16 C 12/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Janečkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 75 420 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 681,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním ze dne 10. 5. 2023 (č.l. 47) domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky představující regresní nárok toho, co plnila z titulu smluvního pojištění. Žalovaná na základě objednávky [číslo] ze dne 28. 11. 2019 provedla pro pojištěného žalobkyně spol. [příjmení] [anonymizováno] s r. o. (dále jen„ poškozený“) přepravu zemědělského vozidla. V průběhu dopravy došlo k poškození zásilky (poškozeny byly držáky na nádrž (2 kusy), schody k nádrži a nádrž), za něž odpovídá žalovaná, neboť k poškození mělo dojít při nakládání žalovanou (dle zprávy z přístavu bylo zboží poškozeno řidičem). Zásilka byla určena ob jednateli společnosti [právnická osoba] Jelikož byla doručena poškozená, vyfakturovala [anonymizováno] poškozenému náklady na opravu, a to fakturou [číslo] znějící na částku 75.420 Kč (bez DPH). Poškozený se o škodě dozvěděl dne 4. 12. 2019, ohledně poškození zásilky komunikoval se žalovanou, která potvrdila, že škoda bude uhrazena z její pojistné smlouvy. K tomu však nedošlo. Poškozený tak uplatnil škodu ze své pojistky, neboť měl zásilku pojištěnu. Faktura [číslo] byla žalobkyní uhrazena dne 4. 11. 2020. Žalovaný dluh (regresní nárok) ani přes výzvu neuhradila. Regresní nárok mohla žalobkyně uplatnit až v okamžiku, kdy vyplatila pojistné plnění. Žalovaná nadto svým jednáním řešení škodní události oddalovala. K výplatě pojistného plnění došlo dne 4. 11. 2020.

2. Žalovaná v odporu ze dne 5. 1. 2023 (č.l. 10) uvedla, že s uplatněným nárokem žalobkyně nesouhlasí, neboť neporušila žádnou povinnost, z níž by měl plynout nárok žalobkyně. Žalovaná ani není pasivně věcně legitimována. Při jednání soudu dne 14. 4. 2023 pak žalovaná vznesla námitku promlčení (promlčení od 5. 12. 2019, tj. lhůta uplynula dne 4. 12. 2020). Žalovaná dále rozporovala výši úroků.

3. Z objednávky [číslo] ze dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že si poškozený u žalované objednal přepravu zemědělského vozidla s tím, že nakládka se měla uskutečnit dne 4. 12. 2019 ve [příjmení] [příjmení] a vykládka se měla uskutečnit ve [obec] v sídle [právnická osoba] Cena přepravy činila 25 000 Kč.

4. Na fotografiích (3 ks) je zachyceno poškození předmětného zemědělského stroje, a to nádrže a schodu.

5. Z faktury [číslo] ze dne 12. 10. 2020 bylo zjištěno, že [právnická osoba] jako dodavatel vyúčtovala odběrateli – poškozenému škodu v celkové výši 75 419,83 Kč bez DPH, tedy 91 258 Kč vč. DPH. Fakturován byl držák na nádrž, schody a nádrž a práce této opravy.

6. Z pojištění zásilek bylo zjištěno, že poškozený zaslal žalobkyni hlášení o přepravách uskutečněných v prosinci 2019 a pojištění u žalobkyně dle pojistné smlouvy, toto hlášení je ze dne 15. 1. 2019.

7. Z detailu platby bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne 4. 11. 2020 na škodu částku 75 420 Kč.

8. Z e-mailové komunikace poškozeného se žalovanou bylo zjištěno, že dne 19. 11. 2019 pan [jméno] [příjmení] ze společnosti poškozeného e-mailem oslovil žalovanou, zda bude moci v příštím týdnu zajistit přepravu. Na to žalovaná reagovala, že toto je možné za cenu 25 000 Kč. V e-mailu ze dne 20. 11. 2019 pan [příjmení] žalovanou informoval, že termín doplutí zboží je 28. 11., tedy nakládka 49. týden a opět se dotázal, zda je toto pro žalovanou možné. Žalovaná na to stejného dne reagovala, že ano. Dne 27. 11. 2019 pak pan [příjmení] žalovanou kontaktoval s tím, že zásilka bude k odběru od pondělí 2. 12. a dotázal se, na kdy mají zásilku připravit. Dne 28. 11. 2019 na to žalovaná reagovala tak, že zásilku bude schopna přepravit asi 4.

12. Dne 28. 11. 2019 pak pan [příjmení] zaslal žalované v příloze objednávku přepravy. Dne 3. 12. 2019 se pan [příjmení] žalované dotázal, zda platí zítřek, na což žalovaná dne 3. 12. 2019 reagovala, že na místo dojede dnes večer, nebo zítra ráno. Dále dne 4. 12. 2019 se pan [příjmení] žalované dotázal, zda je zásilka naložená, na což stejného dne žalovaná reagovala tak, že ano, že je naloženo a ráno bude na vykládce. Dne 4. 12. 2019 pan [příjmení] žalované sdělil, že mu přišla zpráva z přístavu a žádal o sdělení, co se stalo. Tato zpráva měla být v angličtině a to textově:„ Please note that driver damaged fuel tank and entry step“. Přílohou byly 3 fotografie. Dne 27. 3. 2020 kontaktoval pan [příjmení] žalovanou s tím, že má vyjádření škody od zákazníka, které měl žalované zaslat v příloze daného e-mailu a požádal žalovanou o vyjádření, zda jí lze škodu přefakturovat. Dne 30. 3. 2020 žalovaná reagovala, že pan [příjmení], respektive poškozený škodu žalované zatím nemá fakturovat s tím, že má žalovaná pojištěný náklad a je třeba zavolat její pojišťovnu, nafotit poškozené vozidlo a následně jej opravit. Dne 30. 3. 2020 se pan [příjmení] žalované dotázal, kdo bude na [anonymizována dvě slova] pojišťovnu volat, na což mu téhož dne žalovaná odpověděla, že klidně ona, a že si zavolají následujícího dne. Dne 31. 3. 2020 pan [příjmení] žalované napsal, že žalovaná má fotky, zná výši škody i další detaily, neboť jí vše již posílal a požádal žalovanou, aby dala vědět. Dne 5. 6. 2020 pan [příjmení] žalované napsal, že do uvedeného dne žalovaná nezajistila kontakt likvidátora s poškozeným, a proto požádal jejich pojišťovnu, tedy žalobkyni, aby se o věc postarala.

9. Výzvami k úhradě dluhu ze dne 21. 6. 2022 a dne 7. 9. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v souvislosti s pojistnou událostí.

10. Z elektronické knihy jízd k vozidlu [anonymizována tři slova] [číslo] bylo zjištěno, že k nakládce, resp. zahájení přepravy mělo dojít dne 4. 12. 2019 v 9:01 hodin. V 9:15 hodin bylo vozidlo ještě v [příjmení] a následně je zde zdokumentována cesta do [obec], přičemž v době, kdy žalovaná obdržela zprávu z přístavu, že došlo ke škodě na zboží, byl řidič téměř v [obec].

11. Dalším v řízení provedeným důkazem (nákladní list na č. l. 51) se soud pro nadbytečnost nezabýval. Nákladním listem bylo prokazováno pouze odeslání zboží z [anonymizováno] v [země] do [příjmení] ve Slovinsku. Předmětná přeprava, při níž mělo dojít ke škodě na zboží však byla až ze Slovinska do ČR.

12. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalobkyně výslechem řidiče, který zásilku přepravoval, neboť s ohledem na promlčení žalovaného nároku nemá na posouzení věci vliv, zda k poškození zásilky při přepravě došlo či nikoli.

13. Mezi účastníky je nesporné, že si poškozený dne 28. 11. 2019 u žalované objednal přepravu zemědělského vozidla ze Slovinska, z [územní celek], do České republiky, do [obec]. Žalovaná tuto přepravu provedla dne 4. 12. 2019. Dále je nesporné, že žalobkyně na pojistném plnění poškozenému uhradila dne 4. 11. 2020 žalovanou částku.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. V daném případě se jedná o regresní nárok z původního vztahu – mezinárodní přepravy zboží. Jde o tzv. věc s cizím prvkem, kdy místo nakládky přepravovaného zboží bylo ve Slovinsku a místo vykládky (dodání) bylo v České republice. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a při kladné odpovědi na tuto otázku bylo dále třeba přihlížet k tomu, jakým právním řádem se věc řídí.

16. Jelikož bylo místo nakládky zboží ve Slovinsku a místo vykládky v ČR, užije se na smlouvu o přepravě Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), v České republice vyhlášené pod číslem 11/1975 Sb. Pokud jde o otázku příslušnosti soudů České republiky věc projednat a rozhodnout, je třeba postupovat dle článku 31 CMR, dle něhož spory vzniklé z přeprav může žalobce vést u soudů toho státu, na jehož území má žalovaný trvalé bydliště, sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena. Tento předpoklad je naplněn, neboť žalovaná má sídlo na území České republiky.

17. Na smlouvu o přepravě se přímo aplikuje CMR. Otázky, které nejsou touto Úmluvou upraveny (tzv. mezery Úmluvy), budou posouzeny dle čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno podle článku 3, je právem rozhodným pro takové smlouvy právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení. Soud tedy bude postupovat dle CMR a případně (na mezery CMR) dle českého práva.

18. Dle čl. 3 CMR při použití této Úmluvy odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů.

19. Dle čl. 4 CMR je dokladem o uzavření přepravní smlouvy nákladní list, přičemž má-li list nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím dotčena existence nebo platnost přepravní smlouvy.

20. Dle čl. 17 odst. 1 CMR dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.

21. Dle čl. 25 odst. 1 CMR při poškození zásilky hradí dopravce částku, o kterou se její hodnota snížila; částka se vypočítává z hodnoty zásilky stanovené podle článku 23 odst. 1, 2 a 4.

22. Dle čl. 32 odst. 1 CMR nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba počíná běžet: a) při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky; Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá.

23. Dle čl. 32 odst. 2 CMR písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace zčásti uznána, běží promlčecí doba toliko u té části reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně, která se na tyto skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí doby nestaví.

24. Dle čl. 32 odst. 3 CMR s výjimkou ustanovení odstavce 2 řídí se stavení běhu promlčecí doby právem platným u soudu, u něhož se právní věc projednává. Totéž platí i pro přerušení promlčení.

25. Dle čl. 32 odst. 4 CMR promlčené nároky se nemohou již uplatňovat ani vzájemnou žalobou ani námitkami.

26. Dle § 2555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

27. Dle § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

28. Poškozený a žalovaná uzavřeli mezinárodní přepravní smlouvu podle čl. 1 CMR, na jejímž základě provedla žalovaná dne 4. 12. 2019 pro poškozeného přepravu zboží (zemědělského stroje), při níž mělo dle žalobních tvrzení dojít k poškození zásilky. Poškozenému, který byl pojištěn u žalobkyně tak vzniklo v důsledku pojistné události (škodě na zboží) právo na pojistné plnění. Na žalobkyni, která jakožto pojistitel vyplatila poškozenému pojistné plnění ve výši 75 420 Kč, přešla předmětná pohledávka na náhradu škody. Tuto pohledávku žalobkyně vůči žalované uplatňuje jako regresní nárok.

29. Soud dospěl k závěru, že žalovaná je ve věci pasivně věcně legitimována, neboť tvrdí-li žalobkyně, že ke škodě na zboží došlo během přepravy, pak za toto odpovídá žalovaná (v případě prokázání vzniku škody, její výši, zavinění žalované a příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vzniklou škodou) jako dopravce ve smyslu čl. 17 odst. 1 CMR.

30. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou.

31. Ačkoli předmětem řízení není nárok na náhradu škody mezi stranami přepravní smlouvy, ale regresní nárok pojišťovny, má soud za to, že se i na toto řízení uplatní režim CMR. Vzhledem k tomu, že pojišťovna (žalobkyně) vyplatila pojistné plnění, přešel na ni v tomto rozsahu nárok na náhradu škody (resp. nárok na uplatňování této náhrady) a v podstatě vstoupila do práv a povinností poškozeného (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 25 Co 263/2021).

32. Soud již výše uvedl, že na předmětnou smlouvu o mezinárodní přepravě zboží uzavřenou mezi žalovanou a poškozeným (v podstatě předchůdcem žalobkyně) dopadá CMR. CMR pak dopadá též na nárok na náhradu škody z přepravy, neboť tento je třeba podřadit pod obecný pojem„ nároky z přeprav“ dle čl. 32 odst. 1 CMR. Nárok na náhradu škody z přepravy se tak promlčuje za jeden rok. Jelikož není sporu o tom, že zboží bylo přepraveno dne 4. 12. 2019, uběhla promlčecí lhůta ke dni 5. 12. 2020.

33. Protože žalobkyně vstoupila do páv a povinností poškozeného, platí promlčecí lhůta též pro ni. Jelikož byla žaloba podána až dne 15. 12. 2022, je námitka promlčení vznesená žalovanou důvodná a žalobou uplatněný nárok je promlčen.

34. Soud nemá za to, že by se regresní nárok, včetně promlčecí lhůty, měl řídit českým právem, když vyplývá právě z předmětné mezinárodní přepravy zboží. Dle soudu není přípustné, aby došlo ke změně právního režimu původního vztahu (s nímž smluvní strany přepravní smlouvy počítaly, či počítat měly), tak aby v důsledku toho bylo na úkor žalované zhojeno prodlení poškozeného i žalobkyně s uplatněním náhrady škody.

35. Pozdní uplatnění nároku nelze klást za vinu žalované. Tato sice z počátku sdělila poškozenému, že bude záležitost řešit přes svou pojišťovnu, nicméně toto nelze pokládat za uznání, že při přepravě poškodila zboží a nadto dle e-mailové komunikace poškozený řešil věc přes svou pojišťovnu (žalobkyni) v červnu 2020. Poškozený tedy minimálně půl roku věděl, že žalovaná věc neřeší (tato k tomu zřejmě ani neměla dostatek podkladů, když strany nedisponují žádným nákladním listem či jiným dokladem o převzetí a předání zásilky, a žalovaná měla od poškozeného pouze neurčitou informaci údajně z přístavu, že bylo zboží řidičem poškozeno a tři fotografie). Sama žalobkyně pak vyplatila pojistné plnění dne 4. 11. 2020, měla tudíž ještě čas pro podání žaloby před uplynutím promlčecí lhůty. I kdyby pak od poskytnutí pojistného plnění běžela nová roční lhůta, na promlčení nároku to nic nemění.

36. Žalobkyní nebylo prokázáno ani úmyslné zavinění žalované, v jehož důsledku by dle čl. 32 odst. 1 CMR byla promlčecí lhůta tříletá. Žalobkyně přitom ani netvrdila, v čem konkrétně by mělo úmyslné zavinění žalované spočívat, tím spíše jej neprokazovala. Zůstalo tak pouze u blíže nespecifikované námitky, kterou soud pokládá za účelovou.

37. Nedošlo ani ke stavění promlčecí lhůty dle čl. 32 odst. 2 CMR, když ze strany žalobkyně nebylo (ani přes poučení soudu) prokázáno, že by poškozený přepravu u žalované písemně reklamoval. Pouhé přeposlání tří fotografií a zprávy z přístavu, že řidič poškodil nádrž a schody, nelze považovat za uplatnění reklamace, tím spíše ne písemné.

38. S ohledem na skutečnost, že soud uzavřel, že žalobou uplatněný nárok je promlčen, nezabýval se dále tím, zda skutečně vznikla tvrzená škoda, příčinnou souvislostí mezi jednáním žalované a škodou či zaviněním žalované. Nicméně z provedených důkazů nevyplývá, kdy škoda vznikla, ani kým byla způsobena a soud tedy nemá za prokázané ani to, že by ke škodě došlo během přepravy.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 681,74 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 420 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 4. 2023 a z částky 4 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 6. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 5 361,74 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 4. 2023 náhrada 2 680,87 Kč za 254 ujetých km v částce 1 880,87 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 6. 2023 náhrada 2 680,87 Kč za 254 ujetých km v částce 1 880,87 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t.