16 C 25/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Janečkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 143 497,94 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 270 Kč, a to ve splátkách po 1 100 Kč měsíčně se splatností jednotlivých splátek vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni:</b> <b>a) částku ve výši 113 227,94 Kč</b> <b>b) úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 406,61 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení</b> <b>c) úrok ve výši 0,1 % denně z částky 49 771 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení</b> <b>se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejími doplněními ze dne 21. 12. 2022 (na č.l. 17), ze dne 3. 2. 2023 (na č.l. 31) a ze dne 2. 3. 2023 (na č.l. 39) domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky představující část jistiny poskytnutého úvěru, úroky, poplatky za doplňkové služby, náklady a smluvní pokutu. Mezi stranami byla dne 23. 6. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky ve výši 34 088 Kč (celkem tedy částku 74 088 Kč) splácet, a to v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,71 %. Strany si dále sjednaly doplňkové služby„ Podpora“ v částce 49 771 Kč (splátky činily celkem 701 Kč měsíčně). Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 8. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínky, za něž požaduje náklady ve výši 300 Kč za první a 500 Kč za druhou. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně úvěr zesplatnila dne 21. 9. 2022, kdy dlužná částka byla vyčíslena celkem na 143 586,68 Kč (jistina 39 737,74 Kč, úroky 33 321,33 Kč, doplňková služba„ Podpora“ 9 869 Kč, 19 951 Kč a 19 951 Kč, náklady na upomínky 800 Kč, smluvní úroky z prodlení úvěru 87,73 Kč, smluvní pokuta 19 868,87 Kč). Smluvní pokuta představuje ½ nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že soud není oprávněn provádět test nepřiměřenosti a odstraňovat tím následky rozhodnutí spotřebitele. Doplňkové služby„ Podpora“ byly nepovinnou částí úvěru (zřízenou na žádost žalovaného), ujednání o výši poplatku za tyto služby nelze pokládat za nepřiměřené. Žalobkyně uvedla, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného – vyžádala si od něj kopii OP a doklad o doložení bankovního účtu a dále měla k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 23. 6. 2022 soud zjistil, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 40 000 Kč, a to tak, že částka 11 135 Kč bude vyplacena na účet žalovaného, částka 20 865 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele žalovaného (žalobkyně) za účelem úhrady předchozího závazku ze dne 21. 6. 2022 a částka 8 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele (lustrum v registrech 400 Kč, expresní vyplacení úvěru 100 Kč, administrativní náklady 4 300 Kč, odměna zprostředkovatele 2 400 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 800 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu určitou 72 měsíců. Úroková sazba je uvedena 23 % ročně. Celková částka, která měla být splacena, činila 74 088 Kč (úrok 34 088 Kč). Smlouva není žalovaným podepsána. Přílohou č. 1 je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dle něhož je žalovaný svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán ve spol. [právnická osoba], jeho měsíční příjmy činí 25 359 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, finanční zůstatek tak činí 20 629 Kč, dle výsledků lustrací v databázích je žalovaný bez záznamu. Příloha č. 1 není žalovaným podepsána. Přílohou č. 2 je smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, dle níž jde o nepovinnou službu. Cena za tuto doplňkovou podporu činila 50 472 Kč a měla být splácena spolu s úvěrem. Příloha č. 2 není žalovaným podepsána.

4. Dle žádosti o doplňkovou službu PODPORA měl žalovaný požádat o zřízení této služby ke smlouvě o úvěru. Žádost není podepsána.

5. Z e-mail s předmětem„ Instrukce k uzavření smlouvy“ ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně měla dle textu tohoto e-mailu zaslat na e-mail [email] přístupové údaje do klientského účtu žalovaného.

6. Z e-mail s předmětem„ Instrukce k dokončení podpisu smlouvy“ ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně měla dle textu tohoto e-mailu zaslat na e-mail [email] předsmluvní informace a smluvní dokumentaci k úvěru včetně časového klíče s tím, že je třeba nastavit souhlas s inkasem a zaslat verifikační platbu 1 Kč.

7. Z potvrzení o odchozí úhradě bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] potvrdila, že žalovaný uhradil ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] dne 23. 6. 2022 částku 1 Kč.

8. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba bylo zjištěno, že na účet [číslo] byla dne 23. 6. 2022 poukázána částka 1 Kč s poznámkou„ [celé jméno žalovaného]“.

9. Z detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 23. 6. 2022 poukázána částka 20 865 Kč s poznámkou„ [celé jméno žalovaného]“.

10. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba bylo zjištěno, že na účet [číslo] byla dne 23. 6. 2022 poukázána částka 11 135 Kč s poznámkou„ [celé jméno žalovaného] doplatek úvěru“.

11. Z potvrzení o nastavení souhlasu s inkasem ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] potvrdila, že žalovaný nastavil na svém běžném účtu souhlas s inkasem s limitem 4 460 Kč měsíčně ve prospěch účtu č. [bankovní účet] s platností od 23. 6. 2023 do 15. 8. 2028.

12. Z potvrzení o úhradě dluhu ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila žalovanému, že byl doplacen úvěr [číslo].

13. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila žalovanému vyplacení úvěru dle smlouvy.

14. Z výsledku lustrace v registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto registru ke dni 23. 6. 2022 záznam. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že ke dni 16. 6. 2022 nebylo vůči žalovanému vedeno insolvenční řízení.

15. Z kopie občanského průkazu žalovaného a kontroly OP bylo zjištěno, že předmětný doklad nebyl nalezen v neplatných dokladech MVČR.

16. Z výpisu z běžného účtu (titulní strany) z 1. 5. 2022 až 31. 5. 2022 bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je veden na jméno žalovaného.

17. Z výplatních pásek žalovaného za březen – květen 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplácena mzda v průměrné výši 26 493 Kč měsíčně.

18. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 21. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému měl být poskytnut úvěr 20 000 Kč. Přílohami smlouvy jsou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA. Žádná z těchto listin není žalovaným podepsána. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 22. 6. 2022 poukázána částka 16 000 Kč.

19. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 8. 2022 a z upomínky č. 2 ze dne 5. 9. 2022 (včetně podacích lístků) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o uhrazení splátek.

20. Ze zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že došlo ke zesplatnění úvěru.

21. Poslední předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2022 (včetně podacího lístku) byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 143 586,68 Kč.

22. Dalšími v řízení provedenými důkazy se soud pro jejich nadbytečnost nezabýval.

23. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 32 000 Kč – část na jeho účet a část na splacení předchozího úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou.

24. Dle ust. § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Dle ust. § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle ust. § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

26. Dle ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

27. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (včetně doplňkové služby), neboť smlouva o úvěru byla předložena bez podpisu žalovaného, žádné další doklady (kromě žalobkyní odeslaných e-mailů) týkající se obsahu smlouvy žalobkyně nepředložila. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V daném případě však nebylo prokázáno, že by byla smlouva o úvěru ze strany žalovaného uzavřena právě v žalobkyní předloženém znění. V řízení bylo pouze prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 32 000 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 32 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy), na jehož základě měla být částka poskytnuta, soud proto rozhodl dle ust. § 2 991 o. z., neboť se jedná ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna uhradit.

28. Soud dále poukazuje na skutečnost, že smlouvu o úvěru pokládá za neplatnou též proto, že žalobkyní nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného a že je rozporuplná s dobrými mravy.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Dle § 9 odst. 1zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

34. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit.

35. Rovněž je možno poukázat také na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

36. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

37. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá.

38. Soud má za to, že v daném případě nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného a to zejména v části výdajové stránky. Žalobkyně nejen, že údajné náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně nijak neověřila (např. výpisem z účtu či nájemní smlouvou nebo potvrzením o inkasu), ale soud má důvodné pochybnosti, zda se vůbec jedná o údaj uvedený žalovaným, když totožná výše nákladů na bydlení je uváděna též jinými spotřebiteli v dalších řízeních vedených žalobkyní před zdejším soudem (viz. sp. zn. 19 C 274/2022, 6 C 503/2022, 19 C 271/2022). Celkové náklady 3 000 Kč měsíčně na bydlení v Praze jsou pak natolik nízké, že jsou až do očí bijící a tím spíše měla žalobkyně vynaložit alespoň nějakou snahu o ověření takového tvrzení. Dle soudu tak žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud tak považoval spotřebitelskou smlouvu za absolutně neplatnou.

39. Za absolutně neplatnou považuje úvěrovou smlouvu též pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně tvrdí, že úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,71 % Tyto údaje jsou nicméně zjevně nepravdivé. Žalobkyně vychází z toho, že žalovanému měl být poskytnut úvěr 40 000 Kč a celkem měl vrátit částku 74 088 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč. Ve skutečnosti však žalovanému nebyla poskytnuta celá částka 40 000 Kč, ale pouze 32 000 Kč, neboť částku 8 000 Kč si žalobkyně rovnou započetla na poplatky a náklady. Veškeré poplatky jsou nicméně, stejně jako úroky, odměnou za poskytnutí úvěru. Ve svém podstatě se tak jedná o úroky. Žalobkyně porušuje své zákonné povinnosti a tímto způsobem manipuluje s úroky, čímž se pro laika jeví podstatně nižší, než ve skutečnosti jsou. Nadto žalobkyně ve splátkách požaduje též úhradu„ nepovinné“ doplňkové služby v celkové výši 50 472 Kč, čímž uměle navyšuje svou pohledávku. Jinými slovy, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč a požadovala vrátit částku v celkové výši 132 560 Kč, a to navíc jen za předpokladu, že by žalovaný řádně splácel a nedostal se do prodlení, s nímž jsou spojeny další sankce. Ve smlouvě uvedené RPSN tedy též ani zdaleka neodpovídá skutečným celkovým nákladům na úvěr.

40. Vztah mezi stranami je tak třeba vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

41. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně na poskytnutý úvěr uhradil částku 1 730 Kč, zbývá mu ze skutečně poskytnuté jistiny úvěru uhradit 30 270 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl.

42. Soud pak žalobkyni nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení, na něž by měla v případě běžného bezdůvodného obohacení nárok, a to s odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který je lex specialis ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny ještě nenastala, nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

43. Dle citované judikatury Nejvyššího soudu lze s ohledem na potřebu ochrany spotřebitele rozhodnout tak, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je sice povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Žalobkyně dle svého tvrzení jednala se žalovaným o uzavření smíru, přičemž navrhovala úhradu dluhu ve splátkách po 1 100 Kč měsíčně. Soud z tohoto vycházel a stanovil žalovanému povinnost uhradit dluh ve splátkách právě v této výši, s níž žalobkyně evidentně souhlasila.

44. Pro úplnost soud dodává, že nevyčkával na možnost sjednání smíru mezi stranami, který žalobkyně v podání ze dne 2. 3. 2023 avizovala, neboť žalobkyní předložený návrh smíru (bez podpisu žalovaného) pokládá s ohledem na vše výše uvedené za rozporuplný se zákonem a dobrými mravy a takovýto smír by soud neschválil. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uzavírá v jiných řízeních u zdejšího soudu se spotřebiteli soudní smíry, jimiž žalovaným„ odpustí“ část dluhu a umožní jim hradit dluh ve splátkách. Ve skutečnosti jsou však tyto smíry výhodné pouze pro žalobkyni, které by soudem nebyly žalované částky přiznávány (jako v předmětném případu) a žalobkyně si prostřednictvím soudních smírů zajistí exekuční titul na téměř celou nezákonnou a nemravnou pohledávku.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy tyto by náležely převážně úspěšnému žalovanému. Žalovaný se však v průběhu řízení nijak nevyjadřoval a žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.