17 C 132/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Písaříkové, Ph.D. a přísedících JUDr. Hedy Nejedlé a Václava Kůse, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: neplatnost rozvázání pracovního poměru <b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru datovaného žalovaným dne 30.4.2020 a dané žalovaným žalobkyni, je neplatné.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 18 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou ze dne 22.6.2020 se žalobkyně domáhala vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru datovaného žalovaným dne 30.4.2020 a daného žalovaným žalobkyni, když od 9.9.2019 vykonávala u žalovaného na základě pracovní smlouvy pomocného uklízeče. V důsledku vládních opatření proti šíření infekce Covid-19 jí žalovaný dnem 13.3.2020 přestal přidělovat práci a přestal proplácet mzdu. Nabízel žalobkyni a jejímu manželovi různé brigádní práce (duben a květen 2020). Když se však žalobkyně dožadovala mzdy, tak jí žalovaný předal antedatované okamžité zrušení pracovního poměru odůvodněného tím, že měla začít pracovat u jiného zaměstnavatele.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je pravdou, že žalobkyně vykonávala práci pomocného uklízeče podle pracovní smlouvy z 9.9.2019. V březnu a dubnu 2020 došlo k zavření hotelů v ČR a žalovaný neměl pro své zaměstnance práci. Žalovaný refundoval zaměstnancům část mzdy z programu Antivirus. Žalobkyně ale začala současně pracovat u jiného zaměstnavatele, a to u [právnická osoba], proto jí dne 30.4.2020 žalovaný předal okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobkyně je cizím státním příslušníkem, má pracovní povolení pouze pro výkon práce u žalovaného.

3. Na to reagovala žalobkyně tak, že kancelář žalovaného do 16.5.2020 nefungovala a okamžité zrušení pracovního poměru jí bylo předáno skutečně až 26.5.2020. Část náhrady mzdy (zřejmě z programu Antivirus) skutečně se zpožděním obdržela.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na plný pracovní úvazek jako pomocná uklízečka od 9.9.2019 se mzdou 13 350 Kč měsíčně (pracovní smlouva ze dne 9.9.2019 na čl. 5). Listinou nazvanou okamžité zrušení pracovního poměru měl žalovaný rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když žalobkyně měla pracovat u jiného zaměstnavatele. Listina není nijak datována (pouze v identifikačních údajích zaměstnankyně je uvedeno datum 30.4.2020), ručně je uvedeno, že byla předána za přítomnosti svědků – rovněž bez data (okamžité zrušení pracovního poměru na čl. 6).

6. Žalovaný prostřednictvím SMS zpráv poslal žalobkyni dne 30.4.2020 nabídku brigádních prací, a to ve skladu [název společnosti] (8 hod denně za 110 Kč/hod), sběr mrkve, ředkviček a pažitky (10-12 hodin denně, 2400 Kč/měs); sběr jahod, zelí a salátu (10-12 hodin denně, 2400 Kč/měs), a od 20.5.2020 pokojská v hotelu [název hotelu] (10 hodin denně, 900 Kč za den). Následně urgoval, kterou brigádu si žalobkyně vybrala. Poté SMS zprávou z 12.5.2020 nabízel další brigádní práce, a to práci v typografii (6,00 až 18,00 za 100 Kč/hod), odklízení magazínu [název společnosti] + [název společnosti] (směny 8-12 hodin po 95 Kč/hod), a práci v masokombinátu (100 Kč/hod) (SMS zprávy na čl. 7-9).

7. Žalovaný žalobkyni vystavil Potvrzení o změně zaměstnání na č.l. 26, které je datováno 30.4.2020, a které mělo být žalobkyni dáno před svědky (zřejmě 30.4.2020), a které si žalobkyně odmítla převzít.

8. Žalovaný předal žalobkyni výplatní pásky za měsíce březen 2020 a duben 2020 na čl. 27, podle kterých měla žalobkyně obdržet mzdy za měsíc březen 2020 ve výši 10 409 Kč a za duben 2020 ve výši 8 765 Kč.

9. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 10.6.2021, sp. zn. 7 C 194/2020, a to výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v březnu 2020 pro nastalou pandemii Covidu neměl žalovaný pro své zaměstnance práci. Sháněl nové zakázky pro své zaměstnance, oslovili sklad [název společnosti], [název společnosti], zkoušeli i zemědělství. Poté zjistili, že někteří jejich zaměstnanci pracují u [název družstva] [anonymizováno], [ulice] [anonymizováno] na [obec a číslo], a pro [název společnosti]. Proto se žalovaný rozhodl dát skupině zaměstnanců okamžité zrušení pracovního poměru. V době pandemie měli zavřenou kancelář, otevírala pouze 1 den v týdnu, a to, když bylo potřeba vyplatit mzdy, nebo třeba zálohy na ně. V dubnu 2020 byla kancelář zavřená, kancelář byla otevřená pouze 30. dubna 2020.

10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 10.6.2020 na č.l. 38 včetně doručenky na č.l. 39 soud zjistil, že žalobkyně trvá na svém dalším zaměstnávání u žalovaného, opakovaně uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že jí bylo předáno až 26.5.2020, rovněž upozornila na dlužnou mzdu. Rovněž je zmíněno, že žalovaný vyhrožuje žalobkyni cizineckou policií (zřejmě pokud nebude akceptovat okamžité zrušení pracovního poměru k 30.4.2020).

11. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána od 9.9.2019 na plný úvazek jako pomocná uklízečka. Od 12.3.2020 v důsledku vládních opatření proti šíření pandemie Covid-19 neměl žalovaný pro své zaměstnance práci, proto se jim pokoušel zajistit různé brigády. Listinou označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru měl žalovaný dne 30.4.2020 okamžitě rozvázat pracovní poměr se žalobkyní, když tato měla pracovat u jiného zaměstnavatele, přičemž i po tomto datu se stále pokoušel pro žalobkyni zajistit brigádní práci. K tomu, že k předání listiny došlo až 26.5.2020, svědčí i to, že do tohoto data se žalovaný snažil žalobkyni nabízet různé brigádní práce, po tomto datu nikoliv.

12. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností.

13. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni 30.4.2020 (dále jen„ ZP“). Podle ust. § 72 ZP platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Žaloba byla podána dne 22.6.2020, tedy včas. Proto se soud dál věcí meritorně zabýval.

14. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP platí, že zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy zde závisí na konkrétních okolnostech případu; většinou bude třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Přitom je třeba mít na zřeteli, že je to pouze soud, který v případném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru relativně neurčitou (abstraktní) hypotézu vymezí tak, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah zaměstnance k němu nadále pokračoval.

15. Za situace, kdy žalovaný sám v důsledku pandemie COVID-19 neměl pro žalobkyni práci (neplnil tedy svoji povinnost přidělovat zaměstnankyni práci) a nabízel jí brigádní práce u jiných zaměstnavatelů, se nejedná o zvlášť hrubé porušení pracovních předpisů zvlášť hrubým způsobem, když si zaměstnankyně (sama) po tuto dobu najde brigádní práci u jiného zaměstnavatele. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že listina, kterou žalovaný měl dát žalobkyni„ okamžité zrušení pracovního poměru“, nesplňuje základní formálně právní kritéria pro validitu právního jednání v pracovně právních vztazích. Uvedení data listiny do generálií zaměstnankyně (které při běžném čtení v rámci poctivosti právního jednání nikdo detailně nekontroluje) je z pohledu soud nepoctivým jednáním, které mělo zakrýt skutečnost, že k předání listiny skutečně došlo později, až 26.5.2020. Rovněž uvedení svědků bez data též zakrývá skutečnost, že k předání listiny skutečně došlo 26.5.2020. Absentuje též skutkové vymezení důvodu, pro který mělo být dáno zrušení pracovního poměru, uvedení„ práce u jiného zaměstnavatele“ je naprosto nedostatečné, zcela neurčité. Taková listina je sama o sobě neplatným právním jednáním, což je další (respektive primární) důvod pro vyslovení neplatnosti této listiny.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 940 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 000 Kč ve výši 2 940 Kč.