17 C 234/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , IČO IČO žalobce C sídlem Adresa žalobce B všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 90 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) , Jméno žalobce A, . částku 90 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 90 750 Kč od 19. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se vůči žalobcům b) , Jméno žalobce B, a c) , Jméno žalobce C, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) , Jméno žalobce A, . náhradu nákladů řízení v částce 37 142 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, , advokáta.

IV. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení proti žalobcům b) , Jméno žalobce B, a c) , Jméno žalobce C, nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 7. 2025 se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 90 750 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 28. 8. 2024 smlouvu o uměleckém vystoupení, kterou se zavázala zajistit pro žalovanou hudební vystoupení umělců , Jméno žalobce B, a , jméno FO, na kulturní akci , hodnota, která se měla konat dne 18. 10. 2024 v , Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala zaplatit za to žalobkyni odměnu ve výši 150 000 Kč plus příslušná daň z přidané hodnoty.

2. Dne 29. 6. 2024 sdělila žalovaná, že se akce neuskuteční. Podle uzavřené smlouvy však i po zrušení smlouvy v tomto termínu (29. 6. 2024) náležela umělcům celá sjednaná odměna ve výši 150 000 Kč včetně DPH (tedy dohromady 181 500 Kč). Žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku ve výši 90 750 Kč (50 %), zbylou část uhradit odmítá.

3. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobkyně a) není aktivně legitimovaná v uvedené věci, když smlouvu uzavírali , Jméno žalobce B, a , Jméno žalobce C, , kteří byli v záhlaví smlouvy označení jako „umělci“. Žalobkyně a) ani nemohla být účastníkem smlouvy, když sjednaný předmět plnění činil provedení uměleckého výkonu. Dále sporovala textaci článku 6.2. uzavřené smlouvy, když uzavřená smlouva byla v anglickém jazyce a užité sloveso „reimburse“ má odlišné významy. Zde odkázala na ust. § 557 o. z. Dále uvedla, že umělci , Jméno žalobce B, a , Jméno žalobce C, nejsou plátci DPH, takže jim nárok na DPH nemohl vzniknout.

4. Nato žalobkyně a) navrhla přistoupení dalších účastníků – žalobkyně b) , Jméno žalobce B, a žalobce c) , Jméno žalobce C, , jejichž vstup soud připustil usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 11. 2025 č. j. 17 C 234/2025-40.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (provedené důkazy jsou dále v textu označeny kurzívou):

6. Soud provedl důkaz smlouvou nazvanou Artistic preformance contract and rights transfer ze dne 28. 8. 2024, včetně jejího prostého překladu do českého jazyka, která byla doplněna ověřeným překladem z anglického jazyka na č. l. 61–62, včetně překladatelské doložky na č. l. 63, ze které zjistil, že žalovaná a žalobci b) a c) zastupované žalobkyní a) uzavřeli smlouvu o uměleckém vystoupení a převodu práv, jejímž předmětem bylo vystoupení na galakoncertu , hodnota, plánovaného ho na den 18. 10. 2024 v , Anonymizováno, . V rámci televizního přenosu a galavečera měli umělci převést 2 originální písně a 1 duet. V čl. 4 bylo sjednáno, že odměna umělců je stanovena na částku 150 000 Kč + DPH, přičemž v polovině září bude vystavena zálohová faktura na 50 % částky a zbývající 50 % bude uhrazeno v den vystoupení. V čl. 6.2 uzavřené smlouvy bylo sjednáno, že v případě zrušení ze strany pořadatele (tj. žalované) z důvodu jiných než je událost vyšší moci, se pořadatel (tj. žalovaná) zavazuje uhradit umělcům 50 % z celkové dohodnuté odměny od data podpisu smlouvy do 31. srpna 2024 a 100 % celkové dohodnuté odměny od 1. září 2024 do data konání akce.

7. Před uzavřením smlouvy mezi účastníky probíhala jednání o uzavření smlouvy. Z emailové komunikace z 21. 3. 2024 a následujících odpovědí na č. l. 30–33 soud zjistil, že žalovaná se nejprve domluvila přímo s žalobkyní b) a žalobcem c) na přesných písních, kdy následně jednatelka žalobkyně a) sdělila žalované, že oba umělci (žalobkyně b) a žalobce c) za toto požadují odměnu ve výši 150 000 Kč plus DPH a zdali již může začít pracovat na smlouvě. Následovala odpověď, že na návrhu smlouvy bude pracovat jednatel žalované. Během dubna 2024 probíhala jednání s , Anonymizováno, a jednání s moderátorem , jméno FO, , následně žalovaná navrhla textaci čl. 6.2. (email z 30. dubna 2024 na č. l. 34 a 35).

8. Dne 13. 9. 2024 vystavila žalobkyně a) zálohovou fakturu č. Z2401 ze dne 13. 9. 2024 na částku 90 750 Kč (tj. 50% dohodnuté odměny), kterou žalovaná žalobkyni a) uhradila dne 23. 9. 2024 (výpis z účtu společnosti , Jméno žalobce A, ., ze kterého je patrné, že 23. 9. 2024 byla částka ve výši 90 750 Kč zaplacena na účet žalobkyně).

9. Z emailové zprávy , hodnota, (sdělení z 26. září 2024) soud zjistil, že žalovaná se rozhodla z důvodu významných technických problémů Galavečer odložit (na neurčený termín). V řízení nebylo tvrzeno ani dokládáno, jestli se galavečer skutečně uskutečnil později, ale s ohledem na absenci těchto tvrzení soud má za to, že se plánovaný galavečer do dne rozhodnutí soudu neuskutečnil.

10. Z provedené předžalobní výzvy z 11. 2. 2025 včetně doručenky datové schránky má soud za prokázané, že žalobkyně a) vyzvala žalobou k úhradě i zbývající poloviny odměny ve výši 90 750 Kč na bankovní účet žalobkyně a) do 7 dní ode dne doručení výzvy. Výzva byla doručena 11. 2. 2025.

11. Žalobci společně předložili soudu společné prohlášení o existenci obsahu smlouvy o agenturním zastupování na č. l. 28, v němž všichni shodně prohlašují, že mezi nimi existuje ústní smlouva o agenturním zastupování, jejímž obsahem je závazek žalobkyně a) zprostředkovávat pro pořadatele kulturních akcí vystoupení žalobkyně b) a žalobce c) a že žalobkyně a) je oprávněna svým jménem a na svůj účet uzavírat smlouvy s pořadateli těchto akcí a přijímat plnění na svůj účet. Inkasované honoráře ponížené o provizi poté vyplácí umělcům (žalobkyni b) a žalobci c).

12. Z takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobci existuje ústní smlouva o agenturním zastupování, jejímž obsahem je závazek žalobkyně a) zprostředkovávat pro pořadatele kulturních akcí vystoupení žalobkyně b) a žalobce c) a že žalobkyně a) je oprávněna svým jménem a na svůj účet uzavírat smlouvy s pořadateli těchto akcí a přijímat plnění na svůj účet. V březnu 2024 kontaktovala žalovaná žalobce s tím, že se ústně dohodla na uměleckém vystoupení žalobkyně b) a žalobce c) na plánovaném galakoncertu , hodnota, ! v , Anonymizováno, na den 18. 10. 2024. Při sjednávání smlouvy žalovaná sama navrhla, že v případě zrušení ze strany pořadatele (tj. žalované) z důvodu jiných než je událost vyšší moci, se pořadatel (tj. žalovaná) zavazuje uhradit umělcům 50 % z celkové dohodnuté odměny od data podpisu smlouvy do 31. srpna 2024 a 100 % celkové dohodnuté odměny od 1. září 2024 do data konání akce. Smlouva byla v tomto znění uzavřena dne 28. 8. 2024. Na základě uzavřené smlouvy (Artistic preformance contract and rights transfer ze dne 28. 8. 2024) žalovaná plnila zálohově polovinu sjednané odměny přímo žalobkyni a). Dne 26. 9. 2024 (tj. 22 dní před plánovaným konáním akce) žalovaná sdělila, že se z technických důvodů akce v plánovaném termínu konat nebude a je odložena na neurčený termín. Dne 11. 2. 2025 pak žalobkyně a) zaslala žalované předžalobní výzvu s termínem plnění do 7 dní ode dne doručení (11. 2. 2025).

13. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je v případě žalobkyně a) důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud provedl všechny navržené důkazy ve věci.

14. Podle ust. § 545 o. z. platí, že právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle ust. § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle ust. § 556 o. z. platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Podle ust. § 557 o. z. platí, že připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. Podle ust. § 558 o. z. platí, že v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám. V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.

15. K této problematice se opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud (29 Cdo 61/2017, 29 Cdo 2706/2016, 23 Cdo 2486/2020, 23 Cdo 2856/2022 aj.) i Ústavní soud (např. I. ÚS 2337/21) a v zásadě platí, že výkladu podléhá každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (v právní teorii srov. např. Tichý, L. in Švetska, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1 až 654). Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1368, anebo Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a literaturu tam citovanou).

16. Ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Skutečnost, že osoba činící právní jednání jej nesprávně (např. v důsledku svého mylného právního názoru) označí, nemá při výkladu právního jednání zásadně žádný význam (srov. důvodovou zprávu a v právní teorii např. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., op. cit. výše, s. 578).

17. Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., op. cit. výše, s. 594-595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání (shodně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, či ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2486/2020).

18. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Výkladem projevu vůle nelze nahrazovat vůli, která nebyla projevena.

19. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že při sjednávání smlouvy žalovaná sama navrhla, že v případě zrušení ze strany pořadatele (tj. žalované) z důvodu jiných než je událost vyšší moci, se pořadatel (tj. žalovaná) zavazuje uhradit umělcům 50 % z celkové dohodnuté odměny od data podpisu smlouvy do 31. srpna 2024 a 100 % celkové dohodnuté odměny od 1. září 2024 do data konání akce. Smlouva byla v tomto znění uzavřena dne 28. 8. 2024. Na základě uzavřené smlouvy (Artistic preformance contract and rights transfer ze dne 28. 8. 2024) žalovaná plnila zálohově polovinu sjednané odměny přímo žalobkyni a). Dne 26. 9. 2024 (tj. 22 dní před plánovaným konáním akce) žalovaná sdělila, že se z technických důvodů akce v plánovaném termínu konat nebude a je odložena na neurčený termín.

20. Je tedy nepochybné, že vůle účastníků závazkového právního jednání směřovala k tomu, že v případě zrušení akce v časově krátkým okamžikem před plánovaným konáním žalovaná uhradí umělcům celou částku dohodnuté odměny za jejich vystoupení. Pokud právní zástupce žalované na druhém jednání uváděl odlišný výklad slovesa „reimburse“, pak soud znovu uvádí, že to byla právě žalovaná, kdo toto ustanovení navrhla a výklad provedený právním zástupce žalované nedává žádný logický smysl.

21. Žalovaná dále sporovala aktivní legitimaci žalobkyně a) a podání žaloby. Soud provedl výklad projevu vůle žalobců podle stejných pravidel výše uvedených, a z jejich společného prohlášení o existenci ústní smlouvy o agenturním zastupování, jejímž obsahem je závazek žalobkyně a) zprostředkovávat pro pořadatele kulturních akcí vystoupení žalobkyně b) a žalobce c) a že žalobkyně a) je oprávněna svým jménem a na svůj účet uzavírat smlouvy s pořadateli těchto akcí a přijímat plnění na svůj účet má soud prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně a). Podle tohoto společného prohlášení mají žalobkyně b) a žalobce c) pouze nárok vůči žalobkyni a) na odměnu poníženou o sjednanou provizi. Nadto v řízení bylo prokázáno, že žalovaná sama plnila polovinu odměny přímo žalobkyni a), aniž by plnila žalobkyni b) nebo žalobci c).

22. Soud tedy rozhodl tak, že přímý nárok proti žalované svědčí žalobkyni a), proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Co se týče úroků z prodlení, pak nárok na úrok z prodlení upravuje ust. § 1970 o. z. tak, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Takovým nařízením je vl. nař. 351/2013 Sb. Pokud jde o první den prodlení, pak sama uzavřená smlouva neupravuje splatnost tohoto závazku. Lze mít však za nepochybné, že splatnost nastala nejpozději v den, kdy podle uzavřené smlouvy měla žalovaná plnit druhou polovinu odměny – tedy 18. 10. 2024. Soud proto žalobkyni a) vyhověl a přiznal jí nárok na úrok z prodlení již od 19. 10. 2024.

23. Co se týče výroku II., pak soud zamítl žalobu vůči žalobkyni b) a žalobci c) (samotní umělci), když z provedeného dokazování vyplynulo, že nemají přímý nárok vůči žalované, ale pouze nárok vůči žalobkyni a). To ostatně žalobci tvrdili od samého počátku, pouze z procesní opatrnosti došlo k přistoupení žalobkyně b) a žalobce c) na procesní stranu žalujících.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodoval ve vztahu ke každému z účastníků zvlášť. Pokud jde o žalobkyni a), pak soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 142 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 630 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 750 Kč sestávající z částky 4 740 Kč za každý ze 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále nákladů na vyhotovení soudního překladu uzavřené smlouvy ve výši 2 372 Kč doloženého fakturou č. 26000647 ze dne 17.2.2026 od společnosti , právnická osoba, Ve vztahu k žalobcům b) a c), právo na náhradu nákladů by svědčilo žalované, avšak s ohledem na skutečnost, že výklad projevené vůle byl od samého počátku nepochybný, a na charakter uplatněných námitek ze strany žalované (zcela zjevná neudržitelnost) soud aplikoval ust. § 150 o. s. ř. a tyto náklady řízení nepřiznal (soud odkazuje na posun v právu evropské unie, kdy na úrovni směrnice právo evropské unie zavádí termín „abusive court proceedins“; a rovněž na doporučení Evropské komise ze dne 27. 4. 2022 adresovaného členským státům).