17 C 222/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Markéty Písaříkové, Ph.D. a přísedících Ing. Václava Kůse a Ing. Jana Jonáše ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro neplatnost rozvázání pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dne 6. 8. 2020 je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 367,50 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 5.10.2020 se žalobkyně domáhala vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dne 6. 8. 2020 s tím, že byla u žalovaného zaměstnána jako pokojská – uklízečka na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2017. Takto pracovala na různých místech v Praze. Na jaře 2020 byla zaměstnavatelem poslána do , název, nemocnice v Praze. Protože mezi osobou, která jí přidělovala práci , jméno FO, a zaměstnavatelem vznikl spor, vyhledala advokáta, aby jí poskytl právní pomoc. Přitom zjistila, že byla přidělena třetí osobě bez souhlasu zaměstnance, na výplatních páskách jsou uváděny hrubě zkreslené údaje, neměla žádnou dovolenou ani jí žádná proplácena nebyla, nebyly jí propláceny přesčasy a pracovala i o víkendech). Poté, co se její právní zástupce pokoušel domoci nápravy, dostala okamžité zrušení pracovního poměru. Toto bylo zasláno jejímu právnímu zástupci dne 6. 8. 2020 a ona sama si jej vyzvedla na poště dne 14. 8. 2020. Není pravdou, že by nedocházela do práce.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že není pravdou, že by žalobkyně nebyla řádně přidělována. Od 1. 8. 2020 jí zaměstnavatel přidělil nové místo (hotel , název, ), na to však odmítla nastoupit. Společnost , právnická osoba, skončila v , název, nemocnici k 30. 7. 2020. Žalobkyně byla dočasně přidělena subdodavatelské společnosti , právnická osoba, . Od 1. 8. 2020 již pracovala pro jiného zaměstnavatele.

3. Předmětný spor spadá do období pandemie Covid 19, kdy 12. 3. 2020 byl vyhlášen první nouzový stav, 16. 3. 2020 došlo k uzavření státních hranic, hotely a penziony mohly mít otevřeno až od 25. 5. 2020. V září 2020 postihla Českou republiku tzv. druhá vlna pandemie /pozn. soudu/. První jednání ve věci se konalo až dne 8. 6. 2022, když ještě mezi stranami probíhala jednání o mimosoudním vyřešení věci (žalobkyně požadovala 100 000 Kč, žalovaný nabízel pouze 51 000 Kč).

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž jsou skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

5. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2017 na čl. 75-78 soud zjistil, že žalobkyně pracovala u žalovaného jako patrová hospodyně s místem výkonu Praha. Její pracovní doba měla činit 40 hodin týdně v pracovní dny, tj. od pondělí do pátku a mzda 29 000 Kč /ve skutečnosti dával žalovaný žalobkyni pouze minimální mzdu, jak vyplynulo z výslechu , jméno FO, ). Okamžitým zrušením ze dne 6.8.2020 rozvázal /měl rozvázat/ žalovaný pracovní poměr se žalobkyní podle ust. § 55 odst. 1 písm. b zákoníku práce, když se žalobkyně od 1. 8. 2020 neměla dostavit bez omluvy do práce (okamžité zrušení PP na čl. 7). Den 1. 8. 2020 připadal na sobotu, den 2. 8. 2020 na neděli, první pracovní den v srpnu 2020 bylo až pondělí 3. 8. 2020. Žalovaný vystavil žalobkyni zápočtový list na čl. 6, ve kterém je uvedeno, že u něj pracovala do 14. 8. 2020 a důvodem ukončení pracovního poměru je okamžité zrušení z důvodu nedodržení pracovní kázně. Na hotelu jí práci přidělovala paní , jméno FO, , což byla zaměstnankyně hotelu, pracovní pomůcky jí dávala paní , jméno FO, , která pracovala na nějakou smlouvu s hotelem. On sám do hotelu docházel jedenkrát až dvakrát týdně. Evidenci pracovní doby žalobkyně vedla paní , jméno FO, /zaměstnankyně hotelu/. Co se týče , název, nemocnice, smlouvu na úklid měla společnost , právnická osoba, . /po celou dobu/, žalovaný jen do 30. 7. 2020 (31.7.2020? pozn. soudu).

6. Soud vyslechl jednatele žalované , jméno FO, , který uvedl, že se žalobkyní nebyly žádné pracovní problémy. Pak přišel Covid a ona mu zavolala, že si našla sama práci v , název, nemocnici a jestli tam může pracovat. Dokud byly hotely zavřené, řekl, ať tedy pracuje tam. Když se otevřel hotel a ona se měla vrátit, už se nevrátila. Řekl jí, ať v pondělí (3. 8. 2020, pozn. soudu) jde na hotel. Společnost , právnická osoba, . je jeho druhá společnost. Žalobkyni dával mzdu v hotovosti, dával jí pouze minimální mzdu /nikoliv to, co bylo uvedeno v pracovní smlouvě/. Tuto výpověď soud hodnotí jako zcela pravdivou.

7. Z výslechu , jméno FO, soud zjistil, že tato pracuje pro hotel , název, již 9 let jako patrová hospodyně (supervisor). Měla pod sebou pokojské, které nebyly její zaměstnankyní, ani zaměstnankyní hotelu. Pokojské v počtu 10 až 11 dodával pan , jméno FO, . Přesnou potřebu pokojských hlásí každý den ráno, někdy potřebuje pouze 5, někdy více. Hotel je kvůli Covidu zavřel 16. nebo 18. 3. 2020, otevíral se snad na podzim 2020. V srpnu 2020 moc pokojských nepotřebovala. Když se hotel otevíral, zavolala žalobkyni (protože obvolávala ty spolehlivé a pracovité pracovnice), jestli může přijít na úklid, ona jí řekla, že jí dá vědět, nějak to nevyšlo. Pak přišel jiný člověk.

8. Z objednávky č. 5/2020 na č. l. 90 a č. 6/2020 na č. l. 83 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, objednala u společnosti , právnická osoba, . na červenec a srpen 2020 úklid v , název, nemocnici (operační sály a emergency), celkem 85 tis m2, 7 dní v týdnu. V červenci 2020 úklid prováděli 3 zaměstnanci, paní , jméno FO, , , jméno FO, a žalobkyně, přičemž žalobkyně pracovala každý den od 1. 7. do 31. 7. ve směnách po 8 nebo 12ti hodinách (k dotazu soudu paní , jméno FO, vyslechnutá jako svědek viz níže, tvrdila, že se nejedná o hodiny, ale o tzv. normohodiny) (předávací protokol subdodávky na čl. 91-92). V srpnu 2020 již žalobkyně nebyla mezi pracovníky uvedena (evidence hodin na čl. 84). Za červenec 2020 vystavila společnost , právnická osoba, . fakturu – daňový doklad č. 12/2020 společnosti , právnická osoba, na čl. 86, za úklid , název, nemocnice účtovala 89 516 Kč + DPH 21%. Za práci žalobkyně to bylo 31 464 Kč. Za srpen 2020 vystavila společnost , právnická osoba, . fakturu – daňový doklad č. 13/2020 společnosti , právnická osoba, na čl. 94, za úklid , název, nemocnice účtovala 59 524 Kč + DPH 21%.

9. Z výslechu , jméno FO, soud zjistil, že stále pracuje pro , právnická osoba, a má na starosti úklid v , název, nemocnici. Žalobkyně začala uklízet od června 2020, poté od 1. 8. 2020přešla k jinému subdodavateli, , právnická osoba, . , právnická osoba, . i , právnická osoba, jsou dva subdodavatelé, kteří tam uklízejí. K evidenci hodin uvedla, že se jedná o normohodiny, ale pracovní výkon měřený přes m2. Ví, že pan , jméno FO, požadoval po žalobkyni, aby se vrátila na hotel, ona se rozhodla zůstat v nemocnici. V nemocnici uklízela do září 2022, pak nastoupila v nemocnici jako sanitář.

10. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že když přišel Covid, nebyla práce a byla doma. Pak jí pan , jméno FO, zavolal, ať jde uklízet do , název, nemocnice. Měsíc pracovala na neurologii, pak na porodním sále. Poté volal pak , jméno FO, , že jim vypadla jedna pokojská, že by se na měsíc vrátila na hotel a pak zpět do , název, nemocnice. Řekla mu, ať se domluví s paní , jméno FO, , když ji pustí, tak půjde. Pak na ní začal křičet a vyhrožovat jí. Když ji vyhodil, tak se domluvila s panem , jméno FO, , ten ji zaměstnal. Nový zaměstnavatel právně pokryl dobu od 1. 8. 2020 do 6. 8. 2020.

11. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně pracovala pro žalovaného od 1.6.2017, pracovní doba měla činit 40 hodin týdně a mzda 29 000 Kč. Žalobkyně v rozporu s pracovní smlouvu dostávala minimální mzdu v hotovosti a pracovala ve vyšším rozsahu než 40 hodin týdně. V době první Covidové vlny na jaře 2020 bylo její původní pracoviště uzavřeno díky proticovidovým opatřením. Žalovaný jí sdělil, ať jde uklízet do , název, nemocnice, kde má smlouvu na úklid jeho druhá společnosti , právnická osoba, Žalobkyně vykonávala práci každý den po celý měsíc červenec 2020. Následně žalovaný sdělil žalobkyni, že se má od 3. 8. 2020 vrátit na hotel , název, . Žalobkyně se nevrátila, proto jí zaslal dne 6. 8. 2020 okamžité zrušení pracovního poměru podle ust. § 55 odst. 1 písm. b zákoníku práce, když se žalobkyně od 1. 8. 2020 (sobota) neměla dostavit bez omluvy do práce.

12. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprovedl všechny navržené důkazy ve věci, protože z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav.

13. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce platí, že zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Pracovní poměr končí v důsledku jeho okamžitého zrušení - dnem, kdy bylo toto jednostranné právní jednání doručeno zaměstnanci.

14. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy zde závisí na konkrétních okolnostech případu; většinou bude třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod.

15. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

16. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7–8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněného pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3034/2016 uveřejněného v časopise Právní rozhledy č. 5/2017, s. 40, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012).

17. Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce „Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, ...“). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015).

18. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz. 21 Cdo 4150/2019) neomluvené zameškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje – obecně vzato – samo o sobě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením (ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2542/2007). Ani takové jednání zaměstnance však nelze posuzovat bez přihlédnutí k dalším okolnostem, které mohou mít vliv na celkové zhodnocení případu.

19. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobkyně vykonávala (na jeho pokyn) práci každý den v měsíci červenec 2020 v rozporu se sjednanou pracovní dobou a § 93 odst. 1 zákoníku práce. Žalobkyni v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou nebyla poskytována sjednaná výše mzdy, ale jen minimální mzda. Tento jev se označuje jako „pracovní vykořisťování“ a je postižitelný správním a trestněprávním právem.

20. Žalobkyně se podle okamžitého zrušení pracovního poměru měla nedostavit do práce 1. 8. 2020, což byla sobota a zároveň 32. druhý den v řadě bez zákonem garantovaného odpočinku, v neděli 2. 8. 2020, v pondělí 3. 8. 2020, v úterý 4. 8. 2020 a ve středu 6. 8. 2020. Judikaturou vyžadovaný počet dní (5) není zachován, zároveň v daném případě zaměstnavatel zcela flagratně porušoval zákoník práce a žalobkyni pracovně vykořisťoval. Okamžité zrušení pracovního poměru z jeho strany je zcela zjevným zneužitím práva a jednání popsané v něm ho neopravňovalo se žalobkyní sankčním způsobem pracovní poměr ukončit. Proto soud rozhodl tak, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dne 6. 8. 2020 je neplatné.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 367,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis žaloby, podání ze dne 24. 11. 2020, jednání dne 8. 6. 2021, podání ze dne 7. 7. 2022, jednání dne 19. 10. 2022, jednání dne 15. 5. 2023, sepis podání ze dne 13. 6. 2023, jednání dne 26. 1. 2024), dále jeden půlúkon právní služby za účast na zmařeném jednání dne 28.4.2021 ve výši 1 250 Kč včetně 10 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 750 Kč ve výši 5 617,50 Kč.