17 C 212/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 10 500,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení- zákonného úroku z prodlení od 19. 12. 2023 do 19. 4. 2024,- kapitalizovaného zákonného úroku za období od 10. 11. 2022 do 7. 12. 2023 částkou 1 610,96 Kč,- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč,- smluvní pokuty ve výši 500,15 Kčzamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 037,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 4. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 500,15 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřel žalovaný se společností , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) elektronickou cestou dne 10. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. Tato částka byla poskytnuta žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, dne 10. 10. 2022. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku v celkové výši 14 290 Kč, doposud však nesplatil nic. Dne 18. 7. 2022 byla mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pak došlo k uzavírání dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 19. 1. 2024 a také předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2024. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč domáhá kapitalizovaného zákonného úroku za období od 10. 11. 2022 do 7. 12. 2023 ve výši 1 610,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a zákonného úroku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po dobu řízení zůstal nečinný.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání – žalobkyně již v samotné žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 25. 4. 2024, u žalovaného soud souhlas dovodil, když mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, avšak na tuto nereagoval. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 10. 2022 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně a úvěru, soudu však byla předložena bez podpisu žalovaného.

6. Z potvrzení o platbě ze dne 19. 12. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 10. 10. 2023 odeslala na č. účtu , č. účtu, částku 1 Kč.

7. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 19. 12. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na č. účtu , č. účtu, dne 10. 10. 2022 částku ve výši 10 000 Kč.

8. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 21. 8. 2024 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, , na který byla dne 10. 10. 2022 právní předchůdkyni žalobkyně zaslaná částka ve výši 10 000 Kč, patří žalovanému. Zároveň bylo soudu sděleno, že v uvedeném období přišla na bankovní účet částka 10 000 Kč.

9. Z upomínek ze dne 14. 11. 2022, 19. 11. 2022, 29. 11. 2022 a 9. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného postupně v jednotlivých upomínkách k úhradě částky 14 910,77 Kč, 15 531,53 Kč, 16 270 Kč a konečně 17 014,59 Kč.

10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 7. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní a navazující dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2023 bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 1. 2024.

11. Z výzev k úhradě ze dne 19. 1. 2024 a 6. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 28 390,15 Kč před podáním žaloby.

13. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 10. 10. 2022 přišla žalovanému od právní předchůdkyně žalobkyně částka 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Dopisy ze dne 14. 11. 2022, 19. 11. 2022, 29. 11. 2022 a 9. 12. 2022 vyzývala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2023 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupen na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však neuhradil ničeho.

14. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

15. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť ta byla soudu předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila), že by tak učinil skutečně žalovaný, a to v předloženém znění. Sdělením , právnická osoba, . bylo pouze prokázáno, že žalovanému byla poukázána částka ve výši 10 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla částka poskytnuta).

16. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Při vědomí, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 10 000 Kč, soud posoudil předmětnou částku jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť bez prokázání uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nelze přisvědčit žalobnímu nároku na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty, které měly být dle žalobkyně mezi stranami v této smlouvě ujednány.

18. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Totožný závěr lze dle názoru soudu vztáhnout též na smlouvu o úvěru.

19. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 12. 4. 2023 do zaplacení v kapitalizované výši. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že: „Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 9. 4. 2024. Dle § 573 o. z se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 12. 4. 2023. Žalovaný měl plnit nejpozději 19. 4. 2024, do prodlení se dostal 20. 4. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 20. 4. 2023 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství a nákladů na vymáhání pohledávky zamítl.

20. Soud pro úplnost doplňuje, že neplatnost výše citované úvěrové smlouvy bylo možné dovodit i z jiného důvodu. Pro platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (ve smyslu ust. § 2395 o. z.) je dle ust. § 86 odst. 1 a ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy nutno zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele úvěr splácet a požadovat doklady k jeho tvrzení, nesmí pouze spoléhat na spotřebitelova tvrzení a musí je aktivně prověřovat. Žalobkyně však v žalobě netvrdila, tím méně pak prokázala, zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. O tom také svědčí absence reakce na přímou výzvu soudu k doložení důkazů, prokazujících toto zkoumání. Z těchto důvodů soud vyhodnotil úvěrovou smlouvu jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 037,61 Kč, přičemž tato částka představuje 90,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 500,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

22. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru, resp. uhrazení bezdůvodného obohacení), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.