12 C 97/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro 65 443,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 443,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 443,85 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 818 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podáním ze dne 19. 7. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný v období od 22. 4. 2020 do 4. 5. 2020 neoprávněně čerpal na území Bulharska zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Bulharska v celkové výši 65443,85 Kč. Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bez úspěšně.

2. Opatrovník ustanovený žalované, z důvodu jeho neznámého pobytu namítal, že jednak není zřejmé, že by žalovaný zneužil, případně vědomě umožnil zneužití průkazu zdravotního pojištění – tedy nebylo prokázáno, že by poručil povinnost, která by zapříčinila vznik škody a jednak namítal, že žalovaný byl účasten zdravotního pojištění v Bulharku, a proto by neměla být úhrady péče po něm požadována.

3. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne 1. 11. 2022 (formulář N080E č.l. 7) má soud za prokázané, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 65 443,85 Kč za zdravotní služby čerpané žalovaným Bulharsku v období od 22. 4. 2020 do 4. 5. 2020. Přílohou této listiny byly počítačové sjetiny „individuální výkazy – přehled“ (č.l 6) a „individuální výkazy – podrobný přehled“ (č.l. 10), z nichž má soud za prokázané, že na zdravotní péči poskytnutou žalovanému byla vynaložena částka 65 443,85Kč. Stejné skutečnosti potvrzuje i formulář S080 (č.l. 11). Provedení platby prokazuje potvrzení o provedení platby ze dne 1. 12. 2022 (č.l. 9), když na tomto potvrzení je jako variabilní symbol platby uvedeno referenční číslo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 1. 11. 2022.

4. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalovaného bylo zjištěno, že předmětný průkaz měl uvedenu formální platnost do 30. 9. 2021 (č.l. 12).

5. Z výpisu z interního systému žalobkyně (spis č.l. 32 zaměstnání a spis č.l. 33 – průběh pojištění) bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice naposledy jako zaměstnanec zaměstnavatele , právnická osoba, IČO , Anonymizováno, a to v období od 29. 8. 2019 do 20. 3. 2020.

6. Ze žádosti ze dne 19.9.2022 (formulář S040 č.l. 23) a z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne 21. 9. 2022 (formulář S041spis č.l. 25) bylo zjištěno, že v domovském státě byl žalovaná pojištěn v období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2022. Z formuláře S044 (č.l. 27) ze dne 11. 10. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně žádala o vystavení dokladu, z něhož by vyplývala skutečnost, že žalovaný měl nárok na „bezplatné“ poskytnutí zdravotní péče jejíž úhrada je předmětem této žaloby. Z odpovědi ze dne 12. 10. 2022 (formulář S045 č.l. 29) má soud za prokázané, že domovský stát uvedl že žalovaný je „bez nároku na nemocenské dávky od tohoto členského státu v požadovaném období“7. Z formulářů R 015 ( č.l. 17) ze dne 9. 3. 2023 a z výzev z 10. 1. 2023 ( č.l. 13) a 24. 2. 2023 ( č.l. 15) má soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s nař. ES 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění nař. č. 883/2004, kontaktovala styčný bod, kterým je v Bulharsku - domovském státě žalovaného - , Anonymizováno, , s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpané zdravotní služby .

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období do 20. 3. 2020 jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, V období od 22. 4. 2020 do 4. 5. 2020 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Bulharska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy Žalobkyně uhradila za zdravotní služby čerpané žalovaným na území Bulharska celkem částku 65 443,85Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. , hodnota, , která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.Po právní stránce soud posoudil věc následovně.Odpovědnost žalovaného za škodu a jeho pasivní věcní legitimace ve sporu9. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

10. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

11. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

12. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.

2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu14. Dle písmene A. bod 2. odst. čtvrtý rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S4 ze dne 2. října 2009 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/200415. „Je-li určitá instituce povinna uhradit náklady na dávky poskytnuté na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, může požádat instituci, u níž byla příslušná osoba řádně registrována v době přidělení dávek, aby jí náklady na tyto dávky poté uhradila, nebo pokud příslušná osoba nebyla oprávněna používat evropský průkaz zdravotního pojištění, může vyřídit věc s touto osobou.“16. Porušení povinnosti: Jak bylo výše prokázáno, žalovaný byla účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání. Jeho zaměstnanecký poměr skončil ke dni 20. 3. 2020. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění v ČR zaniklo v souladu s ust. § 3 odst. 2 zák. 48/97Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm j bod 12. Zák. 48/97Sb., tj do 28. 3. 2020 vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil.

17. Příčinná souvislost a vzniklá škoda: Žalovaný, ačkoli si musel být vědom toho, že jeho zaměstnání v ČR skončilo a tím i zanikla jeho účast na veřejném zdravotním pojištění v ČR, předložil neoprávněně držený průkaz pojištěnce (případně umožnil jeho přeložení), zdravotnickému zařízení ve jiném státě EU, za účelem čerpání bezplatných zdravotních služeb. V době, kdy byly zdravotní služby žalovanému poskytovány tedy v období od 22. 4. 2020 do 4. 5. 2020, bylo jeho zdravotní pojištění v domovském státě v Bulharsku sporné. Jakkoli bylo na základě prvního dotazu uvedeno, že žalovaný byl pojištěn, na základě upřesňujícího dotazu s žádostí o potvrzení nároku, bylo žalobkyni sděleno, že na nemocenské dávky nárok není. Zde soud poukazuje i na skutečnost, že výklad termínu „nemocenské dávky“ ve smyslu bulharského práva nemusí být totožný s tím, jak tento termín je vykládán v právu českém. Vzhledem ke skutečnosti, že odpovědi byly na formulářích týkajících se nároku na bezplatnou zdravotní péči, dovozuje soud, že ačkoli žalovaný byl v Bulharsku v rozhodném období pojištěn, avšak toto pojištění nepokrývalo bezplatné poskytování zdravotních služeb.

18. Tím, že žalovaný předložil zdravotní průkaz cizího státu, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalobkyni než v souladu s nař. evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 ( čl.35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. A to i v souladu s výše citovanými rozhodnutími S4 a S9. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. K námitce neurčitosti poskytnuté zdravotní péče a tedy výše škody, soud poukazuje na již shora citované rozhodnutí podle jeho článku 3 „Jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (Rozsudek ze dne 12. dubna 2005 ve věci C-145/03 „Dědici po Annette Keller proti Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Instituto Nacional de Gestión Sanitaria (Ingesa)“, Sbírka rozhodnutí 2005 Strana I-02529.)dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji.“, z něhož vyplývá povinnost žalobkyně částku uhradit. Stejná povinnost ostatně vyplývá i z rozhodnutí S9.

19. K Pasivní věcné legitimaci žalovaného soud poukazuje na skutečnost, že existence případného pojištění žalovaného pokrývajícího náklady na léčení, je v souladu s výše citovaným rozhodnutím SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S4 ze dne 2. 10. 2009 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004 irelevantní, neboť v souladu s tímto rozhodnutím je žalobkyně oprávněna, v případě, že zdravotní služby jsou poskytnuty osobě, která nebyla oprávněna používat žalobkyní vystavený EHIC, domáhat se úhrady po této osobě. Z uvedeného vyplynulo, že žalovaný nebyl od 28. 3. 2020 oprávněn používat žalobkyní vystavený dosud formálně platný EHIC, přesto tento průkaz byl předložen k čerpání zdravotních služeb, a proto je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady takto vzniklé škody přímo po žalovaném.Soud se dála vyjadřuje i k případnému promlčení nároku:

20. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

21. Dle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

22. Dle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

23. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Dle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

25. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Žalobkyni byla způsobena škoda dnem úhrady dlužné částky, platba byla uhrazena dne 1. 12. 2022, tímto dnem začala běžet jak subjektivní, tak objektivní lhůta, neboť teprve tímto dnem došlo k faktické škodě. Žalobkyně podala žalobu dne 19. 7. 2024, tedy před uplynutím promlčecí doby.

27. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně byl řádně osvědčen, naopak žalovaný neunesl důkazní břemeno, že by závazek zanikl či v době uznání netrval a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na tomto místě poukazuje i na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se ve svém rozhodnutí 39 Co 210/2022 vydaném na základě odvolání ve skutkově i právně obdobném sporu se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.

28. Pro úplnost soud dodává, že v tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky, se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodní události. V daném případě, žalovaný zneužil evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) vystavený žalobkyní a na náklady žalobkyně čerpal zdravotní služby, čímž žalobkyni způsobil škodu ve výši ceny čerpaných služeb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně má své sídlo, v němž došlo k odepsání finančních prostředků, v obvodu podepsaného soudu, dospěl soud k závěru, že je dána jeho mezinárodní pravomoc o věci rozhodnou. Rozhodným právem je pak dle čl. 10 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 818 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 618 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.