17 C 204/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 2 059 173 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení 2 059 173 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 059 173 Kč od 7. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 203 764 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 4. 2021 se domáhal žalobce po žalovaném zaplacení 2 059 173 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnil tím, že vůči žalovanému měl restituční nárok ve výši 1 398 964,70 Kč. Z důvodu liknavého a libovolného postupu žalovaného nebyl jeho nárok za 20 let plně uspokojen vydáním náhradních pozemků, proto byl nucen podat u Okresního soudu v Semilech dne 30. 1. 2012 žalobu na uložení povinnosti SPÚ uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu v žalobě specifikovaných pozemků v kat. území [obec] v [anonymizováno]. Dříve, než soud ve věci vydal pravomocné rozhodnutí, došlo ke změně právní úpravy a dva z požadovaných pozemků (parc. [číslo]) již nebylo možné žalobci vydat, proto Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 9. 2017 č. j. 20 Co 130/2017-668 ohledně těchto pozemků žalobu zamítl. Ve věci proběhlo dovolací řízení, Nejvyšší soud předchozí rozsudky zrušil. Následně proběhlo další řízení, jehož výsledkem bylo opět zamítnutí žaloby ohledně těchto pozemků. Žalobce se tímto postupem žalovaného cítí poškozený a žádá náhradu škody ve výši 293 873 Kč jako náhradu nákladů řízení a právního zastoupení ve shora uvedeném soudním řízení, dále náhradu škody ve výši 400 000 Kč jako nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. a náhradu škody ve výši 1 365 300 Kč jako tržní hodnotu nevydaných pozemků parc. [číslo].

2. Na výzvu a přes poučení soudu dle § 118a o. s. ř. pak žalobce při jednání soudu 9. 11. 2022 opakovaně uvedl, že částky 400 000 Kč se domáhá dle zák. č. 82/1998 Sb. z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v liknavosti a svévoli žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce. Co se týče částky 1 365 300 Kč, tak tu požaduje podle předpisů občanského práva a jedná se o skutečnou škodu způsobenou protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v nesprávném úředním postupu a je zde presumována nedbalost.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žaloba je zcela nedůvodná. Co se týče postupu žalovaného ohledně uspokojování restitučního nároku žalobce, k tomu žalovaný uvedl, že restituční nárok žalobce ve výši 4 750 395,32 Kč byl z 96 % uspokojen, když po blokaci k 22. 2. 2020 činil 44 721 Kč. Zbylá částka je v blokaci na žádost žalobce. Restituční nárok žalobce byl v součinnosti s žalovaným uspokojován uzavíráním 43 smluv o bezúplatném převodu náhradních pozemků v letech 2008 – 2019, dále uzavřením 8 smluv o bezúplatném převodu náhradních pozemků na základě účasti ve veřejných nabídkách v letech 2009 – 2011 a dále prostřednictvím 2 smluv o bezúplatném převodu uzavřených právní mocí náhradových rozsudků v letech 2014 a 2019. Jednotlivé nároky pak má za zcela nedůvodné. Co se týče škody ve výši 293 873 Kč, jedná se o náhradu nákladů řízení, o nichž se rozhoduje v příslušném soudním řízení a nelze se jich domáhat z titulu náhrady škody. Co se týče nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč, tak postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku, tedy uzavírání smluv o převodu náhradních pozemků nelze považovat za výkon veřejné moci. Co se týče náhrady škody ve výši 1 365 300 Kč, tak žalobci žádná škoda vzniknout nemohla, když na vydání konkrétního pozemku není právní nárok a tudíž se nelze domáhat náhrady za jeho nevydání. Z procesní opatrnosti pak vznesl námitku promlčení.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav (důkazy jsou uvedeny v textu kurzívou).

5. Z rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 20. 1. 2017 č. j. 8 C 14/2012 – 610 soud zjistil, že tímto bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] v [anonymizováno] a parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] a parc. [číslo] v kat. úz. [obec]. K odvolání žalovaného pak byl rozsudek ohledně pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] v [anonymizováno] změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, ohledně ostatních pozemků byl rozsudek potvrzen (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2017 č. j. 20 Co 130/2017 – 668). Žalobci ani žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu částečného úspěchu ve věci. Důvodem zamítnutí žaloby byla změna zákona č. 114/1992 Sb., dle které s účinností od 1. 6. 2017 nelze převádět pozemky nacházející se v III. zóně Krkonošského národního parku. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27. 2. 2018 č. j. 28 Cdo 403/2018 – 700 pak shora uvedený rozsudek krajského soudu k dovolání žalovaného zrušil ohledně vyhovující části týkajících se pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] v [anonymizováno] a parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] a parc. [číslo] v kat. úz. [obec]. V tomto rozsahu byla věc znovu projednána Krajským soudem tak, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 6. 2018 č. j. 20 Co 130/2017-859 byl zrušen i rozsudek okresního soudu a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 9. 2019, č. j. 8 C 14/2012 – 1089, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2020 č. j. 20 Co 5/2020-1153 bylo žalobě vyhověno co do pozemku parc. [číslo] ohledně pozemku parc. [číslo] byla zamítnuta; ohledně pozemků parc. [číslo] [rok] již bylo pravomocně rozhodnuto předchozím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 19. 9. 2017. Žalobci ani žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu částečného úspěchu ve věci. Žalobce však byl povinen uhradit náklady řízení vedlejšímu účastníkovi. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, č. j. 28 Cdo 2243/2020-1202 byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech zrušen ohledně pozemku parc. [číslo] ohledně nákladových výrocích. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 6. 2021, č. j. 8 C 14/2012 – 1259, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2021 č. j. 20 Co 207/2021-1298 byla žaloba zamítnuta ohledně pozemku parc. [číslo]. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nebyla přiznána žádnému z účastníků, před odvolacím soudem byla přiznána žalovanému. Dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022 sp. zn. 28 Cdo 1131/2022-1334 Ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. III. ÚS 2569/22.

6. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby – žalobce v období od 2. 2. 1999 do 25. 10. 2020 soud zjistil, že výše restitučního nároku žalobce činila 4 570 607,12 Kč, k 25. 10. 2020 nebyl uspokojen po blokaci co do výše 44 721 Kč, po plnění co do výše 207 229 Kč. Uspokojování nároků žalobce soud zjistil rovněž ze smluv o převodu pozemků – příloh žalovaného č. 1-51, z rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. 4 C 219/2012-86 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 485/2014-119.

7. Z podání žalobce – uplatnění nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 293 873 Kč a z dopisu Ministerstva zemědělství, odboru právního ze dne 7. 12. 2020 soud zjistil, že tímto je sdělováno žalobci ve věci uplatnění nároku na náhradu škody způsobené liknavým postupem Státního pozemkového úřadu při vyřizování nároku na vydání náhradních pozemků dle zákona o půdě, že v těchto věcech Státní pozemkový úřad nevystupuje jako orgán veřejné moci a proto za jeho postup neodpovídá stát dle zákona č. 82/1998 Sb.

8. Z žaloby na náhradu nemajetkové újmy ve výši 119 227 Kč podané žalobcem vůči žalovanému u Obvodního soudu pro Prahu 2 a z nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2022 č. j. 14 C 77/2021-155 soud zjistil, že žalobci byla nepravomocně přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 22 562 Kč z důvodu průtahů v řízení u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 14/2012.

9. Z dalších provedených důkazů soud pro rozhodnutí ve věci potřebná skutková zjištění neučinil. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř.. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností.

10. Na základě shora uvedeného dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce měl u žalovaného evidovaný restituční nárok ve výši 4 570 607,12 Kč. Tento restituční nárok byl postupně uspokojován, a to zejména bezúplatným převodem náhradních pozemků v letech 2008 – 2019 uzavřením asi 50 smluv. Protože restituční nárok v roce 2012 nebyl uspokojen co do výše 1 166 842 Kč, podal žalobce u Okresního soudu v Semilech žalobu o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků. Ohledně většiny pozemků byla žaloba nakonec zamítnuta. O pozemcích parc. [číslo] v kat. území [obec] v Krkonoších bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2017 č. j. 20 Co 130/2017 – 668. Další řízení se již týkala ostatních pozemků. Žalobce se touto žalobou domáhá náhrady škody, která mu vznikla právě nevydáním pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] v [anonymizováno]. Důvodem zamítnutí žaloby byla změna zákona č. 114/1992 Sb., dle které s účinností od 1. 6. 2017 nelze zcizit pozemky ve vlastnictví státu nacházející se v národním parku. Žalobce je toho názoru, že kdyby žalovaný v řízení před soudem nebyl liknavý a pasivní, ve věci by bylo rozhodnuto před účinností této novely a pozemky by na něho byly převedeny.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Dle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Dle § 2951 odst. 1, 2 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

16. Dle § 2952 věta prvá o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

17. Na základě shora uvedeného tedy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu.

18. Soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, tedy zda je zde protiprávní jednání žalovaného nebo nesprávný úřední postup, vznik škody na straně žalobce a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobce. Ohledně jednotlivých nároků pak soud dospěl k těmto závěrům.

19. Žalobce požaduje z titulu náhrady škody náhradu nákladů řízení ve výši 293 873 Kč, které mu vznikly v souvislosti s řízením u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 C 14/2012 o žalobě, kterou se domáhal uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu shora citovaných pozemků. Protože byl ve sporu z velké části neúspěšný, náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána. Jedná se o odměnu na právní zastoupení a náhradu nákladů řízení, které platil státu a vedlejšímu účastníkovi. Soud vycházel z ustálené judikatury, dle které nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. O jejich přiznání se rozhoduje dle § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a v případě jejich nepřiznání se jich nelze domáhat samostatnou žalobou z titulu odpovědnosti za škodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2013 sp. zn. 25 Cdo 272/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009). Bylo zcela na svobodné vůli žalobce, zda žalobu k soudu za účelem uspokojení svého restitučního nároku vydáním náhradního pozemku podá či nikoli a zda se nechá zastoupit právním zástupcem, a to i s ohledem na to, že žalobcův restituční nárok byl z velké části uspokojován přímo žalovaným mimo soudní rozhodnutí. Soud tedy žalobu ohledně tohoto nároku zamítl, aniž by se blíže zabýval jeho výší a skutečným vznikem škody (uhrazením ze strany žalobce), neboť není dán ani co do základu.

20. Dále žalobce požaduje nemajetkovou újmu ve výši 400 000 Kč dle zákona č 82/1998 Sb. způsobenou nesprávným úředním postupem žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce. Tento nárok, ani po předchozí výzvě soudu dle § 118a o. s. ř., nijak blíže nekonkretizoval a nedoplnil, nesprávnost spatřuje v liknavosti a svévolném postupu žalovaného při uspokojování restitučního nároku žalobce a v pasivitě žalovaného v řízení u Okresního soudu v Semilech. Soud se jím tedy zabýval pouze v mezích skutkových tvrzení žalobce a dospěl k závěru, že není důvodný, neboť z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu vyplývá, že restituční nároky jsou svou povahou soukromoprávními a při uspokojování restitučních nároků žalovaným nejde o výkon veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za který by byl stát objektivně odpovědný. O výkon veřejné moci by mohlo jít pouze u jednotlivých úkonů, k nimž v rámci procesu uspokojování restitučního nároku dochází (např. lustrace pozemků), nesprávný úřední postup ohledně těchto jednotlivých úkonů však žalobce netvrdil (srovnej nález Pl. ÚS 6/05 z 13. 12. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014 sp. zn. 28 Cdo 1119/2012). Namítaná liknavost žalovaného při uspokojování restitučních nároků žalobce spočívající v nedostatečné veřejné nabídce vhodných pozemků pak sama o sobě není protiprávním jednáním zakládajícím odpovědnost žalovaného za škodu tím vzniklou, ale jejím následkem je vznik možnosti podat k soudu žalobu na uložení povinnosti Pozemkovému fondu ČR uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o převodu konkrétních pozemků, a to i takových, které dříve nebyly zahrnuty do jeho veřejné nabídky, což žalobce učinil, a to nejen žalobou u Okresního soudu v Semilech (srovnej nález Ústavního soudu IV. ÚS 1835/08 ze dne 15. 10. 2009, III. ÚS 495/05 ze dne 30. 10. 2007, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 ze dne 9. 12. 2009). Dle skutkových tvrzení žalobce by se mohlo jednat o náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení u Okresního soudu v Semilech, v takovém případě by však žalovaný nebyl pasivně věcně legitimovaný, a navíc tento nárok žalobce uplatnil samostatnou žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (14 C 77/2021). Soud tedy mohl nárok posoudit podle § 2910 o. z., avšak zde neshledal zaviněné porušení zákonné povinnosti žalovaným ani vznik konkrétní škody na straně žalobce, navíc žalobce opakovaně výslovně uvedl, že se nejedná o nárok dle obecné odpovědnosti za škodu. Žalobce ani přes poučení soudem nekonkretizoval zaviněné jednání žalovaného, kterým by žalovaný porušil konkrétní zákonnou povinnost v rámci restitučního procesu a následného soudního řízení, stejně tak blíže nespecifikoval, v čem tvrzená nemajetková újma spočívá. Soud tedy žalobu zamítl rovněž co do nároku na zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím.

21. Nárok žalobce na zaplacení 1 365 300 Kč z titulu skutečné škody způsobené nesprávným úředním postupem žalovaného soud rovněž neshledal důvodným a žalobu i v tomto rozsahu zamítl. Žalobce svůj nárok odůvodňuje tím, že nezákonným postupem žalovaného byl připraven o možnost nabýt pozemky parc. [číslo] v kat. úz. [obec] v [anonymizováno] a proto mu vznikla škoda ve výši tržní hodnoty těchto pozemků. Předpoklady pro vznik povinnosti nahradit škodu jsou dle § 2910 o. z. protiprávní čin škůdce – porušení zákonné povinnosti (škodná událost), vznik újmy, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění. Soud v daném případě neshledal ani jeden z těchto předpokladů. Žalovaný se žádného protiprávního jednání (porušení zákonné povinnosti), kterým by zasáhl do absolutního nebo jiného práva žalobce, nedopustil. V řízení před Okresním soudem v Semilech vystupoval žalovaný jako účastník řízení, nedopustil se žádného protiprávního jednání, které by zapříčinilo, že žaloba žalobce byla ve vztahu k pozemkům uvedeným shora pravomocně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2017 č. j. 20 Co 130/2017 – 668 Ani sám žalobce porušení konkrétní zákonné povinnosti žalovaným přes výzvu soudu netvrdil. Na převod daných pozemků neměl žalobce žádný právní nárok a úspěch žaloby závisel na tom, jak soud posoudí splnění zákonných podmínek pro jejich převod, nikoli na tom, zda bude žalovaný v řízení pasivní či aktivní. Důvodem zamítnutí žaloby pak byla změna právní úpravy – novela zákona č. 114/1992 Sb., účinná od 1. 6. 2017, která převod předmětných pozemků vyloučila. Protože žalobce dané pozemky nikdy nevlastnil, nemohla mu vzniknout skutečná škoda tím, že na něho nebyly soudním rozhodnutím převedeny, neboť zamítnutím žaloby se jeho majetek nezmenšil. Nezmenšil se tím ani jeho nevypořádaný restituční nárok, když jeho uspokojení se mohl žalobce domáhat vydáním jiného náhradního pozemku nebo vydáním finanční náhrady. Na straně žalobce nemohlo zamítnutím předmětné žaloby dojít ani k ušlému zisku, neboť ušlý zisk spočívá v tom, že se nedostavilo rozmnožení majetku, které by bylo možno očekávat za obvyklého, pravidelného průběhu věcí, ke kterému nedošlo jen z důvodu škodné události. To v daném případě nenastalo z důvodů uvedených shora.

22. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť ani u jednoho z nároků neshledal splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu vůči žalobci dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. ani dle § 2910 o. z.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 203 764 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 16 540 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2 059 173 Kč za každý z 10 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření z 14. 10. 2021, 17. 5. 2022, účast na jednání soudu 18. 5. 2022, vyjádření z 13. 7. 2022 a z 7. 11. 2022, účast na jednání soudu 9. 11. 2022, vyjádření z 30. 11. 2022, vyjádření k odvolání žalobce z 29. 12. 2022, účast na jednání soudu 20. 3. 2023) včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 168 400 Kč ve výši 35 364 Kč.