17 C 203/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Písaříkové, Ph.D., a přísedících JUDr. Hedy Nejedlé a Bc. Petry Nýčové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: neplatnost skončení pracovního poměru výpovědí

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru výpovědí dané žalobce dle § 52 písm. c), zákoník práce, výpovědí ze dne 14. 05. 2020, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 17 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 18.9.2020, soudu doručenou dne 18.9.2020, se žalobce domáhal vyslovení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne 14.5.2020. Žalobce uvedl, že dne 23.7.2012 nastoupil jako strojvedoucí u společnosti [právnická osoba] s místem výkonu práce v [obec]. Dne 1.12.2017 oznámila společnost [právnická osoba], že od 1.1.2018 dojde k převodu části závodu na nově vznikající dceřinou společnost [právnická osoba], která následně změnila název firmy na [právnická osoba] Pracovní smlouvy přešly na dceřinou společnost a žalobce se tak stal zaměstnancem žalované. Dne 11.12.2019 uzavřel žalobce se žalovanou dohodu o dočasném přidělení s tím, že od 15.12.2019 do 12.12.2020 bude přidělen k zaměstnavateli [název] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], rovněž jako strojvedoucí.

2. Žalobce jako jeden z nejstarších kmenových zaměstnanců žalované (resp. její mateřské společnosti) se zasazoval o dodržování zákonných pracovněprávních předpisů, kdy strojvedoucím nebyly vypláceny zákonné zahraniční náhrady, byla jim nařizována dovolená v den státních svátků, zamezováno v přestávkách na jídlo a oddech a nedodržování povinného odpočinku mezi směnami u strojvedoucích jezdících do Polska.

3. Dne 4.5.2020 jako svědek vypovídal u zdejšího soudu ve sporu jiného strojvedoucího s [právnická osoba] (vypovídal o nedodržování povinného odpočinku mezi směnami a o zamezování v přestávkách na jídlo a oddech). Následně byl 13.5.2020 žalovanou předvolán na den 14.5.2020, kde obdržel výpověď pro nadbytečnost. Důvodem mělo být rozhodnutí související se změnou práce a zrušení dvou pracovních míst strojvedoucího s místem výkonu práce [obec] od 1.6.2020. Zároveň mu bylo sděleno, ať již nechodí do práce. Žalovaná na jeho místo najala jiného strojvedoucího, kterému proplácela mzdu, od 1.7.2020 pak přerozdělila směny mezi Prahou a Bohumínem tak, aby většinu směn odjezdili strojvedoucí v [obec], což vedlo k navýšení neobsazených směn (o cca 20), které si nad rámec svých pracovních povinností museli rozebrat jiný strojvedoucí nebo byli najati strojvedoucí na dohody mimo pracovní poměr. Zároveň žalovaná zveřejněnými inzeráty od [datum] a [datum] hledala nové strojvedoucí.

4. Žalobce dopisem ze dne 29.6.2020 sdělil žalované, že rozporuje důvody výpovědi, na svém dalším zaměstnávání trvá, a v zákonné lhůtě se domáhá určení neplatnosti předmětné výpovědi soudem.

5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů byl žalobci oznámen podle ust. § 339 odst. 2 zákoníku práce (oznámením ze dne 1.12.2017). Důvodem přijaté reorganizační změny byl naprosto bezprecedentní pokles poptávky po přepravních službách v železniční dopravě v návaznosti na jarní epidemii Covid-19. Žalovaná musela přistoupit k tomu, že neprodlužovala smlouvy na dobu určitou a některé smlouvy musela ukončit ve zkušební době. O výběru zaměstnanců, kterých se organizační změna týká, rozhoduje pouze zaměstnavatel (21 Cdo 2452/2008). Zrušena byla dvě místa strojvedoucích s výkonem práce v [obec]. Žalobce má jako strojvedoucí oprávnění pouze na elektrickou trakci (železniční soupravy poháněné elektřinou), rozšíření oprávnění na motorovou trakci (železniční soupravy poháněné dieselem) odmítl. Proti tvrzení žalobce, že jeho směny musela žalovaná obsazovat i agenturními strojvedoucími, se žalovaná ohradila, přijala nový turnusový plán a směny přesunula do [obec], což pro ni bylo jednodušší. Pro Prahu pak postačovali pouze 3,5 strojvedoucích namísto původních 5,5. Stanice hl.m. Praha je pouze obratová stanice, vlaky zde nenocují, nocují v Bohumíně.

6. Nato reagoval žalobce tak, že v době, kdy obdržel výpověď, se železniční doprava znovu rozjížděla. Rozhodnutí žalované znamenalo, že bohumínští strojvedoucí si museli rozebrat směny i za žalobce a za rok mají i 600 přesčasových hodin. Žalobci oficiální cestou rozšíření kvalifikace o motorovou trakci nabídnuto nebylo, pouze to bylo prohozeno mezi řečí při seznámení s traťovými poměry na trati [obec] – [obec].

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž zjištěné skutečnosti vyplynuly, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

8. Žalobce a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 23.7.2012 pracovní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobce vykonávat práci strojvedoucího s místem výkonu práce [obec] s tím, že žalobce bude vykonávat svoji práci po potřeby zaměstnavatele po celé České republice, případně i v zahraničí. Pracovní doba činila 36 hodin týdně, s nerovnoměrným rozvržením, když nadto žalobce jako zaměstnanec souhlasil s prací přesčas. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s dnem nástupu do práce 1.8.2012 (pracovní smlouva na čl. 8-9, popis práce na čl. 10 jako příloha k pracovní smlouvě). Ze mzdového výměru ze dne 23.7.2012 na čl. 11 vyplynulo, že mzda byla sjednána jako hodinová za 182 Kč/hod, osobní příplatek 26 Kč/hod, a příplatky za práci v sobotu a neděli a v noci (22,00 – 6,00) 10%, za práci ve svátek 100%. Na tuto mzdu měl žalobce právo pouze při„ 100% plnění pracovních úkolů“. Dopisem ze dne 1.12.2017 na čl. 12 i emailem na čl. 61 oznámila žalobci společnost [právnická osoba] přechod práv a povinností z pracovní smlouvy od 1.1.2018 na nově vzniklou společnost [právnická osoba] (žalovaná). K tomu soud provedl důkaz i dokladem o koupi části závodu ze dne [datum] na čl. 13, z tohoto důkazu pouze vyplývá, že původní zaměstnavatel převedl část podniku zabývající se drážní a autobusovou dopravou na žalovanou (dceřinou společnost). Ve smlouvě o koupi části závodu na čl. 64-66, kterou má soud k dispozici pouze v částech, je v čl. 5 seznam zaměstnanců, jichž se přechod týká, je mezi nimi uveden i žalobce (jména ostatních jsou zakryta). Soudu byl předložen i protokol o kontrole ze dne 17.7.2020 Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj na čl. 62, kde bylo zjištěno, že došlo k přechodu práv a povinností z pracovní smlouvy u nezjištěného zaměstnance.

9. Soud provedl důkaz i dohodou o dočasném přidělení ze dne 11.12.2019 na čl. 14, že žalobce bude dočasně jako strojvedoucí jezdit pro jinou dceřinou společnost holdingu, společnost [právnická osoba], a to do 12.12.2020. Z tohoto důkazu žádná rozhodná skutečnost pro platnost či neplatnost předmětné výpovědi z pracovního poměru zjištěna nebyla.

10. Výpovědí ze dne 12.5.2020 (doručena žalobci dne 14.5.2020) na čl. 15 oznámila žalovaná žalobci, že dne 12.5.2020 přijal místopředseda Rady jednatelů v souvislosti se změnou provozních potřeb v rámci železniční osobní dopravy způsobenou propadem poptávky po využití služeb zaměstnavatele a snížením stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce rozhodnutí o organizačních změnách s účinností od 1.6.2020 a to zrušením 2 míst strojvedoucích s místem výkonu práce [obec]. Pracovní poměr tak skončí dnem 31.7.2020.

11. Z inzerátů na webových stránkách žalované ze dne [datum] a dne [datum] na čl. 16-17 soud zjistil, že žalovaná ve výpovědní době poptávala strojvedoucí (ho) s oprávněním na motorovou trakci na trať na Orlicku a strojvedoucí (více osob) s platnou licencí pro elektrickou trakci v místem výkonu práce [obec] a [obec]. Z emailu rozeslaného všem strojvedoucím dne 30.6.2020 na čl. 18 soud zjistil, že od [datum] se rozjížděl plný provoz a žalovaná trpěla kritickým podstavem strojvedoucích a od [datum] zahazovala nový kurz pro strojvedoucí, v červnu nastoupil nový strojvedoucí (zřejmě na motorovou trakci na Orlicko) a od 1.8.2020 nový strojvedoucí na elektrickou trakci. Rovněž bude vypomáhat na dohodu mimo pracovní poměr i další dva strojvedoucí, takže„ se zdá být nejhorší katastrofa zažehnána“. Z emailu rozeslaného všem strojvedoucím dne 23.8.2020 na čl. 19 soud zjistil, že žalované se podařilo přijmout novou strojvedoucí a nového strojvedoucího. Ze seznamu neobsazených směn na čl. 19 soud zjistil, že žalovaná potřebovala strojvedoucího pro spoje 24.7.2020 z [obec] do [obec], 26.7.2020 z [obec] do [obec], 30.7.2020 z [obec] do [obec], v seznamu je 49 vlakových spojů v měsíci červenci 2020, pro které žalovaná neměla strojvedoucí a žádala, aby si je strojvedoucí rozebrali jako přesčas. Součet časové délky spojů, které bylo třeba odjezdit, činil 362 hodin a 28 minut (to při standardním plném úvazku cca 168 hodin měsíčně vychází na 2,5 strojvedoucího!), všechny spoje byly s elektrickou trakcí. Seznam rozebraných směn na čl. 21-23 je pro soud hůře srozumitelný, zjistil z něj pouze, že část směn si rozebrali agenturní strojvedoucí ze [právnická osoba], část strojvůdci na dohodu o provedení práce ([příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno]), spoj 26.6.2020 byl zrušen (vlak nevyjel), spoj měl původně odřídit žalobce.

12. Žalobce zaslal žalované písemný nesouhlas se svou výpovědí se sdělením, že trvá na svém dalším zaměstnávání dopisem ze dne 29.6.2020 na čl. 24, doručený dne 29.6.2020 (dodejka datové zprávy na čl. 24 rub). Na to reagovala žalovaná dopisem ze 7.7.2020 na čl. 25 tak, že na výpovědi trvá.

13. Žalovaná předložila rozhodnutí o organizační změně ze dne 12.5.2020 na čl. 40, podle které se stali nadbyteční strojvedoucí [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] (žalobce). Soud provedl důkaz i turnusovou tabulkou na čl. 56, kterou žalovaná inkorporovala do svého vyjádření, ze které zjistil, že žalovaná od 1.7.2020 změnila turnusy tak, aby z [obec] jezdilo 3,5 strojvedoucího. Důkaz však neodpovídá seznamu neobsazených směn a seznamu rozebraných směn v odstavci 11 tohoto rozsudku.

14. Z výplatních lístků na čl. 58 až 60 soud zjistil, že žalobce byl od cca poloviny května 2020 do konce července 2020 na tzv. překážkách na straně zaměstnavatele (byť se sama dostala do kritického podstavu strojvedoucích, chyběly jí strojvedoucí pro směny v délce 362,5 hodiny jen v červenci a minimálně jeden spoj, který měl odřídit žalobce, musel být zrušen), žalovaná mu proplácela mzdu. Hodinová mzda žalobce činila 204 + 26 Kč (od roku 2012 se tedy zvedla o 22 Kč, což činí 12%)

15. Místopředseda Rady jednatelů žalované, pan [jméno] [příjmení], před soudem v rámci výpovědi vypověděl, že od okamžiku výpovědi dané žalobci do dnešního dne nepřijali žádného nového strojvedoucího na elektrickou trakci, jenom na středisku v [obec] je potřeba 1 strojvedoucího. Ani předtím, ani potom, nebyla nikomu ze zaměstnanců žalované dána výpověď pro„ nadbytečnost“. Noví strojvedoucí pan [příjmení] a paní [příjmení] byli přijati k zaměstnavateli [právnická osoba] U žalované zůstali převychovaní stewardi na strojvedoucí, pan [příjmení] a [příjmení]. Dále pan [jméno] [příjmení] odkazoval při svém výslechu na listiny, které jsou založené ve spise a tvrzení, která jsou již ve spise. Jeho výpověď soud hodnotil jako nevěrohodnou a nepravdivou, když je zainteresován na výsledku řízení a dával pokyny svému právnímu zástupci v rámci jednání.

16. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], což byl druhý strojvedoucí, který obdržel výpověď pro„ nadbytečnost“ vyplynulo, že chtěl od žalované odejít ke [právnická osoba], ale nemohl tak učinit, protože měl podmínku, že pro žalovanou musí jezdit 5 let, jinak zaplatí pokutu ve výši 300 000 Kč. Chtěl se pokusit o ukončení pracovního poměru dohodou, byl za panem [příjmení], ale ten vše rázně odmítl. Pak byl překvapen, když obdržel výpověď pro nadbytečnost dne 14.5.2020. K tomu se žalovaná vyjádřila tak, že [jméno] [příjmení] byl nenejspolehlivější strojvedoucí, projížděl návěstidla na červenou, kdyby nepřikročila k výpovědi pro nadbytečnost, musela by mu dát výpověď z jiných důvodů. A u nového zaměstnavatele posléze zaměstnán nebyl, když se tento dozvěděl, že projíždí návěstidla na červenou.

17. Z výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento stále pracuje jako strojvedoucí na elektrickou trakci jako zaměstnanec žalované, s místem výkonu práce [obec]. V [obec] zůstali jen dva strojvedoucí, došlo cca před rokem k redukci spojů, vlaky už nejezdí do [obec], ale pouze do [obec]. Od začátku května 2020 vlaky najížděly na normální provoz, svědek už sloužil normální směny. U žalované vždy panoval podstav zaměstnanců, nikdy nebyl nadbytek strojvedoucích. Se žalovanou jako zaměstnavatelem se soudil, cca 2 roky zpět, když mu žalovaná odpírala přestávky na jídlo. Bylo mu řečeno, že přestávky může čerpat na stanicích, tedy oběd sníst za minutu a tak. Stále žalovaná řeší podstav strojvedoucích tak, že používá agenturní strojvedoucí (od jiných společností – [název]“ a„ [název]“, pozn. soudu). Porušování pracovněprávních předpisů a nedodržování minimálního odpočinku konstatoval Státní úřad inspekce práce dne 17.12.2021 (informace o výsledku kontroly na čl. 111-112). Skutečnost, že je žalovaný stále v podstavu strojvedoucích, byla zjištěna soudem i z emailové zprávy ze dne 25.12.2021 na čl. 113.

18. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav věci.

19. Žalobce dne 14.5.2020 obdržel výpověď z pracovního poměru datovanou dnem 12.5.2020 podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce (pro„ nadbytečnost“), když se měl stát z rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně nadbytečným. Spolu s ním obdržel výpověď i strojvedoucí [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] žádal zaměstnavatele o ukončení pracovního poměru, sám pracovní poměr ukončit nemohl pod sankcí 300 000 Kč. Žalovaná oznámila žalobci překážky na straně zaměstnavatele, přesto, že se dostala do kritického personálního podstavu strojvedoucích, když jí chybělo obsadit jen v červenci 2020 49 vlakových spojů (v trvání minimálně 362 hodiny a 28 minut), kritický podstav řešila agenturními strojvedoucími, prací přesčas a rušením spojů (jeden ze spojů, které měl odřídit žalobce, musel být zrušen). V době výpovědní doby inzerovala poptávku pro strojvedoucí na elektrickou trakci s místem výkonu práce v [obec]. Do konce roku 2021 se žalované nepodařilo vyřešit podstav strojvedoucích elektrických trakcí. Dokazováním bylo zjištěno, že rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně z 12.5.2020 bylo účelové s cílem zbavit se určitého zaměstnance. Důvod, pro který se tak stalo, nebyl v řízení prokazován.

20. Podle ust. § 72 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Pracovní poměr skončil (měl skončit výpovědí) ke dni 31.7.2020. Žaloba byla podána 18.9.2020, tedy včas.

21. Podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce platí, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z taxativně uvedených důvodů, přičemž pod písm. c) je uveden případ, kdy se stane zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

22. Nejvyšší soud ČR již v této věci několikráte judikoval, že o rozhodnutí o organizačních změnách jde tehdy, jestliže sledovalo změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž zaměstnavatel zamýšlí regulovat počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém profesním nebo kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. V případě, že rozhodnutím zaměstnavatele (příslušného orgánu), popřípadě jeho realizací u zaměstnavatele, byly od počátku sledovány jiné než uvedené cíle a že tedy zaměstnavatel (příslušný orgán) ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačního opatření (změnu svých úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu) se záměrem zastřít své skutečné záměry, je třeba dovodit, že rozhodnutí o organizační změně významné z hlediska ustanovení § 52 písm. c) zák. práce nebylo přijato; při zkoumání toho, co zaměstnavatel opravdu sledoval svým opatřením, je třeba posuzovat jednání zaměstnavatele vždy v jeho úplnosti a logické návaznosti. (21 Cdo 4568/2017). Toto rozhodnutí zcela dopadá na souzený případ, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná byla ve skutečnosti v trvalém podstavu zaměstnanců s kvalifikací strojvedoucího (elektrické trakce). Výpověď z pracovního poměru daná žalobci spojená s nařízenými„ překážkami na straně zaměstnavatele“ vedla u žalovaného ke kritické situaci, kdy jí scházelo jen v měsíci červenci obsadit 49 vlakových spojů s časovou dotací 362 hodiny a 28 minut, když pro tyto vlaky jí scházeli strojvedoucí. Reálně scházelo žalované minimálně 3,5 strojvedoucího, aby dokázala personálně zabezpečit své vlakové spoje. Pokud se týče druhého zaměstnance ([jméno] [příjmení]), který obdržel výpověď spolu se žalobcem, pak tento předtím žádal žalovanou o ukončení pracovního poměru, když sám pracovní smlouvu vypovědět nemohl, když jej vázal úvazek 5 let pod smluvní pokutou 300 000 Kč. Nalézací soud má tedy zato, že přijatá organizační změna dne 12.5.2020 byla změnou pouze předstíranou za účelem zbavit se zaměstnance, který byl z určitého důvodu pro žalovanou nechtěný (žalobce uváděl, že vypovídal jako svědek v řízení proti žalované, dlouhodobě upozorňuje na porušování pracovněprávních předpisů na ochranu zaměstnanců). Proto výpověď z pracovního poměru ze dne 12.5.2020, doručená dne 14.5.2020 (do vlastních rukou žalobci na pracovišti), je výpovědí neplatnou. Žalobci pak přísluší nároky podle ust. § 69 zákoníku práce, tyto však nebyly předmětem tohoto řízení.

23. Co se týče námitek žalobce k přechodu práv a povinností z pracovního poměru na žalovanou, pak přechod práv a povinností k 1.1.2018 byl prokázán.

24. Vzhledem k tomu, že se žalobci provedenými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 246 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis žaloby, vyjádření ze dne 24.11.2020 vyjádření ze dne 30.6.2021, jednání u soudu 30.6.2021, vyjádření ze dne 9.9.2021, jednání u soudu 25.3.2022) včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 600 Kč ve výši 2 646 Kč.