12 C 99/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci žalobkyně: Žalobkyně , IČO Anonymizováno sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 10 885,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 885,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 885,45 Kč od 12. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podáním ze dne 31. 3. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná v období od 17. 1. 2020 do 22. 1. 2020 neoprávněně čerpala na území Bulharska zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyla účastna systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužila průkaz zdravotního pojištění, kterým disponovala z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátila. Žalovaná čerpala zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Bulharska v celkové výši 10 885,45 Kč. Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bez úspěšně.

2. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky (formulář N080E a S080) má soud za prokázané, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 10 885,45 Kč za zdravotní služby čerpané žalovanou v Bulharsku. Přílohou této listiny byla počítačová sjetina nazvaná „individuální výkazy – přehled“, z níž má soud za prokázané, že na zdravotní hospitalizační péči poskytnutou žalované v období 17.-22.1.2020byla vynaložena částka 10 885,45Kč. Provedení platby prokazuje potvrzení o provedení platby ze dne 2. 1. 2023, když na tomto potvrzení je jako variabilní symbol platby uvedeno referenční číslo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky.

3. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalované bylo zjištěno, že předmětný průkaz byl v době poskytnutí zdravotních služeb formálně platný.

4. Z výpisu z interního systému žalobkyně (zaměstnání a– průběh pojištění) bylo zjištěno, že žalovaná byla účastna systému veřejného zdravotního pojištění v České republice naposledy jako zaměstnanec zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO, a to v období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2019. Doba zaměstnání v ČR vyplývá i z hromadného oznámení.

5. Ze žádosti formulář S040 a z odpovědi na žádost o potvrzení dob (formulář ) bylo zjištěno, že nezískala v domovském státě v žádné doby pojištění ( tj nebyla pojištěna) .

6. Z formulářů R 015 a z výzev z 14. 2. 2023 a 23. 5. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s nař. ES 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění nař. č. 883/2004, kontaktovala , Anonymizováno, v Bulharsku – domovském státě žalované, s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpanou zdravotní péči. Přílohou výzev byla i faktura znějící na žalovanou částku.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná byla na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období do 31. 8. 2019 jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . V období 17.-22.1.2023 jí byla poskytnuta zdravotní péče na území Bulharska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyla. Na základě výzvy Žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovanou na území Bulharska celkem částku 10 885,45Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalované náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou, která byla žalované opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaná ničeho neuhradila.Po právní stránce soud posoudil věc následovně.Odpovědnost žalovaného za škodu a jeho pasivní věcní legitimace ve sporu8. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.

9. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.

10. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.

11. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.

2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu13. Porušení povinnosti: Jak bylo výše prokázáno, žalovaná byla účastna na veřejném zdravotním pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání. Její zaměstnanecký poměr skončil ke dni 31. 8. 2019. K tomuto datu její zdravotní pojištění zaniklo v souladu s ust. § 3 odst. 2 zák. 48/97Sb. Žalovaná měla ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm j bod 12. Zák. 48/97Sb., tj do 8. 9. 2019 vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaná však tuto svou povinnost porušila a průkaz nevrátila.

14. Příčinná souvislost a vzniklá škoda: Žalovaná, ačkoli si musela být vědom toho, že její zaměstnání v ČR skončilo, předložila neoprávněně držený průkaz pojištěnce, zdravotnickému zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalované zdravotní péče poskytována tedy 17.-22.1.2023, nebyla zdravotně pojištěna ani v domovském státě v Bulharsku. Neexistence pojištění byla prokázána dotazy na zjištění dob trvání pojištění. Tím, že žalovaná předložila zdravotní průkaz cizího státu, nebyla její účast na zdravotním pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalované než v souladu s nař. evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 ( čl.35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. K námitce neurčitosti poskytnuté zdravotní péče a tedy výše škody, soud poukazuje na již shora citované rozhodnutí podle jeho článku 3 „Jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (Rozsudek ze dne 12. dubna 2005 ve věci C-145/03 „Dědici po Annette Keller proti Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Instituto Nacional de Gestión Sanitaria (Ingesa)“, Sbírka rozhodnutí 2005 Strana I-02529.)dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji.“, z něhož vyplývá povinnost žalobkyně částku uhradit.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně byl řádně osvědčen, naopak žalovaná neunesla důkazní břemeno, že by závazek zanikl či v době uznání netrval , a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle e § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na tomto místě poukazuje i na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se ve svém rozhodnutí 39 co 210/2022 vydaném na základě odvolání ve skutkově i právně obdobném sporu se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.

16. Pro úplnost soud dodává, že v tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaná je státním příslušníkem Bulharské republiky, se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodní události. V daném případě, žalovaná zneužila evropský průkaz zdravotního pojištění vystavený žalobkyní a na náklady žalobkyně čerpal zdravotní služby, čímž žalobkyni způsobila škodu ve výši ceny čerpaných služeb. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně má své sídlo, v němž došlo k odepsání finančních prostředků, v obvodu podepsaného soudu, dospěl soud k závěru, že je dána jeho mezinárodní pravomoc o věci rozhodnou. Rozhodným právem je pak dle čl. 10 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.