17 C 146/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: poskytnutí peněžité náhrady podle zákona č. 229/1991 Sb.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 055 714 Kč, a to do 1. 12. 2024.

II. Žaloba se co do části, kdy žalobce požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 20 055 714 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 318 472 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 11. 5. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že je oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Jako oprávněné osobě jí náleží náhrada dle ust. § 11, 11a, 14 a 16 zákona o půdě. Restituční nárok žalobce byl žalovaným původně vyčíslen na částku ve výši 158 212,70 Kčs. Částečně bylo plněno na restituční nárok žalobce bezúplatným převodem náhradních pozemků ve výši 155 756 Kčs. Žalobkyně se touto žalobou domáhá spravedlivého odškodnění za dosud nevypořádaný zbytek restitučního nároku, který vyčísluje ve výši 20 055 714 Kč.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že restituční nároky žalobce z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 22. 9. 2005 č.j. PÚ 8665/93, ze dne 15. 6. 2007 č.j. PÚ 8665/93/2 a ze dne 28. 4. 2008 č.j. PÚ 8665/93/3 již byly uspokojeny převodem náhradního pozemku a zanikly. Dále uvedl, že některé z odňatých pozemků již v době odnětí nebyly užívány k zemědělským účelům a má za to, že se na ně nevztahuje zákon č. 229/1991 Sb., o půdě. Nadto žalovaný může postupovat pouze podle zákona č. 229/ 1991 Sb, o půdě, a nároky žalobkyně může ocenit pouze způsobem podle ust. § 28a tohoto zákona.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž předmětná skutečnost vyplynula, jsou uvedeny dále v textu kurzívou):

4. Žalobce dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství - pozemkového úřadu Praha ze dne 22. 9. 2005, č. j. PÚ 8665/93 není (spolu) vlastníkem (spoluvlastnický podíl ve výši ½) ½ pozemku (původní) PK [číslo] [anonymizováno], o výměře 32 292 m2 v [katastrální uzemí], hl. m. [obec], když pozemek přešel na stát bez právního důvodu dne 24. 5. 1978 na základě uzavřené kupní smlouvy s Čs. státem – Výstavbou hl. m. Prahy – Výstavbou sídlišť Praha Touto smlouvou paní [jméno] [příjmení] prodala svůj ideální spoluvlastnický podíl ve výši ½ a zbývající spoluvlastnické podíly svých synů [jméno] a [jméno] pod nátlakem (výslechy na správě státní bezpečnosti) a za nápadně nevýhodných podmínek (kupní smlouva uzavřená mezi paní [jméno] [příjmení] (matka žalobce), žalobcem a [jméno] [celé jméno žalobce] (bratr žalobce) a Čs. státem – Výstavbou hl. m. Prahy – Výstavbou sídlišť Praha dne 24. 5. 1978, podepsaná pouze matkou žalobce). Toto rozhodnutí (ve výrocích o určení vlastnictví) nabylo právní moci dne 5. 10. 2005.

5. Žalobce dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství - pozemkového úřadu Praha ze dne 15. 6. 2007, č. j. PÚ 8665/93/2 není (spolu) vlastníkem (spoluvlastnický podíl ve výši ½) pozemku (původní) PK [číslo] [anonymizováno], o výměře 2 272 m2 v [katastrální uzemí], hl. m. Praha, když pozemek přešel na stát dne 3. 1. 1988 na základě uzavřené kupní smlouvy s Čs. státem – Dopravním podnikem hl.m. Prahy, Investoru dopravních staveb k.ú.o uzavřené v tísni (výslechy na správě státní bezpečnosti, výhrůžky vyvlastněním aj.) a za nápadně nevýhodných podmínek (kupní smlouva uzavřená mezi paní [jméno] [příjmení] (matka žalobce), žalobcem a [jméno] [celé jméno žalobce] (bratr žalobce) a Dopravním podnikem hl.m. Prahy – Investorem dopravních staveb dne 3. 1. 1988).

6. Žalobce dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství - pozemkového úřadu Praha ze dne 28. 4. 2008, č. j. PÚ 8665/93/3 není (spolu) vlastníkem pozemku (spoluvlastnický podíl ve výši ¼) (původní) PK [číslo] [anonymizováno], o výměře 15 120 m2, (původní) PK [číslo] [anonymizováno], o výměře 1 620 m2, (původní) PK [číslo] [anonymizováno], o výměře 2 715 m2, (původní) PK [číslo] [anonymizováno], o výměře 3 075 m2 [katastrální uzemí], hl. m. Praha, když pozemky přešly na stát dne 24. 5. 1978 na základě uzavřené kupní smlouvy s Čs. státem – Výstavbou hl. m. Prahy – Výstavbou sídlišť Praha. Tato smlouva byla uzavřena pod nátlakem (výslechy na správě státní bezpečnosti) a za nápadně nevýhodných podmínek (kupní smlouva uzavřená mezi paní [jméno] [příjmení] (matka žalobce), žalobcem a [jméno] [celé jméno žalobce] (bratr žalobce) a Čs. státem – Výstavbou hl. m. Prahy – Výstavbou sídlišť Praha dne 24. 5. 1978, podepsaná pouze matkou žalobce) .. Toto rozhodnutí (ve výrocích o určení vlastnictví) nabylo právní moci dne 19. 5. 2008.

7. Žalobce dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství - pozemkového úřadu [obec] ze dne 28. 4. 2008, č. j. PÚ 8665/93/4 není (spolu) vlastníkem pozemku (spoluvlastnický podíl ve výši ¼) (původní) PK 125 role, o výměře 8 188 m2, (původní) PK [číslo] role, o výměře 417 m2, katastrálním území Stodůlky, hl. m. [obec], když pozemky přešly na stát dne 24. 5. 1978 a dne 1. 12. 1978 na základě uzavřených kupních smlouvách s Čs. státem – Výstavbou hl. m. [obec] – Výstavbou sídlišť [obec]. Tato smlouva byla uzavřena pod nátlakem (výslechy na správě státní bezpečnosti) a za nápadně nevýhodných podmínek (kupní smlouva uzavřená mezi paní [jméno] [příjmení] (matka žalobce), žalobcem a [jméno] [celé jméno žalobce] (bratr žalobce) a Čs. státem – Výstavbou hl. m. [obec] – Výstavbou sídlišť [obec] dne 24. 5. 1978, podepsaná pouze matkou žalobce, kupní smlouva uzavřená mezi paní [jméno] [příjmení] (matka žalobce), žalobcem a [jméno] [celé jméno žalobce] (bratr žalobce) a Čs. státem – Výstavbou hl. m. Prahy – Výstavbou sídlišť Praha dne 1.12 1978, podepsaná pouze matkou žalobce). Toto rozhodnutí (ve výrocích o určení vlastnictví) nabylo právní moci dne 13. 1. 2009.

8. Z přehledu nároků a plnění oprávněné osoby ze dne 8. 7. 2011 má soud za prokázané, že částečně bylo plněno na restituční nárok žalobce převodem náhradních pozemků v hodnotě 155 756 Kčs (cena náhradních pozemků určena dle vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb.) Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná.

9. Výzvou ze dne 29. 11. 2021 vyzval žalobce žalovaného k poskytnutí finanční náhrady, když měl zato, že výše náhrady by měla činit šestinásobek, restitučního nároku žalobce oceněného správně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu v částce 6 138 463 Kč ponížený o částečné plnění ve formě převodu náhradních pozemků. Tato byla dne 1. 12. 2021 doručena žalovanému (sledování doporučených zásilek).

10. Žalovaný dopisem ze dne 31. 1. 2022 sdělil žalobci, že část nároků již považuje za zaniklé, a předložený znalecký posudek též oceňuje pozemky ve výměrách, za které žalobci náhrada nenáleží (dopis žalovaného z 31. 1. 2022).

11. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 26. 10. 2021 [právnická osoba] a jeho dodatku ze dne 17. 2. 2022 soud zjistil, že znalec ocenil pozemek PK [číslo] o výměře 15 120 m2 a pozemek PK [číslo] o výměře 1 620 m2 podle ust. § 14 odst. 1 vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. částkou celkem 3 892 050 Kčs, pozemky PK [číslo] o výměře 8 188 m2, PK [číslo] o výměře 16 146 m2, PK [číslo] o výměře 2 272 m2, PK [číslo] o výměře 417 m2 podle ust. § 14 odst. 1 vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. částkou celkem 5 404 600 Kčs, pozemek PK [číslo] o výměře 2 715 m2 a PK [číslo] o výměře 3 075 m2 podle ust. § 14 odst. 1 vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. částkou celkem 1 013 250 Kčs, přičemž cena příslušných spoluvlastnických podílů žalobce na nevydaných pozemcích ve výměrách výše uvedených činí 3 498 375 Kčs.

12. Z barevné kopie originálu Směrného územního plánu hl.m. Prahy z 1975, schváleného usnesením Vlády ČSSR z 23.6.1976 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o výstavbě sídliště [část obce] a výstavbě trasy metra. Plán byl dále schválen usnesením Rady národního výboru hl.m. Prahy ze dne 30.6.1970 č. 152 a usnesením ze dne 10.12.1974 č. 456.

13. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobce je oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Jako oprávněné osobě jí náleží náhrada dle ust. § 11 a 11a zákona o půdě, jeho restituční nárok činí celkem 3 496 375 Kčs, přičemž na tento již bylo částečně plněno převodem náhradních pozemků ve výši 155 756 Kčs.

14. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když spor se vedl pouze o použitelnost zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, o výši restitučního nároku a od toho odvislé finanční náhrady.

15. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství - pozemkového úřadu Praha ze dne 22. 9. 2005, č. j. PÚ 8665/93, Ministerstva zemědělství - pozemkového úřadu Praha ze dne 15. 6. 2007, č. j. PÚ 8665/93/2, ze dne 28. 4. 2008, č. j. PÚ 8665/93/3, a ze dne 28. 4. 2008, č. j. PÚ 8665/93/4 byla vydána postupem podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Nalézací soud není oprávněn tato rozhodnutí přezkoumávat v řízení vedeném podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř. a je jimi vázán. Námitka žalovaného o použitelnosti zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, tedy již byla jiným orgánem postupem podle zákona vyřešena.

16. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě platí, že za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Ustanovení § 28a zákona o půdě pak stanoví, že náhrady poskytují se v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

17. Ústavní soud ČR v nálezu ve věci Pl.ÚS 21/19 uvedl, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad jeho doslovným zněním. Skutečnost, že znění napadeného ustanovení je jednoznačné, avšak vedoucí k absurdním důsledkům, neústavnost nezpůsobuje. V souladu se svou konstantní judikaturou proto Ústavní soud napadené ustanovení nezrušil, nýbrž upřednostnil jeho ústavně souladný výklad zcela podle smyslu a účelu zákona – zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob. Odkázal na své předešlé rozhodnutí II.ÚS 4139/16, ve kterém uvedl, že stanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná.

18. Nejvyšší soud ČR již v rozhodnutí 28 Cdo 3689/2015 uvedl, že pro výši náhrady za nevydaný pozemek podle zákona o půdě je rozhodný charakter pozemku v době přechodu na stát, i když se při samotném výpočtu náhrady postupuje v souladu s cenovým předpisem platným ke dni účinnosti zákona o půdě. Pokud byly dané pozemky ke dni odnětí vlastnického práva oprávněným osobám (respektive jejich právním předchůdcům) pozemky stavebními, popřípadě byly za tímto účelem vykupovány či odebírány, je za ně třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Při hodnocení povahy odňatých pozemků mohou soudy brát v potaz rozmanité okolnosti, které se v kontextu projednávaného případu pro posouzení této otázky jeví relevantní, mezi skutečnostmi, jež připadají v úvahu, však zpravidla bude mít značnou váhu obsah územně plánovací dokumentace, determinující funkční využití dotčených nemovitostí ke dni jejich přechodu na stát.

19. Shodné Nejvyšší soud ČR uvedl i v rozhodnutí 28 Cdo 2956/2014, když uvedl, že pokud v době převodu pozemků na stát byly tyto určeny k zastavění schválenou územně plánovací dokumentací a následně byly v souladu s ní zastavěny, pak přestože byly v době převodu stále vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské, byly fakticky již určeny k výstavbě, a tudíž měly být oceněny jako pozemky stavební. Ve věci 28 Cdo 444/2014 Nejvyšší soud ČR opět zopakoval, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, (tj. v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby).

20. Podle ust. § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., se cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, ocení částkou 250 Kčs v hlavním městě Praze.

21. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že pozemky byly nuceně vykoupeny za účelem výstavby sídliště a výstavby trasy metra. Všechny výše uvedené pozemky je potřeba s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ocenit jako stavební podle ust. § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. Tyto pozemky byly tímto způsobem oceněny znalcem [právnická osoba] ve výměrách odpovídajících výše uvedeným rozhodnutím (viz. dodatek znaleckého posudku).

22. Pokud žalovaný namítal, že restituční nároky žalobce z některých výše uvedených rozhodnutí již byly vypořádány, tak tato námitka není případná, když žalovaný ocenil nárok žalobce v rozporu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a tyto tedy nemohly zaniknout plněním, jak se žalovaný domnívá. Zde se sluší připomenout právní zásadu nemo turpitudem suam allegare potest.

23. S ohledem na sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 nalézací soud rozhodl tak, že přiznal žalobci jako oprávněné osobě šestinásobek jeho nevypořádaného restitučního nároku: ; Ocenění podle vyhl. 182/1988 Sb, ve znění vyhl. 316/1990 Sb. (v Kčs); Šestinásobek (v Kč) Nevypořádaný restituční nárok žalobce; 3 342 619; 20 055 714 24. Nárok žalobce je splatný ve tříleté lhůtě (§ 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, hmotněprávní lhůta) ode dne doručení výzvy, tedy 1. 12. 2021 + 3 roky. Co do zbylé části (požadovaný úrok z prodlení) soud žalobu jako předčasnou ve výroku II. zamítnul (zde soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 28 2225/2022).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 318 472 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 055 714 Kč sestávající z částky 52 340 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 263 200 Kč ve výši 55 272 Kč.