17 C 134/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Písaříkové, Ph.D a přísedících JUDr. Hedy Nejedlé a BC Petry Nýčové., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení částky ve výši 33 757 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 574 Kč od 10. 6. 2020 do 15. 6. 2020 kapitalizovaným částkou 17,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 670 Kč od 10. 6. 2020 do 15. 6. 2020 kapitalizovaným částkou 9,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do zbylé části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 22 909,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.</b> 1. Žalobou ze dne 25.6.2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky shora uvedené s tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 7.10.2019 jako (pracovník) [anonymizována dvě slova], a zároveň měl uzavřenu dohodu o provedení práce na pomocné administrativní práce. Pracovní poměr pak skončil dohodou ke dni 9.3.2020, dohoda o provedení práce byla uzavřena na dobu určitou od 7.10.2019 do 7.1.2020. Mzda podle uzavřené pracovní smlouvy činila 14 000 Kč a byla splatná 15. den následujícího kalendářního měsíce, odměna z dohody o provedení práce činila 6 000 Kč a byla splatná rovněž 15. den následujícího kalendářního měsíce. Prostřednictvím této podané žaloby se žalobce domáhal a) úhrady nedoplatku mzdy za měsíce únor a část měsíce března 2020 ve výši 1 957 Kč, b) úhrady odměny dle dohody o provedení práce za měsíc únor a část měsíce března 2020 ve výši 7 800 Kč, c) úhrady odstupného ve výši jedné měsíční mzdy ve výši 14 000 Kč jako kompenzaci za prodlení s úhradou mzdy, d) úhrady zaměstnaneckých benefitů za měsíc únor 2020 případně jejich finanční kompenzaci v částce 2 000 Kč, e) úhradu nákladů právního zastoupení ve výši 3 500 Kč + 4 500 Kč (= 8 000 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že pracovní poměr mezi účastníky zanikl dohodou ke dni 10.3.2020 (nikoliv 9.3.2020), bez udání důvodu a žalobci nevznikl nárok na odstupné dle platných pracovněprávních předpisů. Dohoda o provedení práce byla sjednána na dobu určitou, a to do 9.1.2020. Žalobci vznikl za měsíc únor 2020 nárok na zaplacení mzdy ve výši 10 574 Kč, když ve dnech 14.2.2020 a 15.2.2020 čerpal neplacené volno. Tato mzda mu byla uhrazena dvěma platbami dne 15.6.2020, na této žalovaná dluží žalobci 1 Kč. Za měsíc březen 2020 vznikl žalobci nárok na úhradu mzdy ve výši 5 670 Kč, tato byla žalobci v plném rozsahu zaplacena 15.6.2020. Žalovaná se opozdila s výplatou mzdy z důvodu absence příjmů díky nouzovému stavu vyhlášenému z důvodu pandemie onemocnění Covid a uzavření části hospodářství.

3. Co se týče požadovaného odstupného ve výši 14 000 Kč jako kompenzaci za prodlení s úhradou mzdy, tak nárok na odstupné žalobci nevznikl a žalobce se může domáhat pouze úroku z prodlení stanoveného předpisy občanského práva, tento však nijak žalobce nespecifikoval. Pokud se týče požadavků na výplatu zaměstnaneckých benefitů, tak tento nárok neexistuje, nebyl sjednán pracovní smlouvou ani interními předpisy žalované. Pokud se týče úhrady odměny z dohody o provedení práce, tato byla uzavřena na dobu určitou do 9.1.2020, žalobci nárok na odměnu za únor 2020 a březen 2020 nevznikl.

4. Na to se žalobce vyjádřil tak, že částku 14 000 Kč jako odstupné nepožaduje dle § 67 zákoníku práce, ale jako kompenzační bonus za jednání žalované, prodlení s neuhrazením mzdy, problémy s nepřihlášením a nehrazením sociálního a zdravotního pojištění za žalobce. Žalovaná nadto sama uváděla, že žalobci dluží na nevyplacené mzdě z pracovního poměru částku 24 316 Kč. Pokud se týče odměny z dohody o provedení práce, pak žalovaná nedala žalobci podepsat prodloužení dohody o provedení práce, ale fakticky mu práci i nadále přidělovala. Proto mu měl vzniknout tzv. faktický pracovněprávní vztah. Co se týče benefitů, pak žalovaná vyplácela ostatním zaměstnancům (i žalobci) ve formě Multisport karty a stravenek. Nadto žalovaná strhávala žalobci ze mzdy zdravotní a sociální pojištění, které však za žalobce neodváděla.

5. Žalovaná se ohradila proti tvrzení, že by měla přidělovat žalobci práci nad rámec pracovního poměru z pracovní smlouvy ze dne 7.10.2019. Pokud šlo o tvrzení, že nepřihlásil včas žalobce ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění, pak žalobce jí sdělil nesprávné rodné číslo (a to [číslo], správné je [číslo]). Pokud se týče požadovaného nároku na zaměstnanecké benefity, tak v měsíci únoru měl žalobce k dispozici od žalované Multisport kartu s částkou [částka], když benefity ve formě stravenek žalovaná k 31.1.2020 zrušila.

6. Právní zástupkyně žalobce následně upřesnila, že úrok z prodlení požaduje až od 10.6.2020.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, ze kterých zjištěné skutečnosti vyplynuly, jsou dále v textu označeny kurzívou):

8. Žalobce byl u žalované zaměstnán od 7.10.2019 na poloviční úvazek na základě pracovní smlouvy ze dne 7.10.2019 na čl. 6 jako (pracovník) [anonymizována dvě slova], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 7.10.2020. Mzda činila 14 000 Kč a byla splatná 15. den následujícího kalendářního měsíce na bankovní účet žalobce. Dohodou o ukončení pracovního poměru z 9.3.2020 pracovní poměr zanikl ke dni 10.3.2020 (ukončení pracovního poměru dohodou na čl. 8). Žalobce je absolventem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] v bakalářském programu [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] (vysokoškolský diplom na čl. 92).

9. Mezi účastníky byla též sjednána dohoda o provedení práce ze dne 7.10.2019 na čl. 9 na dobu určitou od 7.10.2019 do 7.1.2020 v rozsahu max. 200 hodin/kalendářní rok, podle které měl žalobce provádět pomocné administrativní práce spočívající v kontrole dodržování smluv dodavatelů a odběratelů, operativní informace o vzniklých problémech a hledání delegátů a sponzorů. Odměna byla sjednána ve výši 6 000 Kč měsíčně splatná s výplatním termínem mzdy.

10. Z výplatní pásky za leden 2020 na čl. 32 soud zjistil, že žalovaný odpracoval všechny dny v měsíci a byla mu vyplacena mzda 14 000 Kč (čistá mzda 11 710 Kč). Z výplatní pásky za únor 2020 na čl. 31 soud zjistil, že žalobce čerpal dva dny neplacené volno a 4 dny dovolené; hrubá mzda činila 12 353 Kč (čistá mzda 10 574 Kč). Z výplatní pásky za březen 2020 na čl. 30 soud zjistil, že žalobce v tomto měsíci čerpal 4 dny dovolené, za tento měsíc mu náležela mzda ve výši 6 372 Kč (čistá mzda 5 670 Kč). Z výpisu z účtu žalované na čl. 28 a 34 soud zjistil, že za měsíc únor 2020 žalovaná zaslala žalobci dne 15.6.2020 částku 10 573 Kč (tedy zbývá doplatit 1 Kč), z výpisu z účtu žalované na čl. 29 soud zjistil, že za měsíc březen 2020 žalovaná zaslala žalobci dne 15.6.2020 částku 5 670 Kč (= zbývá doplatit 0 Kč).

11. Ze mzdového listu na čl. 91 soud zjistil, že za leden 2020 byla žalobci vyplacena odměna podle dohody o provedení práce ve výši 1 305 Kč (1 110 Kč čistá odměna).

12. Z výslechu žalobce soud zjistil, že v rámci pracovního poměru u žalované vyhledával pro žalovanou nové obchodní příležitosti, připravoval návrhy (smluv) a různé jiné dokumenty Nabízel místa na uspořádání obchodních konferencí pro partnery žalované. Pracoval v kanceláři žalované spolu s paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Co se týče dohody o provedení práce, náplň práce byla v podstatě shodná s náplní pracovní smlouvy, pomáhal paní [příjmení] s překladem dokumentů do českého jazyka. Od října 2019 dostával pravidelně stravenky na obědy (50 Kč stravenka), v lednu 2020 (možná již prosinci 2019) si požádal o vydání Multisport karty ([anonymizováno] Kč/měsíc). Z přehledu vyúčtování Multisport karet na čl. 93 soud zjistil, že žalobci byla žalovaným poskytnuta Multisport karta v částce [částka] v měsíci únor 2020 (aktivace 1.2.2020 a deaktivace 29.2.2020). Z fotografií na čl. 43 soud zjistil, že žalobce měl k dispozici v roce 2020 stravenky v hodnotě 50 Kč a Multisport kartu na své jméno.

13. Z emailové komunikace na čl. 67-68 soud zjistil, že žalobce nabízel v lednu 2020 pořádání konference v [obec], důkazy ostatními listinami v cizích jazycích soud neprováděl, žalobce na jejich provedení netrval.

14. Z výslechu paní [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato pracovala u žalované do 30.6.2020 jako manažerka. Žalobce za ní v lednu 2020 přišel s tím, že vyhrál nějaký grant, jednalo se o jeho projekt, nechtěl již pro společnost pracovat. Proto nebyla prodloužena dohodu o provedení práce. Co se týče pracovního poměru, potřebovala najít nového člověka. Ale v březnu, když bylo jasné, že společnost nebude mít zákazníky kvůli Covidu, řekla, že žalobce může odejít dřív.

15. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato pracovala jako externí účetní, zpracovávala účetnictví žalované. Od žalobce nedostala rodné číslo, přihlašovala ho bez rodného čísla. Z důvodu nouzového stavu pak byly úřady zavřené, věci mohla dořešit až po rozvolnění, a to v květnu 2020. Soud provedl důkaz výpisem pojištěnce [anonymizována dvě slova] na čl. 10, kde je uvedeno číslo pojištěnce [číslo] s tím, že tam není uvedena jako zaměstnavatel žalovaná, přičemž na výpise pojištěnce [anonymizována dvě slova] na čl. 46-48 je již uvedena s dobou trvání pracovního poměru od 7.10.2019 do 9.3.2020.

16. Z výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl zaměstnancem žalované od 2.9.2019 do května 2020 jako p (pracovník) konference producer. Se žalobcem měli uzavřené skoro stejné pracovněprávní dokumenty, podle něj pracovní poměr žalobce skončil 18.2.2020. Dostával Multisport kartu a stravenky, ty v posledních měsících nedostával. Uvedl, že měl pracovní dobu 40 hodin týdně jako žalobce (pozn,. soudu v pracovní smlouvě 20 hodin týdně). Se žalobcem se stýkali denně, ale že žalobce vyhrál nějaký grant, o tom vůbec nevěděl.

17. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně zaslal žalované předžalobní výzvu dne 10.6.2020 (předžalobní výzva na čl. 4 a podací lístek z 10.6.2020 na čl. 5). Žalovaná na to reagovala dopisem ze dne 19.6.2020 a naopak požadovala po žalobci zaplacení částky 7 926 Kč (reakce na předžalobní upomínku ze dne 19.6.2020 na čl. 33).

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce byl u žalované zaměstnán od 7.10.2019 na poloviční úvazek jako (pracovník) [anonymizována dvě slova], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 7.10.2020. Mzda činila 14 000 Kč a byla splatná 15. den následujícího kalendářního měsíce na bankovní účet žalobce. Dohodou o ukončení pracovního poměru z 9.3.2020 pracovní poměr zanikl ke dni 10.3.2020 (resp. 9.3.2020 pondělí, žalobce netvrdil nic o tom, že by měl být v práci i 10.3.2020). Za měsíc únor 2020 náležela žalobci hrubá mzda 12 353 Kč (čistá mzda 10 574 Kč), částku 10 573 Kč obdržel až 15.6.2020. Za měsíc březen 2020 náležela hrubá mzda ve výši 6 372 Kč (čistá mzda 5 670 Kč), tuto obdržel až 15.6.2020. Pokud se týče dohody o provedení práce, pak tato byla uzavřena na dobu určitou do 7.1.2020, poměrná část odměny byla žalobci vyplacena. Že by žalobce vykonával pro žalovanou v měsících únor 2020 a březen 2020 nějakou další práci, která by odpovídala náplni o tvrzené dohodě o provedení práce, v řízení nic prokázáno nebylo (přestože bylo dáno poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř). Rovněž zůstala neprokázána žalobcova tvrzení o nárokovosti zaměstnaneckých benefitů, které mu měla žalovaná vyplatit. Pokud se týče žalobcem požadovaných nároku na odstupné ve výši 1 měsíční mzdy jako kompenzaci za prodlení s výplatou mzdy, tak tento nárok nelze v českém právním řádu platně požadovat, rovněž asi náklady právního zastoupení jako samostatnou jistinu – toto bude rozebráno níže v tomto rozsudku.

19. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené důkazy, o jejichž pravosti, pravdivosti nebo věrohodnosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl důkazy, které byly sepsány v cizím jazyce.

20. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění do 31.12.2020. Co se týče dlužné mzdy za měsíc únor a březen 2020 (6 pracovních dní), pak v zásadě nebylo mezi účastníky sporu. Žalovaná nevyplatila žalobci mzdy v řádném výplatním termínu, ale až 15.6.2020. Měsíc březen 2020 měl 22 pracovních dní, tj. 176 pracovních hodin. Co se týče měsíce března, pak žalobce měl dle výpočtu soudu nárok na nižší mzdu, než mu žalobce vyplatil (3 818 Kč hrubá mzda). Předmětem řízení však nebyl případný nárok žalované na vrácení nesprávně vyplacené mzdy, když na ní žalobce neměl nárok, proto o tomto soud nerozhodoval. Co do nároku na výplatu 1 Kč za měsíc únor 2020, tuto žalovaný uznal, tam soud rozhodoval podle ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. pro uznání.

21. Pokud se týče žalobcova tvrzeného nároku na odměnu z dohody o provedení práce uzavřené na dobu určitou od 7.10.2019 do 7.1.2020, pak žalobcova tvrzení o tom, že vykonával pro žalovanou činnost z dohody o provedení práce i po 8.1.2020 podle pokynů žalované (resp. požadoval pouze doplatek únor 2020 a březen 2020), zůstala neprokázána. V řízení bylo prokázáno, že žalobci byla za měsíc leden 2020 vyplacena část odměny odpovídající trvání dohody do 7.1.2020. Žalobce netvrdil nic o tom, že by ve dnech 8.1.2020 až 31.1.2020 konal pro žalovanou práci podle dohody o provedení práce, soudu se jeví nelogické, kdyby žalovaný však práci vyžadoval v měsíci únoru i části března 2020. V tomto směru vzal za zcela prokázané, že žalobce již neměl zájem pracovat pro žalovanou, proto žalovaná dohodu o provedení práce se žalobcem neprodlužovala. V této části tvrzeného nároku byla žaloba zamítnuta.

22. Pokud se týče žalobcova požadavku na úhradu jedné měsíční mzdy jako kompenzaci za prodlení s výplatou mzdy a skutečnosti, že neměl být žalobce přihlášen k sociálnímu a zdravotnímu pojištění, pak tento nárok nelze v platném českém právu požadovat. Žalobce by mohl požadovat pouze odstupné ve smyslu ust. § 67 zákoníku práce podle délky pracovního poměru, avšak výslovně uvedl, že takto nárok nepožaduje. Pro případ prodlení z výplatou mzdy český právní řád obsahuje možnosti zaměstnance okamžitě zrušit pracovní poměr (§ 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a požadovat nároky podle ust. § 56 odst. 2 zákoníku práce), nebo požadovat úrok z prodlení stanovený nařízením předpisy občanského práva. V případě žalobce pracovní poměr skončil 9.3.2020 (byť v dohodě je uvedeno datum 10.3.2020), tedy v době, kdy mzda za měsíc únor 2020 ještě nebyla splatná.

23. Zástupkyně žalobce na dotaz soudu uvedla, že úrok z prodlení požaduje až od 10.6.2020. Protože došlo k zaplacení dlužné mzdy 15.6.2020, soud přiznal žalobci úrok z prodlení (podle ust. § 1970 o.z.) ve výši 10 % ročně z částky 10 574 Kč od 10. 6. 2020 do 15. 6. 2020 kapitalizovaným částkou 17,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 670 Kč od 10. 6. 2020 do 15. 6. 2020 kapitalizovaným částkou 9,32 Kč.

24. Pokud se týče žalobcem požadované kompenzace benefitů za měsíc únor 2020 ve výši 2 000 Kč (zřejmě stravenky ve výši 20x 50 Kč), pak odměňování zaměstnanců se řídí ust. § 109 a násl. zákoníku práce. V českém právním řádu se rozděluje tzv. nároková a nenároková složka mzdy. Nárokovou složkou mzdy je taková, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout, jestliže zaměstnanec splní předem stanovená objektivní kritéria, přičemž tento nárok není podmíněn rozhodnutím zaměstnavatele o jeho přiznání. Musí být stanoven v pracovní smlouvě, dohodě o mzdě, vnitřním předpisu nebo jiném dokumentu vydaném zaměstnavatelem. Žalobce v řízení nijak neprokázal, že by tzv. benefity byly nárokovou složkou mzdy. V řízení bylo prokázáno, že žalobce v únoru 2020 dostal od zaměstnavatele Multisport kartu v hodnotě 650 Kč, stravenky v hodnotě 50 Kč/pracov den žalobce obdržel v měsíci leden 2020. Nárok žalobce na stravenky v měsíci únor 2020 nebyl v řízení prokázán, nebylo prokázáno, že by se jednalo o nárokovou složku mzdy. Proto byl tento soudem zamítnut.

25. Pokud žalobce požadoval úhradu právních nákladů, tak v české právním řádu má právo na náhradu nákladů řízení strana, která je v řízení úspěšná, a nelze se jich domáhat samostatně jistinou. Tyto soud přiznává až (s výjimkou tzv. separace nákladů řízení) rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jsou žalovány v jistině, soud tyto bez dalšího zamítá, a rozhoduje o nich až v tzv. nákladových výrocích (viz. odstavec 26 tohoto rozsudku).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 909,70 Kč, přičemž tato částka představuje 98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 99 % a úspěchu žalobce v rozsahu 1 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 757 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření ve věci samé na čl. 22, účast na jednání dne 18.11.2020, vyjádření na čl. 89, účast na jednání ve dnech 19.2.2021, 12.3.2021 a 26.5.2021) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 933,6 Kč ve výši 3 976 Kč.