17 C 137/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacen, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 Kč od 27. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 Kč od 7. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 270 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o tři neuhrazené regulační poplatky ve smyslu § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, za využití lékařské pohotovostní služby ve dnech 14. 7. 2019, 18. 7. 2019 a 29. 7. 2019. Žalovanému byly regulační poplatky vždy ve výši 90 Kč vyúčtovány daňovým dokladem [číslo] splatným dne 22. 7. 2019, daňovým dokladem [číslo] splatným dne 26. 7. 2019 a daňovým dokladem [číslo] splatným dne 6. 8. 2019. V den poskytnutí pohotovostních služeb žalovaný rovněž svůj závazek uhradit dlužné částky písemně uznal co do důvodu i výše, i přes to však na svůj dluh ničeho neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný byl ve dnech 14. 7. 2019, 18. 7. 2019 a 29. 7. 2019 pohotovostně vyšetřen ve [zdravotní ústav] [anonymizována dvě slova] [část obce], přičemž za využití lékařských pohotovostních služeb byl povinen zaplatit regulační poplatky ve výši 3x 90 Kč, a to vždy ve lhůtě splatnosti uvedené na vystavených daňových dokladech. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni ve všech případech písemně uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej do dne splatnosti žalobkyni uhradit.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle ustanovení § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (dále jen„ pohotovostní služba“).

7. Podle § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni v souladu s § 2054 o. z. písemně uznal co do důvodu i výše, má se za to, že tento nadále trvá. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž tyto byly žalobkyni přiznány ode dne následujících po dni splatnosti dlužných částek.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.