17 C 157/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 3 092 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 3 092 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 7 166 Kč od 6.1.2021 do 3.8.2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 3 092 Kč od 24.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 4 719 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou ze dne 23.8.2021 (soudu doručena dne [datum]) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný je vlastníkem jednotku [číslo] byt a jednotky [číslo] garáž v domě [číslo popisné] ulice [ulice], [obec a číslo]. Žalovanému bylo dne 18.6.2020 zasláno vyúčtování služeb za rok 2019, podle kterého měl žalovaný nedoplatek ve výši 7 166 Kč. Žalobce pak započetl přeplatek žalovaného a po tomto zápočtu činí dlužná částka 3 092 Kč, splatná ke dni 4.8.2021. Tuto částku žalobce neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že listina, kterou obdržel, není řádným vyúčtováním záloh na služby, postrádá předepsané náležitosti, je nepřezkoumatelná. Toto sdělovat i žalobci, zasláním písemného dopisu.

3. Nato reagoval žalobce tak, že žalovanému sdělil, že náklady na vodné a stočné jsou vyčísleny na základě faktury PVK ze dne 8.1.2020. Způsob vyúčtování byl schválen na schůzi SVJ. Žalovaný má možnost nahlížet do účetních dokladů i přes informační systém Integri Info.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž zjištěné skutečnosti vyplývají, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

5. Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] byt a jednotky [číslo] garáž v domě [adresa] ulice [ulice], [obec a číslo] (informace z nahlížení do katastru nemovitostí na čl. 7, 8). Dopisem ze dne 26.6.2018 žalobce stanovil měsíční zálohy na úhrady za plnění spojené s užíváním bytu a garáže s účinností od 1.7.2018 na částku 2 248 Kč u bytové jednotky a 874 Kč u garáže (dopis ze dne 26.6.2018 na čl. 9-10). Toto bylo žalovanému doručeno 4.7.2018 (doručenka na čl. 10 rub). Dopisem z 16.6.2020 žalobce zaslal žalovanému vyúčtování jednotky [číslo] byt, kde uvedl, že dlouhodobé zálohy předepsané za rok 2019 činí 10 536, krátkodobé zálohy 16 440, náklady 23 606, výsledek – 7 166 Kč. Nedoplatek nechť žalovaný uhradí do 31.12.2020. Na druhé straně tohoto vyúčtování je uvedeno: ; Náklad OM; Spotřeba OM; záloha; náklad; spotřeba; výsledek Provozní náklady; 86993; 1260; 3564; 6061; 87,8m2; - 2497 Studená voda; 127238; 1354; 1260; 5238; 55,757pd; - 3978 výtah; 32583; 1109m2; 1752; 2579; 87,8m2; -827,67 úklid; 24718; 1260,1m2; 1536; 1722; 87,8m2; -186,31 odpad; 15858; 1260,1m2; 1068; 1104; 87,8m2; -36,94 Společná elektřina; 13784; 1260,1m2; 1056; 960,47; 87,8m2; 95,53 Správa SVJ; 105120; 20pr; 6204; 5256; 1pr; -683,33 komíny; 8199; 13pr; 0; 683,33; 1pr; -683,33 zaokrouhlení; 0; 0; 0; 0; -0,23; 0,23 celkem; 414741; 16440; 23606; - 7166 6. Pod tabulkou je uvedeno, že OM je odběrné místo (= bytový dům), plocha jednotek v domě činí 1260,1m2, pr zřejmě znamená osoba. U položky komíny není vysvětleno, proč je dělitelem 13 (13 komínů), proč na žalovaného vychází 1 komín, přitom 8 199, 96/13 nerovná se 683,33 (správně 630,76 Kč). Žalobce k tomu uvedl, že účetní pan [příjmení] je schopná podat vysvětlení k předloženému vyúčtování.

7. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když již z provedeného důkazu vyúčtováním byl zcela jasně prokázán skutkový stav.

8. Oblast vyúčtování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v bytovém domě upravuje zákon č. 67/2013 Sb. Podle ust. § 5 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. Nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody1), b) provoz a čištění komínů podle počtu využívaných vyústění do komínů, c) umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu podle počtu kabelových zásuvek, d) provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování.

9. Podle ust. § 7 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

10. Nejvyšší soud ČR se již k tomuto opakovaně vyslovoval, nejpřiléhavěji rozsudkem 26 Cdo 4637/2018, kdy uvedl, že o vyúčtování úhrad za služby lze uvažovat jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, není pochyb o tom, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, nyní výslovně zakotvenou v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), povinnost provést je nadále trvá. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování. Aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat minimálně údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4742/2010). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Je-li vyúčtování nesprávné, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější (řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat – číselně vyjádřeno – zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda – číselně vyjádřeno – bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, uveřejněné pod C 2170 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 9. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 1742/2005, z 24. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, a z 24. května 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015 /ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními z 12. května 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/2009, a z 6. září 2016, sp. zn. I. ÚS 2803/2016); právo domáhat se vyúčtování záloh na služby (a tomu odpovídající povinnost služby vyúčtovat) se promlčuje v tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále opět jen„ obč. zák.“) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, uveřejněný pod č. 93/2018 časopisu Soudní judikatura (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. května 2017, sp. zn. I. ÚS 1120/17).

11. Lze-li podle citované judikatury (vůbec) uvažovat o vyúčtování úhrad za služby jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, není pochyb o tom, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, nyní výslovně zakotvenou v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), povinnost provést je nadále trvá. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování.

12. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR 26 Cdo 2778/2019 vyplývá, že nalézací soud je ex officio povinen zkoumat řádnost vyúčtování bez ohledu na to, zdali proti němu podal příjemce služeb námitky. Nejsou-li vyúčtování za služby u nájmu bytu řádná, nejsou způsobilá vyvolat splatnost nedoplatků z nich plynoucích.

13. Soud tak dospěl k závěru, že předložené vyúčtování je vnitřně i logicky rozporné (např. položka komíny), předložené vyúčtování neobsahuje náležitosti § 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (náležitosti účetního dokladu), z toho důvodu nemohla nastat platební povinnost žalovaného a povinnost žalobce provést řádné vyúčtování stále trvá. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 719 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 092 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.