16 C 50/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Janečkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 38 351 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 351 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 351 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 218 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky představující neuhrazené vyúčtování služeb za rok 2021. Žalovaná je nájemcem bytu [číslo] v 8. podlaží domu [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], a to na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 1. 2015. Žalovaná žalobkyni dosud neuhradila roční vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 38 351 Kč, splatné dne 31. 8. 2022. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu nereagovala a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že mezi účastníky byla dne 19. 1. 2015 uzavřena nájemní smlouva, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalované k nájmu shora specifikovanou bytovou jednotku [číslo]. Žalovaná se smlouvou zavázala hradit žalobkyni měsíčně nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná žalobkyni neuhradila částku ve výši 38 351 Kč za roční vyúčtování služeb za rok 2021 (viz výpis konta nájemce ke dni 31. 1. 2023). Dle ust. § 2 201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. 2 251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Dle odst. 2 téhož ustanovení pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi účastníky byla uzavřena dne 19. 1. 2015 smlouva o nájmu bytu ve smyslu ust. § 2 201 o. z., ve které se žalobkyně zavázala přenechat žalované byt k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala platit za to žalobkyni nájemné včetně záloh na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že částku uplatněnou žalobou žalobkyni uhradila, to však neučinila, soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 218 Kč. Soud podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného např. v nálezu ze dne 6. 6. 2013, sp zn.

I. ÚS 4229/12 v nálezu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn.

IV. ÚS 1447/18 nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, neboť žalobkyně je městskou částí a v takovém případě nejsou shledány náklady na právní zastoupení advokátem účelně vynaloženými, neboť se nejednalo o mimořádně obtížný spor. Přiznal proto žalobkyni náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 918 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé).