 24. 6. 2020 se bez včasné omluvy nedostavila. Podání žalobkyně došlé do emailové schránky soudu v den jednání v 8. 55 hod. (zpracováno bylo až 12. 45 hod. ) obsahující rozvedení některých žalobních tvrzení s žádostí o další lhůtu nelze považovat za včasné, když z něho nevyplývají žádné důvody, pro které by nemohlo býti učiněno s náležitým předstihem. Jakkoliv žaloba v této věci vykazuje dílčí nedostatky, nejsou ty takového rázu, aby bránily jejímu projednání, neboť skutek je vymezen dostatečně určitě. Je-li třeba doplnit či upřesnit tvrzení týkající se věci, popř. označit další důkazy k prokázání odůvodněnosti procesního postoje účastníka, je soud povinen postupovat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Poučení dle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. (stejně jako poučení podle ust. § 119a o.s.ř. o neúplné apelaci ovládající řízení před soudem II. stupně) se však poskytují jen účastníkovi (jeho zástupci, zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (zástupce, zmocněnce), zabránil účastník svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi (zástupci, zmocněnci) uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník (zástupce, zmocněnec) nedostavil k jednání omluveně či bez omluvy, v tom je ostatně judikatura soudů dávno ustálena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, dále pod sp.zn. 21 Cdo 4314/2008 nebo 21 Cdo 5232/2007 ). Zjednodušeně řečeno žalobkyně tím, že se sama (ani prostřednictvím svého zástupce) k nařízenému jednání nedostavila se tak v poměrech projednací zásady limitované zákonnou koncentrací řízení (ust. § 120 odst. 1 ve spojení s ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.) jednou pro vždy zbavila možnosti, aby jí soud potřebná poučení poskytl. Jde o prosazení principu, že práva svědčí těm, kdož o ně pečují.

4. Z detailu insolvenčního řízení na jméno žalobkyně ( spis č.l. 32) má soud prokázané, že insolvenční návrh byl podán dne 29. 7. 2015 v 9. 46, usnesením ze dne 27. 7. 2017 byl insolvenční návrh zamítnut a toto usnesení bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2018. Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu nabylo právní moci dne 22. 6. 2018 (tedy nejpozději tohoto dne bylo doručeno žalované.) 5. § 147 zákona č. 182/2006Sb. insolvenční zákon ( dále jen ins. zák.) (1) Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu. (2) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 lze uplatnit také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut; to neplatí, jestliže insolvenční návrh byl zamítnut proto, že dlužník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, nebo proto, že se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků, anebo z důvodu uvedeného v § 143 odst. 3. (3) Je-li insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 společně a nerozdílně členové jeho statutárního orgánu, ledaže prokáží, že bez zbytečného odkladu po podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o tom, že insolvenční návrh není podán důvodně, nebo o tom, že není splněn některý z dalších předpokladů stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí o úpadku. (4) Žalobu, kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 až 3, musí dlužník podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do 6 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí. Nejde o incidenční spor. (5) Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavců 1 a 2, právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 tím zaniká. Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavce 3, právo domáhat se splnění náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 podle odstavce 3 tím zaniká. (6) Je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku19). Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; nebyl-li insolvenční návrh odmítnut podle § 128a, nelze předběžné opatření nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Při nařízení předběžného opatření dále insolvenční soud postupuje obdobně podle § 100 odst. 2 a 3.

6. Ze shora citovaného usnesení a z detailního výpisu z insolvenčního rejstříku dospěl soud k závěru, že insolvenční návrh byl zamítnut a rozhodnutí nabylo právní moci 22. 6. 2018. V souladu s citovaným usn § 147odst. 1 ins. zák. má žalobkyně právo domáhat se škody nebo jiné újmy vzniklé jí v souvislosti s insolvenčním řízením, žalobu však musí podat ve lhůtě 6 měsíců ode dne doručení konečného rozhodnutí, jinak její právo zaniká. Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu bylo žalobkyni doručeno nejpozději dnem jeho právní moci tj. dnem 22. 6. 2018 a tímto dnem také započala běžet 6 měsíční prekluzivní lhůta k podání žaloby na náhradu škody či jiné újmy. Tato lhůtu uplynula dnem 22. 12. 2018. Žalobkyně jak je zřejmé z č.l. 1 spisu odeslala svůj návrh soudu emailem dne 19. 12. 2018 v 23. 58, tedy před uplynutím prekluzivní lhůty. 7. § 42 zák. 99/1963Sb. občanský soudní řád ( dále jen o.s.ř.) (1) Podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem. (2) Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných telefaxem. (3) V případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu103), se nevyžaduje doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2. (4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost podpisu a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu58a). Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.

8. Žalobkyně učinila své podání vůči soudu dne 19. 12. 2018 a to elektronicky, toto podání nebylo opatřeno podpisem, který by byl podle zvláštního zákona považován za podpis vlastnoruční. Bylo tedy na žalobkyni, aby své podání ve lhůtě 3 dnů doplnila předložením originálu, případně písemným podáním shodného znění. Písemné podání shodného znění obsahující vlastnoruční podpis žalobkyně bylo sodu doručeno až dne 28. 12. 2018 v 7. 30 hod., jak je zřejmé z presenčního razítka soudu. Bylo třeba posoudit, zda toto doplnění bylo podáno ve stanovené 3 denní lhůtě a zda byly zachovány účinky podání ze dne 19. 12. 2018, či zda se k podání z 19. 12. 2018 nepřihlíží a žaloba byla podána až dnem 28. 12. 2018, tedy s ohledem na ust. § 147 isn. zák. opožděně.

9. Den 19. 12. 2018 připadl na středu, konec 3 denní lhůty na doplnění podání připadl na dne 22. 12. 2018 tedy na sobotu, v souladu s ust § 57 odst. 2 věta druhá o.s.ř. , připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, posledním dnem lhůty se tak stal následující první pracovní den tedy čtvrtek 27. 12. 2018. Vzhledem ke skutečnosti, že podání žalobkyně bylo soudu doručeno až dne 28. 12. 2018, soud k podání ze dne 19. 12. 2018 nepřihlížel.

10. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav a v souladu s citovanými ustanoveními soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně až po uplynutí 6 měsíční lhůty stanovené § 147 ins. zák. a došlo k prekluzi práva žalobkyně domáhat se škody či jiné újmy insolvenčním řízením jí způsobené. Soud proto žalobu v planém rozsahu zamítl.

11. Soud dodává, že i kdyby žalobou uplatněné právo nebylo prekludováno došlo by k zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně přes výzvy soudu nedoplnila své žalobní tvrzení, že jí byla újmu způsobena, nikterak neodůvodnila výši uplatněného nároku, a ani k prokázání svých základních žalobních tvrzení nenavrhla žádné důkazy.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované ad 2), jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 30. 12. 2007, z částky 7 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 12. 2019 a z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 6. 2020 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

13. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ad 1) soud rozhodl, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované ad 1) žádné náklady nevznikly, neboť v řízení neučinila žádný úkon. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalované povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.