17 C 115/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 63 903 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 668 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 716,37 Kč, se smluvním úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 1 821,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 454,15 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 4 454,15 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 10 393,37 Kč, se smluvním úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 10 883,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 932,91 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 932,91 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 903 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovaný uzavřely na základě žádosti žalovaného následující úvěrové smlouvy:i. dne 12. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238424472, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázel splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 31 916 Kč v 78 týdenních splátkách po 824 Kč (poslední splátka činila 808 Kč). Celkem tak měl splatit 64 256 Kč vč. pojistného, poslední splátka měla být uhrazena 1 6. 2023. Poslední splátku však žalovaný uhradil dne 21. 4. 2022;ii. dne 2. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238588736, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázel splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 11 639 Kč v 78 týdenních splátkách po 308 Kč (poslední splátka činila 263 Kč). Celkem tak měl splatit 23 979 Kč vč. pojistného, poslední splátka měla být uhrazena 1 6. 2023. Poslední splátku však žalovaný uhradil dne 20. 3. 2024.Žalovaný ani na jednu ze smluv nehradil řádně a včas, smlouvou ze dne 21. 10. 2025 byly pohledávky z obou smluv postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně požaduje z titulu první úvěrové smlouvy po žalovaném 56 416 Kč (z čehož jistina úvěru činí 27 932,91 Kč) a z titulu druhé úvěrové smlouvy 7 487 Kč (z čehož jistina úvěru činí 4 454, 15 Kč). V obou případech žalobkyně dále požaduje smluvní i zákonné úroky z prodlení, které částečně kapitalizovala. Na základě výzvy soudu žalobkyně dále žalobu doplnila o informace o tom, jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že vycházela z tvrzení žalovaného, které verifikovala 2 výplatními páskami.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. Soud věc za postupu podle § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

5. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné žalovaným dne 12. 11. 201 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 260 Kč a pochází z pracovní činnosti (mzda), jeho měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů. Je zaměstnaný u spol. , Anonymizováno, jako popelář.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238424472 ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč, úrokem ve výši 23 540 Kč a odměny za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení a flexibilního splácení 6 876 Kč a sjednaného pojištění ve výši 2 340 Kč vrátit v 78 týdenních splátkách po 824 Kč (poslední splátka 808 Kč). Celkem měl žalovaný splatit částku 64 256 Kč. Přepočtená úroková sazba tak činí 76,1 % p. a.

7. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné žalovaným dne 2. 12. 201 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 260 Kč a pochází z pracovní činnosti (mzda), jeho měsíční výdaje činí 6 000 Kč, dále jsou uváděný interní měsíční splátky 3 626 Kč. Žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů. Je zaměstnaný u spol. , Anonymizováno, jako popelář.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238588736 ze dne 2. 12. 2021 soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč, úrokem ve výši 7 847 Kč a odměny za rozšířenou doplňkovou službu komfortního splácení a flexibilního splácení 2 293 Kč a sjednaného pojištění ve výši 2 340 Kč vrátit v 78 týdenních splátkách po 308 Kč (poslední splátka 263 Kč). Celkem měl žalovaný splatit částku 23 979 Kč. Přepočtená úroková sazba tak činí 75,8 % p. a.

9. Z výplatní pásky žalovaného za období 9/2021 soud zjistil, že jeho měsíční čistý příjem činil 20 820 Kč.

10. Z výplatní pásky žalovaného za období 10/2021 soud zjistil, že jeho měsíční čistý příjem činil 21 700 Kč.

11. Z tabulky umoření k úvěru č. 238424472 má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu úvěru postupně právní předchůdkyni žalobkyně zaslal částku 7 840 Kč (sloupec celková platba za období).

12. Z tabulky umoření k úvěru č. 238588736 má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu úvěru postupně právní předchůdkyni žalobkyně zaslal částku 16 492 Kč (sloupec celková platba za období).

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a jejích příloh vč. potvrzení o uhrazení úplaty soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z úvěrových smluv č. 238424472 a 238588736 byla společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupena žalobkyni.

14. Z dopisu ze dne 21. 10. 2025 vč. podacího lístku z 21. 11. 2025 soud zjistil, že tímto je oznamováno žalovanému postoupení pohledávky z obou úvěrových smluv ve výši 104 202,02 Kč na žalobkyni a zároveň je vyzýván k úhradě dlužné částky do 10 dnů.

15. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 včetně podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky do 31. 1. 2026.

16. Další navrhované důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených byl spolehlivě zjištěn skutkový stav (výpis OR).

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyni žalobkyně byly v souladu s § 2395 o. z. uzavřeny dne 12. 11. 2021 a 2. 12. 2021 smlouvy o úvěru, které svou povahou odpovídají smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly s náležitou péči ověřovány, žádné takové listiny, vyjma dvou výplatních pásek žalovaného, nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalovaného činí jeho pravidelný měsíční příjem 21 260 Kč a výdaje 6 000 Kč, respektive při uzavírání druhé smlouvy (k čemuž došlo pouhé 3 týdny po uzavření první smlouvy) 9 626 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že je zaměstnaný. Soud má za to, že byť žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s náležitou pečlivostí a jeho tvrzené měsíční výdaje se jeví, bez odpovídající opory v listinných důkazech, jako značně podhodnocené v místě a čase (Praha 2021). Žalobkyně, byť předložila soudu 2 výplatní pásky žalovaného prokazující jeho tvrzený příjem, neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s náležitou pečlivostí, když na výzvu soudu k této otázce nepředložila dále ničeho (zejména pak na straně výdajové např. nájemní smlouvu, případně čestné prohlášení rodičů žalovaného, pokud tvrdí, že u nich bydlí, dále např. výpisy z účtu, které by byly poskytly komplexní obraz o finanční situaci žalovaného). Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak právní předchůdkyně žalobkyně vycházel téměř výlučně z prostých tvrzení žalovaného, což ostatně i ve svém doplnění žaloby uvádí i sama žalobkyně.

24. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

25. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

26. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

27. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelské smlouvy ze dne 12. 11. 2021 a 2. 12. 2021 jsou tak absolutně neplatné a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a že žalovaný na obě úvěrové smlouvy uhradil celkově 24 332 Kč, započetl tuto platbu soud na jistiny úvěrů a žalobě vyhověl co do částky 15 668 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

28. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

29. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

30. Postoupení pohledávky pak soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, soud mu ani nárok na jejich náhradu nepřiznal.