16 C 4/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupeného advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství, které uzavřeli celé jméno manžela, datum narození a celé jméno manželky, rozená příjmení, datum narození, dne datum před Úřadem městské části obec a číslo, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne datum, řádně doplněným podáním ze dne datum, se manželka domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků neplní v současné době žádnou ze svých funkcí a je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Manželé spolu nežijí a nevedou společnou domácnost od září 2022.

2. Manžel se k návrhu na rozvod manželství během řízení připojil.

3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Slovenska. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí.

4. Soud postupoval podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů s ohledem na obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, podepsané dne datum, v České republice vyhlášené pod číslo Sb. m. s . Tato mezinárodní smlouva však otázku pravomoci justičních orgánů ve věcech rozvodu neupravuje. Pravomoc zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je tak dána dle článku 3 písmeno a) bod i) Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech děti (nařízení Brusel II ter), neboť oba manželé mají na území České republiky obvyklý pobyt. Rozhodným právem je pak v souladu s § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. slovenské právo, a to s ohledem na slovenskou státní příslušnost obou manželů.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno podle Oddacího listu ze dne datum vystaveného Úřadem městské části obec a číslo dne datum před Úřadem městské části obec a číslo. Z rodných listů soud zjistil, že z manželství se narodily dvě dosud nezletilé děti, a to dne datum syn jméno a dne datum dcera jméno. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že oba manželé mají slovenské občanství. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací soud zjistil, že tímto byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství rodičů do střídavé péče rodičů. Z výpovědi manželky soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno po pětileté známosti a problémy v soužití byly od samého počátku. Problémy spočívající v „ útočném“ jednání manžela na manželku se vystupňovaly zejména s narozením dětí, přičemž sama manželka připouští, že na mateřství zřejmě nebyla připravena. Problémy se nepodařilo odstranit ani párovou terapií. V současné době spolu manželé nežijí ve společné domácnosti a manželka nemá zájem v manželství setrvat. Z výpovědi manžela soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno po tříleté známosti, přičemž vzájemný vztah byl špatný již asi rok před jeho uzavřením. Problémy mezi manžely spočívají zejména v odlišném přístupu k dětem a jejich výchově a v „ násilném“ jednání manželky vůči manželovi a dětem. Problémy se prohlubují zejména ohledně přístupu k nezl. synovi, který vzhledem k psychiatrické diagnóze vyžaduje odlišnou péči, manželka však toto odmítá připustit. Manžel je přesvědčen, že jediným správným řešením je rozvod manželství.

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 23 zákona č. 36/2005 Sb., zákona o rodině Slovenské republiky (dále jen„ z. r.“), dle kterého může soud na návrh některého z manželů rozvést manželství, jestliže jsou vztahy mezi manžely vážně narušené a trvale rozvrácené natolik, že manželství nemůže plnit svůj účel a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Soud zjišťuje příčiny, které vedly k rozvratu manželství, přičemž přihlédne k zájmům nezletilých dětí.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že podmínky § 23 z. r. byly splněny. Z výpovědí manželů, ačkoli se zcela neshodnou, je zřejmé, že manželství bylo uzavíráno v době, kdy již soužití manželů jako partnerů bylo problematické a neharmonické. Tyto problémy se nadále prohlubovaly a narůstaly zejména s narozením dětí, neboť tím vzniklo více vzájemných třecích ploch mezi manžely a více důležitých životních otázek, na jejichž řešení se manželé neshodli. Soud dospěl k závěru, že manželství již dlouhou dobu neplní svoji základní funkci, nebylo zřejmě uzavíráno za správných pohnutek, když již v době jeho uzavření byly mezi partnery problémy, které trvaly po celou dobu soužití a nevymizely, naopak se prohlubovaly. Manželé nejsou schopni bez vyostřených sporů pečovat o společné děti v rámci jedné domácnosti. Příčiny rozvratu manželství soud shledal na straně obou manželů. Manželství je trvale a hluboce rozvráceno, manželé již nežijí ve společné domácnosti a ani jeden z manželů nemá zájem o jeho obnovení a zachování. S ohledem na zdravý vývoj dětí má soud za to, že v jejich zájmu není manželství rodičů zachovávat.

8. Na základě shora uvedeného tedy soud společnému návrhu manželů vyhověl a jejich manželství rozvedl.

9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 věta první zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.“), dle kterého v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť bylo vyhověno společnému návrhu manželů (§ 395 z. ř. s.). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení. Cizinec je povinen hlásit změnu příjmení, osobního stavu, změnu údajů v cestovním dokladu, změnu údajů v dokladu vydaném podle zákona o pobytu cizinců; změnu je cizinec povinen ohlásit orgánu, který mu vydal doklad opravňující k pobytu na území, a to do 3 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a jde-li o občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka, ve lhůtě do 15 pracovních dnů.